Záhadné únosy, únosy neznámými bytostmi, často popisované jako únosy mimozemskými bytostmi, jsou známy teprve asi od roku 1957. Obětmi jsou nejčastěji ženy většinou ne starší pětatřiceti let. Velmi často vystupuje na povrch sexuální podtext -- oběti popisují somatická vyšetření pohlavních orgánů neznámými bytostmi. Zážitky jsou prostoupeny intenzivním a oslňujícím světlem.
To, že mladá atraktivní žena je "znásilněna mimozemšťany", může na první pohled vypadat jako podvod, zvláště poté, co skutečně otěhotní a narozené dítě se nápadně podobá sousedovi :-). Ufologové se však velmi často opírají o takzvanou regresní hypnózu. To je postup, při kterém hypnotizér pomocí změněného stavu vědomí (hypnózy) dokáže psychicky přesunout oběť do minulosti (i do ranného dětství, Stanislav Grof dokonce u svých pacientů zkoumal zážitky kolem porodu) ze které je schopna si uvědomit nejmenší detaily.
Oběti často nemají nejmenší tušení, že byly uneseny. Uvědomují si pouze několikahodinovou ztrátu paměti. Po několika týdnech se někdy stává, že se vracejí děsivé útržky zážitku, do té doby potlačeného do podvědomí. Obětem se zdají hrůzné sny, ve kterých se nad nimi sklánějí mimozemské bytosti... Velmi často se se svým problémem obrátí na odborníky a teprve díky regresní hypnóze si strašný zážitek uvědomují. Přibližuje se k nim jasné světlo a poté ztratí vědomí. Pak leží v místnosti s jasným světlem, sklánějí se nad nimi člověku podobné bytosti, které mohou provést i telepatický kontakt. Dochází k vyšetření pohlavní soustavy, někdy s tím, že jde o "těhotenský test". Bytosti samotné se podle výpovědí dělí na dvě skupiny -- šedí (greys) jsou nižší než normální člověk, mají šedavou kůži a velkou vejčitou hlavu s obrovskýma očima, seveřané (Nordics) jsou vyšší než průměrný člověk, mají bledou kůži, světlé vlasy, a kočičí či šikmé modré oči.
Než budeme klást Mulderovské otázky "kdo a proč?", je třeba ukázat i druhou stranu mince.
To, že se jedná o smyšlenky, vyvrací na první pohled regresní hypnóza. Jak ale může dojít k potlačení vzpomínek do podvědomí? Jednou z možností je, že zážitek je natolik traumatický, že si jej člověk není schopen připustit, nebo si na něj nechce vzpomínat. Traumatické takové zážitky nepochybně jsou. Další z variant je tzv. posthypnotická sugesce. Díky ní je možné v hluboké hypnóze hypnotizovanému člověku vnutit téměř cokoliv, včetně vzpomínek, nebo nějaké vzpomínky "zakázat". Až se probudíte, nebudete si pamatovat nic z toho, co se za poslední půlhodinu stalo.
Zde můžeme uvažovat dvěma směry. Možné je, že bytosti, které únosy provádějí, a které případně (viz jejich telepatický kontakt s obětmi) disponují velmi vyvinutými psychickými schopnostmi, prostě posthypnoticky (nebo něco na ten způsob, na vyšší úrovni) zakazují obětem vzpomínky na několik hodin únosu. Možné však také je, že osobám, které přijdou k "seriózním výzkumníkům fenoménu UFO" jsou vnuceny zážitky, které nikdy neprožily. V dávných dobách se mluvilo o únosu či posednutí ďáblem, je možné, že jsou tyto zážitky archetypické a uložené v kolektivním nevědomí lidstva (viz C. G. Jung), což může vnuceným zážitkům dodat realističnosti. Historické souvislosti na druhou stranu mohou ukazovat i to, že se únosy neznámými bytostmi děly vždy a že jsou jen dnes spojovány s fenoménem UFO. Archetypické souvislosti by však mohly ukazovat i na specifický druh psychického onemocnění. Pro některé typy schizofrenie je typické, že oběť má pocity sledování ostatními, světového spiknutí proti ní a podobně.
Tuto hypotézu podporují i údaje Jenny Randlesové. "Nejméně v šesti dalších případech z celého světa viděli nezávislí pozorovatelé oběti v tu dobu, kdy podle jejich pozdější výpovědi byly uneseny nebo byly uvnitř UFO. Všichni tito nezávislí pozorovatelé však uváděli, že oběti fyzicky nikam necestovaly. Byly ve změněném stavu vědomí a vypadaly buď jako opilé, nebo tvrdě spící, nebo jako by byly v transu." [1] I tyto stavy známe z některých psychických poruch.
Nechci tím v však žádném případě říct, že by se nutně jednalo o lidi duševně nemocné. Je to jen jedna z alternativ.
Teprve teď se ptejme.
Kangaroo
Literatura použitá v textu:
1. Jenny Radlesová: Paranormální jevy, Al Press, Olomouc, 1996