Filip Topol & Jáchym Topol

Leitmotiv


Nebe je zatažený

Nebe je / zatažený
Svítí na něj / pomeranč
vrány / na pláni
se lekaj / tak neplač
Nebe je / nad plání
vítr / ztratil barvu
zmatený / choulí se
k nebi / bez tebe
Nebo plač plač plač
ve tmě
Vítr se / dotýká
koutků / nebe
tiskne se / sám k sobě
utíká / za tebou
Stromy se / chvějí
tramvaje / se vztekají
po větru / krůpěje
smutného / potu
potichu / stékají

Filip Topol
1990


Hospoda

V ‘pinavý hospodě na kraji města
pro ráno osiřelý
v ‘pinavý hospodě
na pří‘tí dny
V ‘pinavý hospodě
v díře
na půl boty na dupnutí
v ‘pinavý hospodě
ve střevech božích
V ‘pinavý hospodě na kraji města
pro ráno osiřelý
v ‘pinavý hospodě
na pří‘tí dny
Ve střevech božích
v sobotě pražský
v ‘pinavý hospodě na kraji města
na okraji
a tak dál

Jáchym Topol
1980


Chce se mi spát

Když přídu ráno domu
sednu si a zapnu televizi
venku choděj krásný holky
začíná novej den
no jo ale co dělat
chce se mi spát
Občas se osprchuju
zatopim v kamnech
Holky se mi dívaj do oken
z televize se na mě taky dívaj
no jo ale co dělat
chce se mi spát
Jednou mi jedna řekla
že vypadám jako James Dean
ale že je vidět
že prej moc chlastám
co na to říct
chce se mi spát
Byla moc krásná a voněla
Kouřila drahý cigarety a furt se smála
v očích měla plameny
byla to velká láska
no jo ale co dělat
chce se mi spát
Nechci vypadat jako James Dean
Nechci kouřit drahý cigarety
Nechci se smát
Nechci polykat plameny
stejně to nejde
chce se mi spát
Protože když ráno přídu domu
sednu si a zapnu televizi
venku choděj krásný holky
začíná novej den
no jo ale co dělat
chce se mi spát

Filip Topol
1990


Protínání

Ležel jsem na zemi
trával se dotýkala lopatek
vítr hladil oko nebe
byla to modlitba
voda zpívala
slunce závojovalo
a v hádkách
jsem ho objevil
Letěl na obloze
vzná‘el se jak sen
a pak jsem s úděsem spatřil
jak se pták protnul se svým obzorem
sám se sebou
trochu spadlo peří
a zase bylo v‘echno jako předtím
akorát
že jsem viděl
jak se pták protnul se svým vlastním obzorem

Filip Topol
1990


Dotkla

Slunce ťalo
do živýho
zrakem se koupu
v soukromý propasti
Kroužím
mezi nebem a zemí
láska umírá
na ulici
Tak se mě dotkla
uzavřela cestu
kopím tmavý noci
Je‘tě nedávno
jsem věřil
ale perutě
sklápí pták
Nechtěl bych
odejít tak rychle
ale jen zlehka
ozývá se ‘epot
Tak se mě dotkla
uzavřela cestu
kopím tmavý noci
Vrtí‘ hlavou
nad dechem bezbarvým
se‘ nervózní
voda se zavírá
Už nikdy
neceknu pro Boha
pro žádnýho Boha
neceknu
Tak se mě dotkla
uzavřela cestu
kopím tmavý noci
Není čas
v‘echno je rychlý
blýská se na lesy
pozdě po horách
Vzhůru komínem
do vlhký hlíny
bez něžný dívky
bez návratu
Tak se mě dotkla
uzavřela cestu
kopím tmavý noci

Filip Topol
1990


Kilián Nedory

Hej Nedory, Kiliáne Nedory,
ty stvůro, kterou miluju
otvírám ti cestu
vstaň a choď,
chci se s tebou konečně bavit až do smrti,
ty vole
Jak Kiliáne tráví‘ den v bufetu na Knížecí??!
Je to veselý?
Troubo ...
Nikdy sem se nedozvěděl, kde se tady Nedory vzal
ani nevim jak sme se poznali
asi sme se poprvé jen tak minuli
protože sme byli voba sevřený
Nedory v kůži a s kruhama pod vočima
jak sup
jak sup
ach Bože
jak sup!

Mohlo to bej na Karláku
v horkým letním podvečeru
nebo kde do mě zabořil svý drápy
bylo to tehdy na nábřeží
když tam ležel jak chytil jednu
tou trubkou vod le‘ení
vod toho koktavýho?

Jenže sem mu nijak nepomoh
zkrátka sem ho tam nechal ležet
sem věděl, že Nedory je taky had
chřestý‘, kterej se bojí pomoci
zkrátka sem se to nějak nedozvěděl
a nemá cenu po tom pátrat

Zkrátka tady jednou byl

Ostatně měl něco ze zjevení

Pro‘el to v‘echno moc rychle
až zběsile a trochu blbě

zkrátka Nedory
(
hej, hej, Nedory!

a když jsem mu volal, tak mi říkal...
Kilian...
)

Byl tak hubenej
nikdy nezapomenu na ten jeho ksicht
nosil v ksichtě v‘echny svíce světa
měl tam taky kameny a klenby
a prach, Bože prach z větru nebo z hvězd?

Jestli byl někdo temnej
temnej něžnej a temnej hajzl
tak to byl Kilián Nedory!

jako to léto v severních Čechách
kdy chodil jako by mu furt po zátylku jezdila břitva
a v‘echno ho sralo
a přesto to divoce vnímal
von totiž musel
zkrátka se to do něj usazovalo

Nedory byl plnej lógru světa
a už nemoh zvracet

Miloval ‘tíhlý věci
od mrtvých prstů
po krky kytary
a svíce svíce z jeho tváří
tak vysoký čelo
bílý a chladný

Věděl sem jak se jednou Nedory probudil
a poznal že už v podstatě nic nechce
byl plnej a nemoh zvracet
bylo to trochu děsivý
venku bylo zataženo
zkrátka někdo hodil deku

Nedory otevřel oči
podíval se na strop
a věděl že mu nepatří

Zvedl ruku ten Nedory
podíval se na ní
smrděla mu
byla snad jeho?
Věděl že mu nepatří

Vztekle hodil nějakou peřinu na zem
tu kterou byl údajně přikrytej
vedle něj ležela nějaká holka
si jí předtim nev‘im
se na ní kouk
a věděl že mu nepatří

Sesunul nohy na zem a sedl si
kupodivu nebyl nahej
jen vod pasu dolu
nahoře měl bundu a pár jizev
mžoural, ten vůl mžoural
nevěděl kde je
nicméně věděl že tam nepatří

nic mu už nepatřilo
a von nepatřil nikam
jen cejtil
doteky nějaký ruky
jak mu ‘kárbe po vnitřní straně těla
někde na břichu a u srdce
cejtil jasně ty nehty
vo tu slizkou stěnu těla
krvavou a temnou hej Nedory v těle je tma
už sem ti to říkal!

...

Tak vstal
pře‘el po místnosti
a snažil se vzpomenout
co se dělo
už neměl přátele
a to tělo na posteli mu nic neříkalo
chytil svou koňskou ‘tíhlou hlavu do dlaní
a zavyl

Co jsem si to včera dal?
Chlupy, léky, jedy a tak dál...
...

Dal si nohy do kalhot
uviděl na stole nějaký peníze
vzal je plus balíček cigaret
a aniž by se podíval na tu dívku
která byla fakt pěkná
von vode‘el!
Chytil ho svěrák
na schodech domu
kde to páchlo semenem a krví
a starejma ženskejma
Bylo to hodně pater
nudilo ho to

Nedory bloumal
a už byl venku
Venku pr‘elo
a Nedory si dal pivo
myslím, že tehdy už nežil
jen čekal
čekal až přestane
až přestane Kilián Nedory
kill him kill...
...

bylo v něm něco ze zabijáka
asi ten led na srdci
ta námraza
protože umírající a zabijáci
jsou na světě sami
a psi, pra‘ivý zatoulaný psi
Nedorymu se svlékala du‘e
něžná a krutá
bílá a sexuální
měl vrásky na čele
jak ho krčil
a ‘klebil se
přes skla bufetu
a pulitr nejeden
měl zátylek napjatej
v tom Smíchově
zabořenej až po u‘i
krvácely mu dásně
nervózně si klepl nohou
Hnusnej chlap za pípou
hnusnej chlap před pípou
hnusnej Kilián Nedory chlap
plnej po‘piněný něhy
která se ztratila tu noc
plnej jizev plnej dívčích prstů
Skrz Nedory chyť jí ty chrte
vraž jí tam čuráka
až se chytne oltáře
a zařve jak řvou lidi v horách
Ne lidi, dyť už nechce‘ lidi
E‘tě aby se ti v bufetu
Na Knížeci zjevil anděl, ty vole
Nedory má v hlavě hudbu
tu požíračku du‘í
Sežer jí Nedory
Vem si jí
je tvoje, copak si to nevěděl?
má‘ v‘echno
Ale Nedory už nic nechce
kouká a na čele se mu
perlí kapka potu
v takový zimě
když pr‘í
co se  zas děje Kiliáne?
Chtěl bych výt s tebou
ale vím že to nejde
vyje‘-li ty vyju i já
Nedory pije moc piv
den se převaluje jak leviathan
lidi se měněj v bufetu
v bufetu se lidi vždycky měněj
Měněj se jim ksichty
jen ty se‘ tak bílej Nedory
Věděl jedno
že nikoho nechce vidět
bylo toho moc
vždycky myslel na samotu
ale když při‘la tak se jí vyděsil
normálně se z ní zesral
ale Nedory, neber to tragicky
dyť je e‘tě vítr
Nedory se zastavil před tím domem
Vytu‘il že je na Smíchově
podle tlukotu svýho srdce
vytu‘il že je konec století
konec tisíciletí
lidskýho pachtění a vraždění
a hudby
Cejtil jako kdyby ho
temný stvůry který vládnou nebesům
vykosťovaly pomalu ale jistě
Život byl skřipec
a nemohl si na nikoho vzpomenout
tak si zapálil cigaretu a vyrazil
dělalo se mu blbě
z rozumnejch bejvalej přátel
který si dávaj bacha
na v‘echno
aby se neměli moc rádi
a aby se nespálili
celý spálený
a do sebe zamilovaný
lidi bejvalý
se ho už netýkalo
věděl že to je konec
jemnej skluz do pekla
ale furt stál na svejch svících v tváři
a cejtil v‘echny fabriky doly a kriminály
v tom ‘íleným ‘edivým dnu
na Smíchově
Šel nějak bezmy‘lenkovitě
viděl Sloní nohu cikánku
která řvala
čerta měla pod sukní
Bylo dost brzo na to
aby se někomu udělalo zle a von to věděl
Bufet Na Knížecí se mu zjevil jako zprzněná ženská
a Nedory trpěl když ho viděl
V Nedorym vyla stvůra Nedory
a celý město.
Nedory byl zrozenej pro tohle město
zrodil se z něj
to bylo krutý – takže normální
Nedory nevzdychal
slintal skuhrání
cejtil touhu soch
a surovou soulož
vlhkou a studenou
někde v průjezdu
trpěl jak zvíře
a dal si pivo
Nedory sly‘els někdy tuhle píseň?
Hranou na lidský srdce?
Blázen dotančil
a baba do‘la...
Tančil jak racek
do‘la jak smrt
to už bys moh poznat
než se ztratí‘
Viselče viselče
Nedory vypadá‘ jak labutí krk
bílej pružnej
s jednou nohou v krvi srdce pekla
Nedory pije v bufetu Na Knížecí
Koženě kouká ach jak ten kouká
sotva pozdraví
bolej ho rty
olíbané kurvením andělů

Filip Topol
1989