|
|
 |
Ivan Diviš, Torst, 1994
| 1972 |
|
Mlčení sedřených lidí navečer v tramvaji.
Ostnitá a octovaná duchna nedůvěry, podezírání, poštivačného nádcha
leží na všem a na všech; každý by měl už spát; ale ještě máme tolik
sil prohlížet si jeden druhého; to je neuvěřitelné. Hrabu se v aktovce,
kde plno nepřátelských lejster růžkem a cípkem zakrývá tramvajovou
průkazku; průvodčí nade mnou: všichni ovšem mají evidenci, že nejsem
vrah, a všichni přesto akribicky sledují moje nervózní pohyby; neulehčují
mě, ty pirani, ani půl vteřiny. Jak jsou zklamáni, když jsem průkazku
našel; všichni se odvracejí od toho, kdo nebude popraven. |
| |
|
Mnichov, 20. dubna
|
| |
|
|
| 1990 |
|
Vlastenectví je signum průměrné inteligence,
neschopnost povznést se nad sebe sama. Vlastenectví je napůl instinkt,
napůl nevědomost, běda, přeroste-li v afekt. Od vlastenectví je k
vlastenčení, tj. k projekci průměrnosti, k podprůměrnosti, jen krátká
míle. Z jedné hospody do druhé, z Vltavy na Berounku, z Bezdězu na
Karlštejn! Bratří! Bylo rozhodnuto, že naše skupina podnikne dnes
výlet na Karlštejn! Dobré boty, baťoh, pláštěnku a nějakou tu konzervu
plus kusanec salámu. Nazdar! Sraz zejtra ráno na náplavce! |
| |
|
začátek srpna
|
 |
 |
 |
| Ivan Diviš v pořadu ČT
nazvaném Teorie spolehlivosti |
Ivan Diviš čte ze své
knihy |
Ivan Diviš čte ze své
knihy |
O knize |
|
|
|
