Malý Bobeš
(z alba "Jako měsíc")


S průzračnou magickou koulí,
ve které motýli sněží,
pod stolem Bobeš se choulí,
netopýr v nahnuté pisánské věži.
A co na tom, že je to krása směnitelná za cukroví.
A co na tom, že je to hračka ukradená potulnému cikánovi.
Teď naslouchá svým vnitřním hlasům,
teď naslouchá svým vnitřním hlasům,
ten šeptající zástup, ten kráčející les,
motýl zlatých vlasů, světélkující mech.

A Josef Věromír Pleva, řídící vesnické jednotřídky,
naslouchá bučení z chléva
a natahuje své chlebové skřítky na kantorské skřipky.
Bobši, s tebou to jde zase nějak z kopce...
Bobši, zavolej mi zítra svého otce...
A tak kdo naslouchá svým vnitřním hlasům,
kdo naslouchá svým vnitřním hlasům,
uslyší ten zástup, ten kráčející les,
motýl zlatých vlasů, světélkující mech.

Martine, Martine, Martine ve zdi,
v noci to slyšíme, komínem padají hvězdy.
Jenže to myslíme, cítíme úplně jinak,
já tady při víně, tobě je na stráži zima.

Hovořím s Jeníkem Štolbou, bříza ve slunečním jasu.
Jaké má potíže s tvorbou,
zachytit mihavé obrázky času.
A on věří, že jako talíř který pokládáme na stůl,
že také psaným slovem zjeví svoji realitní krásu.
Když naslouchá svým vnitřním hlasům,
když naslouchá svým vnitřním hlasům,
že uslyší ten zástup, kráčející les,
jmelí zlatých vlasů, světélkující mech.

Ale touha se vysmeká z rukou,
skřípá a prozradí se na podlaze.
Zobáčky na okno tlučou a sekyra se spouští dolů
uvázaná na provaze.
Ale vnímat tu vteřinu, ta nekonečná muka,
než odtáhnou peřinu:
"Bobši ,kde jsi tu kouli vlastně ukrad´?"
A tak kdo naslouchá svým vnitřním hlasům,
a tak kdo naslouchá svým vnitřním hlasům,
kdo uslyší ten zástup, ten kráčející les,
jmelí zlatých vlasů, světélkující mech.

::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::
Text byl převzat z bookletu alba Jako měsíc.

Malý Bobeš
(z knihy "Ty texty")


S průzračnou magickou koulí
ve které motýli sněží
pod stolem Bobeš se choulí
netopýr v nahnuté pisánské věži
Co na tom
že je to krása směnitelná za cukroví
co na tom že je ukradená
potulnému cikánovi

Teď naslouchá svým vnitřním hlasům
ten šeptající zástup
kráčející les
jmelí zlatých vlasů
světélkující mech

A Josef Věromír Pleva
řídící vesnické jednotřídky
naslouchá bučení z chléva
a natahuje své chlebové skřítky
na kantorské skřipky
Bobši s tebou to jde zase nějak z kopce
Bobši zavolej mi zítra
svého otce!
A tak kdo naslouchá svým vnitřním hlasům...

Martine Martine
Martine ve zdi
V noci to slyšíme komínem
padají hvězdy
jenže to myslíme cítíme úplně jinak
Já tady při víně
a tobě je na stráži zima

Hovořím s Jeníkem Štolbou
bříza ve slunečním jasu
Jaké má potíže s tvorbou
zachytit míjivé obrázky času
A on věří
že jako talíř který pokládáme na stůl
také on vyjeví tu realitní krásu
když naslouchá svým vnitřním hlasům

Ale touha se vysmeká z rukou
skřípá a kutálí se na podlaze
Zobáčky na okno tlučou
a sekyra houpá se na provaze
Ale vnímat tu vteřinu
ta nekonečná muka
než odtáhnou peřinu
Bobši
kde jsi tu kouli vlastně ukrad?

A tak kdo naslouchá svým vnitřním hlasům
uslyší ten zástup
ten kráčející les
jmelí zlatých vlasů
světélkující mech

::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::

Malý Bobeš
(altenativní verze)