Protínáme kruhy
(z alb "Podzimní král" a "Jako měsíc")

Rezaví rytíři kousek dál pod horou
kam poli přijíždím, pohnuli závorou
Lipovou alejí brodím se závějí
žlutého listí až do těžkých vrat.

Chodím tu po zámku, otvírám studánku
stařenkám s dětskými obličeji.
Za oknem bez mříží ztrnule prohlíží
skleněnou tabuli, která nás dělí.

Protínáme kruhy a vítr fičí ve škvírách.
Protínáme kruhy, ale náš vlastní už se zavírá.

Do žádné z lidských vět nevtěsnám jejich svět,
i když ho na dotek jakoby mám.
Svůj stín, obraz člověka,
hlas který z daleka přináší píseň, kterou už znám.

Hladina ve džbánku zčeřená je ve vánku,
jednou snad lépe ti porozumím.
Lidskému pohledu, trhlině na ledu, tichému úsměvu.

Protínáme kruhy a vítr fičí ve škvírách.
Protínáme kruhy, ale náš vlastní už se zavírá.