|
||
M Á M E N Í [for Hade] Isis
se procházela po píscitém brehu more a pres nárty chodidel se jí prelévaly
modrobíle prusvitné vlny, které se stácely jako pramínky kudrnatých vlasu
s oblácky bílé vaty na roztrepených koneccích. Nadouvající se more hluboce
vydechovalo a svou nežnou mohutností vždy vykutálelo nekolik oblázku a mušlí na
breh. Isis se sklonila a pozorovala zvírátka, jak se klubou z ulit a pospíchají
zpátky do slane mokrého sveta. Opuštené schránky a barevné kamínky si strkala do
kapsy jako upomínku na dnešní sluncem protkané ráno. Isis
se probudila do prítmí záclon. Pevne zavrela vícka a snažila se o návrat do
vzdáleného snu. Ten se rozplynul do prostoru, zatímco Isis zanechal pod temne
oranžovým stropem. Záclony na oknech se vlnive posmívaly ztracenému snu, ale Isis
vedela, že jen skrývají svoji zášt. Bylo jí jich trochu líto (tech závesu bez
schopnosti snení). Vstala a opatrne odhrnula skryté okno. Venku bylo šero a kolem okna
poletovalo namísto ptáku suché listí. Isis se oblékla do dlouhých šatu a omotala se
mekkou pletenou šálou. Z podpolštáre vyndala náhrdelník slaných kamenu po mamince a
opatrne ochutnala jejich príjemne štiplavou vuni. Ústa se jí v domnení snídane
zalila slinami a prosebne jí zakrucelo v žaludku. – Koupíme ti snehové
laskominky, chceš? zeptala se Isis své neviditelné vnitrnosti a nad predstavou sladké
snídane se pousmála. Rukou zacinkala v kapse šatu a vyndala nekolik mušlí a
drobných mincí. V cukrárne
bylo stejne prázdno jako na ulici, kde se prohánel jen vítr a zmítající se úryvky
stromu. Isis stála u dverí a byla okouzlena nazdobenými dortícky a barevnými
bonbóny. Za plentou se vynorila tlustá paní v kvetované zástere. Tvár se jí
pri úsmevu celá krabatela a drobné škvírky ocí se zatáhly pod prívalem vácku. -
Isis! To sem ráda že ses prišla na nás taky podívat. A co delá tatínek? Už tady
taky nebyl ani nepamatuju. Tlustá
paní pripomínala záclony v pokoji, její mohutné výrustky pod kuží se
prevalovaly po celém kráme a Isis si predstavovala, jak zalehává v posteli
drobné praskající pavouky, kterí se v noci pricházejí dotknout masité mouchy
lapené v síti upocených vlasu (a snad i trochu ochutnat). -
Bože to je nadelení! vstoupila do cukrárství další zákaznice a vyplétala si
vetévky z monstrózního klobouku. -
Aby ne! Tuhle vcera se v centru sypaly pod tim vetrem žárovicky. Mne ty vánocní
ozdubky moc nešmakovaly, rikala sem starýmu, když sme tam šli pro dárek dceri, ale
nemyslete si, ono to neni jednoduchý, je to kozule skoro dospelá, doma se neukáže,
jako tuhle Isis zrovna povídám, to je dost, že ses ukázala. Dyt jí vidim pomalu
castejc jak vlastní díte! Vidíš, málem bych zapomnela, jak se má tatínek? Zákaznice
pokyvovala hlavou a náhle sebou trhla. -
Ale paní Doroto, vyhrkla, copak vy to nevíte? Úkosem
pohlédla na Isis stojící u dverí, jakoby se chtela presvedcit, že tam opravdu ješte
je. Tlustá paní se trochu predklonila a v ocekávání vysunula hlavu. -
Ten její táta se asi pred ctrnácti dnema zabil! Oblicej
paní Doroty zacal blednout a vácky z ocí se sesunuly až na tváre. -
Co to rikáte? Je to pravda? neverila. -
Na mou duši! Našli ho na zemi pod nákym barákem u centruma. Spadnul z lešení,
ale to mi reknete, co tam lez? Neví se, jestli neskocil schválne... Isis
se nenápadne vysoukala z pootevrených dverí a zmizela venku. Dvere se za ní
tiše, s náznakem tajného spojenectví, zaklaply. Isis
skákala ve vetru a nechala se tak chvílemi poponášet vzduchem. Dva cípy šály za ní
vlály jako pletená krídla. Doletela
až k zastávce a nastoupila do tramvaje, kde se povesila na tyc a klátila nohama ve
vzduchu. V rade za sebou sedelo nekolik lidí a dívali se na tmavý animovaný obraz
krajiny. Isis nabírala z kapsy mušle a házela je na podlahu. Kutálely se lidem u
nohou a krupave skomíraly pod hrubými podrážkami bot. Zanedlouho Isis vystoupila a
zamírila do jedné z úzkých ulicek, které se plížive kroutily do ztracena. Mezi
zdmi se prohánel skucící vítr a házel do ocí nánosy poulicního prachu. Isis se
zachumlala do šály a sklonila hlavu. Konecne dorazila k lešení, kde se posadila
na chodník a z kapsy vyndala pomackanou obálku. -
Prectu ti dopis, rekla Isis, napsala nám maminka. Je s krásnou cizokrajnou
známkou. Píše, že na nás oba myslí a doufá, že se máme dobre. Posílá jako
upomínku mušlicky z Mrtvého more. Isis
se zamyslela a chvíli sedela s pohledem upreným na mlcící spáry dlažebních
kostek. Potom vstala a vyšplhala se nahoru na lešení. Stála vysoko nad ulicí, skoro
jakoby se mohla dotknout šedých mraku, a shlížela dolu. - Vím, že v Mrtvém mori žádné mušle nejsou, rekla a upustila je do prostoru. |
||