Říkala mi tanečnice :
" Když stojím ve cvičebním sále
jako zapálená svíce
mezi dvěma zrcadly
vidím
jak se opakuji
z břehu na břeh přeskakuji
až vzadu splývám s obzorem
A zároveň
teprve a všude
vcházím prvním zrcadlem
A když v té chvíli promluvím "
říkal mi tanečnice :
"jakoby se oteřela okna do ulice
slyším i jiné hlasy
mluví přes kovovou píšťalku
rozumím jim
ale hned všechno zapomínám
Asi čtu dopis přes zalepenou obálku "
" Pak tlesknu zleva
zprava
a na opačnou stranu
rozpřáhnu náruč
a něco prolétne rychle
prudce
skrz vynechaný úder srdce
jako
stín ohněm
sníh oknem
a kámen stromem
jako
kámen ohněm
sníh stromem
a sníh oknem
Pak stojím na špičkách
a očekávám první pohyb :
Mám šestery ruce a čtvery nohy !
A nemůžu myslet na to
kdy se má pohnout která ! "
zasmála se tanečnice
s červenou skvrnkou uprostřed čela
A odfoukla peříčko z dlaně
do ulice ve které jsme stáli
A ve slunci tančila včela
a kruhy a spirály
se v jejím letu překrývaly
v nějaký hodně zamotaný plán
" Tančí dobře ! " zasmála se tanečnice
" Půjdeme tam ? "
