::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::
Text byl převzat z bookletu alba Jako měsíc.

Proluka
(alternativní verze)


I. Vlčice


Na konci ulice, kde v létě jenom vítr,
kolotoč, střelnice, a králík dupá v chlívku,
teď bílá vlčice v trofejním džípu
pod křídlem vánice přivedla si houf divných přátel.

V čele té společnosti, hle, jezdec na uhláku!
Vystouplé lícní kosti - rodina Eskymáků
a bradatý kozel spěchá pro pivo do tupláku
rovnou k nám!

Vyzáblý geometr má pod paží teodolit,
Pomocník v dlouhém svetru
a dvě třídy zvláštní školy
teď na dně ulice mění se v alkoholy,
a za oknem ložnice narůstá krystal soli.

II. Nehezký děvčátko



Nehezký děvčátko s dolíčky neštovic
a s vlasama nakrátko cukrátko rozdává.
Šaty a zrcátko hází do křoví.
s podivným úsměvem prsten si nechává.

Jak boží hovádko nevěří na duši,
šlechtí si prasátko vlastního těla.
A s vábivým úsměvem co jí zvlášť nesluší,
šeptá si o mušlích které by chtěla.

III. Asanace



Celou čtvrť čeká přízrak zdravotní asanace,
staví tu nová hnízda zas příští generace...
Kam zmizí bledá něha dělnických dvorků?
Nájemník v suterénu, hubící dřevomorku?
Vrásčité tváře za okny bez praporků?
Voskové stráže kuřáků na pavlačích,
magická záře ve starém přijímači,
opilý svářeč co kreslí ohněm v mracích -
Kam zmizí celý hmyzí svět?

Milostný pískot myší na rýži v koloniálu,
hvízdání na klíč slyším
a čas už trhá skálu
Kam zmizí celý hmyzí svět?

 

IV. Hračky

Od oken márnice houf bledých dětí běží
a doma diví se, že toho tolik snědí.
I když jen za tím za vším je pouze touha přežít,
i když jen z oken sádrové masky
a střepy dolů sněží,
i když jen v ohni staré hračky ještě na klíček běží...

V. Letící kámen

Letící kámen vrhá stín,
na konci dráhy se s ním setká.
Možná jsme plamen, možná mnohem míň
a mezi stíny hledám svědka.

Křehká slova jsou.
Krev tvá a pak v závěji sníh.
A pak větrný sloup,
byl to pláč nebo smích?

Jednoho rána v šachtách pod Prahou
hliněná těla králů vstanou.
A smíchaj´ svý bláto s modří nad hlavou
a vodu sladkou s vodou slanou.

Křehká slova jsou.
Krev tvá a pak v závěji sníh.
A pak větrný sloup,
byl to pláč nebo smích?