{"id":306,"date":"2011-08-15T14:39:22","date_gmt":"2011-08-15T12:39:22","guid":{"rendered":"http:\/\/eldar.cz\/tompatrick\/?p=306"},"modified":"2011-08-15T14:39:41","modified_gmt":"2011-08-15T12:39:41","slug":"tygr-nechce-byt-agresivni-19","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/eldar.cz\/tompatrick\/povidky\/tygr\/tygr-nechce-byt-agresivni-19","title":{"rendered":"Tygr nechce b\u00fdt agresivn\u00ed (19)"},"content":{"rendered":"
\n \n \"Fb-Button\"\n <\/a>\n <\/div>
<\/fb:like><\/div>
<\/div><\/div>

Ti dva spolu je\u0161t\u011b nikdy nehovo\u0159ili. A pr\u00e1v\u011b proto se mo\u017en\u00e1 m\u011bli sej\u00edt v jednom kup\u00e9, aby to napravili. Ka\u017ed\u00fd z t\u011bch dvou v n\u011bm sed\u011bl na jeho opa\u010dn\u00e9 stran\u011b, av\u0161ak ani to nebr\u00e1nilo pohled\u016fm.
\n\u201eV\u00edm, o co ti jde, d\u011bvu\u0161ko, ale m\u011b nep\u0159echytra\u010d\u00ed\u0161,\u201c mumlal si pro sebe ani ne dvacetilet\u00fd mlad\u00edk, ustavi\u010dn\u011b se skl\u00e1n\u011bj\u00edc\u00ed nad jakousi vizitkou, o n\u00ed\u017e byl sk\u00e1lopevn\u011b p\u0159esv\u011bd\u010den, \u017ee by ji nutn\u011b cht\u011bl vlastnit \u00fapln\u011b ka\u017ed\u00fd. \u201ePades\u00e1t milion\u016f rubl\u016f, no kdo by takov\u00e9 \u010d\u00e1stce odolal? Nezn\u00e1m takov\u00e9ho bl\u00e1zna, ten by zcela opa\u010dn\u011b snad jednal pouze v r\u00e1mci vlastn\u00edho nerozumu.\u201c
\n\u201eJsi bl\u00e1zen, pokud do toho krut\u00e9ho mrazu skute\u010dn\u011b hodl\u00e1\u0161 j\u00edt,\u201c promlouvala sama k sob\u011b ani ne devaten\u00e1ctilet\u00e1 sle\u010dna. \u201eA to jen kv\u016fli takov\u00e9 ubohosti, jakou jsou pen\u00edze. Kam jsi jen dal rozum?\u201c
\nOdprad\u00e1vna se traduje, \u017ee protiklady se p\u0159itahuj\u00ed. Bude tomu tak i nyn\u00ed? Ani ne dvacetilet\u00fd \u010dernovlas\u00fd mlad\u00edk pr\u00e1v\u011b ukon\u010dil povinnou vojenskou slu\u017ebu, kde okusil v\u0161e mo\u017en\u00e9, tedy i to \u0161patn\u00e9, a tud\u00ed\u017e si nyn\u00ed u\u017e\u00edval zcela nov\u011b nabyt\u00e9 svobody. Na\u010de\u017e ani ne devaten\u00e1ctilet\u00e1 blond\u00fdnka opod\u00e1l ji\u017e hodnou dobu ml\u010dky posed\u00e1v\u00e1 u okna a v jej\u00edch o\u010d\u00edch jako by se skv\u011bl neukojiteln\u00fd hlad s n\u011bk\u00fdm si popov\u00eddat.
\nA zase nastal ten moment, kdy se dva p\u00e1ry o\u010d\u00ed spolu st\u0159etly. Ony hn\u011bd\u00e9 n\u00e1le\u017eely ani ne dvacetilet\u00e9mu \u010dernovlas\u00e9mu mlad\u00edkovi Viktorovi, kde\u017eto ty pomn\u011bnkov\u011b modr\u00e9 zase ani ne devaten\u00e1ctilet\u00e9 blond\u00fdnce Ann\u011b. Op\u011bt protiklady! Tak jestlipak kone\u010dn\u011b ona pomysln\u00e1 jiskra p\u0159esko\u010d\u00ed?
\nA \u017ee by skute\u010dn\u011b? Anna se ji\u017e nevydr\u017eela d\u00edvat z okna a vstala. A vskutku, jej\u00ed kroky pozvolna sm\u011b\u0159ovaly na opa\u010dnou stranu kup\u00e9, tedy do m\u00edst, kde byl p\u0159\u00edtomen Viktor! Le\u010d ten, jakmile si Anniny opatrn\u00e9 ch\u016fze pov\u0161iml, zareagoval zcela jinak, ne\u017e jak by se na \u010dlov\u011bka ba\u017e\u00edc\u00edho po konverzaci slu\u0161elo: rychle z aktovky vyt\u00e1hl objemnou knihu a za\u010dal p\u0159edst\u00edrat, \u017ee si v n\u00ed \u010dte, p\u0159i\u010dem\u017e vizitku pou\u017eil jako z\u00e1lo\u017eku. A ani Anna nakonec neprojevila z\u00e1jem o bli\u017e\u0161\u00ed sezn\u00e1men\u00ed.
\nTak\u017ee nakonec \u017ee by ty pohledy v\u00e1\u017en\u011b nic neznamenaly?
\n\u201eAlexej Romanov, \u017ee?\u201c vy\u0161lo p\u0159eci jen z Annin\u00fdch \u00fast. To ji\u017e post\u00e1vala p\u0159ede dve\u0159mi, jimi\u017e by se jinak dostala do dal\u0161\u00edho kup\u00e9, le\u010d n\u011bco takov\u00e9ho zjevn\u011b nem\u011bla v pl\u00e1nu.
\nTak nakonec \u017ee by p\u0159eci jen ona pomysln\u00e1 jiskra p\u0159esko\u010dila? Av\u0161ak pozor! To jm\u00e9no… tak se Viktor p\u0159ece nejmenoval! A nav\u00edc, jako by si toho Anna sama byla dob\u0159e v\u011bdoma.
\nA pak se to stalo. Viktor knihu odlo\u017eil a rovn\u011b\u017e vstal. K n\u00e1sledn\u00e9mu k\u00fd\u017een\u00e9mu hovoru do\u0161lo, le\u010d ani zdaleka nep\u0159ipom\u00ednal vrk\u00e1n\u00ed dvou zamilovan\u00fdch hrdli\u010dek.
\n\u201eOdkud zn\u00e1\u0161 to jm\u00e9no, d\u011bvu\u0161ko? Kdo ti o n\u011bm pov\u011bd\u011bl?\u201c nal\u00e9hal Viktor, ani\u017e by se Anny p\u0159edem zeptal… t\u0159eba na jej\u00ed jm\u00e9no.
\n\u201ePro\u010d hned tak zhurta, mal\u010diku, nebylo by slu\u0161nost\u00ed se nejd\u0159\u00edve p\u0159edstavit?\u201c odhodlala se to Anna tedy… n\u011bjak \u0161etrn\u011b napravit.
\n\u201eTob\u011b abych se j\u00e1 p\u0159edstavoval? To tak a v nest\u0159e\u017een\u00e9 chv\u00edli se zmocn\u00ed\u0161 tohohle.\u201c A Viktor si vizitku honem sunul do prav\u00e9 kapsy kalhot.
\n\u201eA k \u010demu by mi byl ten tv\u016fj \u0161ek smrti?\u201c oponovala Anna.
\nTahle d\u011bvu\u0161ka je ur\u010dit\u011b jedn\u00edm ze \u0161peh\u016f, kter\u00fdch je tenhle vlak pln\u00fd, dosp\u011bl Viktor k bleskov\u00e9mu z\u00e1v\u011bru. Pr\u00e1v\u011b v\u010das, nebo\u0165 vlak za\u010dal zpomalovat, a to pro ani ne dvacetilet\u00e9ho \u010dernovlas\u00e9ho mlad\u00edka symbolizovalo jedin\u00e9: jeho kone\u010dn\u00e1 stanice se kvapem bl\u00ed\u017e\u00ed!
\n\u201eNe, necho\u010f! PROS\u00cdM NECHO\u010e!\u201c nal\u00e9hala Anna.
\n\u201eCo to d\u011bl\u00e1\u0161?! TAK PUS\u0164 M\u011a SAKRA! POT\u0158EBUJU TADY VYSTOUPIT!\u201c vzep\u0159el se Viktor Annin\u00fdm dlan\u00edm a r\u00e1zn\u00fdm krokem se p\u0159es cel\u00e9 kup\u00e9 vydal ke dve\u0159\u00edm.
\nAnna si povzdechla. V\u011bd\u011bla, \u017ee prohr\u00e1la!
\nAv\u0161ak bylo tomu tak doopravdy?
\nViktor ke dve\u0159\u00edm dorazil p\u0159esn\u011b v moment\u011b, kdy vlak zastavil. Ale co to? Dve\u0159e odm\u00edtaly poslu\u0161nost a ne a ne se Viktorovi otev\u0159\u00edt. Ten do nich mohl bu\u0161it p\u011bstmi, lomcovat klikou jak jen uznal za vhodn\u00e9, av\u0161ak \u00fapln\u011b zbyte\u010dn\u011b. A kdy\u017e se pak dve\u0159e ani ne dvacetilet\u00e9mu \u010dernovlas\u00e9mu mlad\u00edkovi samy od sebe otev\u0159ely, vlak se ji\u017e rozj\u00ed\u017ed\u011bl. Viktor v\u011bd\u011bl, \u017ee mu zb\u00fdv\u00e1 posledn\u00ed.
\nByl p\u0159ipraven vysko\u010dit, kdy\u017e v tom ho \u010d\u00edsi ruce vt\u00e1hly nazp\u011bt.
\n\u201eCO\u017dE?! ZASE TY?!\u201c
\n\u201eANO! J\u00c1!\u201c
\n\u201eNE, PUS\u0164 M\u011a! J\u00c1 MUS\u00cdM…\u201c
\nJen\u017ee to u\u017e vlak nabral rychlost a dve\u0159e se znovu zabouchly. Viktor si s nimi zase mohl pohr\u00e1vat, jak jen cht\u011bl, a nepochodil.
\n\u201ePr\u00e1v\u011b jsem p\u0159i\u0161el o svoji \u017eivotn\u00ed v\u00fdhru,\u201c lamentoval Viktor, kdy\u017e sv\u00e9 \u00fasil\u00ed nadobro vzdal a \u017ealem se sesunul na zem.
\n\u201eKdepak, je tomu p\u0159esn\u011b naopak, pr\u00e1v\u011b jsi vyhr\u00e1l sv\u016fj \u017eivot zp\u00e1tky,\u201c oponovala Anna, na\u010de\u017e s \u00falevou zaujala m\u00edsto vedle Viktora.
\nA dva p\u00e1ry o\u010d\u00ed se spolu op\u011btovn\u011b st\u0159etly.
\n\u201eCo\u017epak jsou v \u017eivot\u011b d\u016fle\u017eit\u00e9 jen pen\u00edze?\u201c \u0159ekla pak Anna.
\n\u201eA co m\u00e1 v\u011bt\u0161\u00ed hodnotu? L\u00e1ska snad?\u201c poznamenal Viktor.
\n\u201eA spole\u010dn\u011b s n\u00ed mo\u017en\u00e1 je\u0161t\u011b n\u011bjak\u00e9 to vz\u00e1jemn\u00e9 porozum\u011bn\u00ed nav\u00edc?\u201c
\nToto v\u0161ak ji\u017e vyslovil kdosi t\u0159et\u00ed.
\n\u201eAlexej Romanov, jm\u00e9no m\u00e9,\u201c p\u0159edstavil se zavalit\u00fd mu\u017e.
\n\u201eOn s v\u00e1mi nikam nep\u016fjde!\u201c A Anna byla r\u00e1zem zase na nohou.
\n\u201eAle p\u016fjde, velice r\u00e1d se mnou p\u016fjde, \u017ee, mlad\u00edku?\u201c m\u00ednil Alexej Romanov.
\nA jako by v\u0161e bylo zase jinak, jako by vlak n\u00e1hle jednal pod taktovkou pr\u00e1v\u011b p\u0159\u00edchoz\u00edho, nebo\u0165 za\u010dal zpomalovat a n\u00e1sledn\u011b pozm\u011bnil sm\u011br a za\u010dal se vracet nazp\u00e1tek.\u00a0
\n\u201eM\u011b nep\u0159elst\u00edte,\u201c vysm\u00edval se Alexej Romanov komusi nezn\u00e1m\u00e9mu, kdy\u017e ho znenad\u00e1n\u00ed pohltily plameny, jako by pr\u00e1v\u011b bylo po\u017e\u00e1d\u00e1no o samovzn\u00edcen\u00ed. \u201eAni tohle na m\u011b neplat\u00ed!\u201c dodal si pot\u0159ebn\u00e9 kur\u00e1\u017ee, kdy\u017e jeho t\u011blo ust\u00e1lo sv\u00edjen\u00ed v bolestiv\u00fdch k\u0159e\u010d\u00edch, jak se ho kdosi sna\u017eil zmocnit. \u201eTOHLE BUDE M\u016eJ V\u00cdT\u011aZN\u00dd MA\u010c!\u201c nadouval se p\u00fdchou, kdy\u017e ani obep\u00ednaj\u00edc\u00ed lana nedok\u00e1zala udolat robustn\u00ed postavu a v\u0161\u00ed silou ji strhnout k zemi.
\nAnna s Viktorem tak byli sv\u011bdky ryze hororov\u00e9ho p\u0159edstaven\u00ed, jemu\u017e ani jeden z nich nedok\u00e1zal spr\u00e1vn\u011b porozum\u011bl. I kdy\u017e… ani ne devaten\u00e1ctilet\u00e1 modrook\u00e1 blond\u00fdnka mo\u017en\u00e1 tu\u0161ila, o co se tu kdosi sna\u017eil.
\nLe\u010d to ji\u017e vlak dosp\u011bl na m\u00edsto, na n\u011bm\u017e p\u0159edt\u00edm st\u016fj co st\u016fj ani ne dvacetilet\u00fd \u010dernovlas\u00fd mlad\u00edk p\u016fvodn\u011b hodlal vystoupit.
\n\u201eTak pros\u00edm, Viktore, ra\u010dte,\u201c vyzval ho Alexej Romanov v chladn\u00e9m klidu.
\nAnna by zajist\u00e9 i tentokr\u00e1t r\u00e1zn\u011b zakro\u010dila, to by v\u0161ak nesm\u011bla b\u00fdti zbavena jak hlasu tak mo\u017enost\u00ed pohybu. Bohu\u017eel ani Viktor si s\u00e1m nedok\u00e1zal pomoci, samotn\u00fd pohled Alexeje Romanova zjevn\u011b disponoval t\u011bmi nejmagi\u010dt\u011bj\u0161\u00edmi hypnotizuj\u00edc\u00edmi \u00fa\u010dinky, kter\u00e9 nic nedok\u00e1zalo zlomit. A jak op\u011btovn\u011b zn\u00e1zor\u0148ovaly tiky v jeho \u010dern\u00fdch o\u010d\u00edch, tak kdosi o to velmi moc st\u00e1l.
\nZd\u00e1lo se, \u017ee Alexej Romanov m\u00e1 vyhr\u00e1no, \u017ee jej ji\u017e nic nedok\u00e1\u017ee zastavit a \u017ee i dal\u0161\u00ed ob\u011b\u0165 tohoto robustn\u00edho zavalit\u00e9ho mu\u017ee nadobro skon\u010d\u00ed v \u00fatrob\u00e1ch zasn\u011b\u017een\u00e9 Sibi\u0159e, kde nevyzpytateln\u00e9 po\u010das\u00ed nebere ohled na lidsk\u00e9 po\u017eadavky a kde je p\u0159\u00edroda sama sv\u00fdm vlastn\u00edm p\u00e1nem.
\nA p\u0159eci Alexej Romanov vz\u00e1p\u011bt\u00ed na vlastn\u00ed k\u016f\u017ei zakusil, jak\u00e9 to je, kdy\u017e n\u011bkdo \u010dlov\u011bka navenek ovl\u00e1d\u00e1, av\u0161ak opomine p\u0159itom to nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed: jeho nitro.
\nA tak nakonec zv\u00edt\u011bzila l\u00e1ska – ano, to nefal\u0161ovan\u00e9 slov\u00ed\u010dko p\u0159ekypuj\u00edc\u00ed obehran\u00fdm kli\u0161\u00e9, k\u00fd\u010dem!
\nA p\u0159eci jen to nebylo tak slo\u017eit\u00e9, jak by se na prvn\u00ed pohled mohlo zd\u00e1t, pouze si sta\u010dilo uv\u011bdomit vlastn\u00ed skryt\u00e9 city a neviditeln\u00e1 pouta, co svazovala Annu, povolila. A pak jeden polibek na tv\u00e1\u0159 – ur\u010den\u00fd ani ne dvacetilet\u00e9mu \u010dernovlas\u00e9mu mlad\u00edkovi – dokonal sv\u00e9.
\nA tak nakonec p\u0159eci jen jeden \u010dlov\u011bk vlak opustil! Alexej Romanov z n\u011bj v t\u00e9 chv\u00edli, kdy se rty\u00a0 n\u011b\u017en\u011b dotkly tv\u00e1\u0159e, doslova vyl\u00e9tl a to p\u0159\u00edmo do nehostinn\u00e9 Sibi\u0159e p\u0159ekypuj\u00edc\u00ed sn\u011bhem a mrazem.\u00a0 Podl\u00e1 moc Alexeje Romanova tak mo\u017en\u00e1 nadobro ztratila svou s\u00edlu, svou magickou moc, o \u010dem\u017e leccos i vypov\u011bd\u011bly dve\u0159e, kter\u00e9 se znovu zabouchly a odm\u00edtly mu\u017ee vpustit dovnit\u0159, jako\u017e i samotn\u00fd vlak, co se op\u011btovn\u011b rozjel.
\nA tak dobro jednou v\u00fdjime\u010dn\u011b poko\u0159ilo zlo!
\nA tak dobro jednou v\u00fdjime\u010dn\u011b…
\nV\u00fdjime\u010dn\u011b dobro…
\nDobro poko\u0159ilo…
\nZlo!<\/p>\n

\n \n \"Fb-Button\"\n <\/a>\n <\/div>
<\/fb:like><\/div>
<\/div><\/div>","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

Ti dva spolu je\u0161t\u011b nikdy nehovo\u0159ili. A pr\u00e1v\u011b proto se mo\u017en\u00e1 m\u011bli sej\u00edt v jednom kup\u00e9, aby to napravili. Ka\u017ed\u00fd z t\u011bch dvou v n\u011bm sed\u011bl na jeho opa\u010dn\u00e9 stran\u011b, av\u0161ak ani to nebr\u00e1nilo pohled\u016fm. \u201eV\u00edm, o co ti jde, … Cel\u00fd p\u0159\u00edsp\u011bvek →<\/span><\/a><\/p>\n","protected":false},"author":2,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_s2mail":"yes","footnotes":""},"categories":[5],"tags":[],"class_list":["post-306","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-tygr"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/eldar.cz\/tompatrick\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/306","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/eldar.cz\/tompatrick\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/eldar.cz\/tompatrick\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/eldar.cz\/tompatrick\/wp-json\/wp\/v2\/users\/2"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/eldar.cz\/tompatrick\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=306"}],"version-history":[{"count":3,"href":"https:\/\/eldar.cz\/tompatrick\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/306\/revisions"}],"predecessor-version":[{"id":324,"href":"https:\/\/eldar.cz\/tompatrick\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/306\/revisions\/324"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/eldar.cz\/tompatrick\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=306"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/eldar.cz\/tompatrick\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=306"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/eldar.cz\/tompatrick\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=306"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}