Speedy Gonzales

Už je to dávno
jeden můj kamarád
měl kytaru s palmou
a sám se na ni učil hrát
jednu skladbu
pořád tu samou

Speedy Gonzales
dál slova neuměl
a bůhví co zpíval
i když tenkrát
jsem myslím rozuměl
i celá devátá třída

Té řeči
zašlých newyorských nářečí
s žižkovskou falší
byl to přírodní muž a talent na řeči
dělal reparát
a hned za ním další

A pak nám zmizel
chtěl obeplout svět
Pane, ty jo, moře !
do vrat měsíčních zatlouct svůj zlatý hřeb
a v ohni slunečním
na prášek shořet

A já věřím
že všechno dokázal
že byl za Jižním pólem
ani čárku bych z toho nesmazal
i když teď v hospodách
za prázdným stolem

Mluví dál
tím podivným nářečím
a zarývá prsty do stěny
tak jako kytka která už neléčí
tak jako oheň
co spolykal plameny

Už je to dávno
jeden můj kamarád
měl kytaru s palmou
a sám se na ni učil hrát
jednu skladbu
pořád tu samou

(kytarové akordy)

:::::::::::::::::::::::

(Toto je neautorizovaná verze textu.)