Závislost na přírodě?!

Když se o někom řekne, že je na něčem závislý, vybaví se nám, že je předmětem své závislosti ovlivněn tak, že bez něj nemůže existovat a zanedbává vše ostatní. Pro ješitného člověka konce dvacátého století není snadné si přiznat, že je závislý na něčem tak netechnickém a člověkem nestvořeném, jako je příroda. Přesto to tak je. Ne, že bychom kvůli přírodě zanedbávali všechno jiné, všichni víme, že je to opačně. Na přírodu prostě kašleme.

Každý den zmizí z povrchu této planety několik forem života, přestože začátkem devatenáctého století vyhynul jeden biologický druh ročně. V některých oblastech Země je dešťová voda kyselejší, než šťáva citrónu - hezký to důsledek provozu tepelných elektráren, že? Ozónová vrstva chránící Modrou planetu je stále tenčí, přibývá případů rakoviny kůže, také proto, že každé ráno používáme spraye obshující freóny. Skládky - řízené i černé - kontaminují přírodu jen proto, že s odpady nedokážeme hospodařit, že nerecyklujeme kovy, sklo a papír. V zimě nemohou děti a staří lidé vycházet na ulice velkých měst - mohli by se udusit. Jezdíte do zaměstnání autem?