M Á M E N Í

[for Hade]

Isis se procházela po píscitém brehu more a pres nárty chodidel se jí prelévaly modrobíle prusvitné vlny, které se stácely jako pramínky kudrnatých vlasu s oblácky bílé vaty na roztrepených koneccích. Nadouvající se more hluboce vydechovalo a svou nežnou mohutností vždy vykutálelo nekolik oblázku a mušlí na breh. Isis se sklonila a pozorovala zvírátka, jak se klubou z ulit a pospíchají zpátky do slane mokrého sveta. Opuštené schránky a barevné kamínky si strkala do kapsy jako upomínku na dnešní sluncem protkané ráno.

Isis se probudila do prítmí záclon. Pevne zavrela vícka a snažila se o návrat do vzdáleného snu. Ten se rozplynul do prostoru, zatímco Isis zanechal pod temne oranžovým stropem. Záclony na oknech se vlnive posmívaly ztracenému snu, ale Isis vedela, že jen skrývají svoji zášt. Bylo jí jich trochu líto (tech závesu bez schopnosti snení). Vstala a opatrne odhrnula skryté okno. Venku bylo šero a kolem okna poletovalo namísto ptáku suché listí. Isis se oblékla do dlouhých šatu a omotala se mekkou pletenou šálou. Z podpolštáre vyndala náhrdelník slaných kamenu po mamince a opatrne ochutnala jejich príjemne štiplavou vuni. Ústa se jí v domnení snídane zalila slinami a prosebne jí zakrucelo v žaludku. – Koupíme ti snehové laskominky, chceš? zeptala se Isis své neviditelné vnitrnosti a nad predstavou sladké snídane se pousmála. Rukou zacinkala v kapse šatu a vyndala nekolik mušlí a drobných mincí.

V cukrárne bylo stejne prázdno jako na ulici, kde se prohánel jen vítr a zmítající se úryvky stromu. Isis stála u dverí a byla okouzlena nazdobenými dortícky a barevnými bonbóny. Za plentou se vynorila tlustá paní v kvetované zástere. Tvár se jí pri úsmevu celá krabatela a drobné škvírky ocí se zatáhly pod prívalem vácku.

- Isis! To sem ráda že ses prišla na nás taky podívat. A co delá tatínek? Už tady taky nebyl ani nepamatuju.

Tlustá paní pripomínala záclony v pokoji, její mohutné výrustky pod kuží se prevalovaly po celém kráme a Isis si predstavovala, jak zalehává v posteli drobné praskající pavouky, kterí se v noci pricházejí dotknout masité mouchy lapené v síti upocených vlasu (a snad i trochu ochutnat).

- Bože to je nadelení! vstoupila do cukrárství další zákaznice a vyplétala si vetévky z monstrózního klobouku.

- Aby ne! Tuhle vcera se v centru sypaly pod tim vetrem žárovicky. Mne ty vánocní ozdubky moc nešmakovaly, rikala sem starýmu, když sme tam šli pro dárek dceri, ale nemyslete si, ono to neni jednoduchý, je to kozule skoro dospelá, doma se neukáže, jako tuhle Isis zrovna povídám, to je dost, že ses ukázala. Dyt jí vidim pomalu castejc jak vlastní díte! Vidíš, málem bych zapomnela, jak se má tatínek?

Zákaznice pokyvovala hlavou a náhle sebou trhla.

- Ale paní Doroto, vyhrkla, copak vy to nevíte?

Úkosem pohlédla na Isis stojící u dverí, jakoby se chtela presvedcit, že tam opravdu ješte je. Tlustá paní se trochu predklonila a v ocekávání vysunula hlavu.

- Ten její táta se asi pred ctrnácti dnema zabil!

Oblicej paní Doroty zacal blednout a vácky z ocí se sesunuly až na tváre.

- Co to rikáte? Je to pravda? neverila.

- Na mou duši! Našli ho na zemi pod nákym barákem u centruma. Spadnul z lešení, ale to mi reknete, co tam lez? Neví se, jestli neskocil schválne...

Isis se nenápadne vysoukala z pootevrených dverí a zmizela venku. Dvere se za ní tiše, s náznakem tajného spojenectví, zaklaply.

Isis skákala ve vetru a nechala se tak chvílemi poponášet vzduchem. Dva cípy šály za ní vlály jako pletená krídla.

Doletela až k zastávce a nastoupila do tramvaje, kde se povesila na tyc a klátila nohama ve vzduchu. V rade za sebou sedelo nekolik lidí a dívali se na tmavý animovaný obraz krajiny. Isis nabírala z kapsy mušle a házela je na podlahu. Kutálely se lidem u nohou a krupave skomíraly pod hrubými podrážkami bot. Zanedlouho Isis vystoupila a zamírila do jedné z úzkých ulicek, které se plížive kroutily do ztracena. Mezi zdmi se prohánel skucící vítr a házel do ocí nánosy poulicního prachu. Isis se zachumlala do šály a sklonila hlavu. Konecne dorazila k lešení, kde se posadila na chodník a z kapsy vyndala pomackanou obálku.

- Prectu ti dopis, rekla Isis, napsala nám maminka. Je s krásnou cizokrajnou známkou. Píše, že na nás oba myslí a doufá, že se máme dobre. Posílá jako upomínku mušlicky z Mrtvého more.

Isis se zamyslela a chvíli sedela s pohledem upreným na mlcící spáry dlažebních kostek. Potom vstala a vyšplhala se nahoru na lešení. Stála vysoko nad ulicí, skoro jakoby se mohla dotknout šedých mraku, a shlížela dolu.