Celou noc na sídlišti kokrhá kohout,
zmatený oblohou z jódových lamp.
Ve staré zástavbě má ovocný strom,
dva krátké záhony, hliněnou dlaň.

Ke kleci výtahu jeli jsme vzhůru,
strojovna už byla blízko.
Až v poslední chvíli jsme našli tu škvíru
a za ní podstřešní místnost.

Dvě temné postavy pod pláštěm z pavučin,
u nohou kvetoucí sněženku,
stály tam bez hnutí, držel tam v náručí
husarský důstojník švadlenku.

Stály tam vedle mě, dva kusy kamene,
na očích nehnutá víčka.
A všechno tam přikrýval hustý fáč prachu,
jen na stole hořela svíčka.
A s tím ohněm v náručí, padal jsem do prázdna,
hlubokou nocí jak kámen,
a křik racků do uší, a hluboký úžas nač
čeká ten zářící plamen.

Celou noc na sídlišti kokrhá kohout,
zmatený oblohou z jódových lamp.
Ve staré zástavbě má ovocný strom,
dva krátké záhony, hliněnou dlaň.

::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::
Text byl převzat z bookletu alba.

Celou noc na sídlišti kokrhá kohout,
pod svitem vysokých lamp.
Patří mu čtyři ovocné stromy,
zahrada velká jak dlaň.

Celou noc nevím kde bydlím,
v každém patře stejná čísla
Celou noc na tebe myslím,
a za stěnou projíždí výtah.

Celou noc na sídlišti kokrhá kohout,
pod svitem vysokých lamp
Patří mu čtyři ovocné stromy
a zahrádka velká jak dlaň.

::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::
Neautorizovaná verze textu.