Vívojová správa 1, 5. březen 1965
Doktor Strauss řiká abich psal co myslím a každou věc co se stane odteďka. Nevím proč ale říká že je to důležitý tak že budou vidět jestli mně mužou užít. Snad mužou. Slečna Kinianová říká že snad mě udělaj chitrý. Chci být chitrý menuju se Charlie Gordon. Sem 37 let starý a před 2 tejdny sem mněl narozeniny. Nemam co psát tak toho teď nechám.
vívojová správa 2, 6. březen
Dnes sem dělal skoušku. Myslim že sem propad a myslim že mě asi neužijou. Dělo se to že byl v pokoji hezki mladík a mněl nějaki bílí karty srozmazaným inkoustem nanich. Řeknul Charlie co vidíš natýdle kartě. Moc sem se bál i kdyš sem měl zaječí tlapku poněvadž dyž sem byl malej dycky sem propad ve všech skouškách ve škole a rozlil ingoust.
Řek sem mu že vidím ingoustovou skvmu. Von řek ano a mně bylo dobře. Myslel sem že to bylo šecko ale dyž sem chtěl jít von mě zastavyl a řek Charlie sedni si eště sme neskončily. Pak si to dobře nepamatuju ale von chtěl abich řek co bylo v ingoustu. Já sem nevyděl nic v ingoustu ale von řek že tam sou vobrásky a že vostatní lidi viděly vobrásky. Já sem ale žádný vobrázky neviděl. Vopravdu sem to skusil. Já si držel kartu u vočí a pak od vočí. Pak sem řek kdibych mněl brejle to bich viděl líp já vobvykle nosim brejle jen do kina nebo u televize ale já řek že sou na chodbě. Já sem je dostal. Pak sem řek podívám se eště na tu kartu a sadím se že to najdu. Moc sem to skoušel ale pořád sem nemoh najít ty vobrásky viděl sem jenom ingoust. Řek sem mu možná že potřebuju noví brejle. Von napsal něco na papír a já se bál žesem propad. Tak mu povýdám že je to moc heská ingoustová skvrna s malejma tečkama kolem vokraje. Von zase vipadal moc smutnej tak to nebylo vono. Řek sem prosím nechte mi to skusit eště. Já to za pár mynut poznám někdy sem tak rychlej. Já taky pomalejc čtu ve třídě slečny Kinianový pro pomalí dospělí ale já se vopravdu snažím.
Tak to skusil s jinou kartou na který bili rosmazaný 2 druhy ingoustu červenej a modrej.
Byl moc hodnej a mluvil pomalu jako slečna Kinianová a visvjetlil mně že to byl grošák. Řek že lidi vidí věci v ingoustu. Já řek ukaž mi kde. Von řek misli. Řek sem mu že mislím na ingoustovou skvrnu ale to taki nebilo dobře. Von povydá co ti to připomíná. Představuj si něco. Já sem zavřel voči na dlouhou dobu abich si představoval. Řek sem mu že sem si představil plnicí péro s ingoustem rozlitým po velkým ubruse- Von se zvedl a vodešel. Ne mislím že sem neudělal tu skoušku stim grošákem.
Vívojová správa 3, 7. březen
Doktor Strauss a doktor Nemur říkají že to nevadí ty ingoustoví skvrny. Já sem jim řek že sem nerozlil ingoust na ty karty a že sem nic neviděl v ingoustu. Voni řekli že mně stejně užijou. Já sem řek že slečna Kinianová mně nikdy tak neskouší jen psaní a čtení. Voni řekli že slečna Kinianová řekla že sem její nejlepčí žák ve večerní škole pro dospělí protože já se nejvíc snažím a vopravdu se chci učit. Pak řekli jak si sám Charlie začal chodit do večerní školi pro dospělí jak si to našel. Já řek že sem se ptal lidí a někdo mě řek kde se můžu učit a psát. Voni řekli proč si chtěl. Já sem řek poňvadž celej život sem chtěl bejt chitrej a né hloupej. Ale to je moc těškí bejt chitrej. Voni řekli víš to bude chvíli trvat já řek ano. Slečna Kinianová to taky řekla. Pak sem dělal eště bláznivjejší skouški. Ta hodná paní co mi je dala mi řekla méno a já se zeptal jak se to píše abich to moh napsat do svý správy vívojoví. TEMATICKÝ APERCEPČNÍ TEST. Ja neznam ty první 2 slova ale vim co znamená test. To je jako skouška. Musíte to udělat nebo dostanete špatní známki. Tahle skouška vipadala lechká poňvadž sem viděl vobrásky. Jenže vona nechtěla abich řek co vidím v ingoustu vona řekla to je jedno. Vona řekla vimisli si povídky vo lidích na vobráskách. Já sem ji řek jak můžu viprávět vo lidích na vobráskách dyž je neznám. Já sem řek co bich si vymejšlel lži. Já už nikdy nelžu mně na to dycky přídou. Vona řekla tadle skouška a ta druhá ten grošák to je pro poznání vosobnosti Charlie. To sem se smál. Povídám jak můžete poznat tu vjec s ingoustovejch skvrn a fotek. Vona se rozlobila dala ty vobrásky prič. Mně to nevadí. Bili to hloupí. Mislím že sem tu skoušku taki neudělal.
Pak nějak lidi v bílejch kabátech mně vzali do jiný části nemocnice a dali mně zahrát hru. To bilo jako závod s bílou miší. Voni jí řikali Algernon. Algernon bila v krabici. Bilo tam moc koutů a zatáček a moc takovejch zdí a voni mně dali tušku a papír s namalovanejma čárama a moc krabicema. Na jedný straně bilo napsáno start na druhým bilo napsáno cíl. Voni řekli že to je bludižště a že Algernon a já máme projít stejným bludižštěm. Já sem neviděl jak můžete mít stejný bludižště dyž Algernon má krabici a já papír ale neřek sem nic. Taki nebyl čas protože závod začal. Jeden muž mněl hodinky a snažil se to skovat abich to neviděl tak se skoušel se nedívat a to mně snervóznilo. Ale ta skouška bila nejzlejší neš všechny vostatní protože sme to dělali 10 x s různými bludižštěmi a Algernon dycky vyhrála. Nevěděl sem že miši sou tak chytrý. Možná že je to proto že Algernon je bílá miš. Možná bílí miši sou víc chitrý než jiný miši.
Vívojová správa 4, 8. Březen
Voni mně užijou. Já sem tak rosčílenej že můžu taktak psát. Doktor Nemur a doktor Strauss se vo tom prvně hádali. Doktor Nemur bil v kanceláři dyž mně doktor Strauss řek že slečna Kinianová mně doporučila jako nejlepčí ze všeckejch co učí. Já mám rád slečnu Kinianovou protože dostanu možnost. Dyž posloužíš tomudle pokusu možná budeš chitrí. Voni nevědí jestli to bude napořád ale možnost je. Proto sem řek jó i když sem se bál protože to je voperace. Vona řekla neboj se Charlie ty si udělal tak moc s tak málo že si zasloužíš nejvíc.
Tak sem dostal hroznej strach dyž doktor Nemur a doktor Strauss se vo to hádali. Doktor Strauss řek že já mám něco co je moc dobrý. Von řek že mám dobrou motorvaci. Já sem nikdy nevěděl že to mám. Já sem hrozně pišnej dyž von řek že ne každej s IQ 68 to má. Tu věc. Já nevim co to je nebo kde sem to dostal ale von řek že Algernon to má taki. Algernonova motorvace je sír co daj do krabice. Ale to nemůže bejt to protože já sem tendle tejden žádnej sír nejed. Pak von říkal doktoru Nemurovi něco co sem nerozumněl. Tak co mluvili já sem si psal některí slova. Von řekl doktoru Nemurovi já vím že Charlie není to co si měl na misli. Jako první s tvího novího druhu intelekt-nechit sem to slovo človjeka. Ale vjetčina lidí jeho nizki ment- sou nekooper-- a voni sou obvikle apat--. Von má dobrou povahu von se zajímá a je dichtivej pomoct.
Doktor Nemur řek pamatuj že von bude první lidská bitost co bude mít intelig-- zmněněnou pomocí chirurg--.
Doktor Strauss řek právě. Podívej jak von se dobře naučil číst a psát na jeho nízkej mentelní věk to je právě tak vobrovskí jako dyž my se naučíme enštejnevu tériji --vity. To ukazuje intenz--motorvaci. To je nesrovnatelnej víkon. Já říkám užijeme Charlieho.
Já sem nechit všecky slova a voni mluvili moc richle ale se mi zdálo že doktor Strauss je na mí straně a že ten druhej ne.
Pak doktor Nemur kejvnul a řek no dobře možná máš pravdu. Užijem Charlieho. Dyž to von řek já sem měl takovou radost že sem viskočil a potřás mu rukou že je ke mně tak hodnej. Já sem řek děkuju doktore nebudete litovat že ste mě dal možnost. A já to mislím jak sem no řek. Po tý voperaci budu skoušet schitřet. Já to budu skoušet strašně moc.
Vívojová sprava 5, l0.března
Já mám strach. Moc lidi co tu pracuje a sestri a lidi co mně dávali skoušky mně přinesli bonbóny a přáli my štěstí. Snad mám štěstí. Já mám svou zajčí tlapku a desetník a podkovu. Jenže sem viděl černou kočku dyž sem šel do nemocnice. Doktor Strauss říká nebuť povjerčivej Charlie todle je věda. Ale stejně mam sebou zajčí tlapku. Ptal sem se doktora Strausse esli porazim Algernon v závodě po voperaci a von řek možná. Esli voperace pude dobře já tý miši ukážu že můžu bejt zrovna tak chitrej jako vona. Možná eště chitřejší. Pak budu moct číst a psát slova dobře a vědět moc věcí a bejt jako jiný lidi. Já chci bejt chitrej jako jiní lidi. Esli to pude dobře tak voni udělaj chitriho každího na celím svjetě. Dnes ráno mně nedali nic jíst. Já nevím co má jezení společnýho schitrostí. Já mam velki hlad ale doktor Nemur mně vzal všecky bombony. Tendle doktor Nemur je ale mlsnej. Doktor Strauss říká že to dostanu spátky po voperaci. Nesmíte jíst před voperací…
Vývojová zpráva 6, l5.března
Voperace nebolela. On to udělal zatímco sem spal. Sundali mně dnes vobvazi s vočí a s hlavy tak můžu napsat vývojovou zprávu. Doktor Nemur se podíval na ty co sem psal a řek že píšu VÝVOJOVÁ ZPRÁVA špatně a řek mně jak to psát dobře. Musím to skusit a pamatovat. Já mám moc špatnou pověst na psaní. Doktor Strauss říká že je to dobře psát šecko co se mně stane ale říká že mám víc psát co sítím a mislím. Když sem mu řek já nevim jak mislet von řek skus to. Celej čas co sem mněl vobvazi na vočích sem skoušel mislet. Možná že když se ho zeptám von my řekne jak mám mislet teť co se mám stát chitřejší. Vo čem chitrí lidi mislej. Hezkí věci asi. Já chci abich znal už ňáký hezký věci.
Vývojová zpráva 7. - 19.3.
Nic se neděje. Dělal sem moc skoušek a různejch druhů závodů s Algernon. Já tu miš nenávidím. Vona mně dycky porazí. Doktor Strauss říká že s tou miši musím vihrát a někdy říká že to musím znovu skoušet. Ty inkoustoví skvrny sou hloupí. A ty vobrázky sou taki hloupí. Já rád maluju obrázky lidí ale nebudu si vymejšlet lži.
Bolí mně hlava jak skouším mislet tak moc. Já mislel že doktor Strauss je můj přítel ale on mně nepomáhá. On mně neřekne vo čem mislet nebo kdy budu chitrý. Slečna Kinianová mně nepřišla navštívit. Mislím že psaní vývojových zpráv je taky hloupí.
Vývojová zpráva 8. - 23.3.
Jdu zpátky do továrny. Oni říkají že je to lepčí abych šel pracovat ale nemůžu říct nikomu co to bilo za voperaci a musím chodit do nemocnice každej večer na hodinu. Oni mně budou platit peníze každej měsíc za to že se učím bejt chitrý. Sem rád že du zpátky pracovat protože se mně stejská po mí práci a přátelech a po legraci co tam máme.
Doktor Strauss říká že mám pořád psát dál ale nemusím každej den jen když na něco mislím nebo když se stane něco zvláštního. On říká nestrácej vodvahu protože to trvá dlouho a de to pomalu. On říká že to trvalo dlouho s Algernon, než se stala 3x chitřejší. Proto mně Algernon dycky porazí protože vona měla taky voperaci. To mně potěšilo. Asi bych to bludižště dělal rychlejš než vobyčejná miš. Možná jednou porazím Algernon. Člevječe to by bilo něco. A Algernon zatím vypadá že zůstane chitrá pořád.
25. březen
Nemusím už psát vždycky Vývojová zpráva nahoru jen jednou tejdně když to dávám doktorovi Nemurovi. Musím psát jen datum (to šetří čas). Dneska jsme měli moc legrace v továrně Joe Carp řek hej co si to měl za voperaci Charlie co ti udělali. Charlie dali ti novej mozek. Chtěl jsem mu to říct ale vzpomněl jsem si doktor Strauss řek ne. Pak Frank Reilly řek cos dělal Charlie zapomeň na to a vodevři dveře. Oni jsou mi vopravdoví přátelé a maj mě rádi.
Vobčas někdo řekne hej podívejte se na Franka nebo Joea von si vopravdu vistřelil s Charlie Gordona. Já nevim proč to říkaj ale vždycky se smějou. Dne sráno Amos Borg co je předák u Doneganů užil mi méno když křičel na poslíčka Emieho. Ernie stratil balík. On řek sakra Ernie chceš bejt jako Charlie Gordon. Nerozuměl sem proč to řek. Já sem nikdy žádnej balík nestratil.
28.březen
Doktor Strauss přišel dnes večír za mnou do pokoje a ptal se proč sem nepřišel jak sem měl. Řek sem mu že už nechci závodit s Algernon. On řek že teda na nějakej čas nemusím ale že jsem měl přijít. Měl pro mě dárek jenže to nebyl dárek ale jen něco na pučení. Mislel jsem že je to nějaká malá televize ale nebyla. On řek že to mám zapnout když du spát. Řek sem děláte si legraci co bych to zapínal když du spát. Esli někdo slyšel vo takoví věci. Ale on řek esli chci být chitrý tak musím dělat co řek. Řek jsem mu že si nemislím že se stávám chytřejčí ale on mě dal ruku na rameno a řek Charlie ty vo tom nevíš ale ty se lepčíš každým dnem. Nějakej čas si toho nevšimneš. Mislím že chtěj jen na mě být hodnej protože já nevypadám vo nic chytřejc.
Skoro bych zapoměl. Ptal jsem se ho kdy budu moct jít zpátky do třídy slečny Kinianový. On řek že už tam nepudu. On řek že brzo slečna Kinianová přijde do nemocnice a bude mě učit zvlášť. Mrzelo mě že se na mě nepřišla podívat do nemocnice když jsem měl tu voperaci ale mám ji rád tak možná budeme zase dobrajma přátelama.
29.březen
Ta cvoklá televize mě nenechala celou noc spát. Jak můžu spát když mě něco celou noc piští do ucha. A ty praštěný obrázky. Já nevím co to říká když jsem vzhůru tak jak to můžu vědět když spím.
Doktor Strauss říká že to je dobrý. On říká že můj mozek se učí když spím a že mě to pomůže až mě zase slečna Kinianová začne učit v nemocnici (jen jsem se dozvěděl že to není nemocnice ale labatoř). Myslím že je to celí bláznivý. Jestli můžete schytračit když spíte tak proč lidi choděj do školy. Nemyslím že se to podaří. Dřív jsem se pořád díval na večerní a noční program v televizi a nikdy mě to neudělalo chytřejčí. Možná že musíte spát když se na to díváte.
Vývojová zpráva 9. - 3.dubna
Dr. Strauss mně ukázal jak pouštět televizi tiše takže teď můžu spát. Vůbec nic neslyším. A pořád nerozumím co to říká. Zkoušel jsem si to pustit ráno abych viděl co sem se v noci naučil ale nerozuměl jsem. Slečna Kinianová říká možná že je to cizí řeč nebo co. Ono to mluví tak rychle rychlejc než slečna Goldová co je učitelka 6 třídy a pamatuju se že ona mluví tak rychle že jsem jí nerozuměl.
Řek jsem doktoru Straussovi to je nanic být chytrý když spím. Chci být chytrý když jsem vzhůru. On řek že to je stejný a že mám dva druhi vnímání. Podvědomí a vědomí (tak to říkal). A jeden neřekne druhýmu co dělá. Ani si spolu nepovídaj. To proto mám sny. A člověče já mívám bláznoví sny. Uf. Vod tý první noci s telvizí. Vod těch nočních představeních.
Zapoměl jsem se zeptat jestli má každej dvě vnímání nebo jen já.
(Teď jsem se podíval na to slovo do slovníku. Je tam podvědomý, adj. O duševních procesech probíhajících mimo vědomí, např. podvědomý konflikt zájmů.) Ono je tam toho víc ale ja stejně nevím co to znamená. To neni moc dobrej slovník pro hloupí lidi jako jsme já.
Bolí mě hlava z mejdanu. Mí přátelé z továrny Joe Carp a Frank Reilly mě pozvali abych se snimi šel napít do Mugsbyho hospody. Já nepiju rád ale oni řekli že tam bude fůra legrace. Bylo to dobrý. Joe Carp řek že bych měl holkám ukázat jak uklízím záchod v továrně a přines mně hadr. Tak jsem ukázal a všickni se smáli když jsem řek že pan Donegan řek že jsem nejlepčí uklizeč co kdy měl protože to dělám dobře a vždycky přídu a nikdy nezaspím. Řek jsem slečna Kinianová vždycky říká Charlie buď hrdej na svou práci protože to děláš dobře.
Všickni se smáli a měli sme se dobře a oni mně kupovali fůru pití a Joe řek Charlie je dělo když se napálí. Nevím so to znamená ale všickni mě maj rádi a máme legraci. Nemůžu se dočkat abych byl chytrý jako mí nejlepčí přátelé Joe Carp a Frank Reilly. Nepamatuju se jak ten mejdan skončil ale myslím že jsem šel koupit noviny a kafe pro Joea a Franka a když jsem se vrátil už tam nebyli. Hledal jsem je dlouho. Pak už se nepamatuju ale myslím že mě bylo špatně. Hodnej polda mě přived domu. Aspoň to říká moje domácí paní Flynnová.
Ale bolí mě hlava a mám na ni velkou bouli a ta je celá černá a modrá. Mislím že jsem asi spad ale Joe Carp řek že to byl ten polda prej oni prej mlátěj vožralí. Já si to nemyslím. Slečna Kinianová říká že poldové jsou aby pomáhali lidem. Ale mě moc bolí hlava a je mi úplně špatně.
Myslím že už vůbec nebudu pít.
6.dubna
Porazil jsem Algernon. Vůbec jsem to nevěděl až mně to řek asistent Burt. Po druhý jsem zasejc prohrál protože jsem byl tak rozrušenej že jsem spad ze židle. Ale pak jsem ji porazil. Asi se stávám chytřejčí když porazím takovou chytrou myš jako Algernon. Ale vůbec se chytřejčí necejtím.
Chtěl jsem závodit s Algernon ale Burt řek že to stačí. Nechali mně jí chvilku podržet. Není tak zlá. Je celá měkká jak kulička peří. Mrká a když otevře oči jsou černý a růžový. Řek jsem můžu jí nakrmit protože mě bylo líto že jsem jí porazil a chci být na ní hodnej a skamarádit se s ní. Burt řek že Algernon je moc zvláštní myš s voperací jako mám já a je první zvíře co zůstalo na živu tak dlouho. Řek že Algernon je tak chytrá protože každej den musí udělat zkoušku když jde jíst. To je jak zámek na dveře co se mění vždycky když Algernon jde jíst tak se musí naučit něco novýho aby dostala jídlo.
Byl jsem celej smutnej protože kdyby se to nemohla naučit měla by hlad.
Myslím že to není správný muset napřed udělat zkoušku aby dostala jíst. Jak by se líbilo doktoru Nemurovi kdyby vždycky když má hlad musel udělat zkoušku.
Myslím že se s Algernon spřátelíme.
9.dubna
Dnes večer po práci byla slečna Kinianová v laboratoři. Vypadala že je ráda že mě vidí ale že má starost. Řek jsem jí nebojte se slečno Kinianová eště nejsem chytrý a ona se smála. Řekla věřila jsem ti Charlie protože si se tak moc snažil číst a psát líp než ostatní.
Čteme moc těžkou knihu. Nikdy jsem tak těžkou knihu nečet. Menuje se to Robinson Crusoe. Je o člověku který se dostane na vopuštěný ostrov. Je chytrý a umí dělat moc věcí a tak má dům jídlo a dobře plave. Jen je mně líto že je sám a nemá žádný přátele. Ale myslím že tam na vostrově musí být eště někdo protože je tam jeho obrázek s legračním deštníkem jak se dívá na stopi. Doufám že bude mít přátele a nebude sám.
l0.dubna
Slečna Kinianová mě učí psát líp. Říká podívej se na to slovo a zavři oči a říkej to pořád a pořád až si to zapamatuješ. Mám moc starostí s psaním i a y protože říkám vipadat a píšu vypadat a říkám chitrý ale píšu chytrý. Tak jsem to psal špatně než jsem začal být chytřejčí.
Jsem z toho popletenej ale slečna Kinianová říká to se podá.
l4.dubna
Dočet jsem Robinsona Crusoe. Chci se dovědět víc co se sním stalo ale slečna Kinianová říká že to je všecko. Proč.
l5.dubna
Slečna Kinianová říká že se učím rychle.
Četla některé vývojové zprávy a pěkně se na mě podívala. Říká že jsem dobrej člověk a že jim všem ukážu. Ptal jsem se proč. Řekla to nic ale nevadilo by mně kdybych vinášel že každej není tak hodnej jak si myslím. Řekla na to jak ti bůch dal málo pro tebe udělal víc než pro moc jiných chytrých lidí. Řek jsem že všichni moji přátelé jsou chytrý ale taky dobrý lidi. Maj mě rádi a nikdy neudělali nic špatnýho. Pak se jí dostalo něco do oka a musela běžet do umívárny.
16.dubna
Dnes, jsem se naučil, tohle je čárka (,) tečka, s vocasem, slečna Kinianová, říká že je to důležitý, protože, je to nutný, pro psaní, dobře, řekla že někdo, by mohl přijít, o moc peněz, když čárka, není, na správným místě, já žádný, peníze, nemám a nevím, jak čárka, zabrání, abyste, o ně nepřišli.
Ale ona říká, všichni, píšou čárky, tak já, budu taky.
l7.dubna
Užíval jsem čárku špatně. Říká se inerpunkce. Slečna Kinianová mně řekla abych si hledal složitý slova ve slovníku a učil se je psát. Řek jsem to je jedno hlavně když umím číst. Ona řekla to je část vzdělání tak teď si vždycky najdu složitý slova. Psaní trvá takhle dlouho, ale myslím, že si to budu pamatovat. Stačí se podívat jednou. Tak jsem si taky našel slovo inerpunkce, (takhle je to ve slovníku). Slečna Kinianová říká, že tečka je taky interpunkce a ještě jiný znamení. Řek jsem jí, že jsem myslel, že všechny tečky mají vocas ale řekla že ne.
Musíš je střídat, ukázala mně? jak« mám střídat a (tak teď můžu střídat všechny« druhy interpunkce, v pravopise? Má, to moc ! pravidel? a musím? se je všechny! naučit.
Jedna věc? se mně líbí na, Milá slečno Kinianová: (takhle se začíná! dopis jestli budu, nějakej psát?), že mně vždycky všechno visvětlí« když - se na něco ptám. Ona; je génius: Chtěl bych! být tak, chytrý jako je ona; (interpunkce, je: príma!)
l8.duben
Jsem to ale popleta! Vůbec jsem to nepochopil. Včera večer jsem četl gramatiku a celý jsem to pochopil. Pak jsem taky uviděl, co se mně slečna Kinianová snažila vysvětlit. V noci jsem se probudil a celá věc mi byla jasná.
Slečna Kinianová mi řekla, že ta televize mi pomohla. Řekla, že jsem dosáhl úroveň. To je jako vrchol kopce.
Když jsem pochopil interpunkci, přečetl jsem si všechny starý vývojový zprávy od začátku. Člověče, já měl bláznivej pravopis a interpunkci! Řekl jsem slečně Kinianové, že bych měl všechny ty chyby opravit, ale ona řekla: »Ne, Charlie, doktor Nemur je chce právě takový. Proto ti je nechal ofotografovat, abys viděl ten pokrok. Učíš se rychle, Charlie.«
Bylo mně moc dobře. Po hodině jsem si hrál s Algernon. Už spolu nezávodíme.
20.dubna
Není mi dobře. Nejsem nemocný, ale uvnitř se cítím prázdný jako provrtaný a spálený zároveň.
Nechtěl jsem o tom psát, ale myslím, že musím, protože je to důležité. Dnes jsem poprvé nešel do práce.
Včera večer mě pozvali Joe Carp a Frank Reilly na večírek. Bylo tam moc děvčat a několik mužů z továrny. Vzpomněl jsem si, jak mně bylo minule špatně a tak jsem řekl Joemu, že nechci nic pít.
Přines mi coca-colu. Chutnalo to divně, ale myslel jsem, že to byla pachuť v mé puse.
Ze začátku tam byla legrace. Pak Joe řekl, že bych měl tancovat s Ellen, že mě bude učit stepovat. Několikrát jsem upadl, ale nemohl jsem pochopit proč, když mimo mě a Ellen nikdo netancoval. A pořád jsem klopýtal o něčí nohu.
Pak jsem vstal, uviděl jsem jak se Joe dívá, a měl jsem divný pocit v žaludku.
»S ním je legrace,« řeklo jedno z děvčat. Všichni se smáli.
Frank řekl: »Takjsem se nenasmál od té doby, co jsme tenkrát u Musgbyho poslali pro noviny a zdrhli.«
»Podívejte se, jak je celej rudej.«
»On se červená. Charlie se červená.«
»Hej, Ellen, co jsi udělala Charliemu? Nikdy jsem ho takhle neviděl.«
Nevěděl jsem, co dělat a kam se dívat. Všichni se na mě koukali a smáli se a já se cítil jako nahý. Chtěl jsem se někam schovat. Utekl jsem ven. Pak jsem šel domů. To je zvláštní, že mě nikdy před tím nenapadlo, že si mě Joe a Frank a ti ostatní brali s sebou jenom proto, aby si ze mě dělali legraci.
Teď už vím, co to znamená, když někdo řekne »vystřelit si z Charlie Gordona«. Stydím se.
Vývojová zpráva 11. - 2l.dubna
Ještě jsem nešel do práce. Řekl jsem paní Flynnové, aby zavolala panu Doneganovi, že jsem nemocný. Paní Flynnová se na mě divně dívá, jako by se mne bála.
Myslím, že je dobře vědět, že se mi všichni smějou. Moc jsem o tom přemýšlel. To je proto, že jsem tak hloupý a ani o tom nevím, když něco hloupého udělám. Lidé si myslí, že je to legrační, když hloupý člověk neumí to co oni.
Teď už vím, že se každý den stávám chytřejší. Znám interpunkci a píšu skoro bez chyb. Rád si hledám těžká slova ve slovníku a zkouším si je zapamatovat. Taky hodně čtu a slečna Kinianová říká, že čtu rychle. Někdy dokonce tomu co čtu, rozumím a pamatuju si to. Někdy zavřu oči a myslím na nějakou stránku a vidím ji před sebou jako ve skutečnosti.
Slečna Kinianová řekla, že bych se měl vedle dějepisu, zeměpisu a aritmetiky začít učit nějaké cizí řeči. Doktor Strauss mi dal další pásky na přehrávání, když spím. Pořád nerozumím jak to vědomí a podvědomí pracuje, ale doktor Strauss říká, abych se tím ještě netrápil. Musel jsem mu slíbit, že až se příští týden začnu učit univerzitní předměty, nebudu číst žádné knihy o psychologii, dokud mi to on osobně nepovolí.
Dnes je mi trochu líp, ale pořád se ještě zlobím, že celou dobu se mi lidé posmívali, protože jsem nebyl tak chytrý jako oni. Až tenhle pokus skončí a já budu mít 3x větší IQ, než jsem měl na začátku, pak snad budu jako ostatní lidé a oni mě budou mít rádi. Nevím jistě co to IQ je. Doktor Nemur řekl, že je to něco, podle čeho se určuje, jak jste inteligentní. Jako váhy v krámě. Doktor Strauss se s ním však hrozně pohádal a říkal, že IQ vůbec inteligenci neměří. Řekl, že IQ pouze ukazuje, jak velkou inteligenci byste mohli mít. Zrovna tak jako čísla na mírce. A tu mírku je podle doktora Strausse třeba naplnit.
Pak jsem se na to zeptal Burta, který mi dává testy a pracuje s Algernon.
Burt řekl, že se oba doktoři mýlí (ale musel jsem slíbit, že to nikomu neřeknu). Burt tvrdí, že IQ se měří podle mnoha různých věcí, včetně toho, čemu jste se již naučili a že to stejně není k ničemu.
Tak pořád ještě nevím, co to je IQ, kromě toho, že to moje bude brzy přes 200. Nic jsem neřekl, ale nechápu, že když oni nevědí, co to je, nebo kde to je, jak je možné, že mohou vědět, kolik toho máte.
Doktor Nemur řekl, že zítra budu dělat Rorshachův test.
Co to může být?
22.dubna
Už vím, co to je Rorshach. Dělal jsem ho už před operací-je to ten test s inkoustovými skvrnami na kartách. Člověk, který mi ho tenkrát dával, byl dnes ten samý. Těch inkoustových skvrn jsem se k smrti bál. Věděl jsem, že na mně bude chtít, abych našel obrázky, a já to nesvedu. Přemýšlel jsem, jak bych se jenom mohl dovědět, které obrázky tam byly schované. Ale možná, že tam vůbec žádné obrázky nebyly. Možná že to byla jenom léčka, kterou ten člověk použil, aby poznal, jestli jsem natolik hloupý, že budu někde hledat to, co tam není. Už jenom to přemýšlení o tom mě popudilo proti němu.
»No tak Charlie,« řekl. »Tyhle karty jsi už viděl. Vzpomínáš si?«
»Samozřejmě že ano.«
Jak jsem to řekl, hned poznal, že se zlobím, a vypadal překvapeně.
»Ano, samozřejmě, tak se teď podívej na tuhle. Co by to mohlo být? Co na té kartě vidíš? Lidé v těchto skvrnách vidí nejrozličnější věci. Řekni, co ti to připomíná.«
Byl jsem šokován. Něco takového jsem vůbec nečekal. »Říkáte, že v těch kartách nejsou schované žádné obrázky?« Zamračil se a sundal si brýle. »Cože?«
»Obrázky. Schované ve skvrnách. Minule jste mi řekl, že je lidi vidí, a chtěl jste, abych je našel taky.«
Vysvětlil, že tenkrát užil téměř přesně takových slov jako dnes. Nevěřil jsem mu, a pořád mám podezření, že mne tenkrát úmyslně popletl. Jinak si to neumím vysvětlit, ledaže bych byl tak slabomyslný.
Probírali jsme ty karty pomalu. Jedna vypadala jako pár netopýrů, kteří něco táhnou. Druhá vypadala jako dva muži šermující meči. Představoval jsem si všechno možné. Asi jsem se nechal unést. Ale jemu jsem už nevěřil a pro jistotu jsem se podíval na zadní stranu každé karty, jestli tam náhodou není přece jenom něco schovaného. Když si do bloku dělal poznámky, nahlédl jsem mu přes rameno a snažil jsem se je přečíst. Bylo to celé v kódu, který vypadal asi takhle:
WF » A DdF - Ad orig.
WF-A
SF » obj
Ten test mi pořád nedával smysl. Mám dojem, že každý by si mohl vymýšlet věci, které nevidí. Jak mohl vědět, že si z něj nedělám legraci? Mohl jsem přece vyprávět o věcech, které si skutečně nepředstavuji. Možná tomu budu rozumět, až mě doktor Strauss nechá studovat psychologii.
25.dubna
Vypočítal jsem nový způsob seřazení pracovních linek v továrně. Pan Donegan říká, že mu to při zvýšené produkci uspoří nejméně deset tisíc dolarů. Dostal jsem od něj dvacet pět dolarů jako prémii.
Chtěl jsem pozvat Joea Carpa a Franka Reillyho na oslavu na oběd, ale Joe se vymluvil, že se musí sejít s bratrancem. Hádám, že jim to chvíli potrvá, než si zvyknou na změnu, která se se mnou stala. Zdá se, že se mě všichni trochu obávají. Když jsem šel kolem Amose Borga a poklepal mu na rameno, lekl se, až vyskočil. Lidé si se mnou moc nepovídají a také nežertují jako dříve. Cítím se teď v práci trochu osamělý.
27.dubna
Dnes jsem sebral veškerou odvahu a zeptal se slečny Kinianové, jestli by tu prémii se mnou neoslavila tím, že bychom spolu šli na večeři.
Nejdříve si nebyla jistá, jestli je to správné, ale zeptal jsem se doktora Strausse a ten řekl, že je to v pořádku. Zdá se, že doktor Strauss a doktor Nemur spolu v poslední době příliš dobře nevycházejí. Pořád se hádají. Dnes večer, když jsem se přišel doktora Strausse zeptat na tu večeři se slečnou Kinianovou, slyšel jsem, jak křičel. Doktor Nemur tvrdil, že to byl pokus provedený na základě jeho výzkumu, a doktor Strauss na něj řval, že přispěl stejnou měrou, protože mě přes slečnu Kinianovou objevil a provedl operaci. Doktor Strauss řekl, že možná jednou tisíce neurochirurgů na celém světě budou používat jeho techniky.
Doktor Nemur chtěl výsledky pokusu zveřejnit ještě tento měsíc. Doktor Strauss žádal, aby se s tím ještě nějaký čas počkalo. Doktor Strauss pak prohlásil, že doktor Nemur se víc zajímá o křeslo psychologa v Princetonu než o celý pokus. Doktor Nemur řekl, že doktor Strauss není nic jiného než mizerný oportunista, který se snaží získat slávu založenou na výsledcích jeho (Nemurovy) práce.
Když jsem potom odešel, všiml jsem si, že se třesu. Nevím určitě proč, ale bylo mi, jako bych je oba dva poprvé jasně viděl. Vzpomínám si, jak Burt říkal, že Nemur má za ženu megeru, která ho pořád nutí, aby publikoval věci a tak se stal slavným. Burt řekl, že její životní cíl je mít za muže velké zvíře.
28.dubna
Nevím, proč jsem si nikdy nevšiml, jak je slečna Kinianová krásná. Má hnědé oči a kaštanově hnědé vlasy, které jí spadají až na ramena. Je jí jenom třicet čtyři let! Zvláštní - kdysi jsem si myslel, že je nedosažitelný génius a velmi, velmi stará. Teď pokaždé když ji vidím, zdá se mi mladší a hezčí.
Povečeřeli jsme a dlouho jsem si povídali. Když řekla, že pokračuji tak rychle, že jí brzo nechám pozadu, zasmál jsem se.
»Je to pravda, Charlie, už teď jsi lepší čtenář. Přečteš celou stránku jediným pohledem, zatímco já jen několik řádek. A pamatuješ si všechno, co čteš. Já jsem šťastná, když si vzpomenu na podstatné myšlenky a hlavní smysl.«
»Necítím se inteligentní. Je tolik věcí, kterým nerozumím.« Vzala si cigaretu a já jí připálil. »Musíš být maličko trpělivý. Ve dnech a týdnech dokážeš to, co jiným lidem trvá půl života. To je na tom tak úžasné. Jsi jako obrovská houba, která do sebe všechno vstřebává. Fakta, čísla, všeobecné znalosti. A brzy je také začneš dávat do souvislostí. Poznáš,jak jsou jednotlivé předměty studia navzájem propojené. Je mnoho stupňů, Charlie. Jsou jako příčky na obrovském žebříku a vedou tě stále výš a výš, abys poznal víc a víc ze světa kolem sebe. Já z toho všeho poznám jen malý kousek a o moc výš, než jsem teď, už ani nevystoupím, ale ty Charlie, šplhej. Každá příčka ti otevře svět, o jehož existenci jsi neměl ani tušení.«
Slečna Kinianová se zachmuřila. »Jen doufám, při Bohu všemohoucím doufám, že...«
»Co?« »To nic, Charlesi. Jen doufám, že jsem neudělala chybu, když jsem ti radila, abys to zkusil.«
Zasmál jsem se. »Jak byste mohla? Podařilo se to, ne? A Algernon je pořád ještě chytrá.«
Pak jsme seděli chvilku tiše. Hrál jsem si s řetízkem od zaječí tlapky, co mám na přívěsku od klíčů, a věděl jsem, na co myslí. Nechtěl jsem o té možnosti uvažovat, stejně jako starší lidé nechtějí myslet na smrt. Věděl jsem, že tohle je jen začátek. Věděl jsem, co myslela těmi stupni, protože jsem už některé zahlédl. Bylo mi smutno, že ji nechám za sebou.
Jsem zamilován do slečny Kinianové.
Vývojová zpráva 12. - 30.dubna
Dal jsem výpověď u Doneganovy Plastic Box Company. Pan Donegan tvrdil, že pro všechny bude lepší, když odejdu. Co jsem udělal, že mě tak nenávidí?
Poprvé jsem se o tom dověděl, když mi pan Donegan ukázal petici. Osm set čtyřicet podpisů lidí pracujících v továrně. Byli tam všichni, kromě Fanny Girdenové. Rychle jsem ten seznam přelétl očima a hned jsem viděl, že její jméno je jediné, které schází. Všichni ostatní žádali, abych byl propuštěn.
Joe Carp a Frank Reilly o tom se mnou nemluvili. Ani nikdo jiný, jenom Fanny. Ta patří k těm několika málo lidem, které znám a kteří, když si jednou něco pořádně rozmyslí a rozhodnou se, tak tomu věří, i kdyby celý zbytek světa tvrdil opak. A Fanny nevěřila, že bych měl být propuštěn. Zásadně byla proti petici a vzdor nátlaku a výhrůžkám vytrvala.
»To ale neznamená,« poznamenala, »že si nemyslím, že se s tebou neděje nic divného, Charlie. Ty změny. Nevím. Býval jsi dobrý, spolehlivý, obyčejný člověk. Možná ne moc bystrý, ale poctivý. Kdoví co jsi udělal, abys najednou tak zchytřel. Všichni tady říkají, že to není správné.«
»Ale jak můžeš takhle mluvit, Fanny? Co je špatného na člověku, který se stane inteligentním a chce získat tolik znalostí a vědomostí, aby porozuměl světu kolem sebe?«
Strnule se dívala na zem a vypadala, jako by chtěla odejít. Aniž se na mne podívala, řekla: »Kdyby Eva neposlouchala hada a nejedla ovoce ze stromu, nikdo z nás by nebyl starý a nemocný a nikdo by nezemřel.«
Opět mám ten pocit, jako by mé nitro bylo spalováno studem. Tahle inteligence postavila zeď mezi mne a lidi, které jsem znal a miloval. Předtím se mi smáli a pohrdali mnou pro mou ignoraci a tupost, teď mě nenávidějí pro mé znalosti a vědomosti. Co, proboha, ode mne chtějí?
Vyštvali mě z továrny. Ještě nikdy jsem se necítil tak osamělý...
l5.května
Doktor Strauss se na mě zlobí, že jsem za poslední dva týdny nenapsal žádnou vývojovou zprávu. Má na to právo, neboť dostávám od laboratoře pravidelný plat. Odpověděl jsem mu, že jsem příliš zaměstnán čtením a přemýšlením. Když jsem podotkl, že psaní je příliš pomalý proces, navrhl, abych se naučil psát na stroji. Nyní je to mnohem jednodušší, protože už dokážu napsat téměř sedmdesát slov za minutu. Doktor Strauss mi neustále připomíná, že je nutno psát a mluvit jednoduše, aby mi lidé mohli rozumět.
Pokusím se zrekapitulovat všechno, co se mi v posledních týdnech přihodilo. Minulé úterý jsme Algernon a já byli představeni Americké asociaci psychologů. Stalo se to během konference Světové psychologické asociace. Vyvolali jsme senzaci. Doktor Nemur a doktor Strauss na nás byli hrdí.
Předpokládám, že doktor Nemur, kterému je šedesát, je totiž o deset let starší než doktor Strauss, nezbytně potřebuje ukázat hmatatelné výsledky své práce.
Bezpochyby výsledek naléhání paní Nemurové.
Oproti svému dřívějšímu dojmu jsem si nyní vědom, že doktor Nemur není žádný génius. Má velmi dobrý mozek, ale ten v jednom kuse zápasí s vlastními pochybnostmi. Chce, aby ho lidé považovali za génia. Proto je pro něj tak důležité vědět, že jeho práce je akceptována světem. Jsem přesvědčen, že doktor Nemur se dalšího odkladu obával hlavně ze strachu, že někdo jiný by v tomto oboru mohl udělat podobný objev, a on by tak přišel o všechny své zásluhy.
O doktoru Straussovi by se na druhé straně dalo říci, že je génius, ačkoliv cítím, že oblasti jeho vědění jsou limitovány. Byl vzdělán v tradici úzké specializace. Širší aspekty souvislosti s jinými obory byly opomenuty poněkud víc, než bylo nezbytné - i pro neurochirurga.
Byl jsem šokován poznáním, že jediné starověké jazyky, které ovládá, jsou latina, řečtina a hebrejština a že nezná téměř nic z matematiky. Je to, jako by tuto část vlastního já ukryl, aby mě oklamal, předstíraje, tak jako mnoho jiných lidí, které jsem poznal, že je to, co není. Nikdo, koho jsem kdy znal, není tím, čím se na povrchu zdá být.
Zdá se, že doktor Nemur se v mé přítomnosti necítí příjemně. Někdy, když se s ním pokouším mluvit, se na mne tak divně podívá a odvrátí se. Když mi doktor Strauss řekl, že jsem vyvolal v doktoru Nemurovi komplex méněcennosti, nejdříve jsem se rozhněval. Myslel jsem, že se mi posmívá, a já jsem na zesměšňování přecitlivělý.
Jak jsem mohl vědět, že tak vysoce hodnocený psychoexperimentátor jako doktor Nemur nemá ani ponětí o hindštině a čínštině? Je to absurdní, když uvážíte, jaké obrovské dílo bylo vytvořeno v Číně a v Indii právě v oblasti jeho specializace.
Zeptal jsem se doktora Strausse, jak mohl Nemur vyvrátit Rahajamatovu polemiku s jeho metodami a výsledky, když si ji ani nemohl přečíst v originále.
Divný výraz na tváři doktora Strausse může znamenat jen jednu ze dvou věcí. Buď nechce Nemurovi sdělit, na čem se v Indii pracuje, anebo - a to mi dělá starosti - to doktor Strauss sám neví.
Musím mluvit opatrně a psát jednoduše, aby se mi lidé zase nesmáli.
l8.května
Jsem velice znepokojen. Včera večer jsem poprvé po týdnu zase viděl slečnu Kinianovou. Chtěl jsem se vyvarovat veškerých diskusí i intelektuálních dimenzí a držet konverzaci na běžné, každodenní úrovni. Ale ona na mne jen nechápavě zírala a pak se zeptala, co jsem to vlastně mínil tou matematickou ekvivalentní variaci v Dobermanově Pátém koncertu.
Když jsem se to snažil vysvětlit, přerušila mě a smála se. Myslí si, že se na ni trochu zlobím, ale tuším, že se k ní obracím na nesprávné úrovni. Ať s ní zkouším hovořit o čemkoliv, jsem neschopný navázat s ní komunikaci.
Musím se znovu podívat na Vrostadtovu práci Roviny sémantického postupu. Shledávám, že nejsem schopný komunikovat s lidmi. Díky bohu za knížky, hudbu a věci, o kterých můžu přemýšlet.
Většinu času trávím ve svém bytě u paní Flynnové a zřídkakdy s někým mluvím.
20.května
Kdyby se však nestal ten incident s nádobím, asi bych si nepovšiml nového pomocníka v bistru na rohu, kam večer občas zajdu na večeři.
Nádobí se rozbilo o podlahu a kousky bílého porcelánu se rozlétly na všechny strany. Chlapec tam stál, omámený a polekaný, a držel v ruce prázdný tác. Pískot a pokřik zákazníků (výkřiky jako: »hele, na co půjde zisk« a »dlouho tady nepracoval a pracovat nebude«) a vůbec všechno, co se odehrává v restauraci, když někdo rozbije nádobí, se ho jakoby netýkalo.
Když se majitel přišel podívat, co způsobilo všechen ten rámus, chlapec se přikrčil, jako by čekal ránu, a zvedl se, jako by se chtěl bránit před úderem.
»No tak, hlupáku,« křičel majitel, »nestůj tady jako solný sloup! Vezmi koště a zameť ten svinčík! Koště... koště, ty idiote! Je v kuchyni. Zameť všechny střepy!«
Chlapec vycítil, že nebude potrestán. Výraz strachu z jeho tváře zmizel, a když se vrátil s koštětem, tiše si pro sebe cosi broukal a usmíval se. Hlučnější zákazníci se bavili na jeho účet uštěpačnými poznámkami.
»Tady máš pěknej střep, zrovna za sebou...« »No tak, udělej to ještě jednou...«
»Není tak hloupý. Je lehčí nádobí rozbít než umýt...«
Když se jeho nepřítomné oči rozhlédly po lokále, zrcadlil se v nich smích pobavených diváků a on se nakonec nejistě šklebil vtipu, kterému naprosto nerozuměl.
Když jsem viděl jeho hloupý, do prázdna upřený úsměv, udělalo se mi špatně. Velké, jasné oči dítěte, jež se snaží vyhovět. Smáli se mu, protože byl mentálně retardovaný.
A já se mu smál také.
Najednou jsem se rozezlil na sebe a na všechny ostatní. Vyskočil jsem a zakřičel: »Držte huby a nechte ho na pokoji! Není to jeho vina, nechápete! Co může dělat! Ale, proboha... je to taky člověk!«
Místnost ztichla. Proklínal jsem se, že jsem ztratil kontrolu a vyvolal scénu. Nedíval jsem se na chlapce, když jsem platil účet. Vyšel jsem ven, aniž bych se dotkl jídla.
Styděl jsem se za nás oba.
Jak je to divné, že normální, citově vyrovnaní lidé, kteří by ani pohledem neublížili člověku, jenž se narodil bez nohou či rukou, najednou bez nejmenších pochybností snesou týrání člověka narozeného s nízkou inteligencí. Rozzuřilo mě pomyšlení, že před nedlouhou dobou i já, tak jako tento chlapec, jsem ze sebe dělal šaška.
Skoro jsem na to zapomněl.
Ukryl jsem před sebou obraz starého Charlieho Gordona, protože nyní, když jsem inteligentní, je to něco, co musí být vytlačeno z mé mysli.
Ale dnes, když jsem pozoroval toho chlapce, viděl jsem poprvé, čím jsem vlastně byl. Byl jsem stejný jako on!
Teprve před časem jsem poznal, že se mi lidé smějí. A já se k nim nevědomky připojil a smál se sám sobě. To mě zraňuje ze všeho nejvíc.
Často jsem pročítal své vývojové zprávy a nacházel v nich negramotnost, dětskou naivitu, nízkou inteligenci pokukující z temného pokoje klíčovou dírkou na oslňující světlo venku. Poznal jsem, že i ve své tuposti jsem věděl, že jsem méněcenný a že ostatní lidé mají něco, co mi bylo odepřeno. Ve své mentální slepotě jsem myslel, že to souviselo se schopností číst a psát. Byl jsem přesvědčen, že kdybych se to dokázal naučit, automaticky bych tím získal inteligenci.
I slabomyslný člověk chce být jako ostatní lidé. Dítě nemusí vědět, jak se nakrmit, anebo co jíst, a přece velmi dobře ví, co je to hlad.
Takový jsem byl i já. Nikdy jsem to nevěděl. Ani se svým darem intelektuálního vědomí jsem to nikdy nevěděl.
Tento den pro mě hodně znamenal. Viděl jsem minulost zřetelněji a rozhodl jsem se použít svých vědomostí i dovednosti k práci v oboru zvyšování lidské inteligence. Kdo je lépe kvalifikovaný pro tuto práci? Kdo jiný žil v obou světech? Toto jsou moji lidé. Nechte mě využít mého nadání k tomu, abych pro ně mohl něco udělat.
Zítra se s doktorem Straussem poradím o způsobu, jakým bych v této oblasti mohl pracovat. Mohu mu být nápomocen ve vypracování postupu, kterým by se stejná technika, jíž bylo použito na mně, mohla široce uplatnit. Mám několik dobrých nápadů.
Co by se jen s touto technikou dalo udělat! Jestli ze mě udělala génia, co ty ostatní tisíce lidí? Jaké fantastické úrovně vzdělanosti by mohlo být dosaženo užitím této techniky na normálních lidech? A na géniích?
Tolik dveří čekajících na otevření. Chci začít co nejdříve.
Vývojová zpráva 13. - 23.května
Stalo se to dnes. Algernon mě kousla. Přišel jsem za ní do laboratoře, a když jsem ji vzal z klece, chňapla mi po ruce. Dal jsem ji zpátky a chvíli jsem ji pozoroval. Byla nezvykle neklidná a vzdorovitá.
24.května
Burt, který má na starosti experimentální zvířata, mi sdělil, že se s Algernon něco děje. Je méně kooperativní, odmítá běhat v bludišti, její všeobecná motivace klesla. A také nežere. Každý se rozčileně ptá, co to může znamenat.
o 25.května
Nakrmil jsem Algernon, která nyní odmítá řešit zámkový problém. Každý mě s Algemon ztotožňuje. Svým způsobem jsme oba první svého druhu. Všichni předstírají, že Algernonino chování není pro mě nezbytně signifikantní. Je však těžké zamlčet fakt, že i některá jiná zvířata, která byla použita v tomto pokusu, se začínají chovat podivně.
Doktor Strauss a doktor Nemur mě požádali, abych už nechodil do laboratoře. Vím, co si myslí, ale nemohu to akceptovat. Půjdu vpřed se svými plány a popostrčím jejich výzkum o stupínek dále. Při vší patřičné úctě k těmto dvěma vědcům jsem si vědom jejich limitů. Jestliže existuje odpověď, naleznu ji sám pro sebe. Najednou se pro mě čas stal strašně důležitý.
29.května
Dostal jsem vlastní laboratoř a zároveň povolení pokračovat s výzkumem. Na něco jsem narazil. Pracuji ve dne v noci. Dal jsem si do laboratoře přinést skládací lehátko. Většinu času vyhrazeného na psaní zabírají poznámky, které třídím do několika šuplíků, ale čas od času pocítím ze zvyku potřebu zapsat své myšlenky a dojmy.
Shledávám, že počítání inteligence je fascinující studium. Mohu zde aplikovat všechny vědomosti, které jsem si osvojil. V jistém smyslu je to problém, o který jsem se zajímal celý život.
3l.května
Doktor Strauss si myslí, že příliš mnoho pracuji. Doktor Nemur říká, že se snažím vecpat celoživotní výzkum do několika týdnů. Vím, že bych si měl odpočinout, ale jakási vnitřní síla mě pohání a nedovolí mi zastavit se. Musím najít důvod pro náhlou regresi u Algernon. Musím se dovědět, jestli se to stane i v mém případě a kdy.
4. června
DOPIS DR. STRAUSSOVI (kopie)
Vážený doktore Straussi,
v příloze Vám zasílám kopii své zprávy s názvem Výsledek Algernon - Gordonova pokusu, Studie struktury a funkce zvýšené inteligence. Byl bych rád, kdybyste si ji přečetl a nechal ji publikovat.
Jak vidíte, moje pokusy jsou u konce. Ke zprávě jsem přiložil všechny vzorce a pravidla, v dodatcích jsou pak zařazeny matematické analýzy. Ty by měly být samozřejmě ověřeny.
Vědom si důležitosti, jakou tato práce má pro Vás a doktora Nemura (a nemusím snad zdůrazňovat také sebe), přezkoumal jsem snad tucetkrát všechny výsledky v naději, že snad někde najdu chybu.
Je mi líto, ale výsledky jsou správné.
Přesto jsem však vděčný, že jsem mohl svým malým dílem přispět svaté věci vědy zkoumáním funkcí lidského mozku a zákonů, které určují umělý růst lidské inteligence.
Vzpomínám si, jak jste mi jednou říkal, že neúspěch experimentu či vyvrácení teorie jsou pro další vývoj výzkumu stejně důležité jako úspěch. Dnes vím, že je to pravda. Přesto lituji, že můj vlastní příspěvek k tomuto oboru musí vyvracet zrovna práci dvou mužů, kterých si tak hluboce vážím.
V úctě Charles Gordon
5. června
Nesmím se stát přecitlivělým. Fakta a výsledky mých pokusů jsou jasné a sebesenzačnější aspekty mého prudkého vzestupu nemohou zakrýt skutečnost, že změna inteligence pomocí chirurgické techniky vyvinuté doktory Straussem a Nemurem nemá žádný praktický, tj. déletrvající význam.
Když jsem znovu prohlížel záznamy a údaje o Algernon, zjistil jsem, že je u ní patrná mentální deprese. Motorická aktivita je snížena, je patrná všeobecná redukce činnosti žláz a zrychlená ztráta koordinace.
Také se objevují náznaky progresivní amnézie. Jak je zřejmé z mé zprávy, toto i další fyziologické a mentální zhoršení syndromů může být poměrně spolehlivě předpovězeno aplikováním mé definice.
Výsledkem operace, kterou jsme oba podstoupili, bylo zintenzivnění a urychlení všech mentálních procesů. Nepředvídaný vývoj, který jsem si dovolil nazvat Algernon - Gordonův efekt, je tudíž logický. Hypotéza, která je tímto dokázána, může být vyjádřena následující definicí: Uměle zvýšená inteligence deterioruje v časové jednotce, která je přímo úměrná zvýšení.
Tuším, že tohle je sám o sobě významný objev.
Pokud budu schopen psát, budu i nadále zaznamenávat své myšlenky v těchto vývojových zprávách. Je to jedna z mých mála radostí. Má vlastní mentální deteriorace bude velmi rychlá.
Již jsem si sám na sobě začal všímat příznaků emocionální nestability a zapomnětlivosti, prvních symptomů...
10. června
Deteriorace pokračuje. Stávám se roztržitým. Algernon před dvěma dny zemřela. Pitva prokázala, že má předpověď byla správná. Její mozek ztratil na váze a bylo na něm možno pozorovat všeobecné vyhlazení mozkových záhybů.
Předpokládám, že totéž se brzo začne dít se mnou. Teď když už je to jisté, nechci, aby se to stalo.
Dal jsem Algernonino tělo do krabičky od sýru a pochoval jsem ji na zadním dvorku. Plakal jsem.
l5.června
Doktor Strauss mě opět přišel navštívit. Neotevřel jsem a řekl jsem mu, aby odešel. Chci, aby mě nechali na pokoji. Jsem teď opět nedůtklivý a vznětlivý. Cítím, jak mě počíná obklopovat tma. Je těžké nepřemýšlet o sebevraždě. Pořád si říkám, jak jednou tenhle deník bude důležitý.
Je to divný pocit, vzít do ruky knihu, kterou jste si ještě před několika měsíci s potěšením přečetli, a objevit, že si z ní nic nepamatujete.
Vzpomínám si, jak úžasný se mi zdál John Milton, ale když jsem teď listoval ve Ztraceném ráji, vůbec jsem tomu nerozuměl. Tak jsem se rozčilil, že jsem knihou mrštil o podlahu.
Musím se pokusit zachovat si alespoň něco z toho, co jsem se naučil. Pane Bože, prosím Tě, neber mi všechno!
19. června
Někdy večer se jdu projít. Včera v noci jsem si nemohl vzpomenout, kde bydlím. Domů mě vedl strážník.
Měl jsem zvláštní pocit, že tohle se mi už jednou přihodilo. Kdysi dávno. Stále si říkám, že jsem jediný člověk na světě, který může popsat to, co se se mnou děje.
21. června
Proč si nemohu vzpomenout? Musím bojovat. Ležím celé dny v posteli a nevím, kdo nebo kde jsem. Pak se mi to najednou v okamžiku vrátí. Příznaky amnézie. Symptomy senility - druhé dětství. Sleduji, jak přicházeji. Naučil jsem se tak mnoho a tak rychle. Nyní se má paměť rapidně zhoršuje. Nepřipustím, aby se to stalo. Budu s tím bojovat. Nemohu zapomenout na toho chlapce v bistru: prázdný výraz, hloupý úsměv a smějící se lidé. Ne, prosím, tohle ne...
22. června
Zapomínám věci, které jsem se naučil docela nedávno. Zdá se, že to postupuje podle klasického vzorce: poslední naučené poznatky jsou zapomenuty nejdříve. Nebo je ten vzorec jinak? Raději bych se na to měl jít znovu podívat...
Pročetl jsem si znovu svoji práci o Algernon - Gordonově efektu a měl jsem podivný pocit, že to psal někdo jiný. Některým částem už vůbec nerozumím. Motorická aktivita se také zhoršuje. Nedokážu se soustředit a psaní na stroji je čím dál tím těžší.
23.června
Úplně jsem přestal používat psací stroj. Má koordinace je špatná. Cítím, že se pohybuji čím dál tím pomaleji. Prožil jsem dnes hrozný otřes. Prohlížel jsem si kopii článku, kterého jsem použil ve svém výzkumu. Kruegerův Über psychische Ganzheit. Nejdříve jsem myslel, že mám něco s očima. Pak jsem teprve pochopil, že už neumím německy. Zkoušel jsem to i u ostatních jazyků. Všechno je pryč.
30. června
Uplynul celý týden, než jsem se opět pokusil psát. Proklouzává mi to jako písek mezi prsty. Většina knih, které vlastním, je na mě příliš obtížná. Jsem na ně naštvaný, protože vím, že ještě před několika týdny jsem je četl a rozuměl jim.
Stále si vštěpuju do hlavy, že musím psát tyhle zprávy, aby si někdo mohl přečíst, co se se mnou děje. Ale najít správné výrazy je stále obtížnější a totéž se dá říci i o pravopisu. I jednoduché věci musím vyhledávat ve slovníku a jsem netrpělivý sám se sebou.
Doktor Strauss sem dochází téměř denně, ale řekl jsem mu, že s nikým nechci mluvit a nikoho nechci vidět. Cítí se provinile. Všichni se tak cítí. Ale já přece nikoho neobviňuju. Dobře jsem věděl, co se může stát. Ale jak to bolí!
7. července
Nevím, kam se tenhle týden poděl. Dnes je neděle, to vím, protože za oknem vidím, jak jdou lidé do kostela. Myslím, že jsem zůstal celý týden v posteli, a pamatuju se, že mně paní Flynnová několikrát přinesla jídlo. Pořád a pořád si umiňuju, že musím něco udělat, ale potom to zapomenu nebo je snazší neudělat to, co říkám, že udělám.
V těchto dnech hodně myslím na matku a otce. Našel jsem fotografii, na které jsem s nimi na pláži. Otec má pod paží velký míč a matka mě drží za ruku. Nepamatuju si je takové, jací jsou na tom obrázku. Pamatuju si, že otec byl většinou opilý a hádal se s matkou o peníze.
Nikdy se moc neholil, a když mě objímal, vždycky mi poškrábal obličej. Matka říkala, že zemřel, ale bratranec říkal, že slyšel svou matku a otce mluvit o tom, že můj otec utekl s jinou ženou. Když jsem se zeptal matky, dala mi pohlavek a řekla, že otec je mrtvý. Nepamatuju se, že bych někdy zjistil, jestli to byla pravda, ale moc se o to nestarám. (Táta říkal, že mě jednou vezme na farmu podívat se na krávy, ale nikdy to neudělal. On nikdy neplnil své sliby...)
10. července
Moje domácí paní Flynnová má o mě starosti. Říká, že to jak ležím celej den v posteli a nic nedělám, jí připomíná jejího syna těsně před tím než ho vyrazila z domu. Říká že nemá ráda povaleče. Jestliže prej sem nemocnej to je jedna věc, ale jestli jsem povaleč to je druhá a to ona nestrpí. Řekl jsem jí že si myslím že jsem nemocný.
Zkouším trochu číst. Většinou jsou to povídky ale někdy musím tutéž věc číst několikrát za sebou protože tomu na poprvé nerozumím. A taky se mi těžce píše. Vím že bych si měl vyhledat všechny slova co neznám ve slovníku ale je to složité a já jsem většinou velmi unaven.
Tak jsem taky dostal nápad že budu užívat jen krátkých lehkých slov místo těch dlouhých těžkých. Šetří to čas. Asi tak jednou týdně dávám květiny na Algernonin hrob. Paní Flynnová si myslí že jsem se zbláznil když dávám květiny na hrob myši, ale já jsem jí řekl že Algernon byla něco zvláštního.
14. července
Je zase neděle. Nemám co dělat abych se zaměstnal protože můj televizor se polámal a já nemám peníze na jeho opravu. (Myslím že jsem ztratil šek z laboratoře za tenhle měsíc. Nevzpomínám si.)
Mám strašné bolení hlavy a aspirin mi moc nepomáhá. Paní Flynnová ví že jsem opravdu nemocný a velice mě lituje. Paní Flynnová je vynikající žena kdykoliv je někdo nemocný.
22. července
Paní Flynnová pozvala do domu divného doktora. Bála se že umřu. Řekl jsem doktorovi že nejsem nemocný že jenom někdy zapomínám. On se mě zeptal jestli mám nějaké příbuzné nebo přátele a já řekl ne já žádný nemám. Řekl jsem mu že jsem jednou měl přítelkyni která se jmenovala Algernon a že to byla myš a že jsme spolu závodili. Doktor se na mě tak divně podíval jakoby si myslel že jsem blázen.
Když jsem mu řekl že jsem kdysi byl génius tak se usmál. Mluvil se mnou jako bych byl nemluvně a přitom mrkal na paní Flynnovou.
Rozzuřil jsem se a vyhnal jsem ho poněvadž si ze<b> </b>mě dělal legraci tak jako si ji kdysi dělali všichni.
24. července
Nemám žádný peníze a paní Flynnová říká že si musím najít práci abych mohl zaplatit za činži kterou jsem už dva měsíce nezaplatil. Neznám jinou práci než tu kterou jsem měl u Doneganovy Plastic Box Company. Nechci tam jít zpátky protože tam mě všichni znali když jsem byl chytrý a možná že by se mi vysmívali. Ale nevím co jiného bych měl dělat abych sehnal nějaký peníze.
25.července
Díval jsem se na nějaké staré vývojové zprávy a je to velmi zajímavé ale nemohl jsem přečíst co jsem tenkrát psal. Vyluštím některý slova ale nadávají mi smysl.
Slečna Kinianová mě přišla navštívit ale řekl jsem jí běžte pryč nechci vás vidět. Plakala a taky křičela ale nepustil jsem ji dovnitř protože jsem nechtěl aby se mi vysmívala. Řekl jsem jí že už jí nemám rád. To není pravda. Pořád ji miluju a pořád chci být chytrý ale musel jsem jí to říct aby šla pryč. Taky dala paní Flynnové peníze na zaplacení činže. Musím si sehnat práci.
Prosím… prosím ať nezapomenu číst a psát…
27. července
Pan Donegan byl velice hodný když jsem přišel a požádal jsem ho o svoje staré místo uklizeče. Napřed se tvářil strašně podezřívavě ale když jsem mu řekl co se stalo dal mi ruku na rameno a řekl Charlie Gordone ty máš odvahu.
Každý se na mě díval když jsem přišel dolů a začal vytírat záchod tak jak jsem to vždycky dělal. Řek jsem si Charlie až se ti budou smát nenaštvi se protože víš že nejsou chytrý jak sis myslel. A taky byli jednou tvoji přátelé a když se smáli tak to neznamenalo že tě nemají rádi.
Jeden z nových lidí co tam začali pracovat když jsem odešel přišel a udělal vošklivou poznámku. Řekl hele Charlie ty jsi prej byl chytrej kámoš, vopravdickej génius. Řekni něco inteligentního. Bylo mi špatně ale Joe Carp přišel a popad ho za košili a řekl nech ho na pokoji zatracenej vtipálku nebo ti zakroutím krkem. Nemyslel jsem že se Joe postaví na moji stranu a tak si myslím že je opravdu můj přítel.
Pozdějš za mnou přišel Frank Reilly a řekl Charlie kdyby tě někdo obtěžoval nebo si z tebe utahoval zavolej mě nebo Joea a my mu dáme pořádně zabrat.
Řekl jsem děkuju Franku a tak jsem se zakuckal že jsem se musel otočit a jít do skladu aby mě neviděl brečet. Je to prima mít přátele.
28.července
Dneska sem udělal hloupost zapoměl sem že už nejsem ve třídě slečny Kinianový jak sem byl. Přišel sem tam a sed sem si na moje starý místo vzadu a ona se na mě divně dívala a řekla Charlesi. Nepamatuju si že by mě říkala takhle vždycky předtím jenom Charlie a tak sem řekl nazdar slečno Kinianová přišel sem na hodinu jenom sem ale stratil ten slabikář co sme zněj četli. Ona se rozplakala a vybjehla ze třídy a každej se namě díval a já viděl že to nejsou ty samý žácí co byli vmojí třídě.
Pak sem si najednou vzpomněl na voperaci a řek sem to sem tenkrát byl jinej Charlie Gordon a odešel sem než přišla spátky. Proto odejdu nafurt z New yorku. Nechci nic takovýho udělat znova. Nechci aby mně slečna Kinianová litovala. Všichni ve fabryce mně litujou a to já nechci a tak pudu někam kde nevěděj že Charlie Gordon byl jednou génijus teď nemůže ani číst knihu a neumí pořádně ani psát.
Beru si sebou nějaký knihy i když je neumím číst budu hodně cvičit a je možný že budu chitřejší než sem byl před voperací. Taky mám zaječí tlapku a štastnej desetník možná že mně pomůžou.
Esli to někdy budete číst slečno Kinianová nelitujte mně sem rád že sem dostal příležitost bejt chitrý poňvadž sem se naučil móc novejch věcí vo kterejch sem nevěděl že byly na tomdle svjetě a sem rád že sem je trošku poznal. Nevím co sem dělal nebo proč sem zase hloupí možná poňvadž sem se dost nesnažil. Ale je možný že když se budu snažit budu trošku chitřejší a zase najdu ty slova. Trošku si pamatuju jak mě bylo príma dyž sem čet tu knihu co má natrženou vobálku. Proto se budu hodně snažit abich mněl ten pocit znovu. Je to dobrej pocit vědět věci a bejt chitrý. Dybych teď byl chitrí hned bych si sednul a znovu to přečet. Stejně si mislím že sem první hloupí člověk na svjetě co udělal něco pro vědu. Pamatuju se že sem něco takovýho udělal ale nepamatuju se co. Tak mislím že sem to udělal pro všechny hloupí lidi jako já.
Zbohem slečno Kinianová a doktore Straussi a všichni. A P.S. prosím řekněte doktorovi Nemurovi ať se tak narozčiluje dyž si lidi z něho dělaj legraci nebo nebude mít žádný přátele. Je to lehký mít přátelle dyž jim dovolíte aby si zvás dělaly legraci. Tam co du budu mít přátelů.
P.P.S. Esli budete mít příležitost dejte nějaký kytky tam co má Algernon hrob na dvorku...