"Proč tak vážně?" -- The Joker
Trollové a jim podobní. Zhouba internetových newsgrup, mailinglistů, blogů, a diskusí. Otravnost co snad nikdy nezmizí. Nevítaní, nebo někdy vítaní a ve vzácných případech i zábavní, obvykle samozvaní návštěvníci víceméně jakéhokoliv online systému umožňujícího debatu mezi jeho uživateli.
V severském folklóru jsou trollové ošklivé potvory, obvykle zlé, žijící v horách, jeskyních či mohylách, obecně pod zemí. V mnoha příbězích dlí trollové pod mosty, hlídají je a od cestovatelů chtějících most přejít požadují odpověď na hádanku nebo zaplacení mýtného. Trolling, slovo podobné ale nesouvisející, popisuje metodu rybaření tažením vlasce s návnadou napříč ryby-obsahujícími vodami, obvykle za pomalu se pohybující lodí nebo navíjením vlasce na naviják ze statické pozice. Lodě jsou používány na lov velkých ryb, navijáky při rybaření na udici.
V dávných dobách Internetu, předtím než web sežral všechno co nebyl web a hlavním prostředkem pro skupinové diskuse byl nyní takřka zapomenutý Usenet, byla jedna diskusní skupina, alt.folklore.urban, známá jako AFU. Počátkem devadesátých let bylo běžnou zábavou jejích veteránů napsat pseudo-naivní příspěvek, nesmyslné tvrzení, nebo hloupou otázku, obvykle o nějakém dobře známém, do mrtě prodiskutovaném tématu. Starší členové skupiny poznají téma i autora, a nekomentují; nováčci, neznající ani jedno, zabírají na návnadu a ochotně odpovídají. Nahození takového příspěvku a jeho pomalé protažení diskusní skupinou bylo podle podobnosti s technikou rybaření nazváno "trolling na nováčky". Termn měl původně pozitivní náboj; koncem 90. let byl ale provoz na Usenetu natolik intenzivní a nováčků bylo tolik, že se trolling stal více rušivým než zábavným a už nebyl vítaný.
Současný trolling je charakterizován jako úmyslně disruptivní chování, typicky se odehrávající online, s úmyslem vyvolat četné a/nebo intenzivní reakce, optimálně flamewar nebo v extrémních případech uzavření serveru, za účelem pobavení se protagonisty. Podstatné jméno "troll" může označovat účastníka diskuse s těmito úmysly nebo zprávu jím odeslanou nebo chování takového charakteru. Trolling může být považován za kopání do mraveniště nebo píchání do vosího hnízda. Nakonec, nejlepší hamburgery jsou z posvátných krav.
Mělo by být zdůrazněno, že troll je hodnocení spíše subjektivního charakteru; zvláště v méně jednoznačných případech se individuální názory co je a co není troll mohou značně lišit.
Trollové a podobné otravnosti mají mnoho podob a forem. Podívejme se na některé z nich.
Nejběžnějším druhem je internetový troll, stvoření libující si v online kontroverzích. Objeví se nepozván a nepřestává otravovat. Jeho činnost může být cokoliv od neškodného ale otravného přispívání snadno rozpoznatelným a ignorovatelným spamem (např. opakované nadávky), přes narušování diskuse a osobní útoky, až po publikaci osobních údajů ostatních a nabízení nebezpečných dezinformací.
Aktivity trollů mají rozsah od relativně neškodných, občasných pokusů o narušení diskusí až po velké, vysokoprofilové kolektivní akce kdy se gangy deprivantů srojí na oběť, často postiženou nějakým neštěstím. Příkladem, publikovaným New York Times v článku "Malwebvolence - the world of web trolling" ("zlowwwule - svet weboveho trollingu"), je reakce komunity 4chan /b/, popsané níže, na sebevraždu Mitchella Hendersona, žáka sedmé třídy v Rochesteru v Minnesotě. Mitchellovi spolužáci vytvořili virtuální pomník na sociální síti MySpace. Novinové výstřižky o jeho smrti byly poslány na MyDeathSpace, website odkazující na MySpace stránky mrtvých uživatelů; odkaz přilákal trolly z /b/, kteří vyhodnotili příběh jako vhodný k zesměšnění, a začala mela. Během několika hodin byla na Mitchellově MySpace stránce nalezena zmínka o jeho ztraceném přehrávači iPod a /b/ rozhodl, že tento byl příčinou jeho sebevraždy. Někteří z Mitchellových spolužáků jej na jeho pomníkové stránce nazvali "an hero" ("hrdina", s gramatickou chybou - správný tvar je "a hero"), ostatní chybu opakovali; /b/ tento výraz promptně adoptoval jako zesměšňující označení. Hendorsonova stránka byla hacknuta, jeho fotografie nahrazena verzí upravenou jako zombie. Na jeho hrob byl položen iPod, fotografie byla nahrána na /b/. Hendersonova tvář byla remixována s videi a animacemi tančících a točících se iPodů, a s tvrdým pornem. Bylo uveřejněno telefonní číslo Hendersonovy rodiny; rok a půl jim volali trollové, hlásící se jako Mitchell volající ze hřbitova, někdo co našel Mitchellův iPod, nebo jako Mitchellův duch žádající o otevření dveří protože je zamčeno.
Relativně neškodným ale početným a neúměrně otravným poddruhem internetového trolla je gramatický nacista. Tyto kreatury, namísto konstruktivní účasti v diskusi, útočí na drobné chyby v pravopise a gramatice, ředí diskusi a zvyšují množství příspěvků bez zvyšování její kvality. Jelikož jejich schopnost porozumět danému tématu je zjevně omezená, musejí se spokojit s napadáním formy.
Podobní gramatickým nacistům, ale namísto pravopisu se pokoušejí zabránit používání některých slov nebo výrazů v určitých kontextech. Často se nejedná o trolly per se, neboť jejich emocionální zainteresovanost v tématu je skutečná (a obvykle intenzivní), jejich výsledný efekt je však stejně rušivý.
Na některých systémech, typicky malých s malým množstvím nováčků a nižší aktivitou, atmosféra stagnuje. Nastává groupthink, nové ideje co nejsou v souladu se skupinovým konsenzem nejsou přinášeny z obavy před narušením míru. Dlouhodobý člen si vytvoří nového uživatele a trochu zamíchá situací. Aktivita takového trolla je obvykle krátkodobá, a pachatel se ke své roli obvykle přizná. Obvykle není považován za špatného.
Podobají se běžným internetovým trollům, ale nezdržují se na delší diskuse. Objeví se znenadání, zasmrdí, a zase zmizí, aby z dálky pozorovali výsledek.
Tento druh předstírá, že sdílí názory nebo ideologii skupiny, ale má "obavy". Jeho tvrzení a otázky vnáší do skupiny nejistotu a pochyby. Často je skupina infiltrována členy opozičních skupin za účelem jejího oslabení zevnitř. Nezaměňovat s členy majícími legitimní obavy, jakkoliv je pokušení silné.
Jeden příklad je ze Spojených států z roku 2006, z volební kampaně do Kongresu. Některé z liberálních blogů v New Hampshire byly navštěvovány uživatelem podepsaným jako "IndieNH" a "IndyNH", který si dělal starosti, že Demokraté ztrácejí čas a peníze na podpoře demokratického kandidáta Paula Hodese, neboť Charles Bass, úřadující republikánský kandidát, je neporazitelný. Později se provalilo, že IndyNH je Tad Furtado, jeden z Bassových hlavních zaměstnanců.
V Čechách, krátce před volbami, strana ODS oznámila své obavy o možném útoku na Petru Paroubkovou, manželku Vůdce strany ČSSD. Langer, volební manažer ODS, pravil, že za útokem může být ČSSD za účelem nařčení ODS. Jednalo-li se o pokus nařknout ČSSD, umýt si ruce před plánovaným útokem, nebo nefalšovaná paranoia vybičovaná hysterií kampaně, není zNenámo.
Hateři, nenávistnící, jsou poddruh trollů zamořujících YouTube. Jejich oblíbenou zábavou je negativní hodnocení nahraných videí a psaní pohrdlivých komentářů, zejména k originálním videím jejich vlastních tvůrců. Za totální úspěch je považováno dotlačení jejich cíle ke smazání jeho videí a opuštění uživatelského účtu. Je ovšem jednoduché nařknout z haterství někoho, kdo si skutečně myslí, že dané video je šunt.
Masivně multiplayerské hry, virtuální světy s velkým množstvím hráčů, zplodily specifický poddruh trolla, známý jako griefer (od slova "grief", trápení). Tito úmyslně vyvolávají potíže pro ostatní hráče, sabotují úsilí jejich vlastního týmu, úmyslně střílí na vlastní, úmyslně se nechávají zabít pro oslabení týmu, ztrácí čas ostatních hráčů, zabíjí je, přilákává potvory aby zabily ostatní hráče (někdy včetně jich samotných), verbálně urážejí ostatní, a obecně působí frustraci a otravnost, v tomto kontextu nazývanou "grief". Griefeři existují i na jiných platformách, např. diskusní fóra a wiki; taková definice je však poněkud nejistá, neboť tam mohou spadat pod definici internetového trolla. Mohou zde ale být významné rozdíly. Nahrání animovaných blikajících obrázků do diskuse epileptiků (což může u některých lidí vyvolat záchvat) je přiklad akce griefera, zatímco troll by typicky jenom útočil na pocity členů a dráždil jejich emoce.
Trolling může sloužit jako forma psychologického boje. Některé názory a diskuse jsou nepohodlné pro držitele moci v dané oblasti. Jelikož ne všechno je výhodné řešit silou, narušení aktivit opozice je zbraní volby. Typickým přístupem je použití týmu dobrovolníků, pracujících pro ideologii nebo za malý peníz, najatých na monitoring diskusních fór a prosazování jejich (nebo, přesněji, provládního) názorového směru, zpochybňování názorů opozice, šíření dezinformací, převádění debat na jiná témata, a zabraňování diskusím aby se dostaly příliš daleko v nežádoucím směru. V Číně jsou takové skupiny nazývané "Wumáo dang", Padesáticentová Strana, podle padesáti čínských centů (pěti mao) placených za post v diskusi. Ruská tajná policie prý organizuje takové skupiny pod názvem "Rudé web-brigády". Podle Jana Kubáčka, politického komentátora, je tato metoda využívána i v Čechách; stranou nejzkušenější v oblasti Internetu je prý Top09 s ODS a ČSSD v závěsu.
Varianta státem sponzorovaného trolla je korporátní troll, typicky operativec public relations, pracující za peníze. (Státem sponzorovaní trollové mohou být motivováni i ideologicky.) Korporátní trollové se zaměřují na šíření informací ve prospěch jejich klienta, často pomocí placení malých částek dalším lidem aby papouškovali jejich argumenty, nebo aby se objevili na shromážděních a opticky zvyšovali počet příznivců, šíření pochyb o jiných názorech nebo konkurenčních produktech (zde se často chovají jako obavoví trollové), používají "sock puppets" (vícenásobné identity) k znásobení svého hlasu. Takovéto umělé vyrábění falešných příznivců je známé jako "astroturfing".
Trollové se vyskytují i ve fyzické realitě. I když fyzická separace poskytnutá počítačem zprostředkovanou komunikací dává lepší podmínky pro neomezený trolling, takovéto disruptivní elementy se vyskytují i ve fyzickém světě. Prostorová blízkost trollovaných subjektů však zvyšuje riziko přímé fyzické konfrontace, a tedy vyžaduje významně vyšší množství odvahy.
Tento typ trollingu se dá využít pro satirické účely a dovést až na úroveň vskutku uměleckou. Sacha Baron Cohen, v tomto kontextu lépe známý jako postava kterou hraje - kazašský novinář Borat Sagdiyev, pracoval s tématy od intolerance k nacionalismu a podařilo se mu úspěšně nakrknout dokonce i kazašské státní představitele. Trolling, zvláště v rukou komiků, je velmi účinná metoda satiry.
Jak předvedl Borat, i audiovizuální tvorba může mít charakter trolla. V Čechách, krátce před volbami, rozvířil a polarizoval veřejné mínění volební klip poněkud hrubé a nezdvořilé povahy, režírovaný Petrem Zelenkou a hraný Marthou Issovou a Jiřím Mádlem. Čtvrtou, méně známou postavou v aféře, je David Šimák, zaměstnanec obsahové agentury, muž za scénou, který pomohl s medializací klipu. Video "Přemluv bábu", hrubě a ostentativně vykrádající mnohem zdvořilejší a elegantnější volební výzvy Sarah Silvermanové, prý nebyl míněný jako troll ale jako vážně míněná výzva; pochyby však zůstávají - vis Poeův zákon popsaný níže.
Vysokokalibrovým realitním trollem je český umělec David Černý. Jeho skulptura "Entropa" úspěšně zesměšnila celou Evropskou Unii, stát po státu, a zvedla mandle několika politiků s chirurgicky odstraněným smyslem pro humor. Též se mu podařilo napálit české politiky tvrzením o účasti umělců z dalších zemí; všech 26 ostatních autorů skulptury bylo fiktivních a jejich životopisy byly vymyšlené.
Jedním z prvních dokumentovaných trollů v reálném životě byl Socrates. Jeho neustálé rýpání, zpochybňování Řádu Věcí, a otravování spoluobčanů mu získalo místo v historii k obsazení a číši jedu k vypití. Jelikož si získal své místo i v učebnicích dějepisu a filozofie, pokračuje v otravování i tisíce let po své smrti; trollovací úspěch vskutku pozoruhodný.
Podtypem trolla z reality je provokatér. Tito se obvykle vyskytují na politických schůzích, ať už v budovách či na volném prostranství, a přerušují mluvčího nepříjemnými poznámkami či otázkami. Ne všichni provokatéři jsou trollové; často je primární motivace politického charakteru a narušování debaty je jen metodou, nikoliv cílem. Někteří řečníci jsou dostatečně chytří a schopní improvizovat repliky; jiní nejsou, tito pak buďto musí poznámky skousnout, nebo se zbaběle spoléhat na "krotké" obecenstvo, předem vybrané z garantovaných příznivců, s vyloučením všech případných odpůrců. Takové akce pak povolují jen podpůrné slogany a skandování; lidé s kritizujícími hlasy jsou vyvedeni, občas za pomoci policie. Americké republikánské mítingy v polovině tohoto desetiletí byly touto strategií proslulé.
Někteří provokatéři jsou zábavní. "Nepotřebuji péči o matky, takže platit za ní v mém zdravotním pojištění je něco co nepotřebuji a jenom mi to zdraží pojistné," prohlásil republikánský senátor Jon Kyl během diskuse v americkém Senátu. "Myslím, že vaše matka ji potřebovala" přerušila jej demokratická senátorka Debbie Stabenow.
V některých případech je k umlčení provokatérů použit vhodný zákon. Roku 2005 přerušil Walter Wolfgang, osmdesátidvouletý protiválečný aktivista, řeč Jacka Strawa blábolícího o ustanovení demokracie v Iráku výkřiky "To je lež" a "Nesmysl". Byl z konference vyveden. Pokusil se vrátit se, a byl promptně zatčen podle Zákona proti terorismu ("Terrorism Act"). Teprve hlasité projevy rozhořčení veřejnosti i médií donutily britskou vládu k omluvě.
V českém kontextu je známým provokatérem Jiří Šinágl. Skupinoví, dobře organizovaní provokatéři jsou též Modré týmy, bojovníci v barvách ODS narušující volební mítingy ČSSD.
Druh, který mezi klasické trolly nepatří ale jeho důležitost mu zasluhuje zmínku, je takzvaný "patentový troll". Tato stvoření obvykle nejsou jednotlivci; běžnější jsou malé firmy, často s kapitálovou podporou firem větších. Patentový troll obvykle skupuje patenty jiných subjektů a později je používá k vybírání výpalného v podobě licenčních poplatků či odškodnění. Namísto tvorby nových věcí nebo poskytování jiných forem hodnot a inovací je jedinou snahou patentových trollů vydělat peníze parazitováním na práci ostatních, namísto aby sami pracovali s nakoupenou technologií. Oběti soudních žalob jsou obvykle vybírány ze skupiny subjektů příliš malých na to aby si mohly dovolit dobře oprávníkovanou obranu aniž by je její cena zruinovala, a které tedy budou přístupnější mimosoudnímu vyrovnání. Tyto precedenty jsou pak použity k zastrašování a šikanování ostatních subjektů a k nucení zaplatit trollovi. Trollové s dobrou kapitálovou podporou, kteří si mohou dovolit vydržovat armádu právníků a mnohaleté soudní spory, mohou útočit i na velké firmy. Patentoví trollové si obvykle k podání žalob vybírají jurisdikce, kde mají největší šanci vyhrát; oblast východního Texasu je jedna z nejoblíbenějších. Pachatelé - vlastníci a financovatelé sporů - se obvykle zbaběle schovávají za řady právníků a fiktivních společností.
Jelikož jde o velké peníze, zkřížit cestu patentovým trollům může být nebezpečné. V létě 2007 se na internetu objevil blog "Patent Troll Tracker", umístěný na službě Google Blogspot, a rychle si získal popularitu. Jeho anonymní autor rozkryl mnoho případů, taktik trollů, a odhalil identity zapojených právníků. Právníci se přirozeně naštvali. Bodem zvratu byl případ, kdy firma ESN zažalovala firmu Cisco dne 15. října 2007, zatímco patent samotný byl udělen až o den později; počáteční datum sporu bylo pak v dokumentech podezřele změněno na následující den. postižení právníci se neúspěšně pokusili vymáčknout identitu autora blogu z Google, a později vypsali odměnu 15,000 dolarů na jeho odhalení. Následně, 28. února 2008, se autor sám odhalil jako Richard Frenkel, ředitel odboru duševního vlastnictví a poradce pro Cisco. Právníci, T. John Ward mladší a Eric Albitton, promptně Frenkela zažalovali za újmu na cti a požadují odškodnění za ostudu, hanbu, potupu, duševní újmu, trápení, újmu na jejich reputaci, dobrém jménu, a postavení v komunitě, a vystavení nenávisti, pohrdání a zesměšňování veřejností, spolupracovníky, klienty, přáteli, i příbuznými. Což je poněkud nadbytečné, neboť všeho zmíněného bylo dosaženo už tím, že dotyční jsou žoldáckými právníky patentových trollů. Soudní spor nyní probíhá a blog je nepřístupný - další z mnoha argumentů ve prospěch plně anonymního publikování.
Online prostředí fyzicky odděluje účastníky komunikace a odstraňuje mnoho zpětných vazeb sprostředkujících sociální status a emoce; móda, doplňky oděvu a další stavové symboly nejsou vidět, modulace hlasu a výraz tváře zprostředkující emocionální obsah komunikace nejsou vidět taktéž. Podvědomé behaviorální inhibitory jsou tedy potlačeny; v online prostředí se lidé chovají více v souladu s jejich vlastní povahou než v přímém kontaktu. V psychologii je tohle známé jako "online disinhibiční efekt".
Taková disinhibice může mít silně pozitivní důsledky. Lidé o svých problémech hovoří otevřeněji a chovají se více jako kdo skutečně jsou, nebo kdo chtějí být, namísto toho co dle jejich názoru bude společensky nejakceptovanější. Hledání sociálních skupin, které dotyčného přijmou, je jednodušší online než ve fyzické realitě; jeden člověk může být virtuálně přítomen na mnoha "místech" najednou, patřit do mnoha skupin, a vyhledání nové skupiny nevyžaduje náklady časové ani finanční spojené s fyzickým přesunem. Absence omezení fyzického prostoru umožňuje i sociálním a kulturním menšinám snadné shromažďování; absence vizuálních podnětů pak snižuje bariéru ke vstupu i lidem jinak trpícím předsudky ostatních díky jejich rase, pohlaví, nebo vzhledu.
Disinhibice může mít i zcela opačný efekt. Jelikož riziko plynoucí ze "špatného" chování je nízké, obvykle omezené na vykopnutí z příslušné skupiny (s potenciální možností vrátit se zpět s jinou identitou), může být převáženo subjektivním ziskem ze získání pozornosti, nebo získáním relevance ve skupině, i když negativní. Tranzitivní povaha online identit dále snižuje negativní důsledky zpětných vazeb na pouhé vyloučení z dané komunity, což není trest pokud dotyčný ani neměl úmysl do ní patřit.
Kombinace disinhibice, pocitu anonymity, a dostupného obecenstva může stimulovat antisociální chování. Populárně je tento jev známý jako "Velká Teorie Internetových Zmrdů" (Great Internet Fuckwad Theory, GIFT) Johna Gabriela, publikovaná v komiksu "Penny Arcade" dne 19. března 2004.
Disinhibice může vést k osobním útokům. Takové útoky jsou běžné, zvláště v prostředí škol (šikana) a i v prostředí firem (mobbing, bossing), kde často slouží jako nástroj demonstrace a udržování sociální dominace nad subjekty na spodku společenského žebříčku. To samé chování může být nyní zprostředkováno i elektronicky a je známé jako kyberšikana ("cyberbullying"). Trolling, zvláště pokud je zaměřený na jednu specifickou osobu, může být jednou z mnoha metod kyberšikany.
Pro individuální trolly je odměnou primárně získání pozornosti, vyvolání reakce, a vzrušení z narušení emocionálního stavu druhých, občas natolik intenzivního, že si zaslouží klasifikaci jako emocionální terorismus. Trollové se však mohou i sdružovat do skupin; pak přichází do hry i jevy v rámci skupinové sounáležitosti, přijetí členy skupiny (VELMI silná motivace a základní faktor v problematice mnoha sociálně patologických skupin), uznání ostatních, touha po uznání v rámci skupiny, sociální postavení v rámci skupiny a další příbuzné faktory. Skupiny trollů mohou mít několik málo členů, nebo může jít o online lynčující davy se stovkami členů. Vlastnosti skupiny jsou určeny davovou psychologií; komunita složená z podobně uvažujících členů může být rozhýbána k akci jedním nebo několika málo jednotlivci.
Někdy je důvodem i pokus o demonstraci zranitelnosti a důvěřivosti lidí, zejména jejich tendence věřit falzifikovaným informacím podávané jako pravdívé. Trollové si vytvářejí falešné identity a manipulují ostatní k uvěření, že se jedná o lidi skutečné.
Někteří lidé jsou jsou natolik nafoukaní a přehnaně sebejistí, že jejich postoje hraničí s trollováním. Známý příkladem z českého Internetu je Radek Hulán.
Gangy trollů terorizují jednotlivce i skupiny pro své vlastní pobavení; zjitřené emoce, vztek, nepřátelství, paranoia vůči nově příchozím, nebo jiné reakce jejich obětí slouží jako zdroj "lulz". Lulz je slangový termín odvozený od akronymu LOL ("laughing out loud", označující hlasitý smích) a znamená zábavu odvozenou z narušení něčí emocionální rovnováhy.
Skupiny také vyvolávají skupinový nátlak na své členy, který je dále radikalizuje. Jednání, které by normálně nepřicházelo v úvahu, je prováděno za účelem předvedení se před skupinou, k získání si vyšší úrovně uznání skupiny, a aby dotyčný nevypadal zbaběle nebo slabě. V takovém prostředí i nesmělí jedinci ukazují svou normálně potlačenou agresivitu. Motto davu trollů známého jako "Anonymous" to shrnuje jako "Nikdo z nás není tak krutý jako my všichni" ("Nobody of us is as cruel as all of us").
Nejlépe známá současná skupina trollů je 4chan.org, nebo přesněji jeho sekce /b/. Trollové se zde scházejí, plánují útoky, vzájemně se popichují k odvážnějším akcím a organizují skupinové operace. Encyclopedia Dramatica a její přidružené komunikační kanály hrají stejnou roli; obě tyto komunity se prolínají. A existují i další.
V komunitách trollů vzniká i specifický slang. Mimo "lulz" existuje i termín "lolcow" (subjekt, ze kterého je možné "dojit" lulz), "/b/tard" nebo "btard" (čtenář/člen /b/ sekce 4chan), a tucty dalších.
Jeden z nejznámějších příkladů hry s falešnými identitami je Craigslist Experiment. Jason Fortuny, grafik na volné noze a administrátor sítí žijící v Seattle, vzal inzerát z inzerčního webu Craigslist, od ženy hledající dominantního partnera pro sexuální hrátky, a znovu jej vystavil na Craigslist v osobní sekci oblasti Seattle, se svojí kontaktní adresou. A odpovědi jen pršely. 4. září 2006 Fortuny publikoval všech 178 odpovědí, včetně fotografií a osobních kontaktů, na serveru Encyclopedia Dramatica, s povzbuzením ostatním aby se pokusili najít a zveřejnit o dotyčných další informace. Následně dva z respondentů ztratili práci a alespoň jeden, dočasně, i přítelkyni. Fortuny byl zažalován jednou z obětí u soudu v Illinois a obdržel i několik výhružek zabitím; následně se pokusil z internetu ostranit svou adresu a telefonní číslo. Budoucnost ukáže, jak se mu to povedlo.
Další Fortunyho hra s identitou proběhla krátce po sebevraždě Megan Meier, popsané detailněji níže. Krátce poté, co případ získal publicitu, vytvořil blog "Megan si koledovala" ("Megan had it coming"), kde na ni hrubě útočil; jako autor blogu byla uvedena Lori Drew, pachatelka původní falešné identity která byla faktorem v sebevraždě Megan. Fortuny svou motivaci popsal jako pokus "zpochybnit veřejný hlad po lítosti a vymahatelnost zákonů o elektronickém obtěžování". S úspěšností této operace je prý spokojen.
Další formou hry s identitami jsou falešné účty na síti Twitter. Někdo si vytvoří falešný profil s reálným jménem své oběti, obvykle nějaké celebrity, a pak jejím jménem rozesílá zprávy.
Falšování kvalifikace je další formou hry s identitami; jméno osoby je skutečné, její uvedená kvalifikace nikoliv. Takoví trollové předstírají kvalifikaci buďto pro osobní prospěch, nebo, dočasně a s úmyslem se později přiznat, k důkazu argumentu.
Příkladem takového důkazu je Sokalova aféra. Roku 1996 napsal Alan Sokal, profesor fyziky, pseudovědecký článek nazvaný "Překračování hranic: k transformativní hermeneutice kvantové gravitace" ("Transgressing the boundaries: towards a transformative hermeneutics of quantum gravity") a poslal jej do žurnálu "Social Text", publikace postmoderních kulturních studií. Článek byl vydatně okořeněn nesmysly a jeho účelem bylo otestovat, zda dobře znějící podvrh, který je v souladu s ideologií časopisu, projde. Krátce po jeho publikaci Sokal podvrh odhalil v časopise "Lingua Franca", čímž vyvolal bezmocný hněv postmoderních blábolilů. V boji mezi fyzikou a postmoderní kvazi-filozofií nakonec vždy zvítězí fyzika. Existuje více takových aférek, včetně akceptace referátu vygenerovaného programem SciGen, napsaným třemi studenty MIT, na 2005 World Conference on Systemics, Cybernetics, and Informatics. Další případy jsou v oblastech od exaktních věd až po filozofii, poezii a umění.
Příkladem falešné kvalifikace pro zvýšení váhy vlastního názoru, i když nejde o trolling jako takový, je Essjay Kontroverze. Essjay se stal editorem na Wikipedii a ve svém profilu tvrdil, že přednáší vysokoškolskou teologii a má doktoráty z teologie a kanonického zákona. Později použil váhu své "kvalifikace" v několika diskusích o obsahu různých wiki článků. Poté, co poskytl rozhovor New York Times, a následném odhalení podvrhu, noviny otiskly opravu a omluvu. Jimmy Wales, spoluzakladatel Wikipedie, nejprve Essjaye podpořil, ale svou podporu stáhl poté, co se dozvěděl o tom, jak Essjay své "kvalifikace" využíval v debatách.
Poeův zákon, aneb tenká linie mezi trolly a pravověrnými
"Bez mrkajícího smajlíku nebo jiného zjevného indikátoru humoru je nemožné parodovat kreacionistu způsobem, který by se nedal zaměnit se skutečnou verzí." -- Nathan Poe I nefalšovaná satira může být zaměněna za trollování. Poeův zákon říká, že pokus satirizovat fundamentalistický názor může být za takovýto názor sám zaměněn - příliš mnoho fundamentalistů je ve svých názorech natolik radikální, že tyto mohou být samy za satiru zaměněny. Platí to i opačně; satira může být považována za opravdový názor. Nejlepší příklady se dají najít na náboženských fórech; vybrané citáty jsou k nahlédnutí např. na webu "Fundies say the darndest things" ("Fundamentalisti říkají ty nejproklatější věci"), http://www.fstdt.net/. Různí rasisté a příznivci konspiračních teorií jsou také zdrojem zábavy. Parodie jsou často zaměněné za reálnou věc. Zatímco argumenty od křesťanů mohou vypadat jako ateistické pokusy o trollování, ateistické pokusy zesměšnit nedostatek logiky ve vírocentrickém uvažování bývají jejich cíli interpretovány jako pravdivá tvrzení. Pravověrní fundamentalisté, ať již náboženští, konspirační, političtí, rasističtí, nebo fanatičtí zastánci alternativní medicíny či volnotržní ekonomie, jsou specifickým typem cílů pro trolly. Často ani nepotřebují nějakou úmyslnou provokaci a samovolně produkují proud zábavných absurdit. Conservapedia, http://www.conservapedia.com/, je takový příklad; satirické trollování se mísí s pravými náboženskými bludy do výsledného lahodného koktejlu nesmyslů. Takovéto pokusy ale mohou mít děsivé výsledky. Yes Men, skupina performančních umělců, navštěvovali americká republikánská shromáždění a rozdávali letáky s titulkem "Yes, Bush Can" ("Ano, Bush může"), s dotazníky se seznamem občanských práv zaručených Ústavou a dotazem, kterých svobod se lidé chtějí vzdát ve jménu Války s Terorismem. Namísto očekávaného zděšení však lidé zaškrtávali možnosti a vyplněné dotazníky vraceli zpět. I literatura faktu se občas může podobat parodii. Armády a velké firmy často přirozeně produkují prostředí vskutku dilbertoidní. |
Trollující chování má mnoho možných podob, daných povahou cíle, trolla samotného a typem použitého média - ať už je to mailinglist, USENETová skupina, webová diskuse nebo jiné.
Jedna z oblíbených metod trollingu je úmyslná publikace kontroverzního tématu nebo názoru, bez úmyslu jej vážně prodiskutovat, jen pro vzrušení z vyvolání odpovědí. Nejběžnější vektory jsou témata ke kterým mají členové cílové skupiny silné emocionální vazby - např. rasismus, znásilnění (zejména v podpůrných skupinách obětí nebo na feministických webech), oběti sebevražd, nacionalismus (zejména ve vztahu k Izraeli), náboženství nebo jeho absence (zatvrzelí kreacionisté jsou zvlášť šťavnatý cíl), operační systémy nebo hardwarové platformy (uživatelé Linuxu a, zejména, příznivci značky Apple mají tendenci nadměrně reagovat), a mnohé další. Téma zvolené trollem je vybrané tak, aby spustilo co možná nejsilnější reakci dané skupiny.
Příspěvky jsou obvykle napsané anonymně nebo s použitím k tomu účelu vytvořené postradatelné identity; jména identit mohou být zvolena k přilákání ještě více pozornosti. Předstírání identity někoho jiného je běžné. Použití "sock puppets", vícenásobných identit ovládaných jednou osobou a poskytujících zdání početní převahy, je časté.
Často používané jsou identity ženské, neboť v online prostředí ženy přitahují mnohem více pozornosti; a pozornost je krmivo pro trolly. Takové identity jsou známé jako GIRL ("Guy In Real Life", "v reálném životě chlap"). Na druhou stranu, jelikož ne všichni chtějí přitahovat pozornost, zvlášť když většina z ní představuje blbě skrývané nešikovné flirtování, mnoho žen se vydává za muže, nebo používají nespecifikované pohlaví. Převaha mužů v mnohých částech Internetu byla shrnuta v úsloví "Vítejte na Internetu, kde muži jsou muži, ženy jsou muži a děti jsou agenti FBI".
Pro obrázkové boardy, kde uživatelé mohou nahrávat obrázky, je metodou volby nahrání velkých souborů. Tyto soubory, stažené každým návštěvníkem stránky, přetěžují připojení serveru a zpomalují komunikaci s ním. Administrátor musí takové soubory odstranit manuálně, nebo použít softwarové řešení omezující velikost obrázku nebo jej transkódující do použitelnější formy.
Crapflooding, vkládání velkého množství komentářů, je útočná metoda častá proti blogům, fórům, mailinglistům, wiki systémům, a dalším podobným komunikačním systémům. Takové příspěvky obvykle obsahují nějakou formu nenávistného textu nebo vulgarity. Běžně se vyskytují šokující obrázky nebo animace. Text může být částečně nebo úplně náhodně generován, pro obejití filtrace vícenásobných komentářů. Jelikož manuální vkládání dostatečného množství rušivých příspěvků je otravné, byly vyvinuty automatizované nástroje. Příklady jsou MailRape (rozesílající emaily, určený pro unix, napsaný v jazyce Ruby), Nraep (napsaný v PHP, automaticky přihlašující email oběti na více než 9000 mailinglistů, využívajících je jako distribuovaný nástroj pro odmítnutí služby), Domorato (posílá množství SMS zpráv, je napsaný v PHP a využívá chybu v jednom webu poskytujícím rozhraní pro posílání SMS přes web), Wpcomments.sh (shellový script v jazyce bash určený pro zaplavování blogů typu Wordpress), a CloudNine Multimailer (aplikace napsaná v PHP, určená pro rozesílání hromadných mailů; původně nazvaná Sparky's Mailbomber a navržená pro Project Chanology za účelem spamování Scientologů). Dalším přístupem je spamování IRC kanálů.
Další taktikou je vkládání odkazů na materiály nevhodné k prohlížení v práci, maskovaných jako něco neškodného. Běžně je používána extrémní pornografie nebo různé nechutné obrázky.
Neškodnější ale stále docela otravnou variantou jsou odkazy na něco, co je předkládáno jako požadovaný obsah, ale namísto slíbeného obsahu typicky vedoucí na stránku YouTube s hudebním videem Ricka Astleyho "Never gonna give you up". Tato metoda je známá pod názvem "Rickrolling" a zrodila se ve skupině 4chan.
V komunitách, kde existují divoce odlišné názory na nějaké téma, může být zažehnuta flamewar. Provokativní, často neškodně vypadající, otázka je vložena do diskuse; členové znesvářených táborů začnou odpovídat se svojí verzí "pravdy", jsou "opravováni" nebo zpochybňováni členy opozičních táborů, a trollovi pak už stačí jen sedět, baštit popcorn a bavit se divadlem rozvíjejícím se před jeho očima.
Obavový trolling se používá k destabilizaci trollované skupiny, k oslabení její vůle a ke zpochybnění jejích základních hodnot a předpokladů. Obavový troll se obvykle maskuje jako skutečný člen skupiny.
Fanfiction dílko může být sepsáno formou, která bude fanoušky původního díla považována za nepřístojnou, s úmyslem zmíněné fanoušky naštvat. Tento žánr literatury se nazývá Troll Fic.
Oběti nehod, nebo přátelé a příbuzní čerstvě zemřelých, jsou citlivé na detailní zobrazení podobných nehod (nebo Té Nehody samotné) a jiných obrázků vybraných k připomínání traumatu a jeho prožívání znovu a znovu. Po sebevraždě středoškolačky Alexis Pilkington ji trollové začali na různých webech označovat jako "sebevražednou děvku" a na její facebookovou stránku vkládali příslušné obrazové materiály. Roku 2006, když osmnáctiletá studentka zemřela po nabourání otcova auta do betonového sloupu, trollové získali fotografii jejího těla po nehodě a posílali je emailem truchlící rodině. Oba zmíněné případy získaly pozornost masových médií.
Fotografie obětí mohou být upravené Photoshopem do různých podob. Čerstvě mrtví se často zobrazují jako zombies. Publikace a úpravy fotografií lidí ošklivých a/nebo tlustých jsou také obvyklé. Někdy se fotografie a její upravené verze stanou dostatečně populární, a původně zlomyslný troll získá samostatný život jako internetový mem.
Smrt přitahuje trolly jako kravinec mouchy. Když zemřel jeden z hráčů World of Warcraft, jeho spoluhráči ze stejné guildy (skupiny spolupracujících hráčů) zorganizovali ve hře virtuální pohřeb. V zóně, kde bylo povolené zabíjet hráče. S veřejným oznámením místa a času předem. Když nastal čas obřadu, členové truchlící guildy se seřadili... a byli promptně napadeni jinou skupinou, Serenity Now - a pobiti do jednoho. City byly zjitřeny, hlasité protestní hlasy požadovaly vyhoštění členů Serenity Now ze hry, a incident získal pozornost médií zaměřených na počítačové hry.
Virtuální světy, zejména hry, poskytují pro trolling mnoho příležitostí. Oblasti ve světě Second Life jsou zamořovány penisy, swastikami, nebo jinými mnohokrát namnoženými objekty. W-Hat, skupina SA Goons - trollů shromažďovaných okolo serveru Something Awful - se usadila v Second Life a otravuje místní; politická kampaň Johna Edwardse byla narušena, stromy objímající elfové byli oblaženi průmyslovým odpadem z továrny W-Hat, oblasti s tématem Hvězdných válek byly navštěvovány Sith Ewoky. Eve Online, další virtuální svět s mnoha hráči, je zamořený goony; jejich roje, goonswarmy, mají mnoho členů s různými úlohami, z nichž nejviditelnější je Jihadswarm. Jihadswarmisti číhají v oblastech bezpečného vesmíru, napadají a ničí drahé těžební lodě za křiku islamistických bojových hesel, a krátce nato jsou rozstříleni na cucky přispěchavšími policejními jednotkami - ale to už škoda byla způsobena a lulzy byly sklizeny.
Častou taktikou je vyhledání a online zveřejnění osobních údajů oběti, včetně telefonních čísel, fyzických a emailových adres, a fotografií. To je občas součástí rozsáhlejších operací. Zveřejňování osobních údajů je též používáno k otravování a nepřímému ohrožování ideologických nepřátel a jejich vystavování hrozbě násilí; např. radikální křesťanské skupiny zveřejňují adresy doktorů provádějících potraty, a neonacistické weby "Redwatch" poskytují tuto něžnou láskyplnou péči osobám považovaným za levičáky, anarchisty, antifašisty, nebo třeba i jen členy sexuálních či rasových menšin.
Další běžnou - a nebezpečnou - taktikou je publikace úmyslně špatných odpovědí na otázky nebo špatná doporučení. V unixových (a linuxových) diskusích může být doporučen příkaz "rm -rf /" ("vymaž všechny soubory v počítači"). Jiný destruktivní kanadský žertík je "cat /dev/zero > /dev/hda", který přepíše první disk v systému nulami za současného zničení dat a zneprovozuschopnění počítače. Většina rad v podpůrných fórech bývá dobrá, nevyplatí se ale věřit všemu, zejména pokud nerozumíte podstatě doporučeného. Totéž používají i některé počítačové červy; některé tzv. "hoax červy" jsou v podstatě jen textové emaily, varující uživatele, že jeho počítač může být něčím infikován, jmenující jeden či více normálně přítomných systémových souborů jako známku infekce, doporučující jejich smazání (někdy s negativními důsledky pro počítač), a dožadující se rozeslání všem kontaktům uživatele, aby byli také "varováni před nebezpečím".
Některé trollovací akce jsou zaznamenány v podobě snímku obrazovky. Klasickým příkladem je "Newfag Tutorial #3: How to triforce". (Triforce je znaková reprezentace tří trojúhelníků v trojúhelníku, symbol jedné ze sil ve hře Legend of Zelda, její zapsání ve formátu HTML není úplně triviální neb se nedá formátovat za použití mezer.) Tento výukový materiál poskytl sadu instrukcí jak vytvořit spustitelný .bat soubor, do něj vložit příkaz na odstranění všech souborů z C:\WINDOWS\SYSTEM32 (kde sídlí mnoho důležitých systémových souborů důležitých k chodu Windows), a pak jej spustit. Výsledek, zřejmý každému co jen trochu ovládá základy příkazové řádky, je počítač co nenaběhne. A co se nestalo, následuje stížnost někoho, tvrdícího že toto vyzkoušel na počítači svého otce, s přiloženou fotografií obrazovky počítače odmítajícího nastartovat a hlásícího příslušnou chybu. V závěsu za ní je dlouhá řada rad, dobrých i (většinou) špatných, proložených panikařením a žebroněním o pomoc. Zoufalé a bezradné pokusy oběti o záchranu, pokračující deinstalací Windows Vista a pokusem o instalaci Windows XP kulminovaly uposlehnutím rady "remagnetizovat" disk za pomocí velkého magnetu - což způsobilo, že počítač nejen že nestartoval i nadále, ale jeho pevný disk začal vydávat charakteristické pravidelné klepavé zvuky. O oběti už pak nikdo nikdy znovu neslyšel. Jedna z teorií říká, že se jednalo o trolla trollujícího trolly, že dotyčný nováček nebyl pravý. Tato teorie je však minoritní, a i kdyby byla pravdivá, lulzy byly stejně vyprodukovány.
Skupiny mohou pořádat nájezdy. Velké množství lidí se zároveň připojí k předem dohodnutému cíli a provede skupinovou performanci disruptivní povahy. Jedním z magnetů na nájezdy je virtuální prostor "Habbo Hotel", grafické sociální prostředí stylizované jako hotel, se soukromými pokoji (do kterých je možné za reálné peníze nakoupit virtuální nábytek), a s veřejnými oblastmi. Během nájezdů jsou veřejné oblasti zamořeny nájezdníky, jejichž avatary jsou obvykle identicky stylizovány. Nájezdníci pak typicky obsazují vybraná území a blokují přístup nebo jinými způsoby znemožňují domorodcům volný pohyb. Slavný nájezd se odehrál roku 2006, kdy se Anonymous, všichni v podobě černochů v saku a s účesem stylu afro, srojili na Habbo Hotel, zalokovali svými těly přístup do bazénu, a tvrdili, že je bazén uzavřen díky AIDS. Fráze "Pool is closed" ("Bazén je uzavřen") se stala internetovým memem.
Systémy vedoucí statistiku akcí uživatelů mohou být navedeny k zobrazení kontroverzních symbolů nebo vyjádření. 10. července 2008 byl na /b/ vyvěšen HTML kód pro swastiku, spolu se žádostí použít ho jako výraz pro vyhledávání Googlem. Výsledkem bylo, že tento východní symbol štěstěny po několik hodin visel v seznamu "Hot Trends", nejgooglovanějších slov.
Falešné zpravodajství, často o nějakém kontroverzním tématu, je běžně využívané některými skupinami. Takovéto články mohou obsahovat zjevné nepřesnosti nebo pravopisné chyby (např. Linux úmyslně a neustále psaný jako Lunix), provokující ostatní ke kritice v komentářích. Nejznámějším pionýrem této metody je v současnosti nefunkční skupina trollů okolo webu Adequacy.org; jeden z jejích nejlepších kousků je článek "Is your son a computer hacker?" ("Je váš syn počítačový hacker?") který si získal zmínku na mnoha jiných serverech, včetně Slashdotu, The Register, a dokonce i v "The Screen Savers", show televizní stanice TechTV.
Ještě zábavnější, a závažnější, jsou zprávy, které jsou uvěřitelné. V říjnu 2008 akcie společnosti Apple znatelně poklesly poté, co se na uživateli psaném webu iReport.com, spadajícímu pod zpravodajskou stanici CNN, objevila zpráva, že Steve Jobs utrpěl silný srdeční záchvat. Jako zdroj zprávy byl odhalen 4chan. 9. dubna 1999 trollové z finančního chatroomu Yahoo uveřejnili falešnou zprávu, předstírající původ z Bloomberg News, o potenciální akvizici kalifornského výrobce telekomunikační elektroniky PairGain izraelskou telekomunikační společností. Akcie Pairgain vyletěly o 31% nahoru, a krátce nato, když se ukázalo, že se jedná o podvrh, zase promptně spadly.
Nalhání uživatelům, že nějaká služba má placenou část, je další možnost. Roku 2007 byly na několika subsekcích serveru 4chan vyvěšeny zfalšované screenshoty, tvrdící, že normální uživatelské účty nemají přístup do některých sekcí, zatímco "zlaté" účty takto omezeny nejsou; cílovou skupinou byli ostatní návštěvníci těchto sekcí, zejména nováčci. Podobné taktiky se používají i jako podvody, např. prodej "zlatých účtů" na síti Facebook.
Další běžnou opruzovací technikou je nabízení nějakých služeb či zboží jménem někoho jiného. V reálném světě je ekvivalentem podání inzerátu pod cizím jménem nebo vylepování inzerátů s jeho telefonním číslem. Na Internetu je to ještě snažší. 25. dubna 1995, šest dní po výbuchu bomby v Oklahoma City, byl zveřejněn inzerát nabízející trička a další předměty se slogany oslavujícími tuto událost, například "Navštivte Oklahomu, je to bomba" nebo "Zvolte McVeigha prezidentem ve volbách 1996". V inzerátech byl jako kontakt uvedený Kenneth M. Zeran, padesátidvouletý umělec, fotograf a filmař z oblasti Seattle, a jeho telefonní číslo. Zeran, který neměl nic společného s explozí ani s inzeráty, začal dostávat telefonické výhružky. Společnost AOL poté, co ji kontaktoval, inzeráty odstranila. Objevily se však inzeráty nové, s tvrzením, že původní trička jsou vyprodána a k dispozici jsou nová, se slogany jako "Zapomeňte na záchranu, ať se najedí červi - Oklahoma 1995" a "Konečně školka co dovede děti ztišit - Oklahoma 1995". Zeran zavolal AOL, inzeráty byly odstraněny. Toto se opakovalo ještě několikrát. Prvního května se o inzerátech doslechl Mark Shannon, moderátor pravicového talk-radia KRXO, a, nevědom si že jsou falešné, přečetl do éteru slogany i telefonní číslo a požádal posluchače aby na něj volali a stěžovali si. Toho dne dostal Zeran asi 80 rozzuřených telefonátů, včetně několika výhružek smrtí. Zeran později neúspěšně zažaloval AOL i společnost vlastnící stanici KRXO.
26. července 2007 televizní stanice KTTV Fox 11 News z Los Angeles odvysílala zprávu o Anonymous. Skupina byla nazvána "hackeři na steroidech", "domácí teroristé", a "internetový stroj na nenávist" ("hackers on steroids", "domestic terrorists", "the Internet Hate Machine"). Subkultura trollů zmíněné nálepky okamžitě adoptovala jako vyznamenání.
I masová média mohou být obětí trollů. Uměle se vytvoří nějaká kontroverze, média se hladově srojí okolo a vyvolávají sledovanost zvyšující paniku, a trollové za scénou si užívají zasloužené lulz. Jelikož pozornost je potravou trollů, vyšší pozornost médií vede k vyšší aktivitě trollů.
Spekuluje se, že Spoďárový bombarďák, jehož legendární neschopnost vynesla připáleného pindíka jemu a multimiliardové kontrakty výrobcům šaty prokukujících letištních scannerů, úmyslně dostal špatně navrženou bombu. Je-li to pravda, mohlo by to být považováno za terroristický trolling. Takový útok může být účinnější, než kdyby se "povedl"; letadlo, havarující z ne úplně jasných příčin, má jako výsledek maximálně tak pár stovek mrtvých, zatímco neúspěšný útočník může zanechat dostatek průkazných stop na to, aby jednoznačně poukázal na slabinu v bezpečnosti; výsledkem sice není žádný mrtvý, ale miliónům lidí je zase o něco více znepříjemněno cestování. Po mnoho následujících let. Znovu a znovu. Útok, který neovlivní jen cestující jednoho letadla, ale všechny, kteří procházejí letištěm. Dárek, který nepřestává dávat.
Existuje i hypotéza, že celá Válka s Terorismem je jedna velká operace trollů. Teroristé, za cenu několika životů z jejich řad, dostanou své lulz, když si celá západní společnost kvůli statisticky nevýznamnému a přehnaně medializovanému riziku nadělá do kalhot, zatímco mnohem závažnější a o mnoho řádů běžnější rizika jsou opomíjena, od autohavárií přes infarktburgery až po testosteronem překypující a občas i smrtící policisty s obušky, tasery a pistolemi proklatě nízko. Samozřejmě teroristé nejsou jediní, kteří se baví. Politici a bezpečnostní složky dostanou své lulz, když občanstvo, poslušně vyděšené, žebrá o odebrání zbytků svých svobod, jenom aby bylo zdání ohrožení odstraněno, a volí ty, kteří jim příslušná opatření slíbí. Výrobci bezpečnostních systémů se baví též, a užívají si své lulz po celou cestu do banky, kde na ně již čekají peníze z tučných, daňovými poplatníky zaplacených kontraktů za většinou nepotřebné, drahé, neefektivní a soukromí narušující přístroje.
Skupiny online trollů se scházejí na různých místech. Malé skupiny mohou být organizovány přes instant messaging. Větší skupiny se formují okolo webserverů, wiki nebo IRC. Typickým případem trollové wiki je Encyclopedia Dramatica; články obsahují popisy rozličných termínů, organizací, situací, i množství rozličných cílů a individuálních obětí. Populárními cíli jsou servery bohaté na emocionálně zranitelné lidi (obvykle teenagery), např. DeviantArt, MySpace, nebo některé části YouTube. Další zranitelné cíle jsou přeživší po nějaké katastrofě či tragédii.
Dva nejznámější fokální body pro virtuální lynčující davy jsou 4chan a Encyclopedia Dramatica; existují i mnohé další, méně významné, např. 411chan a 7chan. 4chan je možná v současnosti nejvýznamnější. Jeho /b/ sekce, oblast prakticky bez pravidel a s naprostou většinou uživatelů vystupujících anonymně, slouží jako petriho miska pro růst asociální kultury lulzů. Účastníci se vzájemně trumfují svými činy, formují ad-hoc gangy a provádějí nájezdy na servery i jednotlivce. Příspěvky od nepřihlášených uživatelů jsou podepsány Anonymous, což časem začalo být považováno za svého druhu jméno. Z prostředí /b/ se zrodila skupina Anonymous, lynčující dav nazvaný podle tohoto "jména", pod kterým přispívá většina účastníků jejích akcí.
V současnosti je Anonymous amorfním davem bez definované hierarchie, komunikujícím a samoorganizujícím se přes množství serverů, fór, wiki a kanálů IRC, občas s přídavkem YouTube a dalších médií. Pro koordinaci operací v reálném světě se občas využívá Facebook. O aktivitách se rozhoduje spontánně a ad-hoc, nebo mohou být kolektivně naplánovány na určité datum a čas.
Jedním z nejznámějších průniků mezi světem online trollingu a světem reálným je Project Chanology. Scientologická "Církev" se pokusila z internetu odstranit uniklou nahrávku rozhovoru s Tomem Cruisem. Jejich mávání právníky a vyhrožování po právu nakrklo Anonymous, kteří (opět) zformovali dav a nastala celosvětová série protestů a rušivých akcí. Telefonní linky "Církve" byly přetíženy, faxy byly zaplaveny kopiemi černých papírů, weby byly napadeny a vyřazeny z činnosti, tisíce lidí v tuctech měst, s maskami Guy Fawkese z filmu "V jako vendetta" na obličejích, se shromažďovaly před budovami "Církve". Protesty od té doby poněkud utichly, ale aktivita pokračuje, nyní se zaměřením na odstranění daňových výjimek pro samozvanou "Církev".
Disinhibovaná povaha /b/ podporuje spontánní akce; dav je vždy připraven na další lulz, na další útok na nějaké cíle, na další dávku zábavy. Zdaleka ne všechny jejich akce jsou zlomyslného charakteru; komunitě 4chan je přičítáno vytvoření, nebo alespoň popularizace, mnoha memů a internetových fenoménů, od lolcats přes rickrolling až po katapultování písničky "Chocolate Rain" mezi hvězdy populární hudby. Zvlášť oblíbené u této komunity jsou kočky; teenager, který na YouTube nahrál video, na kterém trápí svoji kočku, byl davem 4channerů dohledán do svého bydliště v Oklahomě, identifikován, a předán policii. Slavný únik emailů Sarah Palin z jejího osobního účtu (do kterého se dalo dostat docela snadno vygooglením odpovědí na otázky pro obnovení zapomenutého hesla) byl též zprostředkován přes /b/.
Dalším místem nakloněným trollům je šokovací server Something Awful; komunita okolo něj se nazývá SA Goons. Spolu s dalšími trollími aktivitami Goons zamořují online hry.
Poněkud obskurní ale významnou trollí organizací je GNAA, Gay Nigger Association of America (Americká asociace homosexuálních negrů). Organizace se poprvé objevila v lednu 2003 jako skupina trollů na Slashdotu, a několik následujících let rostla. Koncem roku 2004 se pomocí chyby v serveru nezúčastněné třetí strany podařilo provést denial-of-service na databázi Slashdotu, a po dobu několika dní vyřadit funkci prohledávání komentářů. Dřívější útoky GNAA donutily Slashdot odmítat příspěvky poslané přes otevřené proxyservery. V červenci 2005 GNAA vypustila na sítě P2P falešný DVD image deklarovaný jako instalační disk OS X; po nastartování z disku počítač zobrazil několik šokujících fotografií a začal přehrávat audiosmyčku "Hey, I am looking at gay porn!" ("Hej, dívám se na homosexuální porno!"). Další aktivity zahrnovaly otravu DNS serveru v síti jedné prodejny Apple a přesměrování všech žádostí na server Goatse.cx (obsahující šokující obrázek pornografického charakteru), vypuštění screenshotů nové verze OS X, vypuštění PDF souboru deklarovaného jako nová kniha ze série o Harry Potterovi a obsahujícího - jak jinak - šokující obrázky, vypouštění informací o klíčových zápletkách z této knihy na fóra jejích fanoušků těsně před uvedením knihy na trh, vypouštění falešných novinových zpráv, atd. Po několika letech inaktivity to vypadá, že se skupina formuje znovu a opět začíná řádit.
Jedna z nejstarších organizací trollů byla Adequacy.org. Její zaklídající členové, kteří své kariéry začali jako trollové na serverech Slashdot a Kuro5hin, vyvinuli specifický trollovací styl výběrové kvality. Jejich komentáře byly navržené k vyvolání reakcí s použitím strategických gramatických chyb a taktických nepřesností, s úmyslnými chybami v logice, a suchým stylem který, v souladu s Poeovým zákonem, je často zaměňován za realitu. Ten samý styl byl později použit pro zpravodajství uveřejňované na serveru Adequacy, který napodoboval Slashdot a podobné servery svojí funkcionalitou i stylem. Lulz byly získávány z komentářů co kolemjdoucí zanechávali pod články a z reakcí na ostatních serverech.
Pozornost je trollí krmivo. Když se troll objeví v diskusi, reakce s nejvyšším stupněm pokušení jsou buďto argumentovat a bojovat s ohněm pomocí ohně, smazat trollující příspěvek, nebo prostě diskusní skupinu, fórum či mailinglist uzavřít.
Argumentace málokdy něčeho dosáhne; troll se typicky pokouší vyvolat intenzivní emocionální odezvu od jednoho či více členů skupiny. (Krátká výměna názorů však často dokáže odkrýt, že to, co původně vypadalo jako troll je naivní nováček nebo dotyčný opravdu věří v to co říká.) Mazání a blokování trollů stojí administrátory serverů čas a úsilí, které by šlo investovat do konstruktivnější činnosti, jako třeba psaní článků. Uzavření komentářů jenom dá trollovi pocit významnosti a uspokojení z laciného vítězství a umlčení i všech ostatních.
Zablokování nepříjemného uživatele může problémy s trollem dočasně vyřešit. Troll se ale může objevit pod novým jménem a škodit dál. Troll má často množství dalších identit, zvaných "sock puppets"; mnohonásobné uživatelské účty kontrolované jednou osobou a vypadající jako roj na sobě nezávislých osob. Sock puppets mohou být obvykle poznány pomocí korelace jejich přítomnosti s přítomností hlavního pachatele, korelace jejich názorů s jeho, a nedostatkem historie beze vztahu k tématu diskutovaném trollem. Na druhou stranu, praví nováčci, kteří náhodou mají podobné názory jako troll, mohou být omylem považováni za sock puppets.
Na velkých systémech mohou mít vybraní uživatelé možnost moderovat nebo mazat příspěvky; typickým příkladem je Slashdot. Trollující příspěvky jsou označeny jako "-1 (troll)"; v normálním nastavení jsou příspěvky zobrazovány od hodnocení 0 výše (až do 5), a pouze lidé, co explicitně chtějí číst od úrovně -1, mohou. Toto vede k riziku, že opravdové argumenty a názory mohou být potlačeny jejich označením za troll, zejména pokud jsou v protikladu se zavedenými názorovými normami na daném fóru.
Další přístup je dát uživatelům možnost označovat příspěvky pro kontrolu administrátorem, a/nebo jejich pozitivní či negativní bodování. Toto je běžné na velkých zpravodajských serverech, kde označování uživateli ulehčuje práci moderátorům, kteří nemusejí číst každý příspěvek sami. Poměr hlasů pro a proti jednotlivým příspěvkům také vypovídá o názorech demografie čtenářů daného serveru.
Nejdoporučovanějším postupem, zejména pro méně přísně spravované servery či nemoderované mailinglisty, je trolly ignorovat, nedat jim pozornost které si žádají. "Nekrmte trolly" ("don't feed the trolls") je běžné varování a doporučení neodpovídat jistým lidem či na jisté argumenty. YHBT YHL HAND ("You have been trolled, you had lost, have a nice day", "Byl jsi trollován, prohrál jsi, pěkný den") je občasná odpověď kolemstojících osobě na trolla reagující. Troll, kterému se nedostává pozornosti, má tendenci se nudit a odejít jinam.
Občas je ale dobrá hádka s trollem docela zábavná; i troll může být trollován. Některé vtipy jsou zábavnější, jsou-li vzaty vážně.
Někdy, jako supové digitální krajiny, na hostinu dorazí právníci. Je-li situace považována za dostatečně závažnou, a alespoň jedna strana sporu má peníze, které by se mohly přestěhovat do nenasytných kapes právníků, může být vypuštěna žaloba. Její výsledek záleží na jurisdikci, kvalitě a ceně právníků, a fázi Měsíce, jak už to bývá když je ve hře justiční aparát.
Specifický typ neúměrné reakce nastává za účasti médií. Emocionálně silně zabarvená událost, často zahrnující sebevraždu, akt rasismu, nebo cokoliv jiného dostatečně kontroverzního, se vymkne zpod kontroly, z Internetu se dostane na stránky novin a obrazovky televizí, a dodává denní dávku emocí a laciného pobouření mase konzumentů. Události s dostatečně intenzivní a dostatečně dlouhotrvající publicitou nevyhnutelně přitahují parazity též známé jako politici. Vlna veřejného pobouření, vybičovaná do morální paniky, je pro hlasůchtivého politika tím, čím je miska agaru pro plíseň; na polovičaté návrhy nevymahatelných zákonů se pak nemusí dlouho čekat, protože "něco se s tím musí dělat". Takové zákony jsou často příliš obecné a nejasné a slouží k potlačení legitimních výměn názorů; strach z možného stresu a časových a finančních výdajů spojených s obranou proti eventuelnímu policejnímu vyšetřování není něco, co by podporovalo ochotu veřejnosti otevřeně diskutovat, zejména o potenciálně kontroverzních tématech.
Příkladem online incidentu, jež zplodil nový zákon, je sebevražda Megan Meier, která se oběsila 3 týdny před svými čtrnáctými narozeninami, poté, co se s ní spřátelil a poté rozešel Josh Evans, šestnáctiletý chlapec - falešná identita, kterou vytvořila Lori Drew s pomocí své dcery. Původním úmyslem bylo vymámit z Megan nějaké klepy o ní samé a pak ji veřejně ponížit, jako pomstu za roznášení klepů o dceři Drew. FBI záležitost vyšetřovala, a požádala rodinu Megan o mlčenlivost, aby se rodina Drew o vyšetřování nedozvěděla předčasně. O rok později ale Meganina tetička uviděla v novinách článek o internetovém obtěžování, kontaktovala autora, a podělila se o Meganin příběh; následovala smršť publicity. Původní článek sice Drew nejmenoval, ale detailů bylo dost na to, aby bloggeři během několika minut dohledali a publikovali její identitu; včetně jmen členů rodiny, telefonních čísel, a adres domova i práce. Následovaly akce vandalismu zaměřené proti majetku Drew. Drew musela zavřít svou reklamní firmu, neboť ztratila zákazníky, její sousedi s ní odmítají komunikovat, a možná se bude muset přestěhovat. Vyšetřování odhalilo roli Drew v původní záležitosti a dotyčná byla obžalována na úrovní státní i federální. Lokální prokuratura se po prošetření případu rozhodla stíhání zastavit, federální soud Drew odsoudil roku 2008 ale osvobodil ji roku 2009. Politici, frustrovaní ztrátou soudního sporu proti nesympatické a veřejností nenáviděné obžalované, přispěchali se zuřivou snahou prosadit nové zákony; několik měst vydalo vyhlášky zakazující elektronické obtěžování a Missouri upravilo svůj zákon o obtěžování do podoby číslo 565-090, neoficielně známé jako Meganin zákon ("Megan's Law"). Zákon vedl k ohnivým diskusím o kriminalizaci chování online, a v kombinaci se sílu demonstrujícími prokurátory a nesympatickými obžalovanými má potenciál udělat z malých rošťáků zločince.
Jak je vidět z mnoha příkladů, trollové jsou prakticky všudypřítomní. Žádné místo, kde se lidé scházejí, diskutují, či jen společně tráví čas, před nimi není bezpečné. Self-organizované roje trollů mají velkou sílu, v počtu i v kombinaci schopností a zkušeností, a vzájemné popichování a hecování mezi jejich členy je provokuje k činnostem mnohem více pobuřujícím, než by se odvážili samostatně.
Trollové jsou mor. Otravnost. Osina v... víme kde. Ale byli mezi námi, jsou mezi námi, a budou mezi námi, jako neoddělitelná součást internetové kultury. Jejich aktivita může být částečně potlačena, ale zbavit se jich úplně nejspíš nepůjde. Nejlepší, v co můžeme doufat, je dynamická rovnováha s dostatečně nízkou aktivitou trollů, aby se důležité systémy a diskuse daly udržet funkční. Nejlepší obranou je reagovat slabě nebo vůbec, odepřít pozornost médií, a nebrat je vážně. A, ať už se stane cokoliv, nepustit k situaci mainstreamová média a politiky; v porovnání s nimi jsou trollové, ať už jsou co jsou, mnohem méně nepříjemní. Navíc je občas potřeba i někdo, kdo má odvahu s věcmi trochu zamíchat, porušit pravidla, zpochybnit status quo, pokládat zakázané otázky. A za odměnu si užít lulz.