|
|
 |
OKAMŽIK
Jarda
Na schodech k Panně Marii,
vítr holubí pírka cuchá.
Barokní andílci jasní svou tvář
a žebrákům sedícím roste svatozář.
Postůj vážený poutníče,
ať zachytíš tu chvíli,
kdy odlesk z okna kočáru
zastaví tě v běhu.
To zámecká paní
slepci podává
kousek
svého úsměvu.
Který, než ho křídla rozvanou,
tiše cinkne o dláždění.
"Óóó děkuji, mockrát děkuji, velevážený".
Na schodech k Panně Marii,
vítr holubí pírka cuchá.
Avšak žádný žebrák,
není to už ta doba.
Když ale tenkrát
šel slepec pod most spát,
byl podivuhodně bohat.
|
| |
|
