Bludný rytíř má komnata zahalená smyslnými proužký dýmu, ovíjejí se
kolem kotníků a nechávají se vdechovat omámenými tapetami. Za okny do dvora se
vznáší lascívní schodiště, přechází po něm bezhlavá houslistka
s modřinou v tříslech. Okřikuje neviditelné sochy a hází drobné mince
dolů do dvora. Má ruce smutné jako dvě lasičky rozběhnuté do nikam, s výrazem
splašeného koně žádajícího o zkrocení. Ve vzduchu jsou cítit spálení komáři,
na zubech se sráží krev a rozvášňuje žíznivé dásně, které se rozevírají jako
srdce louskáčků, když zahlédnou rozespalé skořápky mladých oříškových
tanečnic.
Bludný rytíř se lokty opírá stolu, pohled má
upřený do pohybu špinavé záclony, přemýšlí nad odrazem siluety topící se
v zrcadle jeho vlastní průhledné tváře.
Psi štěkají na protest proti ostnatým plotům.
Rytíř jde bojovat s rozesmátými kolotoči, které roztahují paže vysoko do
vzduchu a kolenatými sedačkami lapají černé vrány. Děti výskají jako na pohřbu
zlé ježibaby, odvážně se pouštějí držadel a houpají nohama ve vzduchu.
Rozběsněné vlny barevných kolotočů, vysmívají
se rytíři rozšklebenými hlavami rozbitých dětí a každou chvíli hrozí odletět do
oblak. Rytíř pláče, záda se mu ohýbají pod tíží drobné hliněné kuličky na
zádech, zatíná mu nehty do ramenou a křičí do žil naději.
Houslistka sedí na okapu a ptá se, o kom je ta
silueta na stěně rytířovy ložnice. Na nebi se srazily planety a na Zem ukápla
rozpálená rtuť, dívce přímo do klína.
Kdyby tu byly v tuto chvíli nějaké oči,
vypařila by se před nimi. Ale takle jen zůstala ležet na koberci jako cínový
vojáček, přišli pastýři, rozšlapali ji a na chodidlech roznesli po horách.
Rytíř spí s hlavou v potrhaném bílém
tričku právě provdané kejklířky, po pěšině mezi stromy teče slunce a hladí
vlasy opilého artisty.
Ráno je vždycky smutné. Přijde den a spolyká
hvězdy, rozhalí město jako dívku pod oblečením dočista nahou a na vidličku si
k snídani napíchne tisíc ospalkových očí. A rytíř jde domů, usíná
s jazykem ve zbytcíh úst houslistčiných soch, které se ptají, kde máš meč,
rytíři?
Sladká Dulcinea si s ním schválně odřezala
vlasy a ruce, proklela vysoké podpatky a omylem rozbila cukřenku.
Sny křičely o vyprahlých rtech na bílém krku
rozčárkovaných dlaní, ale ráno zase jen překypuje mlčením.
|