|
|
 |
 |
Hermann Hesse
Hodiny v zahradě • Chromý chlapec (dvě idyly) |
UKÁZKA
HODINY V ZAHRADĚ
Mé sestře Adéle k šedesátým narozeninám
Poránu, tak něco před sedmou, opouštím jizbu a vyjdu nejprve na světlou
terasu, slunce tam v tu dobu už dost pálívá. Stínícím listím ho fíkovník
na hrubou cedí žulovou předprseň, teplá je na dotek. Leží tu klidně nářadí,
vyčkává, každý kus přátelsky důvěrný: Oblý košíček na plevel, zappetta
- motyčka s násadou krátkou (mezi tím dřevem a kovem je zasunut kožený
proužek, na radu starého sedláka z Tessina. Držím ji stále ve vlhku,
aby se neseschla, chci ji mít v pořádku, moc rád, často s ní pracuji).
Také tu stávají hrábě a někdy motyka s rýčem též, dvě konve s vodou už
od slunce vlažnou. Vezmu si motyčku s košíkem, pak klidně vykročím k
slunci, na ranní obchůzku, kolem svých dokvetlých, malátných růží, dál
kolem houštiny rostlin, co kvetou hned poblíže schodů. Tam, kde se popíná
růže a šplhá se po žule vzhůru, splétá se do sebe ve zmatku záplava květin
a bylin, nespočet mečíků, desítky srdcovek, dokonce jasmín - dárek od
Natalky - , arabis; taky trs slunečnic, jsou zde sice tak vydány napospas
větru, že při každé bouři, při každém náporu fénu se o ně vždy zachvívám
strachem; přesto tu kvetou a jsou mi moc milé a rád je tu vždycky potkávám. |
|
