|
||
KRÁVA V čekárně bylo napjaté ticho, které přerušovalo jen nepravidelné kapání kohoutku na toaletě ve vedlejší místnosti. Ira seděl na nepohodlné židli a nervózně těkal očima po stěnách místnosti. Z rohu se náhle ozvalo slabé zakukání a Ira vyděšeně pohlédl na neznámou ženu v kanárkově žlutých šatech, která stála na sedadle a plazila se po špinavé stěně čekárny.
Otevřely
se dveře ordinace a na prahu stál malý holohlavý muž v bílém pláště.
Pokynul Irovi a ten spěšni vstal a vstoupil do vedlejší místnosti. Doktor
se pohodlně usadil do koženého křesla a začal urovnávat stohy papíru na stole. Ira
si nedůvěřivě prohlížel růžoové tapety a zelené závěsy, které se mírně
nadouvaly v rytmu dýchajícího okna.
„Myslím,
že vám někdo v čekárni kuká,“ podotkl.
„Vím,
posaďte se,“ vybídl ho doktor a ukázal před sebe na malou umělohmotnou židličku.
Ira
zustal stát u dveří a v upocených dlaních svíral kliku. Doktor otevřel malý
bloček a začal si dělat poznámky.
„Co
si to tam o mně píšete?“ zeptal se Ira vyděšeně a ostražitě sledoval propisku
tančící po modrých řádkách notesu.
„To
jsou jen běžné formality,“ uklidnil doktor pacienta a podrbal se v zátylku.
„Jste pojištěný?“ zajímal se dál a přitom si prohlížel vyhublého chlapce se slámově žlutými vlasy. Všiml si, že Ira nemá boty a hned si udělal další poznámku. Ira se zatím přesunul do rohu místnosti a ukryl se za nevelký květináč.
„Máte
nějaký problém?“ zeptal se doktor.
„Ne,“
odpovědil Ira a ješti více se přikrčil.
„Nebojte
se, mně můžete všechno říct. Proč jste přišel?“
„Já,“
začal Ira a vystrřil hlavu zpoza rozkvetlého cibulovníku. „Mám v hlavě
krávu.“
Jen
to dořekl, polekaně se stáhnul zpátky za útlý kmen rostliny.
„Věřím
vám,“ řekl doktor klidně a s klapnutím zavřel notes.
Natáhl
se pro telefon na stole a vytočil číslo.
„Přijeďte
okamžitě,“ zašeptal do sluchátka a zase zavěsil.
Ira
zvědavě vykukoval a snažil se uhádnout, co doktor podnikne. Ten se však pohodlně
oprel, dal si ruce za hlavu a zdálo se, že dřímá.
Po
chvíli se Ira přestal bát a přistoupil k němu. Muž v bílém plášti
spokojeně oddychoval a usmíval se ze spaní. Ira mu nadzvedl víčko a spatřil
nažloutlé psychiatrické bělmo. Doktor se neprobudil, a tak mu z dlouhé
chvíle začal Ira kreslit propiskou na hlavě.
„Hou,
hou, krávy jdou,“ prozpěvoval si přitom svou oblíbenou písničku.
Když
maloval na doktorovo temeno zvonec, náhle se otevřely dveře a do ordinace vběhli tři
muži se sítěmi a uspávacími injekcemi. Ira se vyděsil a rychle se skryl pod stul.
Tři zřízenci ústavu pro choromyslné se rozhlédli po místnosti a vrhli se na
počmáraného doktora. Ten se okamžitě probudil a začal křičet. Zřízenci ho
svázali a do stehna mu zapíchli injekční stříkačku. Psychiatr se přestal zmítat a
hned usnul. Ira se krčil pod stolem a sledoval, jak odnášejí pomalovaného doktora,
který teď vypadal jako spící miminko.
Když
odešli, Ira vylezl zpod stolu a odhrnul mohutné zelené závěsy. Na ulici spatřil
stračenu, jak běží za odjíždějící sanitkou, a zamával jí na rozloučenou. |
||