Respekt život je na internetu 14.11.2000 Téma - Autor: Dita Eckhardtová - Strana: 11 život je na internetu připojte se a staňte se avatarem budoucnosti Nekonečné skladiště informací, prostor pro nová přátelství, bludiště plné pornografie a všech nových druhů zločinu -- takový je internet, svět, do kterého se nakonec všichni přestěhujeme. Nezáleží už na tom, jestli je to správně, nebo špatně, internet tu prostě je, nelze se mu vyhnout. Kolem počítačů, mobilních telefonů a dalších nosičů moderních technologií se již shromáždil okruh lidí, kteří tyto technologické novinky nepovažují jen za nástroj, ale hlavně za životní styl. Jednou větou ho popsal poradce britského premiéra Anthony Giddens, který upozornil, že počítač je "terminál pro něco, co se odehrává jinde, v síti obepínající celou planetu". informační hypermarket Stačí málo. Počítač, prohlížeč a připojení na internet, ať již přes modem, nebo pevnou linku. Pak se stačí dotknout ikony, počkat na připojení, a první stránka internetu se otevře. První kroky nového uživatele většinou míří na stránky některého ze vstupních portálů (mezi nejužívanější jsou Seznam, Centrum, Atlas, Yahoo, Altavista, Google apod.). Odtud se už dostanete přímo na "Síť", k nepřebernému množství zpráv o byznysu, službách, veřejné správě, jízdních řádech, kultuře, vzdělání. Z world wide webu (WWW) čerpají denně informace už statisíce lidí, většinou v rámci své profese. Postupně ale začínají využívat další a další přednosti internetu: kromě textu na jeho stránkách najdeme i hudbu, fotografie a video soubory, nechybí ani dostatek odkazů na jiné stránky. Podle šéfredaktora časopisu Inside Petra Koubského jsou tím zvláštnosti internetu vyčerpány: od klasických médií se liší hlavně množstvím informací, nepředstavuje ale jinou kvalitu. "Všichni jsou oslněni módním a novým médiem, které se zdá být tak odlišné od těch, které důvěrně známe," říká Petr Koubský. Sám ale připomíná, že internet je ke všem mnohem více otevřený. Nehlídají ho totiž žádní "dveřníci" jako tradiční média a každý do něho může napsat takřka cokoli. Na internetu objevíte i služby, od rezervace vstupenek až po nákupy knih, hudby, letenek, elektroniky nebo bílého zboží (ledničky, pračky a sporáky). Společnost Deloitte & Touche dokonce provedla důkladný průzkum českého internetového obchodu a zjistila, že tržby rostou každým rokem o 500 % a za prvních 9 měsíců tohoto roku přesáhly 102 miliony korun. Jiří Donát z Deloitte & Touche v iDnes vysvětlil, že skladba prodeje (nejvíc se utratí za letenky a bílé zboží) se neliší od internetových obchodů na celém světě. Rozdíl je v cenách připojení na internet: vinou Českého Telecomu činí ve všední den zhruba dvojnásobek průměru zemí OECD. "Česká republika zaostává v přístupu na internet za západní Evropou a Amerikou," připomíná jeden z důsledků Petr Koubský a dodává: "Ve vyspělých zemích je na Síti zhruba třetina obyvatel, u nás okolo desetiny. Převážně jde o mladé lidi ve věku do třiceti let, kteří mají dobré vzdělání a vyšší příjmy. Jedním slovem elity. Musíme ale mít na mysli to, že internet je v Čechách zatím jen pět let. Za nějakých deset let se -- předpokládám -- stane naprosto běžnou součástí života." komunikujeme více Obrazovkou počítače jako magickou branou vstupujeme do rozlehlého světa informací a služeb. Postupně v něm ale začínáme objevovat i možnost komunikace s ostatními uživateli. Můžeme zajít do diskusních fór, potlachat na chaty, seznámit se v seznamkách anebo konverzovat s přáteli po ICQ (čti I seek you: hledám tě). Nové technologie s sebou přinášejí nové návyky, odlišné od chování v reálném světě. "Síť je pro mě jednoduchým způsobem, jak komunikovat s kamarády," popisuje svůj styl programátor Arachne Labs Robert Polák (22). "Často si povídáme přes ICQ, na které jsme všichni napojeni, občas, když jsem míval víc času, jsem chodil na << chat>> . Tam jsem si ale většinou povídal s lidmi, které jsem už znal, byla to prostě taková zajímavější obdoba telefonátu. Podívám se na nové maily, pošlu pár textových zpráv, pak si zabrousím po internetu, prohlédnu si pár svých oblíbených stránek." Petr Koubský doplňuje, že právě tímto způsobem internet prospívá: "Komunikujeme více. Napsání e-mailové zprávy zabere nepoměrně méně času než napsání a poslání dopisu." E-mailová komunikace má specifické vlastnosti. "Maily jsou plné překlepů, mají spíše charakter poznámek než psaného textu, chybí v nich velká písmena, členění na odstavce," upozorňuje psycholog Michal Rybka. "V tomto se spíše podobají mluvenému slovu než psanému textu." Kromě spontánnosti a živelnosti textu, který bývá pouze výjimečně kontrolován opětovným čtením, se e-maily vyznačují i množstvím příjemných novinek. Proti klasické poště jsou podstatně rychlejší (adresát je dostane v několika vteřinách, při vytížených linkách za pár hodin), dají se adresovat více osobám a zašifrovat, můžete si vyžádat potvrzení o doručení nebo informaci o tom, že adresát zprávu otevřel. "Na rozdíl od papírového dopisu však chybí pocit jeho existence, proto jsou důležité zprávy stále posílány spíše klasickou poštou," dodává Rybka. Další cesta vede do chatu. Obvyklé je zvolit přezdívku, vybrat si místnost a pustit se do rozhovoru, který probíhá na obrazovce. Každá místnost má správce, který může vyhodit jednotlivé účastníky, místnost zrušit nebo zakázat šeptání (zprávy, které se objeví jen na obrazovce toho, komu je šeptáno). Administrátor diskusního serveru Cyberspace.cz Tomáš Stýblo, známý pod přezdívkou Admin, rozhodně odmítá obavu, že anonymní chatové rozhovory dávají příležitost především podivným existencím, které chtějí na Síti začít nový život. "Na CyberSpace si skoro nikdo virtuální image nebuduje, ani nikde jinde na Netu," vysvětlil v časopise Živel. "Tyhle hlouposti slýchám a čtu spolu s oblíbenými úvahami na téma ,chlap vydávající se za ženskou' všude možně, většinou právě od lidí, kteří na Netu moc času netráví, a tudíž neznají realitu. Ve skutečnosti se na Netu nikdo za nikoho nevydává a virtuální identity jsou maximálně podobné lidem za monitorem. Většina používá Net jako seznamku. Troufám si říct, že spoustě lidí jde o to, seznámit se ideálně s opačným pohlavím. A přenést tento vztah do reálna. Pak jsou zde lidé využívající server k jeho původnímu účelu -- k diskusím a výměně informací -- a ti už si tuplem žádnou image nebudují. Ono je to strašně náročné nějak cíleně si budovat image, vyžaduje to hodně sebekontroly a přemýšlení -- což je pro mnoho lidí nedostatková komodita. Většina z nich si vůbec nepřizná, že nejsou zrovna ideální, natož aby se snažili nějakou ideální podobu vytvořit." Diskusní skupiny podle odborníka na média Bohuslava Blažka poskytují možnost, jak použít nejnovější technické prostředky k něčemu smysluplnému. "Na diskusní skupině http://diskuse.hrad.cz, již administruji, se snažím podnítit lidi k občanské kritice, zapojit je do řešení palčivých otázek, které se týkají věcí veřejných. Internet chápu jako součást světa, který svět skutečný pouze nezobrazuje, ale který jej spoluutváří a ovlivňuje." lidé_na_internetu.com Šestadvacetiletá studentka medicíny Michaela Burešová si ale ráda hraje na někoho jiného. "Jednou jsem se vydávala za postarší bohatou dámu z Indie, jindy zase za puberťáka ze Spojených států. Je tak lehké a přitažlivé přemýšlet jiným způsobem a o úplně jiných věcech než normálně. Déle než půl hodiny mě to ale nebaví, stejně se nakonec přihlásím jako já." Podobně skončí podle psychologa Rybky všechny experimenty s možnostmi, které nabízejí cestu, jak se osvobodit od fyzického těla i vlastní identity. Lidé se "usadí", vystupují už jen sami za sebe a ostatní je často znají osobně. Občas se tedy stává, že se známí z internetu za pár let vezmou. Pro internetové seznamky ale zkušení internetoví harcovníci doporučují "pro všechny případy" pár bezpečnostních opatření: nedávat své telefonní číslo ani adresu, korespondenci vyřizovat přes anonymní e-mailovou schránku první schůzku navrhnout na frekventovaném místě a přijít na ni s kamarádem, s důvěrnými hovory počkat až na dobu, kdy se seznámíte s "pravou identitou" protějšku. Opatrnost je prý na místě: lidé si do virtuálních známostí promítají své představy snáze než v reálném životě a o to tvrdší pak bývají zklamání. Sociální život na internetu nabízí víc možností než realita už tím, že se může komunikovat ve stejný čas na několika různých místech, nebo se setkávat s lidmi bez ohledu na jejich geografickou polohu. Petr Koubský přirovnává internet k městu. "Každý žije ve své čtvrti, kterou si sám ze své vůle vybere, a ostatní čtvrti nezná příliš dobře. Vzhledem k obrovské rozloze -- prohledávač Google má v databázi miliardu webových stránek -- a nepřehlednosti je jasné, že pro každého z nás je internet něco jiného." Pro Petra Koubského jsou důležité informační servery, pro jiného pornografické stránky, další zase žije na chatech a někdo jiný v elektronickém byznysu. "Většinou si na chatu povídám pod svou přezdívkou, kterou většina lidí zná, občas se ale naloguji pod jiným jménem a kontroluji, zda má přítelkyně se mnou nebude flirtovat," svěřuje se 28letá manažerka Iveta Prokůpková. "Mohli bychom se vídat i osobně, ale když je někdo z Prahy a jiný z Vídně, tak je daleko jednodušší se setkávat někde na chatu. Velká výhoda je, že nás všechny spojují podobné zájmy. Seznámili jsme se přes diskusní fórum o španělském filmu. To je velká výhoda internetu, že zde velmi rychle můžete najít lidi, které zajímají stejné věci jako vás. Znát se s někým přes internet mi připadá svým způsobem čistší než ve skutečném světě. Když se připojuji na Síť, těším se na své známé a také na neznámé, které potkám, když ale jdu do města, tak mi vadí, že se musím mačkat v tramvaji s lidmi, kteří mi jsou protivní a které jsem si nevybrala," vysvětluje Iveta Prokůpková. Pokud nevidíte druhému do očí, neslyšíte jeho hlas, nevnímáte jej jako úplně reálnou osobu. Proto se lidé na internet chodí často vypovídat ze svých problémů neznámým lidem a i svým "reálným" známým při hovoru řeknou věci, které by si v realitě nechali pro sebe. Znalec médií Bohuslav Blažek vysvětluje: "Říká se, že papír unese všechno. Líčení intimních záležitostí v literárním díle je společensky daleko přijatelnější než jejich vyprávění v kruhu lidí. A co teprve internet, na tom je zveřejňování intimit ještě přirozenější než v ostatních médiích. Perverzity, obscenity a agresivita, vybíjení podvědomých přání na internetu sníží jejich reálný výskyt. Internet chápu jako ,technický sen', který je možné explorovat a pohybovat se v něm vědomě. Je zrcadlem, v němž nacházíme možnosti, které jsme si v reálném světě neuvědomovali." Iveta Prokůpková vzpomíná, jak jí internet pomohl vyrovnat se s rozchodem s partnerkou. "Týden jsem byla zavřená doma a nemohla nikam chodit. Nakonec jsem si sedla k internetu a šla si popovídat do jedné diskusní skupiny. Strávila jsem tam několik hodin, pověděla těm neznámým lidem všechno, co mě v tu chvíli tížilo. Když jsem viděla své příspěvky napsané na obrazovce, jako kdyby už nepatřily mně. Poprvé po týdnu jsem se byla schopná objektivně podívat na ten rozchod a vyjít ze svého bytu mezi lidi." mladí on line Vedle obchodu s mobilními telefony stojí internetová kavárna, opodál market s počítači, nad ním visí reklama na nový vstupní portál. Jsme v centru Prahy, plné mladých lidí, kteří na ulici usilovně cvakají "smsky" (short message service -- krátké textové zprávy) na klávesnice mobilních telefonů. Internetová kultura se týká hlavně mladých lidí, ve věku mezi 16 a 19 lety má přístup na internet dokonce každý druhý (většinou prostřednictvím školy). Nejvíce častých uživatelů internetu je ale ve skupině lidí ve věku mezi 21 a 29 lety, uvádí výzkum společností Markent a Deloitte & Touche. Nejčastěji píší e-maily (53 % z dotázaných), následuje hledání informací (cca 46 %), zábava (36 %), surfování bez konkrétního cíle (23 %), diskuse (15 %) a přímé nákupy přes internet (6 %). Internet působí na první dojem jako prostředí naprosté svobody a rovnosti, přesto na něm vznikají hierarchické vztahy. Fakticky vzato jsou administrátoři serverů pány nad jejich obsahem a někdy je dokonce představují jako hrady opevněné hradbami -- typickým příkladem mohou být servery telekomunikačních firem či armády a tajných služeb. Do nich se dobývají trpělivou každodenní prací hackeři, kočovní nájezdníci a revolucionáři. Lidé v podhradí, kteří rozprávějí na virtuálních náměstích a nárožích, si také nejsou rovni. Na chatech a diskusních skupinách se často vytvářejí hierarchie spontánní: někteří jsou velebeni, jiným se neodpovídá. Vydělávají na tom znalci -- lidé "od počítačů". V reálné společnosti nemusí být příliš oceňováni, na internetu jejich schopnosti a styl "platí". Formální hierarchie je obsažena v samotném programu a trochu připomíná společenskou nebo strategickou hru: správce může vyhodit ty, kteří jsou v místnosti, pokud se ovšem nejedná o mocnější pány. Tito mocní bývají označováni počtem hvězdiček, které se dají získat častým chozením do daného diskusního prostoru nebo díky osobní známosti se správcem. Internetový styl má i své reálné produkty. Například tištěný časopis technooptimistů Živel píše o společenských změnách, které moderní technologie přinášejí, o možnostech zneužívání technologií a míře svobody, kterou má jednotlivec v systému. Vášeň příznivců Živlu k internetovým technologiím dobře ilustruje příběh čtenáře, kterého naštvalo, že Živel jeden ze svých dotazníků nedal na internet, ale vytiskl a vložil do časopisu. Proto se rozhodl Živel potrestat a během pár hodin poslal do jeho schránky spoustu e-mailů s náhodně vyplněným dotazníkem. Než stačil Živel vyrobit filtr, který by uchránil schránku před zahlcením, přišlo jich několik desítek. "Ze začátku byl pro nás internet cosi nového," vzpomíná šéfredaktor Živlu Ivan Adamovič. "Čím víc jsme o něm ale věděli, tím méně nás fascinoval. Když jsme jej začali denně používat, vize internetového společenství pro nás ztratila značnou část své původní mystiky. Dnes internet nabízí vizi velmi reálnou. Skutečnou životní alternativu." Adamovič přitom odkazuje na svůj rozhovor s administrátorem diskusního serveru Cyberspace.cz. "Pod pojmem kyberpunkovej životní styl si asi každý představuje něco jinýho," říká správce. "Pro mě konkrétně to slovo znamená svobodnej život založenej na práci v Netu a technologiích, s minimálním omezováním druhejch, pokud možno absolutně mimo systém a evidenci, v pohybu jako občan celý planety, nikoliv jenom nějakýho státu. Současnej stav Netu a světa tenhle životní styl umožňuje realizovat -- už dneska." co internet dal a vzal Spisovatel Neal Stephenson ve svém kyberpunkovém románu Sníh vykresluje vizi internetu, ve které existuje jasná společenská struktura a hierarchie. Podle grafické dokonalosti avataru (postava, která reálného člověka zastupuje ve virtuální realitě) se poznají lidé, kteří jsou připojeni z pomalých veřejných terminálů. Lidé, kteří mají kvalitní grafiku avatara nebo domu, ve kterém na internetu žijí, jsou bu_to reálně bohatí a mohou si tedy zaplatit programátora, nebo dobře programují sami. Hezcí plynulí avataři tedy žijí v luxusních čtvrtích, které mají dobré jméno a pověst, ostatní pak v chudinských, které nejsou významné nebo důležité pro internet. Šéfredaktor Adamovič bere podobné vize s nadhledem: "Do kyberpunkových hrdinů se často stylizují lidé, kteří se ještě nevyléčili z počátečního okouzlení pohádkovými možnostmi internetu. Jakmile vyjde nějaký kyberpunkový román, všechna jména postav z něj jsou na diskusních skupinách internetu beznadějně obsazena." Podle Adamoviče se internet opravdu vyvíjí ke Stephensonovým vizím kolektivního komunikačního prostoru. Určitě víc, než aby se stával abstraktními geometrickými prostorami pro osamělé surfaře, jak je ve svých knihách (například ve slavném Neuromanceru) popisuje William Gibson. "Pokud ovšem nikdo kyberprostor nezpeněží a všem nám ho neznechutí," dodává Adamovič. Umění inspirují především odvrácené strany technologií. Ve filmu Síť hlavní hrdince, počítačové expertce, změní identitu ve státních databázích. Ztráta soukromí, krádež a zneužití osobních dat je velkým nebezpečím civilizace, která postupně přesouvá svou správu, své bankovnictví a soudnictví na internet, do virtuálního prostoru, kde nemůže být nic stoprocentně bezpečné. Na druhé straně nás internet, který poskytuje naprostou svobodu výběru, může izolovat od nepříjemných podnětů, které zpochybňují naše sebevědomí. Odnaučí nás tak reagovat na nepříjemnosti, kterých přitom v reálném světě zůstane dostatek. Staneme se tedy na internetu sebevědomými a svobodnými lidmi, nebo uzavřenými podivíny vydanými bez obrany svévoli mocných? Šéfredaktor Koubský se na budoucnost dívá spíše s nadějí: "Internet vychovává tolerantní, otevřené, flexibilní, více evropské jedince. Charakterizují je hodnoty jako svoboda, rychlost, nezávislost, mají více možností ke komunikaci. Dnes je příliš brzy na prognózy budoucího vývoje, ale myslím si, že šance a rizika jsou přinejmenším vyrovnané. Záleží na nás." Možná se za pár desítek let lidé skutečně zbaví svého fyzického těla, které je omezuje, a ve formě čistého vědomí se podle cyberpunkových vizí přemístí na Síť. Zatím však internet poskytuje ne tak pompézní, ale neméně významné možnosti, které rozšiřují stávající čtyřrozměrný časoprostor o pátý, elektronický svět. Informace, komunikace, lidé ze všech koutů světa, elektronické obchodování. Stačí se připojit... Autorka je editorkou internetového časopisu inzine.cz.