10. Cenzura 10.1 Historie cenzury Význam tohoto slova bývá dnes chápán poměrně jednostranně, ale Ottův slovník naučný (s. 292-293) uvádí pět významů tohoto pojmu. * cenzura je pojem církevního práva a označuje obecně církevní trest, kdy je hlavní důraz kladen na viníkovu nápravu, nikoli odplatu za jeho provinění. * cenzura teologická je úsudek o tom, zda určitý výrok je ve shodě, nebo zda odporuje církevní věrouce. * cenzura pro tiskopisy je policejní opatření, kdy se rukopisy díla musí předložit ke schválení příslušným úřadem bezpečnosti, který toto dílo schválí nebo zakáže (imprimátur nebo admittitur).Toto opatření platí též pro tisky dovážené ze zahraničí, vztahuje se na hotovou již tiskovinu. * cenzura divadelní žádné divadelní představení nelze předvést bez povolení příslušného úřadu. * cenzura ve školství zkoumá způsobilost knih a učebních pomůcek pro učitele i ku prospěchu žáků. V současné době se pod slovem cenzura rozumí forma kontroly, dozoru nad věcmi, které jsou předmětem veřejného zájmu. Jedná se především o výtvory kulturní - filmy, knihy, divadelní představení, novinářské články ale i díla výtvarná či hudební. Nejstarší zprávy o cenzuře se dochovaly z přelomu 2. a 3. tisíciletí př. n. l., kdy se čínský císař Chuang - Ti rozhodl, že historie a vědění bude počínat od něho a nechal spálit všechny knihy napsané do té doby. Ve druhém století př. n. l. v Ninive byla zničena také velká část babylonské literatury. I v době Antiky, která je mnohdy považována za vzor kultury a demokracie, byly páleny knihy. Roku 1 za vlády císaře Augusta byly např. spáleny sbírky proroctví a za Diokleciána hořely knihy křesťanské. V dějinách cenzury se proslavit také Kalif Omar, který roku 638 po dobytí Alexandrie spálil zbytek slavné knihovny se slovy: "...shodují-li se tyto knihy s knihou nejvyšší, pak jsou zbytečné a netřeba je schovávat. Neshodují-li se, pak jsou škodlivé a je potřeba je zničit..." Jedním z hlavních impulsů pro vznik cenzury je vynález knihtisku, který přináší větší potřebu cenzurních zásahů. Cenzura se začíná dělit na předběžnou a následnou. Jako počátek klasické cenzury bývá uváděn rok 1545, kdy bylo na 5. lateránském sněmu přijato a na sněmu tridentském potvrzeno usnesení, že se pod trestem církevní kladby a peněžní pokuty nesmí tisknout ani přechovávat knihy bez povolení biskupa. Cenzura v českých zemích bezprostředně souvisí i s politickými a náboženskými spory. Proto prvním vyvrcholením cenzurních opatření je období po roce 1620 v "době temna" Oficiální jezuitský řád začíná vydávat známé indexy zakázaných knih. Cenzura nebyla však jenom církevní záležitostí. Hlavní nápor necírkevní cenzury přišel až ve 2. polovině 18. století. Osvícení panovníci se snaží ovládnout tento mocenský nástroj aby jim sloužil. V Rakouské monarchii byla státní cenzura nařízena dvorním dekretem z roku 1781. Platila pro noviny a kalendáře. Následně poté vyšla řada dalších předpisů. České země byly samozřejmě předmětem cenzorních opatření velmi často. Známým cenzorem byl proslulý Jan Václav Zimmermann, který cenzuroval Čelakovského, Máchu apod. Po vlně revolucí v r. 1848 byla cenzura zrušena a císařským patentem byly zavedena svoboda tisku. Avšak tzv. tiskový zákon z roku 1852 stanovuje instituci povinných výtisků, která kromě statistické funkce plné funkci předběžné cenzury (pro noviny i knihy) a má právo zkonfiskovat závadný výtisk. Situace se nemění po celou dobu správy Alexandra Bacha. Cenzura vrcholí samozřejmě v dobách válečných. Proto se její vzestup odehrává v době První světové války i za Druhé světové války. S nástupem ideologií fašismu a komunismu ve 20. století její ničivý vliv vrcholí. Svoboda tisku se ocitá na nulovém bodě, nepohodlní autoři jsou často fyzicky likvidování, probíhá autocenzura. Jako extrémní situace cenzury ve dvacátem století bývá často uváděno, že systém cenzury a propagandy vedené Josephem Goebbelse vedly německý národ k přesvědčení, že Německo úspěšně vítězí, a to téměř do konce války. Podobná situace se odehrávala ve stejné době v Japonsku. 10.2 Cenzura v Československu v 50. a 60 letech Po Únoru 1948 usilovalo vedení KSČ o získání kontroly nad informačními, propagačními a agitačními prostředky. Zahájilo restrikci novin a časopisů a vybudovalo systém předběžné kultury v ostatních oblastech kultury. V roce 1953 je zřízena Hlavní správa tiskového dohledu v Benediktské ulici v Praze. Systém tiskového dohledu byl vypracován na úrovni krajů a okresů. V celé zemi tak bylo zajištěno, že se budou respektovat názory strany. V roce 1955 se HSTD chlubí, že kontrola knižní produkce je úplná. Hlavní oblasti kontroly jsou: * předběžná a následná cenzura tiskovin * radio obrana * kontrola listovních zásilek * kontrola kronik * kontrola divadelních představení * kontrola filmu a divadla * kontrola gramofonových desek V roce 1967 je HSTD přejmenována n na Ústřední publikační správu, která byla v roce 1968 zrušena. Zákon č. 84 konstatoval, že "cenzura je nepřípustná". V roce 1969 byl nově zřízen Český a Slovenský úřad pro tisk a informace. 10.3 Jak je to s cenzurou v demokratické společnosti? Problematikou moderních forem cenzury se zabývá řada článků. Bulletin LA z roku 1991 uvádí, že vlády mají spektrum důvodů pro cenzuru mluvených i tištěných projevů a pro zachování tajemství. Vznikají mezinárodní zákony, které mají usměrňovat informace v rámci ochrany lidských práv. Co odporuje obecně stanovenému pravidlu o svobodě projevu a dostupnosti informací: - ochrana práv druhých osob - ochrana národní bezpečnosti - ochrana státní bezpečnosti - veřejných zájmů - veřejného zdraví - veřejné morálky - veřejného pořádku - zákaz publikací propagujících násilí - zákaz publikací propagujících rasizmus - zákaz publikací propagujících sex - zákaz publikací proti náboženské toleranci (kacířství, rouhání) - zákaz šíření informací vládní propagandy (desinformace) - zákaz šíření informací které ohrožují osobní a intelektuální vlastnictví Zpřísnění cenzury probíhá samozřejmě ve speciálních situacích : - stav ohrožení - výjimečný stav 10.4 Metody regulace informací státem 1. tisk zákonů 2. udílení licencí 3. postih žurnalistů (vězení, vraždy, ublížení) 4. cenzura (prioritní, následná, zahraničních. publikací) 5. ničení materiálů, psacích strojů... 6. zabránění přístupu k informacím 7. autocenzura žurnalistů 8. omezování osobní svobody (schůze, demonstrace) 9. ilegalita tiskovin Trh regulace státu pracovníci medií žurnalisté spisovatelé a vědci ochránci lidských práv politikové řečníci Oblast regulace Umění: tv, satelity, databáze, film, poezie, povídky, umění, hudba Výchova a vzdělání: knihovny akademičtí a vědečtí pracovníci Všeobecné informace: znečištění veřejné zdraví jaderné informace... Období 1938-49 - státní zásahy do nakladatelského podnikání - rozvoj oboru - obecní ekonomické podmínky + schopnosti nakladatelů - do 1938 minimální vnější zásahy, pouze do jednotlivých titulů - po 1938 - vyloučení kulturních okruhů literatury (komunistická, levice) + židovská, anglo-americká, ruská - individuální nakladatelství zůstává - nic nemusí, něco nemůže - 1. republika -- 1862 tiskový zákon ; princip právní kontinuity -- předběžná cenzura - brožury a knihy do 5 archů, sešity, noviny -- zásahy - razance: fašismus, komunismus, jakýkoliv extremismus ; málo beletrie - mravnostní, politcká - knihy - cenzura po udání—tiskový soud - zabavit/nezabavit - 2. republika -- kontrola edičních programů - Státní čs. správa -- první seznamy po 15.3.1939, předtím školní seznamy 16.12.1997 - po 15.3.1939 - tzv. usměrňování kultury - triumf pravého umění (=pravicového) - boj proti braku (rodokapsy, spotřební lit., volání po zvýšení kulturní odpovědnosti nakladatelů, pro redukci překladů, návrat k domácí produkci - září 1938 - preventivní censura ; ministerská rada, protektorát - zpočátku účinné pokusy o zmírnění dopadu censury - nařízení 30.3.1939 - knihkupci a nakladatelé - vyloučení z prodeje lit. komunistické, emigrantské, marxistické - SKN - vysvětloval co nepatří do souhrnu ; prostě jen protiněmecky zaměřenou ; zmírňoval horlivost knihkupců - duben 1939 - výtah z německého seznamu (6 tis. titulů) zakázaných knih, aplikace na naše poměry ; 100 autorů, 160 knih/titulů — knihy balíkovány (papírny, tajné schovky, tajný doprodej, zbytek komerční zhodnocení po konci války) - vydávána obecná doporučení, konkrétní zásahy na podnět Čechů (udání ap.) - šéf tiskového oddělení Augustin von Hoop (za 1. republiky redaktor vládního plátku Prager Presse) - kolaborantské časopisy Arijský boj, Vlajka, Nástup červenobílých - mařili pokusy o krytí autorů (jmény přátel, synonymy) - 1941 všechny knihy dávány k předběžné censuře - 1944 nakladatelé museli žádat o povolení - doporučen odběr kolaborantských publikací Orbisu - zákaz soukromých nakladatelských katalogů, bibliofilských knih - od 1944 dokonalá tiráž - „ráj“ por knihovníky, který do té doby neměl obdoby - 1942 censura Ministerstva osvěty - Emanuel Moravec (komentátor Přítomnosti) - censura - často telefonický příkaz bez písemného rozhodnutí, paradoxy - persekuce byla provázena nakladatelskou konjunkturou, prodej velkých nákladů (pokles úrovně) ; knihy=směnné zboží - obcházení úřadů - falsifikace podpisu, chybná datace, dotisk - 1943 vyhláška o obhospodařování papírenských výrobků - papír na příděl - na konci války 93 zakázaných autorů, dost směska ; mj. Čapek, Olbracht, Neumann, Majerová, J. V. Rosůlek, V. Neubauer - 1944 souhrnný seznam zakázaných titulů, okolo 10 tis. titulů - nakladatelé podporovali své autory - zálohy (na poválečná díla) - po válce pokračování meziválečného vývoje