 |
|
|
|
 |
J. M. Barrie
Tohle je knížka z rodinné půdy. Vyšla v roce 1927 v Praze, v edici Dětská
četba, kterou řídila Milena Jesenská. Přeložila ji Jirka Malá, která
napsala i vysvětlující úvod, ze kterého si můžete přečíst ukázku:
|
Milé děti,
jistě máte rády pohádky a asi jste jich už mnoho slyšely, ale pohádku
o Petru Panovi, jistě ještě neznáte. Když jsem ji po prvé četla, tolik
se mi líbila, že jsem si ihned umínila přeložit ji pro vás. Pan Barrie
ji totiž napsal anglicky, pro anglické děti, a kdyby vám v ní připadalo
něco příliš podivné, vzpomeňte si, že se to všecko přihodilo v cizí zemi,
v Anglii.
Tam například nenosí děti ani čáp, ani vrána, jako u nás. Mají tam za
velikým parkem ostrůvek, kde žije spousta ptáčků, a ti čekají, až jim
některá maminka pošle psaní, že by si přála děťátko. Pak se některý ptáček
vydá na cestu a jakmile k mamince doletí, promění se v děťátko. Všechny
anglické děti byly kdysi ptáčky na Ostrůvku, a některé se na to ještě
dobře pamatují.
A teď vám ještě prozradím, kdo je ten David, o němž je v pohádce tak
často řeč.
To je malý hošík, kterého zná pan Barrie od té chvíle, kdy se narodil.
Znal i jeho maminku a tatínka, bydlili v jedné ulici šikmo naproti sobě,
takže si viděli do oken. Pan Barrie byl starý mládenec, žil osaměle a
měl jen moc hodného, velikého psa Porthosa. Ale často mu bývalo smutno
a proto si někdy vypůjčil od naproti miminko, Davida. Měl ho tuze rád
a když David uměl už běhat, chodili spolu a s Porthosem na procházku.
Obyčejně zabrousili do Kensingtonského parku. To prý je nekrásnější park
na světě – ale o tom už vám poví pan Barrie sám...
V Praze, dne 10. října 1925
Jirka Malá
|
|
|
|
|
