Vždycky po několika letech se téměř unisono ozvou v nejrůznějších periodikách 
  hudební publicisté: Konečně! Konečně někdo opět vydal album Oldřicha Janoty. 
  Jde bohužel skutečně o činy sporadické, mezi nimiž jsou značné pauzy. Dnes tedy 
  k podobnému zvolání máme příležitost i my, neboť brněnští Indies vydali dokonce 
  dvojkompakt High Fidelity, rozdělený na záznam koncertu 
  z 25. dubna 1981 na Purkyňových kolejích v Brně (s názvem Pleteš) a nahrávku 
  vystoupení z roku 1984 v Praze na Petynce (s pojmenováním Něco za sebou). 
  Jedná se tedy o návrat k období "vysoké věrnosti zvuku", kdy Janota 
  koncertoval po vlastech českých s baskytaristou Lubošem Fidlerem (který tu používá 
  i akustickou kytaru, magnetofonové smyčky, preparované piano, pružiny a gramofon) 
  a s kytaristou Pavlem Richtrem (rovněž s magnetofonovými smyčkami), tedy se 
  dvěma avantgardisty, kteří vytvářeli víc než hudební doprovod: předjímali vývojové 
  trendy, zkoumali hranice zvukových možností, usilovali o dosud netušené vazby 
  návazností hudby a textů. Jde tedy o záležitosti dokumentární, historické? Ani 
  náhodou. Hledačství Fidlera a Richtra (zdůraznil bych: jejich nedoceněné 
  hledačství!) a Janotova meditativní nadčasovost zůstává téměř beze změny. Co 
  bylo v osmdesátých letech průkopnické, působí dodnes neotřele (a nemusím ani 
  připisovat: v porovnání s naší současnou pop music, neboť bych trojici, která 
  se tehdy nazývala Džafiri, degradoval). 
  Oldřich Janota je působivý, jeho (občas dost lakonické, nicméně velice básnivé) 
  texty vzbuzují dojem jakéhosi niterného záznamu, zpovědi, filozofujícího zamyšlení 
  nikoli abstraktního, nýbrž v převleku za drobný záznam situace, příběhu, výzvy, 
  oznámení, přičemž do jeho noty zapadají i výpůjčky z básní Jana Štolby (který 
  mimochodem na jedné skladbě hostuje se saxofonem). Dokumentovat si Janotovu 
  uměleckou cestu, to by byl spletitý soupis peripetií mezi touhou po spřízněné 
  muzikantské duši (Jakub Noha, Pentagram, Mozart K., samozřejmě Richter a Fidler, 
  Havlovi) a odchody do hájemství samoty, mezi sólovým vystupováním a někdy dost 
  dlouhými odmlkami.
  
  Oldřich Janota: Žlutý kopec 
  Janota se vlastně nedá jednoznačně pojmenovat. Není písničkář v onom obvyklém 
  smyslu slova, jeho spojení s folkem je značně vzdálené, jeho puzení experimentovat 
  pouze doplňuje snahu něco sdělovat, jeho novátorství je víceméně vnitřní, neokázalé, 
  jeho údajné minimalistické pojetí bobtná závažností výpovědi. Jakožto samouk 
  si vytvořil svérázné pojetí jak vokálního projevu, tak hry na kytaru, ale to 
  je právě ochranná známka a charakteristika jeho umělecké osobnosti. Prošel - 
  jako každý skutečný kumštýř - svými vývojovými vlivy a zvraty, ale v podstatě 
  ho nikdy zásadně neproměnily. Proto zůstal mimo časová předurčení, a tudíž "nadčasový" 
  (ty uvozovky přikládám pouze proto, že jde o příliš zprofanovaný výraz, ale 
  Janotově tvorbě přísluší). Možná že při jeho přísně individuálním pojetí života 
  je to tudíž spojeno i s protitotalitním postojem, neboť totalita se snažila 
  přičesat, přizpůsobit, omezit všechno, co se jakýmkoli způsobem vymykalo z nařízenosti, 
  a Janota se vymykal vždycky, což v českém domáckém rybníčku bylo a je zvláště 
  okaté. 
  
  Oldřich Janota: Červená Karkulka 
  Ostatně sám přiznal svou nepřizpůsobivost (v rozhovoru pro Rock a pop z listopadu 
  2000: Myslím, že i mě vždycky zajímal skok do propasti, abys zkusil, jestli 
  dokážeš letět. Jenomže to beru přes jiný věci. Je nutné ale podotknout, že jako 
  muzikant jsem byl takový pako, že jsem nedokázal nic okopírovat. Takže nezbývalo, 
  než hledat vlastní cestičky, jak si s hudbou povídat).Čemuž můžeme být jenom 
  vděčni. A dvojalbum samo o sobě? Je obrovskou příležitostí se s jeho sedmnácti 
  písněmi konfrontovat. Zneklidňuje, a zároveň uklidňuje. Rekapituluje i vyzývá. 
  A proto se velice těším i na zcela současné Janotovo album. Když jsem ho totiž 
  viděl a slyšel, vím, že nám má neustále (a neotřele) co povědět. 
  P.S. V cyklu Svět jiné hudby, vysílaném každý čtvrtek od 23.00 hodin na Českém 
  rozhlase 3- stanici Vltava, bude pořad 12. dubna věnován právě Oldřichu Janotovi. 
  
   
[zpět na úvod ][novinky][diskografie][obrázky][články][texty][linky]