{"id":2723,"date":"2020-07-20T09:00:40","date_gmt":"2020-07-20T07:00:40","guid":{"rendered":"http:\/\/eldar.cz\/tompatrick\/?p=2723"},"modified":"2020-02-16T10:16:02","modified_gmt":"2020-02-16T08:16:02","slug":"bonus-cislo-6-sesta-povidka-radovana-litevskeho","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/eldar.cz\/tompatrick\/citymeans\/city-means-iv-mesto-plne-nazoru\/bonus-cislo-6-sesta-povidka-radovana-litevskeho","title":{"rendered":"Bonus \u010d\u00edslo 6 – \u0160est\u00e1 pov\u00eddka Radovana Litevsk\u00e9ho"},"content":{"rendered":"
\n \n \"Fb-Button\"\n <\/a>\n <\/div>
<\/fb:like><\/div>
<\/div><\/div>

Bonus \u010d\u00edslo 6 \u2013 \u0160est\u00e1 pov\u00eddka Radovana Litevsk\u00e9ho<\/b><\/p>\n

Petr a Vil\u00edk byli nerozlu\u010dn\u00ed p\u0159\u00e1tel\u00e9. Znali se u\u017e od sv\u00fdch d\u011btsk\u00fdch let a spole\u010dn\u011b absolvovali i z\u00e1kladn\u00ed \u0161kolu. Jejich studentsk\u00e9 cesty se m\u011bly rozej\u00edt a\u017e nyn\u00ed a to na st\u0159edn\u00ed, kdy Petr nastupoval na gymn\u00e1zium se sportovn\u00edm zam\u011b\u0159en\u00edm, zat\u00edmco Vil\u00edk na um\u011bleckou pr\u016fmyslovku.<\/p>\n

Petr sport miloval a to ji\u017e odmali\u010dka. Voln\u00fd \u010das tr\u00e1vil na tenisov\u00fdch kurtech \u010di v baz\u00e9nu. Tak\u00e9 chodil pravideln\u011b b\u011bhat a to za jak\u00e9hokoliv po\u010das\u00ed. To Vil\u00edk zase odmala t\u00edhnul k malov\u00e1n\u00ed. U\u017e jako desetilet\u00fd vyhr\u00e1val kresl\u00ed\u0159sk\u00e9 sout\u011b\u017ee. I p\u0159es svoje dosavadn\u00ed \u00fasp\u011bchy v\u0161ak z\u016fst\u00e1val skromn\u00fd a pokora mu byla v\u0161\u00edm.<\/p>\n

Oba chlapci se vz\u00e1jemn\u011b jako spr\u00e1vn\u00ed p\u0159\u00e1tel\u00e9 podporovali ve sv\u00fdch aktivit\u00e1ch. Petr si r\u00e1no v\u017edy p\u0159ivstal, na rozcvi\u010dku ud\u011blal p\u00e1r d\u0159ep\u016f, ob\u011bhl jedno cvi\u010dn\u00e9 kole\u010dko a pak zam\u00ed\u0159il k Vil\u00edkovi. Ten rovn\u011b\u017e byl rann\u00edm pt\u00e1\u010detem, pro zm\u011bnu ho zam\u011bstn\u00e1vala \u2013 jak jinak \u2013 kresba. Moment\u00e1ln\u011b p\u0159ipravoval pro jeden \u010dasopis vlastn\u00ed komiksov\u00fd seri\u00e1l a Petr byl jeden z prvn\u00edch, kdo se o n\u011bm dozv\u011bd\u011bl \u010detn\u00e9 podrobnosti.<\/p>\n

\u201eV\u00ednov\u00e1 zem\u011b? To zn\u00ed naprosto fam\u00f3zn\u011b,\u201c neskr\u00fdval nad\u0161en\u00ed Petr. \u201eMus\u00edm \u0159\u00edci, \u017ee tv\u00e9 malby jsou \u010d\u00edm d\u00e1l skvostn\u011bj\u0161\u00ed,\u201c uznal po letm\u00e9m prostudov\u00e1n\u00ed jednotliv\u00fdch obr\u00e1zk\u016f.<\/p>\n

\u201eV\u0161ak ty taky nezah\u00e1l\u00ed\u0161,\u201c nez\u016fst\u00e1val pozadu ani Vil\u00edk. \u201eT\u0159et\u00ed m\u00edsto ve sprintu, to je vynikaj\u00edc\u00ed v\u00fdsledek. Dodate\u010dn\u011b gratuluji.\u201c<\/p>\n

\u201eSnad Onen nejvy\u0161\u0161\u00ed d\u00e1 a bude se n\u00e1m da\u0159it, tak jako nyn\u00ed, i nad\u00e1le,\u201c poznamenal Petr, kdy\u017e od Vil\u00edkov\u00fdch obr\u00e1zk\u016f zvedl hlavu sm\u011brem k nebes\u016fm.<\/p>\n

\u201eAno, snad,\u201c p\u0159itakal Vil\u00edk.<\/p>\n

Obavy tu byly na m\u00edst\u011b. Zem\u011b, v n\u00ed\u017e oba p\u0159\u00e1tel\u00e9 \u017eili, ji\u017e del\u0161\u00ed dobu su\u017eoval nemil\u00fd v\u00e1le\u010dn\u00fd konflikt, jen\u017e se podepisoval na n\u00e1lad\u011b obyvatelstva. Nikdo p\u0159ed n\u00edm nebyl uchr\u00e1n\u011bn, ani Petr s Vil\u00edkem, jak se uk\u00e1zalo z\u00e1hy.<\/p>\n

\u201eTak tob\u011b u\u017e p\u0159i\u0161el? To je mi t\u011b up\u0159\u00edmn\u011b l\u00edto,\u201c hlesl sklesle Petr, kdy\u017e mu Vil\u00edk uk\u00e1zal povol\u00e1vac\u00ed rozkaz.<\/p>\n

\u201eBohu\u017eel,\u201c povzdechl si Vil\u00edk. \u201eTy ho je\u0161t\u011b nem\u00e1\u0161?\u201c zaj\u00edmal se z\u00e1hy.<\/p>\n

\u201eZat\u00edm ne,\u201c p\u0159iznal Petr, \u201eale co nevid\u011bt ho ur\u010dit\u011b dostanu taky.\u201c Na\u010de\u017e jen nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b zakroutil hlavou a znovu se pohrou\u017eil do Vil\u00edkov\u00fdch obr\u00e1zk\u016f.<\/p>\n

Vil\u00edk v\u011bd\u011bl, co mu t\u00edm Petr vzkazoval, \u017ee v\u00e1lka plod\u00ed jen zlo a nikomu nic dobr\u00e9ho nep\u0159in\u00e1\u0161\u00ed. V\u017edy\u0165 kolik promarn\u011bn\u00fdch \u017eivot\u016f j\u00ed jen nedobrovoln\u011b ji\u017e sta\u010dilo podlehnout, nemluv\u011b o nadan\u00fdch jedinc\u00edch, je\u017e sv\u016fj talent promrhali coby mrtv\u00ed, \u010di v tom \u201elep\u0161\u00edm\u201c coby mrz\u00e1ci, je\u017e si n\u00e1sledky ponesou po zbytek sv\u00fdch \u017eivot\u016f. \u010cek\u00e1 tedy n\u011bco podobn\u00e9ho i Petra s Vil\u00edkem?<\/p>\n

\u201eTo p\u0159ece nejde, aby t\u011b za m\u011bs\u00edc odvedli, kdy\u017e p\u016fjde\u0161, stejn\u011b jako j\u00e1, d\u00e1l studovat,\u201c ne\u0161lo to Petrovi na rozum.<\/p>\n

\u201eTo bohu\u017eel nehraje roli,\u201c oponoval Vil\u00edk, \u201erukovat mus\u00ed v\u0161ichni bez v\u00fdjimky a nikoho p\u0159itom nezaj\u00edm\u00e1, jestli doty\u010dn\u00ed pracuj\u00ed, maj\u00ed rodiny \u010di studuj\u00ed.\u201c<\/p>\n

Petra zamrazilo, kdy\u017e toto vy\u0161lo z \u00fast jeho nejlep\u0161\u00edho kamar\u00e1da, o n\u011bho\u017e si za\u010dal d\u011blat nemal\u00e9 starosti. Vil\u00edk to vytu\u0161il a pokusil se v\u0161e odleh\u010dit slovy: \u201eKdo v\u00ed, t\u0159eba se zrovna n\u00e1m dv\u011bma po\u0161t\u011bst\u00ed a z v\u00e1le\u010dn\u00e9 v\u0159avy se navr\u00e1t\u00edme \u017eivi a zdrav\u00ed.\u201c<\/p>\n

Petr se pokusil na tv\u00e1\u0159i vyloudit povzbudiv\u00fd \u00fasm\u011bv, jaksi mu to ale ne\u0161lo.<\/p>\n

\u201eNu\u017ee dobr\u00e1, tak alespo\u0148 jeden z n\u00e1s,\u201c nevzd\u00e1val to Vil\u00edk. \u201eTob\u011b se to m\u016f\u017ee pov\u00e9st. M\u00e1\u0161 dobrou fyzi\u010dku, kterou uplatn\u00ed\u0161, kdy\u017e ti nep\u0159\u00edtel bude d\u00fdchat na z\u00e1da. Nadarmo jsi se tak nev\u011bnoval sportu.\u201c<\/p>\n

\u201eTo tak\u00e9 nemus\u00ed b\u00fdt pro m\u011b jednozna\u010dn\u00e1 v\u00fdhoda,\u201c m\u00ednil Petr. \u201eKdy\u017e m\u011b nechyt\u00ed, mohou m\u011b z n\u011bkolika metr\u016f zast\u0159elit pu\u0161kou \u010di z kulometu. Nebo nedopat\u0159en\u00edm t\u0159eba \u0161l\u00e1pnu na minu a ta mi utrhne nohu. Ne, ne, taky to nem\u00e1m jist\u00e9.\u201c<\/p>\n

Vil\u00edk u\u017e nev\u011bd\u011bl, jak Petrovi uleh\u010dit a tak pravil: \u201eNu\u017ee dobr\u00e1, slibme si, \u017ee pokud jeden z n\u00e1s padne, nikdy toho druh\u00e9ho neopust\u00ed a v nelehk\u00fdch chv\u00edl\u00edch se mu stane oporou. Ruku na to.\u201c<\/p>\n

Petr se nad t\u00edm, co mu tu Vil\u00edk pr\u00e1v\u011b navrhl, zamyslel. V\u011bd\u011bl \u017ee jeho nejlep\u0161\u00ed kamar\u00e1d je utvrzen v\u00edrou v posmrtn\u00fd \u017eivot a tak nab\u00edzenou ruku nakonec p\u0159ijal, i kdy\u017e si popravd\u011b nedok\u00e1zal p\u0159edstavit, jak by takov\u00e9 spojen\u00ed v re\u00e1lu prob\u00edhalo. Hlavn\u011b kdy\u017e to Vil\u00edka uspokoj\u00ed.<\/p>\n

Oba p\u0159\u00e1tel\u00e9 se tak je\u0161t\u011b v\u00edce semkli. A i kdy\u017e se zakr\u00e1tko od sebe byli nuceni odlou\u010dit z d\u016fvod\u016f studi\u00ed, alespo\u0148 si telefonovali, a pokud to jen trochu \u0161lo, sch\u00e1zeli se ve voln\u00e9m \u010dase, i kdy\u017e, pravda, toho nyn\u00ed bylo poskrovnu. Proto se nebr\u00e1nili nov\u00fdm zn\u00e1mostem. Petr se na st\u0159edn\u00ed sbl\u00ed\u017eil s profesorem Bla\u017ekem, jen\u017e tam vyu\u010doval \u010de\u0161tinu a d\u011bjepis, zat\u00edmco Vil\u00edk s Oskarem, nov\u00fdm spolu\u017e\u00e1kem z pr\u016fmyslovky.<\/p>\n

\u201eHluboce souc\u00edt\u00edm s v\u00e1mi i s va\u0161\u00edm kamar\u00e1dem, Pet\u0159e. Oba m\u00e1te naprostou pravdu, v\u00e1le\u010dn\u00fd konflikt je jen krutou lidskou p\u0159\u00edt\u011b\u017e\u00ed.\u201c<\/p>\n

\u201eD\u011bkuji pane profesore, nesm\u00edrn\u011b si toho v\u00e1\u017e\u00edm.\u201c<\/p>\n

Takto jednoho de\u0161tiv\u00e9ho \u0159\u00edjnov\u00e9ho odpoledne zapo\u010dal rozhovor mezi Petrem a jeho obl\u00edben\u00fdm st\u0159edo\u0161kolsk\u00fdm kantorem.<\/p>\n

\u201eMo\u017en\u00e1 \u017ee by se dalo za\u0159\u00eddit, abyste nemusel narukovat,\u201c pokra\u010doval profesor Bla\u017eek. \u201eM\u00e1m jednoho dobr\u00e9ho zn\u00e1m\u00e9ho. Je to doktor a mohl by v\u00e1m vystavit neschopenku. Co vy na to, Pet\u0159e?\u201c<\/p>\n

Tomu nezb\u00fdvalo ne\u017e nab\u00eddku s d\u00edky p\u0159ijmout. A pak \u0159e\u010d znovu p\u0159evedl na Vil\u00edka.<\/p>\n

\u201eUvid\u00edm co se d\u00e1 d\u011blat,\u201c nach\u00e1zel profesor Bla\u017eek pro Petrovo tr\u00e1pen\u00ed pochopen\u00ed. \u201eKa\u017edop\u00e1dn\u011b je t\u0159eba jednat co nejd\u0159\u00edve. Je\u0161t\u011b dnes odpoledne se tedy za doktorem Hansou vyprav\u00edm a popros\u00edm ho o tuto laskavost.\u201c<\/p>\n

\u201eAni nev\u00edte, jak si toho v\u00e1\u017e\u00edm, pane profesore. Snad v\u00e1m to budu moci jednou oplatit.\u201c<\/p>\n

\u201eJ\u00e1 v\u00edm, Pet\u0159e,\u201c poklepal ho profesor Bla\u017eek p\u0159\u00e1telsky po ramenou. \u201eHned z\u00edtra v\u00e1m d\u00e1m v\u011bd\u011bt, jak jsem pochodil.\u201c<\/p>\n

Zazvonilo.<\/p>\n

\u201ePromi\u0148te, hezky se mi tu s v\u00e1mi pov\u00edd\u00e1, ale budu muset j\u00edt na dal\u0161\u00ed hodinu,\u201c omlouval se profesor Bla\u017eek.<\/p>\n

Roze\u0161li se do t\u0159\u00edd.<\/p>\n

V p\u0159\u00e1telsk\u00e9m duchu se nesl i rozhovor mezi Vil\u00edkem a Oskarem o mnoho kilometr\u016f d\u00e1le.<\/p>\n

\u201eM\u00e1\u0161 v\u00e1\u017en\u011b nesm\u00edrn\u00fd talent, Vil\u00edku, byla by \u0161koda ho jen tak promarnit,\u201c pravil Oskar.<\/p>\n

\u201eMo\u017en\u00e1 \u017ee k tomu nakonec p\u0159eci jen dojde.\u201c Vil\u00edk uk\u00e1zal Oskarovi povol\u00e1vac\u00ed rozkaz.<\/p>\n

\u201eNo jo, j\u00e1 ho dostal taky,\u201c hlesl Oskar. \u201eJi\u017e p\u0159ed p\u016fl rokem.\u201c<\/p>\n

\u201eA to t\u011b je\u0161t\u011b neodvedli?\u201c z\u00edral te\u010f na kamar\u00e1da ohromen\u011b Vil\u00edk.<\/p>\n

\u201eInu odvedli, ale j\u00e1 to prost\u011b ignoroval,\u201c odv\u011btil Oskar. \u201eStejn\u011b jako ty nehodl\u00e1m narukovat a nasazovat \u017eivot za rozmary v\u00e1le\u010dn\u00fdch mocip\u00e1n\u016f. Rad\u0161i se za\u0161iji tady ne\u017e na boji\u0161ti.\u201c<\/p>\n

Vil\u00edk po t\u011bchto Oskarov\u00fdch dal\u0161\u00edch slovech d\u00e1l neskr\u00fdval ohromen\u00ed. Obdivn\u011b vzhl\u00ed\u017eel k jeho odvaze.<\/p>\n

\u201eInu, je to tak, zat\u00edm m\u011b je\u0161t\u011b nevyhm\u00e1tli,\u201c \u0159ekl Oskar jakoby nic. \u201eAle nikomu to \u0159\u00edkat zrovna dvakr\u00e1t nemus\u00ed\u0161.\u201c<\/p>\n

\u201eNeboj, um\u00edm udr\u017eet tajemstv\u00ed,\u201c ujistil kamar\u00e1da Vil\u00edk.<\/p>\n

Zazvonilo na dal\u0161\u00ed hodinu.<\/p>\n

Oba chlapci zanechali soukrom\u00e9ho rozhovoru a odebrali se do t\u0159\u00eddy.<\/p>\n

To v\u0161ak Petr a Vil\u00edk je\u0161t\u011b netu\u0161ili, jak krut\u011b si osud s nimi zakr\u00e1tko pohraje.<\/p>\n

Je\u0161t\u011b t\u00e9ho\u017e dne, co Petr rozmlouval s profesorem Bla\u017ekem, na jejich spole\u010dnou hodinu zav\u00edtal s\u00e1m \u0159editel sportovn\u00edho gymn\u00e1zia a p\u0159ed celou t\u0159\u00eddou u\u010diteli ozn\u00e1mil, \u017ee je neprodlen\u011b p\u0159e\u0159azen na jin\u00e9 pracovn\u00ed m\u00edsto do n\u011bkolika set kilometr\u016f vzd\u00e1len\u00e9ho m\u011bsta. Profesor Bla\u017eek nem\u011bl na vybranou, musel uposlechnout, jinak by to pro n\u011bj dozajista m\u011blo nedoz\u00edrn\u00e9 n\u00e1sledky. Petrovi tak nezbylo ne\u017e se s t\u00edmto verdiktem sm\u00ed\u0159it a tajn\u011b doufat, \u017ee to s on\u00edm doktorem Hansou stihne vy\u0159\u00eddit.<\/p>\n

Rovn\u011b\u017e Vil\u00edk na vlastn\u00ed o\u010di zakusil n\u00e1strahy nep\u0159ej\u00edcn\u00e9 doby. To kdy\u017e do jeho kmenov\u00e9 t\u0159\u00eddy ve\u0161li mu\u017e v uniform\u011b a spole\u010dn\u011b s n\u00edm jeden z \u017e\u00e1k\u016f, jeho\u017e znal od vid\u011bn\u00ed. Byl j\u00edm Volek, student, co r\u00e1d don\u00e1\u0161el na druh\u00e9. A nejinak tomu bylo i nyn\u00ed.<\/p>\n

\u201eT\u00e1mhle sed\u00ed, pane plukovn\u00edku,\u201c uk\u00e1zal Volek na Oskara a v o\u010d\u00edch se mu zaskv\u011bl v\u00edt\u011bzoslavn\u00fd \u00fasm\u011bv.<\/p>\n

\u201eTak jdeme mladej,\u201c prohl\u00e1sil mu\u017e v uniform\u011b, kdy\u017e dosp\u011bl k lavici, v n\u00ed\u017e Vil\u00edk a Oskar sed\u011bli, na\u010de\u017e druh\u00e9ho jmenovan\u00e9ho z n\u00ed surov\u00fdm zp\u016fsobem vyvlekl do uli\u010dky.<\/p>\n

\u201eCo to d\u011bl\u00e1te? Nechte m\u011b! TAK PUS\u0164TE M\u011a!\u201c vzpouzel se bezmocn\u011b Oskar. \u201eKam m\u011b to vle\u010dete? J\u00e1 nikam s v\u00e1mi j\u00edt nechci! SLY\u0160\u00cdTE?!\u201c<\/p>\n

Vil\u00edk okam\u017eit\u011b vytu\u0161il, jak se v\u011bci maj\u00ed. Jeho kamar\u00e1da pr\u00e1v\u011b odv\u00e1d\u011bli do aktivn\u00edch vojensk\u00fdch z\u00e1loh. Konec tak byl v\u011b\u010dn\u00e9mu skr\u00fdvan\u00ed p\u0159ed povinnou vojnou.<\/p>\n

A tak oba nejlep\u0161\u00ed p\u0159\u00e1tele, tedy Petr s Vil\u00edkem, m\u011bli sm\u00ed\u0161en\u00e9 pocity, kdy\u017e t\u00fdden nato spole\u010dn\u011b sp\u011bli za doktorem Hansou, s nad\u011bj\u00ed, \u017ee alespo\u0148 on jim pom\u016f\u017ee ve sv\u00edzeln\u00e9 chv\u00edli. Petr bohu\u017eel od profesora Bla\u017eka neobdr\u017eel zpr\u00e1vu, zdali doty\u010dn\u00e9ho dodate\u010dn\u011b kontaktoval. P\u0159esto se to ale Petr s Vil\u00edkem rozhodli risknout.<\/p>\n

Jen\u017ee v\u0161e se od po\u010d\u00e1tku vyv\u00edjelo v\u00fdhradn\u011b v jejich neprosp\u011bch.<\/p>\n

\u201eCo chcete?! To neum\u00edte \u010d\u00edst?! Na dve\u0159\u00edch je jasn\u011b naps\u00e1no NEKLEPAT!\u201c vyl\u00e9tl z ordinace cel\u00fd rozl\u00edcen\u00fd jak\u00fdsi doktor, pot\u00e9, co ho k tomu Petr vyzval.<\/p>\n

\u201ePromi\u0148te, jste…\u201c<\/p>\n

\u201eJ\u00e1 nem\u00e1m \u010das, mlad\u00edku, dejte mi svatej pokoj, ano?\u201c<\/p>\n

Doktor cht\u011bl dve\u0159e za sebou zase zabouchnout a zmizet v ordinaci, Petr ale s nal\u00e9h\u00e1n\u00edm nep\u0159est\u00e1val.<\/p>\n

\u201ePromi\u0148te, jste doktor Hansa? Pan profesor Bla\u017eek…\u201c<\/p>\n

\u201eVypad\u00e1m snad tak?\u201c<\/p>\n

\u201eTak jste…\u201c<\/p>\n

\u201eNe, nejsem, mlad\u00edku! A i kdybych j\u00edm byl, bez milosti bych v\u00e1s na tu vojnu povolal, to mi v\u011b\u0159te.\u201c A doktor za sebou kone\u010dn\u011b \u00fasp\u011b\u0161n\u011b zabouchl dve\u0159e.<\/p>\n

Osud Petra a jeho nejlep\u0161\u00edho kamar\u00e1da Vil\u00edka tak byl nadobro zpe\u010det\u011bn. Ji\u017e neexistovala jin\u00e1 re\u00e1ln\u00e1 \u0161ance, jak se povinn\u00e9mu vojensk\u00e9mu drilu vyhnout.<\/p>\n

A tak muselo neomyln\u011b p\u0159ij\u00edt to, co si oba s cel\u00e9ho srdce nep\u0159\u00e1li, aby nastalo. Je\u0161t\u011b tent\u00fd\u017e t\u00fdden Vil\u00edka odvedli a on se tak nedobrovoln\u011b musel navl\u00e9knout do vojensk\u00e9ho mund\u00faru. Dle dopis\u016f, je\u017e od n\u011bj Petr postupn\u011b obdr\u017eel, dan\u00e1 vojna v \u017e\u00e1dn\u00e9m p\u0159\u00edpad\u011b nebyla proch\u00e1zkou r\u016f\u017eov\u00fdm sadem. Velitel\u00e9 jim d\u00e1vali p\u011bkn\u011b zabrat a doslova denn\u011b museli pod jejich veden\u00edm zvl\u00e1dat n\u011bkolikakilometrov\u00e9 trm\u00e1cen\u00ed jako\u017eto n\u00e1ro\u010dnou vojenskou pr\u016fpravu, p\u0159i n\u00ed\u017e byli nuceni zach\u00e1zet se st\u0159elnou zbran\u00ed.<\/p>\n

Vil\u00edkovou \u00fat\u011bchou se v nelehk\u00e9 \u017eivotn\u00ed situaci st\u00e1vala op\u011bt kresba, k n\u00ed\u017e unikal v ka\u017ed\u00e9 voln\u00e9 chvilce. Petr si tak v\u017edy od srdce oddychl, kdy\u017e ve schr\u00e1nce na\u0161el dopis \u010di bal\u00ed\u010dek, je\u017e mohl n\u00e1le\u017eet pouze jedin\u00e9mu \u010dlov\u011bku na sv\u011bt\u011b.<\/p>\n

Postupem \u010dasu v\u0161ak vz\u00e1jemn\u00e1 korespondence nab\u00fdvala na z\u00e1va\u017enosti. Vil\u00edk v n\u00ed referoval o sv\u00fdch padl\u00fdch spolubojovn\u00edc\u00edch, je\u017e v\u00e1lku nen\u00e1vid\u011bli stejn\u011b jako on s\u00e1m. Dokonce se Petrovi zm\u00ednil o tom, jak se n\u011bkte\u0159\u00ed z voj\u00e1k\u016f pokusili o povst\u00e1n\u00ed a o n\u00e1sledn\u00fd \u00fat\u011bk z kas\u00e1ren, bohu\u017eel v\u0161ak byli vyp\u00e1tr\u00e1ni, n\u00e1sledn\u011b vojensk\u00fdm tribun\u00e1lem odsouzeni coby zr\u00e1dci a pot\u00e9 popraveni kulkou do hlavy.<\/p>\n

Petrovi zatrnulo, kdy\u017e ho o tomto nelidsk\u00e9m zach\u00e1zen\u00ed Vil\u00edk informoval, na\u0161t\u011bst\u00ed on mezi onou hrstkou vzbou\u0159enc\u016f nebyl a tak si i nad\u00e1le chr\u00e1nil to nejcenn\u011bj\u0161\u00ed, co m\u011bl, a sice \u017eivot. Jen\u017ee jak plynul \u010das, p\u0159estal Petr ve schr\u00e1nce nach\u00e1zet od Vil\u00edka psanou korespondenci, o kresb\u00e1ch nemluv\u011b. Pr\u00e1vem si o n\u011bj op\u011btovn\u011b d\u011blal starosti, nebo\u0165 z posledn\u00edch zpr\u00e1v zaslan\u00fdch v dopisech jasn\u011b vypl\u00fdvalo, \u017ee je Vil\u00edk znovu a znovu nasazov\u00e1n do ostr\u00fdch boj\u016f. Snad p\u0159i n\u011bm \u0161t\u011bst\u011bna i nad\u00e1le z\u016fstane, modlil se v\u017edy v duchu Petr.<\/p>\n

Jeho nad\u011bj definitivn\u011b pohasla o p\u00e1r m\u011bs\u00edc\u016f pozd\u011bji, kdy se mu do rukou od po\u0161\u0165a\u010dky dostalo parte. Petr si ho musel pro\u010d\u00edst n\u011bkolikr\u00e1t, aby t\u00e9 pravd\u011b uv\u011b\u0159il. Bohu\u017eel, nebyla to m\u00fdlka, ono parte skute\u010dn\u011b n\u00e1le\u017eelo Vil\u00edkovi, nejlep\u0161\u00edmu p\u0159\u00edteli, jak\u00e9ho v\u016fbec kdy v \u017eivot\u011b m\u011bl. Le\u010d ani tento promarn\u011bn\u00fd \u017eivot bohu\u017eel nep\u0159im\u011bl zastavit v\u00e1le\u010dn\u00e9 peklo, jen\u017e su\u017eovalo zem.<\/p>\n

Petrovi bylo tak t\u011b\u017eko u srdce, jako snad je\u0161t\u011b nikdy p\u0159edt\u00edm, kdy\u017e o p\u00e1r dn\u00ed pozd\u011bji sp\u011bl na poh\u0159eb. Vzpom\u00ednky mu voln\u011b v\u00ed\u0159ily hlavou, jedna za druhou. Petrovi se tak op\u011bt vybavovalo, jak s Vil\u00edkem tr\u00e1vili \u010das ve voln\u00fdch chv\u00edl\u00edch: jak sed\u00e1vali v p\u0159\u00edrod\u011b nad kresbami, jak spole\u010dn\u011b \u010dasn\u011b r\u00e1no chodili b\u011bhat, jak\u00fd byl sv\u011bt je\u0161t\u011b kr\u00e1sn\u00fd a nezka\u017een\u00fd, kdy\u017e spolu za\u010d\u00ednali kamar\u00e1dit. A pak p\u0159i\u0161la v\u00e1lka a v\u0161e skon\u010dilo. Nav\u017edy tak do\u0161lo k pln\u00e9mu odlou\u010den\u00ed a ji\u017e to nic na sv\u011bt\u011b nevr\u00e1t\u00ed zp\u011bt.<\/p>\n

Truchlen\u00ed, pl\u00e1\u010d a smutek prov\u00e1zely Vil\u00edk\u016fv poh\u0159eb. V\u0161e vygradovalo ve chv\u00edli, kdy rakev zaj\u00ed\u017ed\u011bla do zem\u011b. Av\u0161ak p\u0159ihodila se zvl\u00e1\u0161tn\u00ed v\u011bc. Nad rakv\u00ed se znenad\u00e1n\u00ed objevil tajemn\u00fd n\u00e1pis, hl\u00e1saj\u00edc\u00ed: Pamatuji na na\u0161i \u00famluvu, nikdy t\u011b neopust\u00edm, Pet\u0159e. Nav\u017edy z\u016fstaneme spolu jako ti nejlep\u0161\u00ed p\u0159\u00e1tel\u00e9<\/i>. Tento vzkaz posl\u00e9ze zmizel a nam\u00edsto n\u011bj z rakve vystoupil s\u00e1m Vil\u00edk. Ov\u0161em ne ve sv\u00e9m pozemsk\u00e9m t\u011ble n\u00fdbr\u017e v mnohem leh\u010d\u00edm p\u0159ipom\u00ednaj\u00edc\u00ed ducha. Trvalo to velmi kr\u00e1tce, Vil\u00edk se na Petra naposledy usm\u00e1l a pak zmizel jako hork\u00e1 p\u00e1ra nad hrncem.<\/p>\n

Petr tam na m\u00edst\u011b st\u00e1l jako kdyby ztratil pojem o \u010dase, Co to m\u011blo znamenat? Zd\u00e1lo se toti\u017e, \u017ee se patrn\u011b stal jedin\u00fdm z davu smute\u010dn\u00edch host\u016f, kdo Vil\u00edka spat\u0159il stejn\u011b jako jeho osobn\u00ed vzkaz!<\/p>\n

Po celou n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed dobu byl Petr my\u0161lenkami st\u00e1le u sv\u00e9ho n\u011bkdej\u0161\u00edho nejlep\u0161\u00edho p\u0159\u00edtele, a\u0165 ji\u017e na smute\u010dn\u00ed hostin\u011b, kam se dav po poh\u0159bu p\u0159em\u00edstil, \u010di p\u0159i zp\u00e1te\u010dn\u00ed cest\u011b dom\u016f. Z my\u0161lenkov\u00e9 agonie ho vytrhla a\u017e matka, kter\u00e1 ho netrp\u011bliv\u011b vyhl\u00ed\u017eela na ulici.<\/p>\n

\u201eAch Pet\u0159e, tak r\u00e1da t\u011b zase vid\u00edm!\u201c volala na n\u011bj ji\u017e z d\u00e1lky, jakmile ho zmer\u010dila p\u0159ich\u00e1zet. Pak se k n\u011bmu rozeb\u011bhla a div \u017ee ho neporazila, jak se na n\u011bj v slz\u00e1ch vrhla.<\/p>\n

\u201eJ\u00e1 v\u00edm, je to nep\u0159edstaviteln\u00e1 trag\u00e9die, bude t\u011b\u017ek\u00e9 se p\u0159es ni p\u0159en\u00e9st, ale pokus\u00edm se,\u201c uji\u0161\u0165oval maminku Petr a rovn\u011b\u017e se neubr\u00e1nil slz\u00e1m.<\/p>\n

Jak v\u0161ak u ve\u010de\u0159e vy\u0161lo najevo, mamin\u010diny slzy a truchlen\u00ed nen\u00e1le\u017eely pouze zesnul\u00e9mu Vil\u00edkovi. Petr z\u00e1hy pochopil, kdy\u017e p\u0159ed n\u011bj na st\u016fl polo\u017eila dopis.<\/p>\n

\u201eTak m\u011b to dostihlo tak\u00e9, no co se d\u00e1 d\u011blat, snad \u0161t\u011bst\u011bna bude p\u0159i mn\u011b st\u00e1t v t\u011bchto t\u011b\u017ek\u00fdch chv\u00edl\u00edch,\u201c povzdechl si nahlas, kdy\u017e n\u011bkolikr\u00e1t o\u010dima p\u0159ejel povol\u00e1vac\u00ed rozkaz.<\/p>\n

\u201eAch Pet\u0159e,\u201c propukla jeho maminka op\u011bt v pl\u00e1\u010d, znovu ho l\u00e1skypln\u011b obj\u00edmaj\u00edce.<\/p>\n

Po zbytek ve\u010dera si pov\u00eddali a vzpom\u00ednali nad rodinn\u00fdmi fotoalby. Nem\u00ednili se od sebe odlou\u010dit, i kdy\u017e dob\u0159e v\u011bd\u011bli, \u017ee pr\u00e1v\u011b to je v dohledn\u00e9 dob\u011b \u010dek\u00e1. Dnes ale je\u0161t\u011b ne, dnes tu je jeden pro druh\u00e9ho, matka pro syna, syn pro matku.<\/p>\n

\u201ePamatuje\u0161, Pet\u0159e? Tady, p\u0159ed deseti lety, jak jsme si neru\u0161en\u011b jen tak sed\u011bli na pl\u00e1\u017ei, pop\u00edjeli drinky a u\u017e\u00edvali slun\u00ed\u010dka.\u201c<\/p>\n

\u201eJak bych na to mohl zapomenout,\u201c odpov\u00eddal dojat\u011b Petr. \u201eA tys pak vstala a vyzvala tamn\u00edho plav\u010d\u00edka k tanci. A co \u017ee jste to tan\u010dili, lamb\u00e1du?\u201c<\/p>\n

\u201eAno, lamb\u00e1du. Je v\u016fbec mo\u017en\u00e9 \u017ee jsem si na ni vzpomn\u011bla? Po tolika drinc\u00edch?\u201c<\/p>\n

Oba se tomu od srdce zasm\u00e1li.<\/p>\n

\u201eAch, ani nev\u00ed\u0161, jak mi ten tv\u016fj sm\u00edch bude sch\u00e1zet,\u201c pravil pak Petr.<\/p>\n

\u201eA ty zase mn\u011b,\u201c op\u00e1\u010dila matka a znovu tak se synem spo\u010dinuli ve vz\u00e1jemn\u00e9m ob\u011bt\u00ed.<\/p>\n

Le\u010d t\u00fdden ub\u011bhl jako voda a nezadr\u017eiteln\u011b se p\u0159ibl\u00ed\u017eil \u010das opravdov\u00e9ho definitivn\u00edho odlou\u010den\u00ed. Na jak dlouho, to Petr ani jeho maminka nem\u011bli tu\u0161en\u00ed.<\/p>\n

\u201ePet\u0159e, toto si vem, a\u0165 na m\u011b m\u00e1\u0161 alespo\u0148 n\u011bjakou pam\u00e1tku,\u201c p\u0159ed\u00e1vala mu matka p\u0159\u00edv\u011b\u0161ek s medailonkem s jejich spole\u010dnou fotkou, na n\u00e1dra\u017e\u00ed, kde se krom\u011b nich nach\u00e1zel z\u00e1stup dal\u0161\u00edch branc\u016f, je\u017e obdobn\u011b vyprov\u00e1zeli jejich p\u0159\u00edbuzn\u00ed a rodiny.<\/p>\n

\u201eBudu ho opatrovat jako oko v hlav\u011b,\u201c opakoval j\u00ed neust\u00e1le Petr, kdy\u017e nastupoval do vlaku, kter\u00fd m\u011bl kr\u00e1tce p\u0159ed odjezdem, n\u00e1sledn\u011b se prod\u00edraj\u00edc\u00ed uli\u010dkou do kup\u00e9, z n\u011bho\u017e pak m\u00e1val, st\u00e1le volaj\u00edce to sam\u00e9, dokud vlak nezajel do tunelu a n\u00e1dra\u017e\u00ed se tak nadobro neztratilo z dohledu.<\/p>\n

Petr v kup\u00e9 nesed\u011bl s\u00e1m, spole\u010dn\u011b s n\u00edm v n\u011bm byli dal\u0161\u00ed t\u0159i mlad\u00ed branci, \u017e\u00e1dn\u00fd z nich se ale nem\u011bl p\u0159\u00edli\u0161 k \u0159e\u010di. Za v\u0161e hovo\u0159ila sama krajina, j\u00ed\u017e vlak postupn\u011b proj\u00ed\u017ed\u011bl. Ponurost z n\u00ed p\u0159\u00edmo \u010di\u0161ela, tu se nach\u00e1zely os\u00e1zen\u00e9 l\u00e1ny, je\u017e nikdo neskl\u00edzel, tu zase opu\u0161t\u011bn\u00e1 staven\u00ed, o kus d\u00e1l ch\u00e1traj\u00edc\u00ed vojensk\u00e1 technika a hroby padl\u00fdch voj\u00e1k\u016f, upozor\u0148uj\u00edc\u00ed na chod krvav\u00fdch d\u011bjin.<\/p>\n

Petrovi a jeho p\u0159\u00edsed\u00edc\u00edm zatrnulo, kdy\u017e toto m\u011bli mo\u017enost shl\u00e9dnout. O to hor\u0161\u00ed bylo, \u017ee v\u0161ichni do takov\u00e9hoto nehostinn\u00e9ho sv\u011bta pozvolna sp\u011bli. Tak r\u00e1di by na\u0159\u00eddili strojv\u016fdci, aby udal opa\u010dn\u00fd sm\u011br a zavezl je nazp\u011bt do jejich rodn\u00fdch domov\u016f.<\/p>\n

A pak se to op\u011bt p\u0159ihodilo: okno, u n\u011bho\u017e Petr sed\u011bl, se znenad\u00e1n\u00ed zaml\u017eilo a objevil se na n\u011bm n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed vzkaz: Ni\u010deho se zbyte\u010dn\u011b neob\u00e1vej, Pet\u0159e, budu p\u0159i tob\u011b st\u00e1t v t\u011bchto t\u011b\u017ek\u00fdch \u017eivotn\u00edch chv\u00edl\u00edch. I kdyby smrt ti bezprost\u0159edn\u011b hrozila, v\u011b\u0159 ve mn\u011b a moji vysn\u011bnou zemi. Ona ochr\u00e1n\u00ed t\u011b p\u0159ed v\u0161\u00edm zl\u00fdm a poskytne pot\u0159ebn\u00fd azyl.<\/i> Pot\u00e9 vzkaz zmizel a nam\u00edsto n\u011bj se Petrovi obdobn\u011b zjevila Vil\u00edkova dobrotiv\u00e1 tv\u00e1\u0159.<\/p>\n

P\u0159esn\u011b v okam\u017eiku, kdy se Vil\u00edkova silueta zase rozplynula, propukl v kup\u00e9 jeden z mlad\u00edk\u016f v pl\u00e1\u010d. \u201eJ\u00e1 tu v\u00e1lku nep\u0159e\u017eiju, j\u00e1 v n\u00ed ur\u010dit\u011b padnu.\u201c A sklopil hlavu do dlan\u00ed.<\/p>\n

Petr k n\u011bmu okam\u017eit\u011b p\u0159isp\u011bchal a za\u010dal mu domlouvat: \u201eNe, nepadne\u0161 v n\u00ed, rozum\u00ed\u0161? N\u011bco takov\u00e9ho si nesm\u00ed\u0161 v\u016fbec p\u0159ipou\u0161t\u011bt, sly\u0161\u00ed\u0161?\u201c Pak se mu sama od sebe p\u0159ipomenula matka. \u201eM\u00e1\u0161 u sebe n\u011bco nitern\u00edho, co ti dala tv\u00e1 rodina na rozlou\u010denou, abys na ni nezapomn\u011bl?\u201c<\/p>\n

\u201eMoje \u017eena,\u201c p\u0159em\u00e1hal se v slz\u00e1ch mlad\u00edk, \u201emoje milovan\u00e1 \u017eena mi v\u011bnovala pro \u0161t\u011bst\u00ed tento kapesn\u00ed\u010dek se sv\u00fdmi monogramy.\u201c<\/p>\n

\u201eNo tak vid\u00ed\u0161,\u201c nav\u00e1zal Petr obratn\u011b, \u201eprost\u011b si namluv, \u017ee m\u00e1 kouzelnou moc, je\u017e t\u011b ochr\u00e1n\u00ed, kdykoliv se dostane\u0161 do nelehk\u00e9 \u017eivotn\u00ed situace. Ano?\u201c nal\u00e9hal.<\/p>\n

\u201eAno,\u201c ujistil ho nakonec p\u0159eci jen s p\u0159em\u00e1h\u00e1n\u00edm mlad\u00edk.<\/p>\n

Petra pot\u011b\u0161ilo, \u017ee n\u00e1sledn\u011b upustil od pl\u00e1\u010de a na uslzen\u00e9 tv\u00e1\u0159i vyloudil up\u0159\u00edmn\u00fd \u00fasm\u011bv.<\/p>\n

Tuto v\u00fdzvu od osudu Petr zvl\u00e1dl sice obstojn\u011b, \u010dekaly na n\u011bj v\u0161ak je\u0161t\u011b mnohem n\u00e1ro\u010dn\u011bj\u0161\u00ed. To kdy\u017e s branci dosp\u011bl na m\u00edsto sv\u00e9ho sou\u010dasn\u00e9ho p\u016fsobi\u0161t\u011b. To, co Vil\u00edk, i on nyn\u00ed za\u017e\u00edval na\u017eivo a sice mnohahodinov\u00e9 pochody stejn\u011b jako n\u00e1ro\u010dn\u00fd v\u00fdcvik se st\u0159elnou zbran\u00ed pod veden\u00edm nesmlouvav\u00fdch velitel\u016f. A i kdy\u017e prozat\u00edm Petr a ostatn\u00ed branci nebyli p\u0159\u00edmo nasazov\u00e1ni do ostr\u00fdch boj\u016f, p\u0159esto si smrt p\u0159i\u0161la pro n\u011bkter\u00e9 z nich, co nezvl\u00e1dli tyransk\u00fd dril a bezvl\u00e1dn\u011b pak padli k zemi, ji\u017e bez zn\u00e1mek \u017eivota. Jejich nad\u0159\u00edzen\u00ed, m\u00edsto toho aby je litovali, se naopak zachovali nelidsky a demonstrovali na nich t\u011b\u017ekosti samotn\u00e9 v\u00e1lky. Dokonce nutili Petra a jeho spolubojovn\u00edky, aby jejich mrtv\u00e1 t\u011bla poh\u0159bili!<\/p>\n

Petr se \u010d\u00edm d\u00e1l v\u00edce strachoval o sv\u016fj \u017eivot. U\u017e ani nev\u00eddal Vil\u00edka. A tak ve voln\u00e9 chvilce znovu a znovu listoval jeho V\u00ednovou zem\u00ed a t\u011b\u0161il se darem, jen\u017e mu na n\u00e1dra\u017e\u00ed p\u0159edala matka.<\/p>\n

Jen\u017ee pak to p\u0159i\u0161lo! Petr se stal sou\u010d\u00e1st\u00ed prvn\u00ed opravdov\u00e9 bitvy. A netrvalo to dlouho a on a sedm dal\u0161\u00edch voj\u00e1k\u016f byli postaveni p\u0159ed prvn\u00ed zkou\u0161ku odvahy, to kdy\u017e spole\u010dn\u011b dosp\u011bli k z\u00e1kopu, v n\u011bm\u017e se ukr\u00fdval nep\u0159\u00edtel.<\/p>\n

\u201eTohle je za Vil\u00edka!\u201c vyk\u0159ikl Petr a hodil gran\u00e1t do z\u00e1kopu, le\u010d ten nevybuchl. Patrn\u011b byl cel\u00fd zrezl\u00fd a bezcenn\u00fd.<\/p>\n

Petr v\u0161ak najisto po\u010d\u00edtal s t\u00edm, \u017ee vybuchne. V jeho prosp\u011bch hr\u00e1lo i to, \u017ee le\u017een\u00ed nep\u0159\u00edtele se i s kulomety orientovalo na opa\u010dnou stranu ne\u017e na tu, na n\u00ed\u017e se on a jeho spolubojovn\u00edci moment\u00e1ln\u011b ukr\u00fdvali. Le\u010d jak ji\u017e bylo uvedeno, gran\u00e1t neexplodoval a tak nep\u0159\u00edtel m\u011bl dostatek \u010dasu na proti\u00fader.<\/p>\n

A ten tak\u00e9 nastal! Le\u010d p\u0159ihodila se zvl\u00e1\u0161tn\u00ed v\u011bc. Petr se z\u010distajasna ocitl na \u00fapln\u011b jin\u00e9m m\u00edst\u011b. Notnou chv\u00edli mu trvalo ne\u017e se zorientoval. Po pam\u011bti mu to tu za\u010dalo p\u0159ipadat velice pov\u011bdom\u00e9. Ony pl\u00e1n\u011b, onen nedalek\u00fd les, v\u0161e v pestr\u00fdch v\u00ednov\u00fdch barv\u00e1ch. Nebylo pochyb o tom, \u017ee Vil\u00edkova slova do\u0161la sv\u00e9ho napln\u011bn\u00ed. Jeho vysn\u011bn\u00fd kraj o sob\u011b d\u00e1val v\u011bd\u011bt v ryze re\u00e1ln\u00e9m proveden\u00ed.<\/p>\n

Jen\u017ee co podniknout d\u00e1l? Z\u016fstat zde na pl\u00e1ni nebo se vydat do nedalek\u00e9ho p\u0159ilehl\u00e9ho lesn\u00edho prostranstv\u00ed? Odpov\u011b\u010f na tuto zapeklitou ot\u00e1zku pomohla vy\u0159e\u0161it skupinka jezdc\u016f. Petr v\u00e1hal, zdali je po\u017e\u00e1dat o radu, kdy\u017e na n\u011bj jeden z nich n\u00e1hle zavolal: \u201eCo tu pohled\u00e1v\u00e1\u0161, \u010dlov\u00ed\u010dku? Nejsi n\u00e1hodou v\u00ednovsk\u00fd zb\u011bh?\u201c<\/p>\n

Petr nev\u011bd\u011bl jak odpov\u011bd\u011bt. St\u00e1le se nach\u00e1zel v m\u00edrn\u00e9m opojn\u00e9m transu z toho, kde se to n\u00e1hle ocitl.<\/p>\n

\u201eTak co tu pohled\u00e1v\u00e1\u0161? To ti snad vy\u0159\u00edzli jazyk, \u017ee opl\u00fdv\u00e1\u0161 hlasovou n\u011bmotou?!\u201c p\u0159idal jezdec na d\u016frazu.<\/p>\n

Petr se po\u0159\u00e1d tak n\u011bjak nemohl vym\u00e1\u010dknout. Ve vzduchu c\u00edtil nap\u011bt\u00ed. To se nav\u00fd\u0161ilo posl\u00e9ze, kdy si jezdci mezi sebou vym\u011bnili n\u011bkolik v\u00fdznamn\u00fdch pohled\u016f.<\/p>\n

\u201eJasn\u011b \u017ee je to zb\u011bh! A nejen ten v\u00ednovsk\u00fd, n\u00fdbr\u017e i ten vojensk\u00fd!\u201c<\/p>\n

Petr se zhrozil. A pr\u00e1vem! Na tento hlas ne\u0161lo zapomenout. Petr k tomuto \u010dlov\u011bku c\u00edtil op\u011btovnou nen\u00e1vist, stejn\u011b jako tenkr\u00e1t, kdy\u017e se za n\u00edm s Vil\u00edkem stavovali v jeho ordinaci. Odm\u00edtl je p\u0159ijmout a tak oba odsoudil k neodkladn\u00fdm vojensk\u00fdm galej\u00edm. Vil\u00edk jeho vinou brzy na to p\u0159i\u0161el o \u017eivot a zd\u00e1lo se, \u017ee i ten Petr\u016fv m\u011bl nam\u00e1le.<\/p>\n

\u201eJestli je to tak, pak mus\u00ed zhynout stra\u0161livou smrt\u00ed!\u201c<\/p>\n

Petrovy nejhor\u0161\u00ed obavy se naplnily. Ji\u017e o tom nepochyboval. Toto byli nechvaln\u011b proslul\u00ed \u010cern\u00ed p\u00e1ni a pr\u00e1v\u011b ti se ho nyn\u00ed rozhodli pron\u00e1sledovat. Petr tak moc v t\u00e9to nelehk\u00e9 \u017eivotn\u00ed situaci tou\u017eil po sp\u00e1se. Pomyslel na Vil\u00edka. Jak on by se nyn\u00ed asi zachoval? A pr\u00e1v\u011b v tento kritick\u00fd okam\u017eik tu Petr\u016fv nejlep\u0161\u00ed kamar\u00e1d byl op\u011bt pro n\u011bj. Objevil se po jeho boku a okam\u017eit\u011b ho v\u00e1\u017en\u00fdm hlasem ponoukal: \u201eRychle do lesa, tam za n\u00e1mi nebudou moct.\u201c<\/p>\n

Petr m\u011bl p\u0159i tom \u00faprku dojem, \u017ee je to snad jeho \u017eivotn\u00ed sprint. Jen\u017ee les jako by byl st\u00e1le daleko a \u010cern\u00ed p\u00e1ni postupn\u011b nebezpe\u010dn\u011b bl\u00edzko. A tu Vil\u00edk, coby pr\u00e1voplatn\u00fd stvo\u0159itel V\u00ednov\u00e9 zem\u011b, vyu\u017eil pr\u00e1va zas\u00e1hnout do sv\u00e9ho d\u00edla a nad jezdci vy\u010daroval neprostupnou mlhu. Jen d\u00edky n\u00ed se oba p\u0159\u00e1tel\u00e9 zav\u010das sta\u010dili p\u0159em\u00edstit do lesa.<\/p>\n

\u201eSem na n\u00e1s ji\u017e nemohou, jsme v bezpe\u010d\u00ed,\u201c konstatoval Vil\u00edk, jakmile se les na jeho p\u0159\u00edkaz jakoby uzamkl a odm\u00edtal tak do sebe vpustit kohokoliv dal\u0161\u00edho. \u201eTak r\u00e1d t\u011b zase vid\u00edm. Ani nev\u00ed\u0161, jak moc.\u201c<\/p>\n

\u201eA j\u00e1 zase tebe,\u201c oplatil Petr Vil\u00edkovi z\u00e1\u0159iv\u00fd \u00fasm\u011bv. \u201eJen\u017ee co d\u00e1l?\u201c p\u0159i\u0161lo mu z\u00e1hy na mysl.<\/p>\n

\u201eNi\u010deho se zbyte\u010dn\u011b neob\u00e1vej.\u201c<\/p>\n

Petr neodporoval, ochotn\u011b pozoroval Vil\u00edka, jak pr\u00e1v\u011b podmaniv\u00fdm zp\u011bvem o cosi \u017e\u00e1d\u00e1 p\u0159ekr\u00e1sn\u011b zbarven\u00e9ho mot\u00fdlka, jen\u017e se mu z\u010distajasna snesl do dlan\u00ed.<\/p>\n

\u201eO \u010dem sis to s n\u00edm pov\u00eddal?\u201c zaj\u00edmal se Petr, kdy\u017e Vil\u00edk s konverzac\u00ed skon\u010dil a mot\u00fdlek se vznesl do vzduchu. \u201eA kam to te\u010f let\u00ed?\u201c<\/p>\n

\u201eZa mal\u00fd moment se to s\u00e1m dozv\u00ed\u0161,\u201c odpov\u011bd\u011bl mu tajemn\u011b Vil\u00edk.<\/p>\n

Netrvalo to dlouho a svoj\u00ed p\u0159\u00edzn\u00ed oba dva poctili velice pohledn\u00ed lid\u00e9 v n\u00e1dhern\u00e9m o\u0161acen\u00ed.<\/p>\n

\u201eV\u00ednov\u00fd lid srde\u010dn\u011b zdrav\u00ed sv\u00e9ho stvo\u0159itele,\u201c pot\u0159\u00e1sl si s Vil\u00edkem n\u00e1ru\u017eiv\u011b rukou jeho v\u016fdce. Na hlav\u011b se mu skv\u011blo cosi na zp\u016fsob jelen\u00edho paro\u017e\u00ed, op\u011bt v duchu vkusn\u00e9 zabarvenosti.<\/p>\n

\u201eA j\u00e1 zase v\u00e1s, kr\u00e1li Prem\u00e9thore.\u201c<\/p>\n

Padli si kolem ramen.<\/p>\n

\u201eVid\u00edm \u017ee tu dnes nejste s\u00e1m. Kdo to stoj\u00ed po va\u0161em boku?\u201c zam\u011b\u0159il svoji pozornost kr\u00e1l na druhou osobu.<\/p>\n

\u201eTo je Petr, m\u016fj nejlep\u0161\u00ed kamar\u00e1d,\u201c p\u0159edstavil mu ho Vil\u00edk.<\/p>\n

\u201eNu\u017ee, v\u00edtejte ml\u00e1den\u010de.\u201c Na\u010de\u017e se i s Petrem kr\u00e1l pozdravil jak se slu\u0161\u00ed a pat\u0159\u00ed.<\/p>\n

\u201eM\u011bli jsme men\u0161\u00ed pot\u00ed\u017ee s \u010cern\u00fdmi p\u00e1ny. Byl by V\u00ednov\u00fd lid od t\u00e9 dobroty a do\u010dasn\u011b n\u00e1m poskytl p\u0159\u00edst\u0159e\u0161\u00ed?\u201c vzal si slovo op\u011bt Vil\u00edk.<\/p>\n

\u201ePro v\u00e1s v\u0161e, stvo\u0159iteli,\u201c pravil kr\u00e1l a svoji mluvu doprovodil noblesn\u00ed \u00faklonou.<\/p>\n

\u201eD\u011bkuji, za sebe i za Petra,\u201c a i oni v n\u00ed kr\u00e1le napodobili.<\/p>\n

Oba chlapci se spole\u010dn\u011b s kr\u00e1lem a jeho uv\u00edtac\u00edm pr\u016fvodem vydali k jejich domovsk\u00e9mu s\u00eddlu.<\/p>\n

\u201ePane jo!\u201c neudr\u017eel se Petr, kdy\u017e jej po vyjit\u00ed z lesa spat\u0159il. N\u011bco tak n\u00e1dhern\u00e9ho je\u0161t\u011b nikdy na\u017eivo nevid\u011bl (pokud tedy nepo\u010d\u00edtal Vil\u00edkovy kresby). P\u0159ed n\u00edm se vyj\u00edmala p\u0159en\u00e1dhern\u00e1 krajina pln\u00e1 velehor a jezer. A tam v\u0161ude se rozprost\u00edralo V\u00ednov\u00e9 kr\u00e1lovstv\u00ed a jeho majest\u00e1tn\u00ed stavby. Petr a Vil\u00edk byli zv\u00e1ni pr\u00e1v\u011b do jedn\u00e9 z nich.<\/p>\n

\u201eRa\u010dte vstoupit p\u0159\u00e1tel\u00e9,\u201c vyzval sv\u00e9 hosty kr\u00e1l Prem\u00e9thor.<\/p>\n

Petr s Vil\u00edkem se r\u00e1zem ocitli v ob\u0159\u00edm prostoru, jen\u017e ze v\u0161ech stran vypl\u0148ovaly ka\u0161ny.<\/p>\n

\u201eTyto ka\u0161ny zde maj\u00ed svoje pr\u00e1voplatn\u00e9 m\u00edsto, pohle\u010f.\u201c<\/p>\n

Petr uposlechl Vil\u00edkovy v\u00fdzvy a o\u010dima spo\u010dinul na l\u016f\u017ek\u00e1ch, z nich\u017e ka\u017ed\u00e9 se nach\u00e1zelo pobl\u00ed\u017e pr\u00e1v\u011b on\u011bch ka\u0161en. Na prvn\u00ed pohled se zd\u00e1lo, \u017ee v\u0161echna l\u016f\u017eka jsou pln\u011b obsazena. V jejich bl\u00edzkosti se pak zdr\u017eovali \u2013 alespo\u0148 tak to Petrovi p\u0159i\u0161lo \u2013 o\u0161et\u0159ovatel\u00e9, pe\u010duj\u00edc\u00ed o nemocn\u00e9. Petrovu spr\u00e1vnou domn\u011bnku ostatn\u011b potvrdil hnedle i Vil\u00edk, kdy\u017e ho informoval: \u201eSem za V\u00ednov\u00fdmi lidmi se stahuj\u00ed v\u0161ichni ti, kdo\u017e maj\u00ed zdravotn\u00ed obt\u00ed\u017ee \u010di \u010detn\u00e1 poran\u011bn\u00ed, je\u017e se obt\u00ed\u017en\u011b hoj\u00ed. A pr\u00e1v\u011b ona voda z t\u011bchto ka\u0161en opl\u00fdv\u00e1 jistou z\u00e1zra\u010dnou opojnou moc\u00ed, tolik pot\u0159ebnou pro \u00fapln\u00e9 uzdraven\u00ed trp\u00edc\u00edch.\u201c<\/p>\n

Petr, spole\u010dn\u011b s Vil\u00edkem, kr\u00e1\u010del mezi l\u016f\u017eky a o\u010dkem oba pozorovali, jak se o\u0161et\u0159ovatel\u00e9 staraj\u00ed o nemocn\u00e9. Petra mezi o\u0161et\u0159uj\u00edc\u00edmi zaujal jeden, jen\u017e se od ostatn\u00edch li\u0161il t\u00edm, \u017ee na sob\u011b nem\u011bl onen pestrobarevn\u00fd oblek, n\u00fdbr\u017e ten klasick\u00fd l\u00e9ka\u0159sk\u00fd. Ji\u017e od pohledu tak mezi V\u00ednov\u00fd n\u00e1rod nezapadal a p\u0159esto tu byl.<\/p>\n

\u201ePromi\u0148te, vy z\u0159ejm\u011b nejste zdej\u0161\u00ed?\u201c dovolil si ho oslovit Petr.<\/p>\n

Mu\u017ei to zd\u00e1lo se o\u010dividn\u011b nevadilo a velice ochotn\u011b mu odv\u011btil: \u201eNe, nejsem ml\u00e1den\u010de. Poch\u00e1z\u00edm z velmi vzd\u00e1len\u00e9 zem\u011b, je\u017e na zdej\u0161\u00edch map\u00e1ch nen\u00ed zakreslena.<\/p>\n

\u201eAch tak,\u201c hlesl Petr a jeho pozornost pak sm\u011b\u0159ovala v\u00fdhradn\u011b ke dv\u011bma chlapc\u016fm, je\u017e tu m\u011bl onen doktor na starosti.<\/p>\n

\u201eAno, osud je ji\u017e zkr\u00e1tka takov\u00fd. Stav\u00ed n\u00e1m do na\u0161ich \u017eivotn\u00edch cest nelehk\u00e9 p\u0159ek\u00e1\u017eky, jen\u017e n\u00e1s nut\u00ed, mnohdy s obt\u00ed\u017eemi, p\u0159ekon\u00e1vat.\u201c Mu\u017e se n\u00e1sledn\u011b zam\u011b\u0159il na sv\u00e9 dva pacienty. \u201eKup\u0159\u00edkladu tito dva mlad\u00ed mu\u017ei: jeden do morku kosti zka\u017een\u00fd, onen druh\u00fd zase po v\u0161ech str\u00e1nk\u00e1ch hodn\u00fd a \u010destn\u00fd. A p\u0159eci jen u prvn\u011b jmenovan\u00e9ho do\u0161lo k ne\u010dekan\u00e9mu zvratu povahy, to kdy\u017e v\u016f\u010di tomu, jeho\u017e vlastn\u00edm p\u0159i\u010din\u011bn\u00edm poslal do v\u00e1le\u010dn\u00e9 v\u0159avy, na sklonku sv\u00e9ho \u017eivota projevil l\u00edtost a dojemn\u011b p\u0159iznal, jak moc \u0161patn\u011b se choval, kdy\u017e ud\u00e1val a don\u00e1\u0161el na jin\u00e9.\u201c<\/p>\n

Petr onomu v\u00fdkladu pozorn\u011b naslouchal, se v\u0161emi, co tu byli, hluboce souc\u00edtil. To v\u0161ak je\u0161t\u011b netu\u0161il, co bude n\u00e1sledovat.<\/p>\n

\u201eAno, ano, pan Volek se v\u016f\u010di panu Oskarovi p\u0159eci jen zachoval slu\u0161n\u011b a to mu lze p\u0159i\u010d\u00edst k dobru. Bohu\u017eel patrn\u011b ale nep\u0159e\u017eije, jeho zran\u011bn\u00ed jsou velmi v\u00e1\u017en\u00e1.\u201c<\/p>\n

\u201ePro… promi\u0148te,\u201c nevydr\u017eel to Petr. Prost\u011b se musel zeptat. Tak moc ho ta shoda jmen ohromila. \u201eMohl byste mi je je\u0161t\u011b jednou zopakovat?\u201c<\/p>\n

\u201eAle jist\u011b, toto je pan Volek,\u201c uk\u00e1zal mu\u017e na chlapce le\u017e\u00edc\u00edho na l\u016f\u017eku po jeho levici, \u201ea toto pan Oskar,\u201c uk\u00e1zal z\u00e1hy pro zm\u011bnu po sv\u00e9 pravici.<\/p>\n

Petr se tak najisto utvrdil ve sv\u00e9 domn\u011bnce, oba chlapci se osobn\u011b znali pr\u00e1v\u011b s Vil\u00edkem. Ten se nyn\u00ed na Petra z\u00e1\u0159iv\u011b usm\u00edval a ponoukal ho, aby se je\u0161t\u011b dodate\u010dn\u011b informoval o onom o\u0161et\u0159uj\u00edc\u00edm. Ten ochotn\u011b vypov\u011bd\u011bl: \u201eOleg Hansa.\u201c A mu\u017e na p\u0159iv\u00edtanou Petrovi a Vil\u00edkovi nab\u00eddl na sezn\u00e1men\u00ed ruku.<\/p>\n

Zat\u00edmco Vil\u00edk ji ochotn\u011b p\u0159ijal, Petr se zmohl jen na omluvn\u00e9: \u201ePromi\u0148te, ale na m\u011b n\u011bjak jdou mr\u00e1koty.\u201c<\/p>\n

Oleg Hansa a Vil\u00edk Petra zachytili a pomohli ulo\u017eit na jedno z voln\u00fdch l\u016f\u017eek. A kdy\u017e Petr znovu otev\u0159el o\u010di, zjistil, \u017ee se ocitl ve zcela jin\u00e9m prost\u0159ed\u00ed, na hony vzd\u00e1len\u00e9m onomu p\u0159ede\u0161l\u00e9mu honosn\u00e9mu. Pry\u010d byly ka\u0161ny, jen l\u016f\u017eka s pacienty z\u016fstala zachov\u00e1na, o n\u011b se tu ov\u0161em starali dokto\u0159i v klasick\u00fdch l\u00e9ka\u0159sk\u00fdch pl\u00e1\u0161t\u00edch a nikoli v on\u011bch majest\u00e1tn\u00edch v\u00ednov\u00fdch.<\/p>\n

\u201eKde.. kde to jsem?\u201c zaj\u00edmal se hned Petr, jakmile se jen tro\u0161i\u010dku zorientoval, na\u010de\u017e se s obt\u00ed\u017eemi sna\u017eil posadit, mu\u017e v l\u00e9ka\u0159sk\u00e9m ho ale opatrn\u011b usm\u011brnil zp\u011bt na l\u016f\u017eko, s od\u016fvodn\u011bn\u00edm: \u201eJen klidn\u011b le\u017ete, mus\u00edte se \u0161et\u0159it. Jinak, toto je poln\u00ed nemocnice, v bezv\u011bdom\u00ed v\u00e1s sem p\u0159inesli va\u0161i spolubojovn\u00edci.\u201c<\/p>\n

Jist\u011b, Petrovi se v\u0161e za\u010dalo postupn\u011b vybavovat. Jak se s partou dobrovoln\u00edk\u016f vydal na pr\u016fzkum, spole\u010dn\u011b s nimi dosp\u011bl a\u017e k z\u00e1kopu, v n\u011bm\u017e se ukr\u00fdval nep\u0159\u00edtel, jak pak hodil gran\u00e1t, jen\u017e nevybuchl, a n\u00e1slednou palbou z kulomet\u016f se v\u0161e dovr\u0161ilo.<\/p>\n

\u201eAno, tak n\u011bjak mi to vypov\u011bd\u011bli i va\u0161i spolubojovn\u00edci,\u201c potvrdil Petrovu v\u00fdpov\u011b\u010f doktor. \u201eCopak, je\u0161t\u011b jste si na n\u011bco podstatn\u00e9ho vzpomn\u011bl?\u201c zareagoval pohotov\u011b, kdy\u017e si pov\u0161iml toho jeho nal\u00e9hav\u00e9ho v\u00fdrazu v obli\u010deji.<\/p>\n

\u201eJ\u00e1… j\u00e1 v\u00e1s zn\u00e1m. Vy… vy jste Oleg Hansa!\u201c<\/p>\n

\u201eAno, to jsem.\u201c Doty\u010dn\u00fd neskr\u00fdval jist\u00e9 p\u0159ekvapen\u00ed.<\/p>\n

\u201eToti\u017e, j\u00e1 v\u00e1s zn\u00e1m z jednoho \u017eiv\u00e9ho snu…\u201c A Petr doktoru Hansovi okam\u017eit\u011b v\u0161e za\u010dal dopodrobna l\u00ed\u010dit. Jak se st\u0159etl s \u010cern\u00fdmi p\u00e1ny, kde ho vystra\u0161il hlas jist\u00e9ho mu\u017ee, co Hansu zastupoval v l\u00e9ka\u0159sk\u00e9 ordinaci, jak se pot\u00e9 setkal s Vil\u00edkem, jeho\u017e z\u00e1sluhou se oba shledali s V\u00ednov\u00fdm n\u00e1rodem, je\u017e je posl\u00e9ze zavedl do sv\u00e9ho honosn\u00e9ho s\u00eddla, kde doktora spat\u0159il v\u016fbec poprv\u00e9 v \u017eivot\u011b, a samoz\u0159ejm\u011b Petr neopomenul zm\u00ednit i Oskara s Volkem s jejich budouc\u00edmi progn\u00f3zami.<\/p>\n

\u201eZaj\u00edmav\u00e9, velice zaj\u00edmav\u00e9,\u201c neskr\u00fdval op\u011btovn\u011b doktor Hansa p\u0159ekvapen\u00ed. A Petr ihned pochopil pro\u010d. Na l\u016f\u017ek\u00e1ch po sv\u00e9 levici vedle sebe toti\u017e uvid\u011bl oba chlapce, s obdobnou toto\u017enou diagn\u00f3zou. Cel\u00fd ten v\u00fdjev vypadal p\u0159esn\u011b jako v onom \u017eiv\u00e9m snu!<\/p>\n

\u201eZaj\u00edmav\u00e9, v\u00e1\u017en\u011b velice zaj\u00edmav\u00e9,\u201c zopakoval doktor Hansa. \u201etedy jak se to naprosto shoduje se sou\u010dasnou \u017eivou realitou.\u201c Pak pravil: \u201eOn\u00edm m\u00fdm kolegou z \u0159ad \u010cern\u00fdch p\u00e1n\u016f byl patrn\u011b doktor Holdek.\u201c N\u00e1sledn\u011b Petra op\u011btovn\u011b vyzval, a\u0165 se \u0161et\u0159\u00ed a ulehne na l\u016f\u017eko, na\u010de\u017e se k n\u011bmu sklonil a \u0161eptav\u011b mu sd\u011blil: \u201eNemus\u00edte se b\u00e1t Pet\u0159e, stanov\u00edm v\u00e1m a Oskarovi tak nep\u0159\u00edznivou diagn\u00f3zu, \u017ee si v\u00e1s tu vojen\u0161t\u00ed papal\u00e1\u0161i nebudou cht\u00edt nechat ani den.\u201c Na samotn\u00fd z\u00e1v\u011br mu pop\u0159\u00e1l v\u0161e dobr\u00e9 a pak se \u0161el v\u011bnovat ostatn\u00edm pacient\u016fm.<\/p>\n

Petr tak n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed t\u00fddny str\u00e1vil mimo v\u00e1le\u010dn\u00e9 d\u011bn\u00ed, pohybuj\u00edc se pouze v prostor\u00e1ch poln\u00ed nemocnice. Krom\u011b doktora Hansy tu nav\u00e1zal kontakt s Oskarem, s n\u00edm\u017e se sp\u0159\u00e1telil. A \u010d\u00edm v\u00edce se doty\u010dn\u00fd Petrovi otev\u00edral stran sv\u00e9ho \u017eivota, t\u00edm sympati\u010dt\u011bj\u0161\u00ed mu byl.<\/p>\n

\u201eVil\u00edka jsem m\u011bl moc r\u00e1d, mrz\u00ed m\u011b, jak\u00fd osud ho potkal. Byl nesm\u00edrn\u011b talentovan\u00fd, rozhodn\u011b si zaslou\u017eil mezi n\u00e1mi p\u0159e\u017eiv\u0161\u00edmi je\u0161t\u011b n\u011bjak\u00fd ten \u010das pob\u00fdt,\u201c m\u00ednil Oskar, kdy\u017e se takhle jednou zase zapov\u00eddal s Petrem. \u201eAno, naprosto s tebou souhlas\u00edm,\u201c p\u0159itakal. \u201eTakov\u00fdch dobr\u00fdch sp\u0159\u00edzn\u011bn\u00fdch du\u0161\u00ed jako byla ta Vil\u00edkova, po dne\u0161n\u00edm sv\u011btem nechod\u00ed mnoho.\u201c A oba dva svoji pozornost za\u010dali op\u011btovn\u011b v\u011bnovat umu jejich p\u0159ed\u010dasn\u011b zesnul\u00e9ho kamar\u00e1da. Jak\u00e9 je pak \u010dekalo p\u0159ekvapen\u00ed, kdy\u017e z jednoho z obr\u00e1zk\u016f vystoupil s\u00e1m Vil\u00edk a pravil: \u201eAle j\u00e1 jsem v\u00e1s p\u0159ece nikdy doopravdy neopustil, ji\u017e nav\u017edy sv\u00e9 \u010destn\u00e9 m\u00edsto m\u00e1te ulo\u017een\u00e9 v m\u00e9m srdci, jen o m\u00e9 existenci nesm\u00edte pochybovat.\u201c<\/p>\n

Petr s Oskarem si Vil\u00edkova slova vzali k srdci. Mysleli na n\u011b po zbytek pobytu v poln\u00ed nemocnici i p\u0159i zp\u00e1te\u010dn\u00ed cest\u011b do sv\u00fdch rodn\u00fdch domov\u016f. Doktor Hansa dost\u00e1l sv\u00e9ho slibu a ob\u011bma chlapc\u016fm jeho z\u00e1sluhou bylo umo\u017en\u011bno opustil vojensk\u00e9 \u0159ady.<\/p>\n

\u201ePet\u0159e, ach Pet\u0159e, jsi… jsi to doopravdy ty?\u201c nemohla matka uv\u011b\u0159it, \u017ee sv\u00e9ho syna na vlastn\u00ed o\u010di vid\u00ed \u017eiv\u00e9ho. Tak ne\u010dekan\u011b vstoupil do rodn\u00e9ho domu, \u017ee sam\u00fdm p\u0159ekvapen\u00edm na zem upustila m\u00edsu, j\u00ed\u017e pr\u00e1v\u011b ut\u00edrala.<\/p>\n

Petr se dlouho nerozm\u00fd\u0161lel a b\u011b\u017eel ji obejmout. Tak r\u00e1d ,onu sv\u00e9mu srdci nejmilej\u0161\u00ed, po t\u011bch m\u011bs\u00edc\u00edch pln\u00fdch str\u00e1d\u00e1n\u00ed zase vid\u011bl. Petr v\u0161ak tentokr\u00e1te sv\u00e9 mamince mohl najisto sl\u00edbit, \u017ee je ji\u017e \u017e\u00e1dn\u00e9 v\u00e1le\u010dn\u00e9 p\u0159\u00edko\u0159\u00ed nerozd\u011bl\u00ed. Jemu paradoxn\u011b byl vd\u011b\u010den i za to, \u017ee se sezn\u00e1mil s Oskarem, s n\u00edm\u017e se i nad\u00e1le rozhodl st\u00fdkat, kdykoliv se k tomu naskytla p\u0159\u00edle\u017eitost. To pak spolu chodili b\u011bhat \u010di si volnou chvilku kr\u00e1tili prohl\u00ed\u017een\u00edm kreseb jejich p\u0159ed\u010dasn\u011b zesnul\u00e9ho kamar\u00e1da Vil\u00edka, jen\u017e ov\u0161em doopravdy z jejich \u017eivot\u016f nikdy neode\u0161el.<\/p>\n

\n \n \"Fb-Button\"\n <\/a>\n <\/div>
<\/fb:like><\/div>
<\/div><\/div>","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

Bonus \u010d\u00edslo 6 \u2013 \u0160est\u00e1 pov\u00eddka Radovana Litevsk\u00e9ho Petr a Vil\u00edk byli nerozlu\u010dn\u00ed p\u0159\u00e1tel\u00e9. Znali se u\u017e od sv\u00fdch d\u011btsk\u00fdch let a spole\u010dn\u011b absolvovali i z\u00e1kladn\u00ed \u0161kolu. Jejich studentsk\u00e9 cesty se m\u011bly rozej\u00edt a\u017e nyn\u00ed a to na st\u0159edn\u00ed, kdy … Cel\u00fd p\u0159\u00edsp\u011bvek →<\/span><\/a><\/p>\n","protected":false},"author":2,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_s2mail":"yes","footnotes":""},"categories":[19],"tags":[],"class_list":["post-2723","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-city-means-iv-mesto-plne-nazoru"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/eldar.cz\/tompatrick\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2723","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/eldar.cz\/tompatrick\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/eldar.cz\/tompatrick\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/eldar.cz\/tompatrick\/wp-json\/wp\/v2\/users\/2"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/eldar.cz\/tompatrick\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2723"}],"version-history":[{"count":1,"href":"https:\/\/eldar.cz\/tompatrick\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2723\/revisions"}],"predecessor-version":[{"id":2724,"href":"https:\/\/eldar.cz\/tompatrick\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2723\/revisions\/2724"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/eldar.cz\/tompatrick\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2723"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/eldar.cz\/tompatrick\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2723"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/eldar.cz\/tompatrick\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2723"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}