DVA HAVRANI
Když jsem se z pole vracela
dva havrany jsem slyšela
jak jeden druhého se ptá:
Kdo dneska večeři nám dá?

Ten první k druhému se otočil 
a černým křídlem cestu naznačil.
Krhavým zrakem k lesu hleděl
a takto jemu odpověděl:

Za starým náspem v trávě schoulený
tam leží rytíř v boji raněný.
A nikdo neví, že umírá.
Jen jeho kůň a jeho milá.

Jeho kůň dávno po lesích běhá
a jeho milá už jiného má.
Už pro nás bude dosti místa,
hostina naše už se chystá !

Na jeho bílé tváře usednem
a jeho modré oči vyklovem.
A až se masa nasytíme,
z vlasů si hnízdo postavíme.



(The Twa Corbies), Child 26
skotská lidová/Jan Lašťovička



přeložila, zpívá, hraje a asi i (c) Asonance