Vzpomínky na budoucnost
(V,Vlasák, MF Dnes, 14.03.2001 )


Pořád tu ještě jsou nevytěžená území; tentokrát se z nich vynořilo dvojalbum nazvané Janota Fidler Richter: High Fidelity. Jedná se o zvukově ošetřené záznamy koncertů písničkáře Oldřicha Janoty, kterého doprovázel kytarista Pavel Richter a hráč na baskytaru nebo akustickou kytarou Luboš Fidler. Důležitou součástí jejich výbavy - říkali si Džafiri - byly zvukové smyčky. Slepené magnetofonové pásky se točily dokola na památných přístrojích B-43. "Některé smyčky byly tak dlouhé, že se neobešly bez vodících a napínacích systémů ze skleniček a lahví. Pásek pak kroužil místností jako vláčky dětské železnice," vzpomíná ve vtipném průvodním textu Janota. Někdy bylo publikum takovými experimenty šokováno, a když skupina rozšířila své vybavení také o hrající gramofon, lidé už vůbec nechápali, co se na pódiu děje. Psala se léta 1983-1984. Naštěstí se našli nadšenci, kteří si koncerty nahrávali. Byli fascinováni: ke zvukovým kouzlům, která dávají nahrávkám prostor, tajemství i jakousi nadpozemskou atmosféru, tu přistupuje Janotova poezie plná přírodních obrazů. Hudba pocitově rozvádí, co Janota naznačí třeba větou "Jen vítr dál je věrný neviditelným věcem". Jsou to písničky a zároveň úžasné zvukové obrazy. Dnes je snad víc jasné, že Oldřich Janota a jeho spoluhráči předběhli dobu. Se zvukovými smyčkami pracují současní tvůrci naprosto běžně, a to i takoví, kteří vyrábějí nejspotřebnější pop. Stačí jim k tomu přístroj zvaný sampler, který tvoří hudbu z libovolných zvuků. Kdyby třeba britští progresivisté Massive Attack věděli, že podobnou muziku dělal Janota & spol. na starých přístrojích značky Tesla, asi by nevyšli z údivu.


 

    

[zpět na úvod ][novinky][diskografie][obrázky][články][texty][linky]

mezivlnami@centrum.cz