Povídám příběhy podzimních
nocí:
Staří přátelé stojí před kavárnou.
Kdo by ještě mohl měnit jejich zvyky,
Když maj´oči pořád stejné jako kdysi,
jak mohli zestárnout?
Za knížky, za holky, biják
a motorky,
svůj čas prodali,
voli ho vypili!
Pomlouvaj´ženský tak jako
dva Turci.
A pak naráz vytáhnou tuby svých prášků.
Proč tu stojí, když už není o čem mluvit,
když už vše co bylo slovy možno říci
řekli kdysi: Jak mohli zestárnout?
Za
knížky, za holky, biják a motorky,
svůj čas prodali,
voli ho vypili!
:::::::::::::::::::::::::::::::::::::::: Text byl převzat z
bookletu alba Jako měsíc.
Povídám příběhy podzimních
nocí
staří přátelé stojí před kavárnou
Kdo by ještě mohl změnit
jejich zvyky
Když maj vtipy pořád stejné
Jako kdysi jako kluci
Jak mohli zestárnout?
Za knížky!
Za holky!
Biják a motorky!
svůj čas prodali - voli ho vypili!
Přebíraj ženský tak jako dva
Turci
a pak
naráz vytáhnou tuby svých prášků
Proč tu stojí
když už není o čem mluvit
když už vše co bylo
slovy možno říci řekli kdysi
Vše co bylo
Za knížky !
Za holky!
Biják a motorky!
Svůj čas prodali
voli ho vypili