Kam (ne)jít za zábavou?

   Nudíte se? Nevíte, co s volným časem? Tak určitě neopomeňte navštívit jeden pražský
   Disco bar. Poté, co otevřete velká dubová vrata, spatříte dva zuřivě blikající
   majáky, které ve vás vyvolají dojem, že majitel jezdil dříve policejním autem a
   později se z něj stal náruživý hasič. Pro pocit jistoty a bezpečí za vámi okamžitě
   zamkne dveře nejméně na dva západy a vy od této chvíle máte nepříjemný pocit, že už
   se nikdy nevrátíte. Po desetimetrovém sestupu do podzemí zjistíte, že jste jedinými
   dnešními zákazníky a tudíž vám šéf věnuje veškerou svoji pozornost.
   Pocit důležitosti vám zajistí právo zvolit si jeden z deseti volných stolů. Roztomilá
   servírka s koňskými zuby vám „náhodou„ podstrčí pod nos brambůrky, které lákají k
   otevření. Zatímco vám sliny tečou proudem, zjišťujete, že brambůrky stojí „pouhých„
   čtyřicet korun. Takže se sliny pohotově vrátí na svoje místo.
   Objednáte si! Během toho, co číšnice vyrábí džus, máte možnost se porozhlédnout po
   interiéru. Objevujete další z koníčků pana vedoucího – myslivost. Mezi třemi
   diskotékovými koulemi se totiž na stěně nacházejí parohy a vzduchovky. Vaši pozornost
   přitáhne masivní dřevěný nábytek. Důkazem „vysoké„ návštěvnosti je malý barevný
   televizor, který se dobře vyjímá na bělostné kuchyňské lince. Jelikož je lokál stále
   „nabit„, jeho majiteli nezbývá nic jiného, než sledovat televizor. Pokud jste řidiči
   z povolání, vůbec vás nepřekvapí, že na taneční parket můžete vstoupit, až když se na
   semaforu stojícím vedle dveří rozsvítí zelená. V prázdném sále máte spoustu místa pro
   své osamocené taneční kreace. Má to však jeden menší háček – nehraje totiž hudba. Ta
   se zapíná pouze za přítomnosti třech a více zákazníků. Ale má-li pan šéf dobrou
   náladu dokonce vám i zazpívá písně typu: „Ticho samotu protíná, sbohem napjaté
   čekání.....„ Kdy sní o přílivu zákazníků s nabitými peněženkami. Je už tak zoufalý,
   že ani nevybírá vstupné.
   Po důkladné prohlídce zařízení se konečně dočkáte objednaného pití. Řítí se k vám
   upocená servírka s chlupatou čutorou zastrčenou mezi bujnými ňadry.Po pětiminutovém
   odšroubovávání zátky vám do plecháčků rozlije pomerančový džus. Přijde-li na vás
   hlad, stačí jen požádat o jídelní lístek, který vám přinesou zabalený v kůži z černé
   kočky, jež přeběhla přes cestu jen jednou. Speciality typu: prasečí štětina v octové
   omáčce nebo vepřová střívka ve veverčím žaludku vám zaručeně zaženou hlad a pud
   sebezáchovy vás dovede na záchod.
   Už z dálky ucítíte zápach pánských mušlí a dámských škeblí. Za hnědým koženým závěsem
   se nachází turecký záchod. Zpátky se vracíte ještě více znechuceni, než jste
   odcházeli. Když se cestou ke stolu důkladně rozhlédnete po místnosti, uzříte
   nenápadný šicí stroj, z jehož přítomnosti lze odvodit, že pan šéfík má opravdu
   rozmanité zájmy.
   Po vyprázdnění plecháčku zaplatíte. S dýškem si ale nelámejte hlavu, poněvadž pan šéf
   na ně není zvyklý. To, jestli se dostanete ven z baru, či nikoli, závisí už jen na
   tom, jakou má pan šéf náladu.
   (Jakákoliv podobnost se skutečností je pouze náhodná – jedná se o fikci.)