Chodívá otevřít ve spodním prádle
uhlířům a zřízencům pošt.
Poslat jí oblíct však bylo by náhlé,
vždyť vlastně není už proč.
Jó, k čemu si oblíct proužkový kostým?
Nový šortky si vzít?
Když mouchy hostí a prázdný byt?

Kdysi jí slušel stříbrný prsten,
teď už je přes klouby ouzký.
Prasátko na skříň někdo načmáral prstem
a nastřádal koš tvrdý housky.
Jó, zbejvá tu umýt špinavej kastról,
donýst uhlí a vzít
podlahu pastou, donýst svůj kříž.

Dala mě třicet korun za Svobodný slovo,
a drobný už nechtěla zpět.
A tak povídám:"Padesát let přece není tak mnoho,"
a hned jsem se sám toho lek´:
Já přeci nejsem duchovní pastýř,
abych snad řešení znal
Jsem kolpoltér Vlasty a musím jít dál.

Duše už není, je pouze hmota,
a tak se pořádně neví,
proč samota chutná jak vařená bota,
jak ňákej chemickej prevít.
Ale já přeci nejsem duchovní pastýř,
s pejskem tu vobcházím krám.
A nevím, kam patříš, možná jsi sám.

Soucit už cinká andílkům v kapse,
volňásky na lepší svět.
Zbejvá se usmát jako na fotku v pase
a v očích mít umělý blesk.
Jó, zbejvá tu umýt špinavej kastról,
donýst uhlí a vzít
podlahu pastou, donýst svůj kříž.

Chodívá otevřít ve spodním prádle
uhlířům a zřízencům pššššt …

 

::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::
Text byl převzat z bookletu alba Jako měsíc.

 

Předplatné
(alternativní verze)