TALPRESS, 1997
Z postele za mými zády se neustále ozýval smích.
„Co to čteš?“
Tuhle knížku, která je opravdu milá, jsme koupili v Levných
knihách.
Bill Cosby je známý americký komik (u nás dávali v TV těsně po revoluci
jeden seriál, kde hrál hlavní roli). Sám je otcem pěti dětí, takže jako
otec je dost zkušený. Posuďte sami:
...
Mám dojem, že jsme s manželkou měli děti ze stejného důvodu, jaký měl
Napoleon pro napadení Ruska: tehdy to vypadalo jako dobrý nápad. Od té
doby jsem ovšem nějaké pochyby měl, především o své inteligenci. Zabývat
těmito pochybami jsem se začal v době, kdy mé první dceři bylo asi tak
osmnáct měsíců.
Pokaždé, když jsem za ní přišel, vzala z postýlky nějakou umělohmotnou
hračku a hodila ji na podlahu. Já jsem ji sebral, otřel a dal hračku
zpátky, aby ji zase mohla hodit na zem.
„Neházej to, kočičko, na zem“, říkal jsem jí. „Rozumíš
tatínkovi? Neházej to na podlahu.“
Pak jsem jí hračku opět podal a ona ji opět hodila na zem. Když jsem
ji zvedl ještě jednou, utřel a vrátil, ještě jednou jsem zopakoval: „Podívej,
právě jsem ti řekl, abys to neházela na zem, ne?“
A ona samozřejmě pozorně poslouchala a pak hračku hodila na zem znovu.
Tato milá hra je skvělým cvičením na tatínkova záda, ale rozvíjet se
potřebuje jeho rozum. Někdy se otec potřebuje ohnout tak deset
až patnáctkrát, než pochopí, že má tu věc na podlaze nechat -
nebo možná dát na podlahu i dítě.
Během hry si dítě myslí: S tímhle člověkem je velká legrace. Není
příliš chytrý, ale je s ním spousta legrace. ...
|
