Až zase v zimě napadne sníh
poběžím skrze něj
tak šťastně jako poprvé v životě
skrze vlny příboje
Chci ve světě
zelená hladina být první, první držím už pohromadě jen
jako kabát knoflíkama
a kdyby ne rukama
Očima bych se rozepnula
v dešti
až vlnu klubkem namotám
chci se poprvé narodit jako řeka
Podruhé jako strom
pak vesla
potřetí jako loď
pak hvězda
Člověk se zatřpytí
ve tvém srdci
skrze tebe
a i kdyby stříbrná jehlice mi
vězela ve vlasech
Na znamení smutku
z modré vlny
namotám si ji
skrze prsty
Kroky člověka
v poli
hvězdy
:::::::::::::::::::::::::::::::::::::::: Toto je neautorizovaná
verze textu.