Pořád tu ještě jsou nevytěžená území; tentokrát se z nich vynořilo dvojalbum
nazvané Janota Fidler Richter: High Fidelity. Jedná
se o zvukově ošetřené záznamy koncertů písničkáře Oldřicha Janoty, kterého doprovázel
kytarista Pavel Richter a hráč na baskytaru nebo akustickou kytarou Luboš Fidler.
Důležitou součástí jejich výbavy - říkali si Džafiri - byly zvukové smyčky.
Slepené magnetofonové pásky se točily dokola na památných přístrojích B-43.
"Některé smyčky byly tak dlouhé, že se neobešly bez vodících a napínacích
systémů ze skleniček a lahví. Pásek pak kroužil místností jako vláčky dětské
železnice," vzpomíná ve vtipném průvodním textu Janota. Někdy bylo publikum
takovými experimenty šokováno, a když skupina rozšířila své vybavení také o
hrající gramofon, lidé už vůbec nechápali, co se na pódiu děje. Psala se léta
1983-1984. Naštěstí se našli nadšenci, kteří si koncerty nahrávali. Byli fascinováni:
ke zvukovým kouzlům, která dávají nahrávkám prostor, tajemství i jakousi nadpozemskou
atmosféru, tu přistupuje Janotova poezie plná přírodních obrazů. Hudba pocitově
rozvádí, co Janota naznačí třeba větou "Jen vítr dál je věrný neviditelným
věcem". Jsou to písničky a zároveň úžasné zvukové obrazy. Dnes je snad
víc jasné, že Oldřich Janota a jeho spoluhráči předběhli dobu. Se zvukovými
smyčkami pracují současní tvůrci naprosto běžně, a to i takoví, kteří vyrábějí
nejspotřebnější pop. Stačí jim k tomu přístroj zvaný sampler, který tvoří hudbu
z libovolných zvuků. Kdyby třeba britští progresivisté Massive Attack věděli,
že podobnou muziku dělal Janota & spol. na starých přístrojích značky Tesla,
asi by nevyšli z údivu.
[zpět na úvod ][novinky][diskografie][obrázky][články][texty][linky]