{"id":152,"date":"2024-05-13T09:00:00","date_gmt":"2024-05-13T07:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/eldar.cz\/tompatrick\/?p=152"},"modified":"2023-08-16T14:42:13","modified_gmt":"2023-08-16T12:42:13","slug":"kapitola-2-za-dubovymi-vraty-cast-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/eldar.cz\/tompatrick\/citymeans\/citymeans2\/kapitola-2-za-dubovymi-vraty-cast-2","title":{"rendered":"Kapitola 6 – P\u0159\u00edchod on\u00e9 z nejob\u00e1van\u011bj\u0161\u00edch (nov\u00e1 restaurovan\u00e1 verze s obr\u00e1zky!)"},"content":{"rendered":"
\n \n \"Fb-Button\"\n <\/a>\n <\/div>
<\/fb:like><\/div>
<\/div><\/div>

Chlapec i d\u00edvka prosko\u010dili ven a Ema i jej\u00ed dvoj\u010de je n\u00e1sledovaly. M\u00edjely lidi pracuj\u00edc\u00ed na poli a z d\u00e1lky k nim dol\u00e9haly halasn\u00e9 zvuky od jezera.
\n\u201eSly\u0161\u00ed\u0161? To se o n\u00e1s Pavel a ostatn\u00ed jist\u011b bav\u00ed,\u201c informovala chlapce Jitka.
\n\u201eNebo se mezi sebou p\u0159ou, kdo m\u00e1 v\u011bt\u0161\u00ed \u00falovek,\u201c podotkl V\u00edtek. Pak n\u00e1hle zastavil. \u201ePo\u010dkej, n\u011bco m\u011b napadlo,\u201c zakabonil se, naklonil se k Jitce a cosi j\u00ed po\u0161eptal.
\n\u201eChi chi, tak dob\u0159e, to bude p\u0159ekvapen\u00ed,\u201c chichotala se a rozb\u011bhla se k vod\u011b nap\u0159ed. V\u00edtek za Jitkou nijak zvl\u00e1\u0161\u0165 neposp\u00edchal. V poklidu poklekl na zem, utrhl z n\u00ed st\u00e9blo tr\u00e1vy a str\u010dil si ho do pusy. Do toho si za\u010dal pobrukovat.
\nN\u00e1hle se p\u0159ed chlapcem z\u010distajasna zjevila postar\u0161\u00ed \u017eena. V\u00edtka stejn\u011b jako opod\u00e1l stoj\u00edc\u00ed Emu a jej\u00ed dvoj\u010de zasko\u010dila, nebo\u0165 se v\u0161em zd\u00e1lo, \u017ee po cest\u011b sm\u011brem k nim nikdo nep\u0159ich\u00e1zel. Na sv\u011bdom\u00ed to z\u0159ejm\u011b m\u011bly prudk\u00e9 paprsky slunce, kter\u00e9 na nepatrn\u00fd moment zatemnily krajinu.
\n\u201eChlap\u010de,\u201c ot\u00e1zala se \u017eena V\u00edtka, \u201enev\u00ed\u0161 jestli se tu n\u011bkde pobl\u00ed\u017e nach\u00e1z\u00ed V\u00e1nkov\u00e9 kr\u00e1lovstv\u00ed?\u201c
\n\u201eAle to je p\u0159ece p\u0159\u00edmo tady,\u201c odpov\u011bd\u011bl.
\n\u201eA princ Jan, st\u00e1le mu vl\u00e1dne?\u201c vyzv\u00eddala d\u00e1l \u017eena.
\n\u201eAno.\u201c
\n\u201eV\u00e1\u017en\u011b?\u201c
\n\u201eV\u017edy\u0165 v\u00e1m to \u0159\u00edk\u00e1m.\u201c
\n\u201eNo kdy\u017e to \u0159\u00edk\u00e1\u0161…\u201c
\nEm\u011b se p\u0159\u00edchoz\u00ed nezamlouvala. Soudila, \u017ee \u017eena moc dob\u0159e v\u00ed, kde pr\u00e1v\u011b je a kdo tady vl\u00e1dne. Stejn\u00e9 podez\u0159en\u00ed ur\u010dit\u011b pojal i V\u00edtek, nebo\u0165 si p\u0159estal pobrukovat a byla na n\u011bm zn\u00e1t m\u00edrn\u00e1 nervozita.
\n\u201eA ten princ Jan,\u201c pokra\u010dovala ve vyzv\u00edd\u00e1n\u00ed \u017eena, \u201em\u00e1 v sob\u011b dostatek kur\u00e1\u017ee a odvahy?\u201c
\n\u201eSamoz\u0159ejm\u011b \u017ee m\u00e1, to by p\u0159ece jinak neporazil \u010cernou pan\u00ed.\u201c
\n\u017den\u011b se p\u0159i vysloven\u00ed onoho jm\u00e9na zk\u0159ivily rty. Rozhodn\u011b ne\u010dekala, \u017ee to V\u00edtek \u0159ekne takhle naostro.
\n\u201e\u017de porazil \u010cernou pan\u00ed? Tu mocipani?\u201c
\nEma si byla sv\u00fdm \u00fasudkem naprosto jist\u00e1: tahle postava rozhodn\u011b nen\u00ed tou vetchou sta\u0159enkou, za kterou se pr\u00e1v\u011b vyd\u00e1v\u00e1, V\u00edtek se p\u0159ece v\u016fbec nezm\u00ednil o tom, jak\u00fd tu \u010cern\u00e1 pan\u00ed m\u011bla mocensk\u00fd vliv. \u017dena o n\u00ed zajist\u00e9 tu\u0161ila mnohem mnohem v\u00edce. Nav\u00edc s jej\u00edm p\u0159\u00edchodem jako by se za\u010dalo pozvolna ochlazovat a slune\u010dn\u00ed paprsky z krajiny ustupovaly. Jako by se do nep\u0159\u00edzn\u011b V\u00e1nkov\u00e9ho kr\u00e1lovstv\u00ed vkr\u00e1dal ten nemile zn\u00e1m\u00fd chlad z d\u0159\u00edv\u011bj\u0161\u00edch dob, kdy tu vl\u00e1dly strach, nejistota a pocity bezmoci.
\n\u201eTy jsi ur\u010dit\u011b tak\u00e9 tak state\u010dn\u00fd jako ten v\u00e1\u0161 Jan, kdy\u017e o jeho n\u011bkdej\u0161\u00ed p\u0159emo\u017eitelce tak zasn\u011bn\u011b mluv\u00ed\u0161.\u201c
\n\u201eTo se v\u00ed, \u017ee jsem. Stejn\u011b jako m\u016fj otec.\u201c
\n\u201eOpravdu? Tak pro\u010d jako syn neboj\u00e1cn\u00e9ho d\u0159evorubce tady p\u0159ede mnou najednou bre\u010d\u00ed\u0161?\u201c
\n\u201eJ\u00e1 p\u0159ece neb…\u201c N\u00e1hl\u00fd proud slz a hlasit\u00fd pl\u00e1\u010d V\u00edtkovi zabr\u00e1nily do\u0159\u00edct, co cht\u011bl. Vtom se ozvaly \u010d\u00edsi sp\u011b\u0161n\u00e9 kroky.
\n\u201eNebude\u0161 mi to v\u011b\u0159it, V\u00edtku, ale Pavel sku… \u00ed\u00ed\u00ed\u00ed!\u201c Jitka se stra\u0161n\u011b polekala, to jak se \u017een\u011b za\u010dal m\u011bnit obli\u010dej. \u010cern\u00e1 pan\u00ed povst\u00e1vala z mrtv\u00fdch. Ema jen s nelibost\u00ed pozorovala, jak p\u0159istupuje k d\u00edvce a natahuje k n\u00ed svou vychrtlou kostnatou ruku. Jitka p\u0159ed n\u00ed uhnula a za halasn\u00e9ho k\u0159iku \u201eVr\u00e1tila se, \u010cern\u00e1 pan\u00ed je zp\u011bt!\u201c pel\u00e1\u0161ila nazp\u011bt k jezeru.<\/p>\n

<\/p>\n

Ema v\u011bd\u011bla, \u017ee mus\u00ed n\u011bjak zas\u00e1hnout, jen\u017ee ne\u017e ji n\u011bco napadlo, za\u010daly se od chaloupky oz\u00fdvat hlasy. Pat\u0159ily B\u011btce, druh\u00e9mu V\u00edtkovi a Dorce.
\n\u201eNo to se pod\u00edvejme! Kohopak to nevid\u00edm p\u0159ich\u00e1zet?\u201c \u010cern\u00e1 pan\u00ed se rozpl\u00fdvala doslova blahem, kdy\u017e spat\u0159ila nanovo B\u011bt\u010din vystra\u0161en\u00fd obli\u010dej.
\n\u201eDej n\u00e1m u\u017e kone\u010dn\u011b jednou prov\u017edy pokoj!\u201c obo\u0159ila se na ni r\u00e1zn\u011b a p\u0159itiskla si pla\u010d\u00edc\u00edho V\u00edtka k sob\u011b.
\n\u010cern\u00e1 pan\u00ed B\u011bt\u010diny v\u00fdjevy ov\u0161em ignorovala a vzala si na pa\u0161k\u00e1l jej\u00edho mu\u017ee. \u201eV\u00edtek star\u0161\u00ed. D\u0159\u00edve d\u0159evorubec, nyn\u00ed poradce a prav\u00e1 ruka ct\u011bn\u00e9ho prince Jana, vlastn\u011b u\u017e kr\u00e1le,\u201c pravila s odporem. \u201eJe\u0161t\u011b se da\u0159\u00ed tomu va\u0161emu posv\u00e1tn\u00e9mu HE\u0158MANOVSK\u00c9MU dubu, co roste v kr\u00e1lovsk\u00e9 zahrad\u011b?\u201c
\n\u201eM\u00e1 se st\u00e1le k sv\u011btu a plod\u00ed tu nejkvalitn\u011bj\u0161\u00ed \u010dajovou pitnou k\u016fru,\u201c odv\u011btil \u0161okovan\u00fd V\u00edtek.
\n\u201eDlouho tomu tak ale nebude.\u201c
\n\u201eJak to \u017ee jste se vr\u00e1tila? Princ Jan v\u00e1s p\u0159ece porazil. Darovala jste mu z vlastn\u00ed neuv\u00e1\u017eenosti v\u0161echnu svoji du\u0161i. Nem\u00e1te u\u017e pr\u00e1vo b\u00fdt mezi \u017eiv\u00fdmi, poctiv\u00fdmi lidmi, ale v pekle, kam pat\u0159\u00edte!\u201c To na \u010cernou pan\u00ed znovu jedovat\u011b vyjela B\u011btka, nebo\u0165 se j\u00ed velice dotkla ona posledn\u00ed nep\u0159im\u011b\u0159en\u00e1 nar\u00e1\u017eka na vz\u00e1cnost, j\u00ed\u017e se mohlo py\u0161nit pouze V\u00e1nkov\u00e9 kr\u00e1lovstv\u00ed.
\n\u201ePrinc Jan nebyl tak chytr\u00fd, jak to s\u00e1m sob\u011b poka\u017ed\u00e9 namlouval. V\u017edycky jsem ho pova\u017eovala za slabocha. Nijak zvl\u00e1\u0161\u0165 se neli\u0161\u00ed od tohohle mal\u00e9ho uf\u0148uk\u00e1nka. Je jako on. Um\u00ed se jen vytahovat, ale skute\u010dnou pravdu o sv\u00e9 zbab\u011blosti nikdy nikomu ne\u0159ekne p\u0159\u00edmo do o\u010d\u00ed. Byla by to pro n\u011bj potupn\u00e1 hanba.\u201c
\n\u201ePrince Jana ani m\u00e9ho syna ur\u00e1\u017eet nebude\u0161!\u201c
\n\u201eChce\u0161 m\u011b snad zab\u00edt t\u00edmhle uboh\u00fdm klac\u00edkem?\u201c
\nV\u00edtek upustil od sv\u00e9ho z\u00e1m\u011bru, nebo\u0165 v ruce m\u00edsto no\u017ee n\u00e1hle sv\u00edral to, o \u010dem se posm\u011b\u0161n\u011b zm\u00ednila \u010cern\u00e1 pan\u00ed. Jej\u00ed kouzla op\u011bt nemile za\u010dala d\u00e1vat najevo p\u0159\u00edchod star\u00e9 doby, o n\u00ed\u017e v\u0161ichni byli p\u0159esv\u011bd\u010deni, \u017ee se ji\u017e nikdy nem\u016f\u017ee vr\u00e1tit.
\n\u201eBylo by po\u0161etil\u00e9, kdybys se mnou te\u010f marnil \u010das. Nemysl\u00ed\u0161?\u201c
\n\u201eProboha! Dor\u00ednek!\u201c vyp\u00edskla poprv\u00e9 nahlas p\u0159ed \u010cernou pan\u00ed Dorka, kdy\u017e z chaloupky zaslechla pl\u00e1\u010d miminka.
\n\u201eAsi byste se m\u011bli j\u00edt p\u0159esv\u011bd\u010dit, jestli je v po\u0159\u00e1dku,\u201c bavila se Dor\u010din\u00fdm halek\u00e1n\u00edm \u010cern\u00e1 pan\u00ed. Jej\u00ed \u010dern\u00e9 o\u010di n\u00e1sledn\u011b znovu spo\u010dinuly na V\u00edtkovi star\u0161\u00edm.
\n\u201eTy jedna…\u201c
\n\u010cern\u00e1 pan\u00ed m\u00e1vla rukou a kraj za\u010dal su\u017eovat siln\u00fd v\u00edtr. Ten mezi \u010darod\u011bjnic\u00ed a p\u011bti\u010dlennou rodinkou vytvo\u0159il neprostupnou vrstvu, na\u010de\u017e za\u010dal z pol\u00ed vyh\u00e1n\u011bt lidi.
\n\u201eJe\u0161t\u011b se uvid\u00ed, kdo tu bude na v\u011b\u010dn\u00e9 \u010dasy vl\u00e1dnout,\u201c prol\u00ednal se s v\u011btrem hlas \u010cern\u00e9 pan\u00ed. Ob\u011bma V\u00edtk\u016fm, B\u011btce a Dorce nezb\u00fdvalo nic jin\u00e9ho ne\u017e se rychle odebrat do nedalek\u00e9 chaloupky a modlit se, aby se ona zlobn\u00e1 slova nikdy nenaplnila.
\nPo minut\u011b bylo po v\u0161em. V\u00edtr ustal stejn\u011b jako hlasy je\u010d\u00edc\u00edch lid\u00ed. V\u0161ichni se rozutekli do sv\u00fdch domov\u016f. Kraj n\u00e1hle nep\u0159irozen\u011b posmutn\u011ble osam\u011bl. U\u017e nebyl sly\u0161et k\u0159ik d\u011bt\u00ed od jezera, u\u017e si nikdo neprozp\u011bvoval. Pole zelo pr\u00e1zdnotou. Ani hlas ptactva nena\u0161el odvahu k nov\u00fdm t\u00f3n\u016fm. Kdy\u017e se Ema i jej\u00ed dvoj\u010de rozhl\u00e9dly po \u0161ir\u00e9 krajin\u011b, nikoho nevid\u011bly si s druh\u00fdm pov\u00eddat, jen po poli se roztodivn\u011b povalovaly motyky, r\u00fd\u010de a srpy. Sklize\u0148 brambor, obil\u00ed, prost\u011b v\u0161eho, co lidem d\u00e1valo s\u00edlu \u017e\u00edt a radovat se ze spole\u010dn\u00e9 pr\u00e1ce, to v\u0161e jako by bylo r\u00e1zem pozapomenuto.
\nDo chladnouc\u00edho ticha Ema jakoby n\u00e1hle odkudsi zaslechla \u010d\u00edsi \u0161tkan\u00ed. Alespo\u0148 tak j\u00ed to v ten okam\u017eik p\u0159ipadalo. \u010c\u00edm bl\u00ed\u017ee mu v\u0161ak byla, t\u00edm intenzivn\u011bji se prom\u011b\u0148ovalo v nep\u0159\u00edjemn\u011b s\u00edl\u00edc\u00ed sm\u00edch, sm\u00edch tak odporn\u00fd a nen\u00e1vistn\u00fd, \u017ee i lidsk\u00e9 srdce by mu dok\u00e1zalo nav\u011bky pro jeho hrubost podlehnout. Emu i jej\u00ed dvoj\u010de ten omamn\u00fd sm\u00edch donutil n\u011bkolikr\u00e1t zastavit se. Jako by m\u011bl ostr\u00e9 hrany a \u010depele, jimi\u017e lze prostoupit jen s velk\u00fdm \u00fasil\u00edm.
\nA pak se \u010cern\u00e1 pan\u00ed op\u011bt vyno\u0159ila. Pohr\u00e1vala si se srpem. N\u011bkolikr\u00e1t s n\u00edm obratn\u011b za\u0161ermovala ve vzduchu a pak pohladila jeho ost\u0159\u00ed.
\n\u201eTak n\u011b\u010d\u00edm takov\u00fdm m\u011b cht\u011bl ten Jan\u016fv poskok zastavit? Takovou ubohost\u00ed.\u201c \u010cern\u00e1 pan\u00ed to \u0159\u00edkala s nev\u00fdslovn\u00fdm pot\u011b\u0161en\u00edm, na\u010de\u017e z jej\u00edch obli\u010dejov\u00fdch grimas i hlasu bylo patrn\u00e9, \u017ee srpem coby lidsk\u00fdm v\u00fdtvorem up\u0159\u00edmn\u011b pohrd\u00e1. \u201ePch\u00e1\u00e1\u00e1!\u201c
\nEma jen s maxim\u00e1ln\u00edm nasazen\u00edm podr\u017eela v \u00fastech tlumen\u00fd v\u00fdk\u0159ik, na\u010de\u017e dvoj\u010de ji v tom v\u011brohodn\u011b napodobilo. Sen nesen. To, co nyn\u00ed ob\u011b spat\u0159ily, na n\u011b ze v\u0161ech t\u011bch z\u00e1\u017eitk\u016f zap\u016fsobilo asi nejv\u00edc stra\u0161ideln\u011b. Srp se p\u0159i dopadu na zem p\u0159em\u011bnil v klubko had\u016f.
\n\u201eKdepak, kdepak,\u201c bru\u010dela d\u00e1l \u010cern\u00e1 pan\u00ed. \u201e\u017e\u00e1dn\u00e1 prachoby\u010dejn\u00e1, sprost\u00e1, urousan\u00e1 lidsk\u00e1 ruka, jej\u00ed um ale kouzla tu budou te\u010f vl\u00e1dnout. A to m\u00e1 kouzla, jedin\u00e1 m\u00e1, m\u00e1, JEDIN\u00c1 M\u00c1!\u201c
\n\u010cern\u00e1 pan\u00ed nap\u0159\u00e1hla ruku k nebes\u016fm tak prudce, a\u017e se v nich zajisk\u0159ilo. Obloha se zat\u00e1hla do hust\u00fdch \u010dern\u00fdch mra\u010den. Nanovo se zvedl nep\u0159\u00edjemn\u00fd v\u00edtr. Z oblak se tentokr\u00e1t nav\u00edc spustil d\u00e9\u0161\u0165 a nad krajinou za\u010daly krou\u017eit vr\u00e1ny.
\n\u201eTak se mi to l\u00edb\u00ed.\u201c
\nN\u00e1sledn\u011b \u010cern\u00e1 pan\u00ed had\u00ed klubko uchopila a ladn\u00fdm ru\u010dn\u00edm pohybem ho p\u0159em\u011bnila v popel. \u201eNikdo z oby\u010dejn\u00fdch smrteln\u00edk\u016f proti m\u00e9 moci nic nezm\u016f\u017ee.\u201c A na d\u016fkaz sv\u00fdch slov popel slavnostn\u011b vyhodila do vzduchu. Ema i jej\u00ed dvojnice m\u011bly pocit, jako by v n\u011bm na nepatrnou vte\u0159inku zahl\u00e9dly odraz Janova obli\u010deje, ne\u017e popel dopadl na cestu, kde se pak rozm\u011blnil, tentokr\u00e1t ov\u0161em se siln\u00fdm sk\u0159\u00edpotem.
\n\u201eNejvy\u0161\u0161\u00ed \u010das j\u00edt se zabydlet do sv\u00e9ho star\u00e9ho p\u016fsobi\u0161t\u011b.\u201c
\n\u010cern\u00e1 pan\u00ed vr\u00e1vorav\u011b vykro\u010dila pozvolna k lesu. Jej\u00ed st\u00edn se t\u00e1hl za n\u00ed a odr\u00e1\u017eel na cest\u011b, po n\u00ed\u017e \u0161la, d\u00e1le pak v kalu\u017e\u00edch vody a na poln\u00edch porostech, i kdy\u017e ji\u017e slunce d\u00e1vno nesv\u00edtilo; nem\u011blo odkud vrhat sv\u00e9 tepl\u00e9 a tolik pot\u0159ebn\u00e9 paprsky na d\u016fkaz klidu a m\u00edru, br\u00e1nily v tom tmavo\u010dern\u00e9 mraky. Ty se na obloze pln\u011b uhn\u00edzdily stejn\u011b jako hejno poletuj\u00edc\u00edch vran. To v\u0161e d\u00e1valo v\u011bd\u011bt o p\u0159\u00edtomnosti t\u00e9, je\u017e kdysi padla m\u00edstn\u00edm lidem v nemilost. \u010cern\u00e1 pan\u00ed v\u0161ak nezapomn\u011bla. P\u0159i\u0161la. Vr\u00e1tila se, aby v\u0161em p\u0159ipomn\u011bla, kdo je prav\u00fdm p\u00e1nem V\u00e1nkov\u00e9ho kr\u00e1lovstv\u00ed.
\nEma sv\u00e9 dvoj\u010de p\u0159im\u011bla, aby se potichu vydalo za n\u00ed, na\u010de\u017e sama v duchu horliv\u011b p\u0159em\u00edtala, jak z kraje vypudit p\u0159\u00edtomnost \u010darod\u011bjnice. \u010cern\u00e1 pan\u00ed jako by Emin z\u00e1m\u011br vytu\u0161ila, b\u011bhem cesty se n\u011bkolikr\u00e1t zastavila a ohl\u00e9dla za sebe. Jej\u00ed zachmu\u0159en\u00e1 obli\u010dejov\u00e1 grimasa vypadala nep\u0159\u00e1telsky nelidsky, a\u017e Emu znovu nep\u0159\u00edjemn\u011b bodlo u srdce, kdy\u017e ji spat\u0159ila. \u010carod\u011bjnice se te\u010f dost p\u0159esv\u011bd\u010div\u011b podobala nerudn\u00e9 profesorce Moronov\u00e9, u\u010ditelce fyziky, kter\u00e1 jako netop\u00fdr v\u017edy p\u0159ech\u00e1zela mezi studenty a kontrolovala, zda n\u011bkter\u00fd z nich od sv\u00e9ho souseda n\u00e1hodou neopisuje. \u010cern\u00e1 pan\u00ed o mn\u011b ur\u010dit\u011b v\u00ed, mus\u00ed o mn\u011b v\u011bd\u011bt, namlouvala si neust\u00e1le Ema, nebo\u0165 si \u010darod\u011bjnice pod zuby dokola pobrukovala: \u201eMn\u011b neunikne\u0161, m\u011b nep\u0159em\u016f\u017ee\u0161, to je pro ubohou sebranku nad lidsk\u00e9 s\u00edly. Lidsk\u00e1 s\u00edla nic nezm\u016f\u017ee proti m\u00fdm \u010d\u00e1r\u016fm. To kouzla maj\u00ed skute\u010dnou moc, lidsk\u00fd rozum n\u00e1le\u017e\u00ed jen uboh\u00e9 chamradi.\u201c
\n\u010cern\u00e9 pan\u00ed ta slova vyl\u00e9t\u00e1vala z \u00fast jako \u017ehav\u00e9 uhl\u00edky, jimi\u017e n\u011bkdo propaluje druh\u00e9mu u\u0161i. Tak bolestiv\u011b se do nich nav\u00e1\u017eely, a\u017e bylo Emino dvoj\u010de nuceno si ty sv\u00e9 zacpat.
\n\u201e…neunikne\u0161… nep\u0159em\u016f\u017ee\u0161… uboh\u00e1 sebranko… uboh\u00e1 chamradi… to kouzla maj\u00ed skute\u010dnou moc… moc… MOC.\u201c
\n\u201eTAK U\u017d DOST!\u201c
\nEmino dvoj\u010de se sesunulo na zem. Jej\u00ed stvo\u0159itelka nyn\u00ed s hr\u016fzou pozorovala, jak zvoniv\u011b dopad\u00e1 na b\u0159icho a chyt\u00e1 se za n\u011bj. Projev k\u0159e\u010d\u00ed byl oboustrann\u00fd. Sen a \u017eiv\u00e1 skute\u010dnost jako by se v t\u00e9to chv\u00edli staly jedn\u00edm a t\u00edm sam\u00fdm.
\n\u201eTak p\u0159ece…\u201c
\n\u010cern\u00e1 pan\u00ed se oto\u010dila a pohl\u00e9dla na Eminu dvojnici, jak se m\u00e1to\u017en\u011b stav\u00ed na nohy, i kdy\u017e vlastn\u011b m\u011bla b\u00fdt pro okol\u00ed neviditeln\u00e1. \u201eTebe jsem tu je\u0161t\u011b nikdy nevid\u011bla. Do V\u00e1nkov\u00e9ho kr\u00e1lovstv\u00ed, zd\u00e1 se, zbloudila nov\u00e1 du\u0161e.\u201c
\n\u201eTaky m\u011b vid\u011bt nem\u016f\u017ee\u0161,\u201c nav\u00e1d\u011bla svou dvojnici Ema, kter\u00e1 tak \u010darod\u011bjnici tak\u00e9 odpov\u011bd\u011bla. Jen\u017ee \u010cern\u00e1 pan\u00ed se nedala.
\n\u201e\u017de ne? A komu pak pat\u0159\u00ed ty tmavohn\u011bd\u00e9 vlasatce, nazelenal\u00e1 kukadla a onen h\u00e1bit s krve\u017e\u00edzniv\u00fdm tvorem? Ty tu snad krom\u011b n\u00e1s vid\u00ed\u0161 je\u0161t\u011b n\u011bkoho jin\u00e9ho?\u201c
\nEma spat\u0159ila, jak se te\u010f jej\u00ed vrstevnice ot\u00e1\u010d\u00ed p\u0159\u00edmo k n\u00ed. V o\u010d\u00edch se j\u00ed zra\u010dila prosba o dal\u0161\u00ed radu. Ema n\u011bco takov\u00e9ho rozhodn\u011b neo\u010dek\u00e1vala. Ne\u017e ale sob\u011b samotn\u00e9 sta\u010dila n\u011bco poradit, \u010cern\u00e1 pan\u00ed m\u00e1chla rukou a Emino dvoj\u010de r\u00e1zem zmizelo.
\n\u201eMysl\u00ed\u0161 si o sob\u011b b\u016fhv\u00ed jak\u00e1 nejsi kouzelnice, co?\u201c za\u010dala se Em\u011b vysm\u00edvat \u010darod\u011bjnice. \u201eNa m\u011b ale nem\u00e1\u0161, jsem daleko lep\u0161\u00ed ne\u017e ty.\u201c
\n\u201eV\u016fbec m\u011b nezn\u00e1\u0161, za to j\u00e1 o tob\u011b v\u00edm v\u0161echno,\u201c nenechala se Ema zahanbit.
\n\u201e\u017de t\u011b nezn\u00e1m? V\u00e1\u017en\u011b mysl\u00ed\u0161, \u017ee o tob\u011b nic nev\u00edm?\u201c \u010carod\u011bjnice te\u010f Emu za\u010dala hypnotizovat stejn\u011b uhran\u010div\u00fdm pohledem, jak to ob\u010das m\u00edvala ona sama ve zvyku. \u201eEma Chardov\u00e1, d\u00edvka, kter\u00e9 nikdo p\u0159\u00edli\u0161 nerozum\u00ed kv\u016fli jej\u00edm n\u00e1zor\u016fm na sv\u011bt. Dost \u010dasto b\u00fdv\u00e1 osam\u011bl\u00e1 a uzav\u0159en\u00e1 ve sv\u00e9m vlastn\u00edm sv\u011bt\u011b. Obt\u00ed\u017en\u011b si z\u00edsk\u00e1v\u00e1 p\u0159\u00e1tele a jejich p\u0159\u00edze\u0148. Mo\u017en\u00e1 \u017ee jeden nebo dva z nich jsou j\u00ed opravdu naklon\u011bni, jen\u017ee ani jim ona neum\u00ed pln\u011b naslouchat a pr\u00e1v\u011b to je jej\u00ed nejv\u011bt\u0161\u00ed slabinou.\u201c
\n\u201eML\u010c!\u201c
\nEma to zak\u0159i\u010dela tak hlasit\u011b, \u017ee se j\u00ed to vr\u00e1tilo ve t\u0159ech ozv\u011bn\u00e1ch.
\n\u201ePro\u010d nechce\u0161 sly\u0161et pravdu? Jsi stejn\u011b uboh\u00e9 stvo\u0159en\u00ed jako v\u0161ichni v tomhle kr\u00e1lovstv\u00ed,\u201c \u0161karedila se spokojen\u011b \u010cern\u00e1 pan\u00ed a taky Em\u011b dala sv\u016fj vliv ok\u00e1zale najevo v podob\u011b nep\u0159\u00edjemn\u00e9ho chladu.
\n\u201eTohle je m\u016fj sen, nem\u00e1\u0161 pr\u00e1vo mi do n\u011bj zasahovat!\u201c Ema zapojila ve\u0161ker\u00e9 smyslov\u00e9 bu\u0148ky. Usilovala te\u010f o jedin\u00e9: o navr\u00e1cen\u00ed sv\u00e9ho dvoj\u010dete. \u201eVid\u00ed\u0161, i j\u00e1 um\u00edm \u010dinit z\u00e1zraky. Nejen ty,\u201c prohl\u00e1sila py\u0161n\u011b, kdy\u017e si sebe zase mohla prohl\u00e9dnout v pln\u00e9 kr\u00e1se, a hned sv\u00e9 dvoj\u010de p\u0159inutila, aby ze zem\u011b zvedlo kam\u00ednek a p\u0159em\u011bnilo ho v kopretinu.
\n\u201eOdvaha ti nechyb\u00ed, Emo Chardov\u00e1,\u201c m\u00ednila \u010cern\u00e1 pan\u00ed, \u201eale nejsi v kouzlech zdaleka tak siln\u00e1 jako j\u00e1.\u201c
\n\u201eNemluv s n\u00ed, mluv se mnou,\u201c oslovilo \u010darod\u011bjnici Emino dvoj\u010de, p\u0159istoupilo a\u017e k n\u00ed a uk\u00e1zalo j\u00ed v dlani onu kopretinu, kterou prom\u011bnilo v \u017eivou my\u0161. Tu pak polo\u017eilo na zem a my\u0161 ihned odcupitala se sv\u00fdm typick\u00fdm p\u00edskotem do pol\u00ed, kde se ztratila. V\u0161e se do posledn\u00edho detailu ud\u00e1lo p\u0159esn\u011b tak, jak skute\u010dn\u00e1 Ema cht\u011bla.
\n\u010cern\u00e1 pan\u00ed z toho ani napodruh\u00e9 nem\u011bla p\u0159\u00edli\u0161 velkou radost. Op\u011bt m\u00e1chla rukou, poln\u00ed klasy se okam\u017eit\u011b rozestoupily, ale my\u0161 u\u017e nebylo nikde vid\u011bt. \u010carod\u011bjnice se u\u017e tak pohrdav\u011b nesm\u00e1la, naopak m\u011bla obli\u010dej zk\u0159iven\u00fd vzteky a cosi nesrozumiteln\u00e9ho zase zachr\u010dela.
\n\u201eTv\u00e1 moc nebude m\u00edt dlouh\u00e9ho trv\u00e1n\u00ed. Tohle je m\u016fj sen, to j\u00e1 ho \u0159\u00edd\u00edm, jenom j\u00e1 a ty u\u017e do V\u00e1nkov\u00e9ho kr\u00e1lovstv\u00ed nikdy nevkro\u010d\u00ed\u0161. Bude nav\u017edy pat\u0159it jen princi Janovi, nyn\u00ed kr\u00e1li. Sly\u0161\u00ed\u0161 co ti pov\u00edd\u00e1m? ZMIZ! KLI\u010e SE ODSUD PRY\u010c! UPALUJ!\u201c
\nA Emino dvoj\u010de po vzoru \u010cern\u00e9 pan\u00ed rovn\u011b\u017e m\u00e1chlo obratn\u011b rukou a vz\u00e1p\u011bt\u00ed \u010darod\u011bjnici jak\u00e1si neviditeln\u00e1 s\u00edla p\u0159ejela po obli\u010deji a u\u0161t\u011bd\u0159ila j\u00ed na n\u011bm \u0161r\u00e1m. \u010cern\u00e1 pan\u00ed zavr\u00e1vorala a snesla se k zemi. \u201eV\u0161ak ty i ostatn\u00ed moji s\u00edlu je\u0161t\u011b poc\u00edt\u00edte, to mi v\u011b\u0159!\u201c pohrozila, odplivla si a r\u00e1zem se kolem n\u00ed vytvo\u0159il hust\u00fd d\u00fdm. V jeho \u0161eru n\u00e1hle zmizela.
\nObloha se r\u00e1zem vyjasnila. Mraky i \u010dern\u00e9 ptactvo se na n\u00ed rozplynuli. Slune\u010dn\u00ed paprsky nanovo oz\u00e1\u0159ily kraj a ob\u011bma Em\u00e1m se zase o n\u011bco voln\u011bji d\u00fdchalo. Poci\u0165ovaly to navz\u00e1jem.
\n\u201eKone\u010dn\u011b je pry\u010d, babizna jedna \u010darod\u011bjnick\u00e1,\u201c oddechlo si Emino dvoj\u010de. Pak pohl\u00e9dlo na svou stvo\u0159itelku. \u201eD\u00edky, bez tv\u00e9 pomoci bych to nikdy nedok\u00e1zala.\u201c
\n\u201eI ty na tom m\u00e1\u0161 velkou z\u00e1sluhu. To s tebou p\u0159ece bojovala, ne se mnou,\u201c odv\u011btila Ema. \u201eTo jsem v\u00e1\u017en\u011b tak tlust\u00e1? A mamka p\u0159itom v jednom kuse tvrd\u00ed prav\u00fd opak.\u201c
\n\u201eU\u017e to tak z\u0159ejm\u011b bude,\u201c \u0159eklo to Emino dvoj\u010de tak, jako by to byla skute\u010dn\u011b pravda. Ironick\u00e9 pozn\u00e1mce se pak ob\u011b d\u00edvky zasm\u00e1ly.
\nJen\u017ee radost jim dlouho nevydr\u017eela. Kr\u00e1tce nato se obloha zat\u00e1hla, navr\u00e1tily se \u010dern\u00e9 mraky a poln\u00ed l\u00e1ny za\u010daly nep\u0159irozen\u011b \u0159\u00eddnout a uvadat. Zvedl se zas ten nep\u0159\u00edjemn\u00fd prudk\u00fd v\u00edtr.
\n\u201eVr\u00e1t\u00edm se, zanedlouho se vr\u00e1t\u00edm a budu V\u00e1nkov\u00e9mu kr\u00e1lovstv\u00ed vl\u00e1dnout!\u201c
\nTen hlas pat\u0159il \u010cern\u00e9 pan\u00ed, nikde ji ale nebylo vid\u011bt. Mohla b\u00fdt stejn\u011b tak jedn\u00edm z t\u011bch o\u0161kliv\u00fdch \u010dern\u00fdch mrak\u016f, mraziv\u00fdm v\u011btrem jako jednou z on\u011bch \u010dern\u00fdch vran, co poletovaly nad zem\u00ed.
\n\u201eVr\u00e1t\u00edm se… budu vl\u00e1dnout… V\u00e1nkov\u00e9 kr\u00e1lovstv\u00ed bude m\u00e9…\u201c
\nEma vid\u011bla, jak se jej\u00ed dvoj\u010de podruh\u00e9 nedobrovoln\u011b kl\u00e1t\u00ed k zemi a zacp\u00e1v\u00e1 si u\u0161i. Op\u011bt jej pohltila ta pal\u010div\u00e1 bolest p\u00e1l\u00edc\u00edch \u017ehav\u00fdch uhl\u00edk\u016f. A pak se pod t\u00edhou p\u00e1ry rozev\u0159ela zem a za\u010dal z n\u00ed vystupovat trnit\u00fd porost. Ema v obav\u00e1ch pozorovala, jak se ov\u00edj\u00ed o jej\u00ed druh\u00e9 j\u00e1 a znemo\u017e\u0148uje jak\u00fdkoli pohyb. Nakonec trnisko p\u0159ece jen trochu povolilo.<\/p>\n

<\/p>\n

\u201eAuu!\u201c zaklelo Emino dvoj\u010de, to jak se o trny \u0161kr\u00e1blo.
\nHned nato se chichot\u00e1n\u00ed \u010cern\u00e9 pan\u00ed pozvolna vytratilo kdesi v mlze a tlak v u\u0161\u00edch t\u00edm p\u00e1dem sl\u00e1bl. Krajina se nep\u0159em\u011bnila, jako tomu bylo p\u0159edt\u00edm, nad\u00e1le p\u016fsobila zb\u00edda\u010den\u00fdm dojmem.
\nA pak Ema najednou v mlze zahl\u00e9dla cosi naprosto ne\u010dekan\u00e9ho: posmutn\u011blou, snad i lidskou tv\u00e1\u0159, kterou ve V\u00e1nkov\u00e9m kr\u00e1lovstv\u00ed je\u0161t\u011b nikdy p\u0159edt\u00edm nem\u011bla \u0161anci spat\u0159it. Tv\u00e1\u0159 Em\u011b byla naprosto nepov\u011bdom\u00e1, av\u0161ak ona k n\u00ed vzhl\u00ed\u017eela velice odhodlan\u011b, v\u00fdbojn\u011b a prosebn\u011b z\u00e1rove\u0148; jako by se Em\u011b sna\u017eila n\u011bco nal\u00e9hav\u00e9ho s usilovnou n\u00e1mahou \u0159\u00edct.<\/p>\n

<\/p>\n

Hned nato v\u0161ak Emu mlha pohltila \u00fapln\u011b a kdy\u017e se rozestoupila, V\u00e1nkov\u00e9 kr\u00e1lovstv\u00ed i tv\u00e1\u0159 nadobro zmizely a Ema se zase ocitla na tajemn\u00e9 bezejmenn\u00e9 ulici. Tentokr\u00e1t j\u00ed prostupovaly hu\u010d\u00edc\u00ed sir\u00e9ny a kdesi pobl\u00ed\u017e zazn\u011bl \u010d\u00edsi nal\u00e9hav\u00fd hlas. \u201e\u017de by se tu v dob\u011b m\u00e9 nep\u0159\u00edtomnosti p\u0159eci jen n\u011bco zm\u011bnilo a kdosi sem vstoupil?\u201c Ale kdepak.
\n\u201eEmo, vst\u00e1vej, m\u00e1\u0161 nejvy\u0161\u0161\u00ed \u010das!\u201c nab\u00e1dala ji maminka, na\u010de\u017e z n\u00ed st\u00e1hla pe\u0159inu a zarazila drn\u010d\u00edc\u00ed bud\u00edk.
\nEma si promnula o\u010di, z\u00edvla, ven z pelechu se j\u00ed ale moc necht\u011blo.
\nNastal obvykl\u00fd rann\u00ed nep\u0159\u00edjemn\u00fd hovor na t\u00e9ma: \u201eJsi v po\u0159\u00e1dku?\u201c
\n\u201ePro\u010d se zas tak divn\u011b pt\u00e1\u0161?\u201c
\n\u201eZase jsi mluvila ze span\u00ed.\u201c
\n\u201eTo je snad norm\u00e1ln\u00ed, ne?\u201c
\n\u201eTo teda nen\u00ed.\u201c To do lo\u017enice ne\u010dekan\u011b vstoupil otec. Tv\u00e1\u0159il se dost nevrle, jako by s\u00e1m m\u011bl \u0161patn\u00e9 span\u00ed.
\n\u201eTak j\u00e1 se jdu do koupelny osprchovat.\u201c
\n\u201ePo\u010dkej, nap\u0159ed bych cht\u011bl s tebou…\u201c
\n\u201ePromi\u0148, tati, posp\u00edch\u00e1m.\u201c Ema kolem otce ladn\u011b proklouzla a nechala oba rodi\u010de o samot\u011b. V koupeln\u011b se pro jistotu zamkla na dva z\u00e1pady a za\u010dala civ\u011bt do zrcadla. P\u0159em\u00fd\u0161lela. Nikoli o \u010cern\u00e9 pan\u00ed, ale o on\u00e9 tv\u00e1\u0159i. Komu asi pat\u0159ila? Kde ji mohla zahl\u00e9dnout? V poh\u00e1dce t\u011b\u017eko, to sp\u00ed\u0161 v n\u011bjak\u00e9m hororu nebo v\u00e1le\u010dn\u00e9m filmu. Ale copak ona, Ema Chardov\u00e1, holduje takov\u00fdm \u017e\u00e1nr\u016fm? Zrcadlo na to ned\u00e1valo \u017e\u00e1dnou odpov\u011b\u010f.
\n\u201e…a je to opravdu nezbytn\u011b nutn\u00e9? Ev\u017eene…\u201c
\n\u201eRozhodn\u011b j\u00ed to prosp\u011bje. A u\u017e se o tom s tebou d\u00e1l nehodl\u00e1m bavit. Jen s n\u00ed.\u201c
\nDo j\u00eddelny pr\u00e1v\u011b vstoupili Eminy rodi\u010de.
\n\u201eCo se na m\u011b utrhuje\u0161? Ud\u011blala jsem ti snad n\u011bco?\u201c
\n\u201eJ\u00e1 se na tebe p\u0159ece neutrhuju. Co hyster\u010d\u00ed\u0161?\u201c
\n\u201eJ\u00e1 \u017ee hyster\u010d\u00edm?\u201c
\n\u201eOdm\u00edt\u00e1m se s tebou hned po r\u00e1nu h\u00e1dat…\u201c
\n\u201eA j\u00e1 se snad…?\u201c
\n\u201eEmo, bude\u0161 tam je\u0161t\u011b dlouho? Cht\u011bl bych si s tebou promluvit.\u201c
\nEma tu\u0161ila, \u017ee je n\u011bco v nepo\u0159\u00e1dku, zat\u00edm ale nev\u011bd\u011bla, jak moc to n\u011bco v nepo\u0159\u00e1dku je, proto na otce vyrukovala s takovou men\u0161\u00ed lst\u00ed: \u201eNestrachuj se, tat\u00ednku, za momentek jsem v j\u00eddeln\u011b.\u201c
\n\u201eChci, abys sem p\u0159i\u0161la hned te\u010f!\u201c
\nDle otcova zv\u00fd\u0161en\u00e9ho hlasu se tedy muselo jednat o dost v\u00e1\u017enou z\u00e1le\u017eitost. \u010ceho se t\u00fdkala, to Ema zjistila hned p\u0159i zasednut\u00ed za st\u016fl.
\n\u201eTakhle to d\u00e1l nejde. Odpoledne zajde\u0161 za psychologem.\u201c
\n\u201eA kv\u016fli \u010demu?\u201c
\n\u201eV\u0161ak ty sama moc dob\u0159e v\u00ed\u0161.\u201c
\n\u201eTo teda nev\u00edm.\u201c
\n\u201eA DOST!\u201c
\n\u201eEv\u017eene!\u201c
\nOb\u011b se stra\u0161liv\u011b lekly, jak n\u00e1hle za\u0159val. Na\u0161t\u011bst\u00ed se hned pot\u00e9 trochu uklidnil, tak\u017ee se pln\u011b chopil slova a za\u010dal dce\u0159i vysv\u011btlovat, \u017ee pravideln\u00e1 mluva ze span\u00ed a halucinogenn\u00ed blouzn\u011bn\u00ed rozhodn\u011b norm\u00e1ln\u00ed nejsou, a \u017ee m\u00e1 Ema nesm\u00edrn\u00e9 \u0161t\u011bst\u00ed, \u017ee ho to kone\u010dn\u011b napadlo, na\u010de\u017e se s n\u00ed o tom nebude d\u00e1l dohadovat a odpoledne po \u0161kole se za psychologem Joskou neprodlen\u011b zastav\u00ed, \u017ee u\u017e v\u0161e dop\u0159edu za\u0159\u00eddil.
\n\u201e…a to je m\u00e9 posledn\u00ed slovo!\u201c zakon\u010dil to Emin otec opravdu d\u016fsledn\u011b, na\u010de\u017e se s nevol\u00ed sob\u011b vlastn\u00ed zakousl do rann\u00ed housky.
\n\u201eTak j\u00e1 u\u017e rad\u0161i p\u016fjdu.\u201c Ema ponurou rann\u00ed atmosf\u00e9ru necht\u011bla d\u011blat je\u0161t\u011b dusn\u011bj\u0161\u00ed. Rychle se obl\u00e9kla, sbalila si \u201esv\u00fdch p\u00e1r \u0161koln\u00edch \u0161vestek\u201c a taktn\u011b vyb\u011bhla z domu. P\u0159ed n\u00edm jako ka\u017ed\u00e9 jin\u00e9 r\u00e1no narazila na souseda odnaproti, jemu\u017e se p\u0159ezd\u00edvalo Fantomas, nebo\u0165 m\u011bl poka\u017ed\u00e9 p\u0159es obli\u010dej nara\u017een\u00fd prost\u0159\u00edhan\u00fd kulich, kter\u00fdm se \u00fadajn\u011b uchra\u0148oval p\u0159ed nekal\u00fdmi \u017eivly p\u0159\u00edrody. Ema by se t\u00edm jako ka\u017ed\u00fd jin\u00fd den nen\u00e1padn\u011b dob\u0159e pobavila, tentokr\u00e1t j\u00ed v\u0161ak do sm\u00edchu moc nebylo.<\/p>\n

\n \n \"Fb-Button\"\n <\/a>\n <\/div>
<\/fb:like><\/div>
<\/div><\/div>","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

Chlapec i d\u00edvka prosko\u010dili ven a Ema i jej\u00ed dvoj\u010de je n\u00e1sledovaly. M\u00edjely lidi pracuj\u00edc\u00ed na poli a z d\u00e1lky k nim dol\u00e9haly halasn\u00e9 zvuky od jezera. \u201eSly\u0161\u00ed\u0161? To se o n\u00e1s Pavel a ostatn\u00ed jist\u011b bav\u00ed,\u201c informovala chlapce Jitka. … Cel\u00fd p\u0159\u00edsp\u011bvek →<\/span><\/a><\/p>\n","protected":false},"author":2,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_s2mail":"yes","footnotes":""},"categories":[3],"tags":[],"class_list":["post-152","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-citymeans2"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/eldar.cz\/tompatrick\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/152","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/eldar.cz\/tompatrick\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/eldar.cz\/tompatrick\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/eldar.cz\/tompatrick\/wp-json\/wp\/v2\/users\/2"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/eldar.cz\/tompatrick\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=152"}],"version-history":[{"count":8,"href":"https:\/\/eldar.cz\/tompatrick\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/152\/revisions"}],"predecessor-version":[{"id":4366,"href":"https:\/\/eldar.cz\/tompatrick\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/152\/revisions\/4366"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/eldar.cz\/tompatrick\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=152"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/eldar.cz\/tompatrick\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=152"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/eldar.cz\/tompatrick\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=152"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}