Irena Havlová, Vojtěch Havel Něžně ke světlu
IRENA HAVLOVÁ & VOJTĚCH HAVEL (ČESKÁ REPUBLIKA), viola da gamba, violoncello, zvončeky - tibetské misky, spev
Irena Havlová (1959)
Študovala hru na historických hudobných nástrojoch (viola da gamba a cornetto).
Spolupracovala s mnohými sólistami a skupinami barokovej hudby. Od roku 1985
začala skladať a uvádzať svoje vlastné skladby. V tom istom roku založila so
svojím mužom Vojtěchom skupinu Capella Antiqua e Moderna, ktorá hrá autentickú
renesančnú a barokovú hudbu a tak isto aj ich vlastné kompozície. Hrala aj so
skupinou Trijo a s experimentálnym folkovým spevákom Oldřichom Janotom. Skladá
hudbu k filmom, pre televíziu a divadlo.
Vojtěch Havel (1962)
Po absolvovaní pražského konzervatória v roku 1983 spolupracoval s mnohými známymi
sólistami a skupinami, v oblasti klasickej i experimentálnej hudbe - napr. s
Jiřím Stivínom, Alanom Vitoušom, Tonym Ackermanom, Tomom Guralnickom a niekoľkými
súbormi starej hudby (Musica antiqua Praha, pro Arte Antiqua Nova, Renesex)
a so súbormi novej hudby (Agon, Trijo). Spolu so súborom Agon sa zúčastnil Darmstadtských
letných kurzov novej hudby, kde premiérovo zaznela aj jeho skladba Päť obrazov
vo mne. Skladá hudbu pre filmy, televíziu a divadlo. V súčasnosti spolupracuje
najviac so svojou ženou Irenou v ich súboroch Capella Antiqua e Moderna, v due
a v 2+2 Dance Comp.
Diskografia Ireny Havlovej
a Vojtěcha Havla
•O. Janota, I. & V. Havlovi (Panton, 1989)
•Capella Antiqua e Moderna: Hudba sfér (Panton, 1989) •Oldřich Janota (Panton,
1990)
•O. Janota, I. & V. Havlovi: Neviditelné věci (Panton, 1990) •Yoganidra
and Yogameditation (Hifiklub, 1990)
•Háta H. (Primus, 1990)
•Little Blue Nothing (Arta, 1991)
•Něžně ke světlu (Monitor, 1994) Agni (Monitor, 1995)
„Dřív jsme dělali tu chybu, že jsme ‘venku’ hledali to, co je ‘uvnitř’. Pokud člověk ‘zaparkuje’ v sobě najde ztracený klid. Velkou překážkou v dosažení klidu je ale tlak okolního světa. Člověk má pocit, že musí pořád pracovat, něco tvořit. Když se chce na chvilku zastavit a jen si sednout a dát si čaj, má pocit, že se fláká. (...) Ale právě tehdy, když se člověk zastaví a ten čaj si dá, objeví v sobě něco co může předat dál. S tím jsme udělali výbornou zkušenost v Indii. Žili jsme na vesnicích, kde lidi opravdu dvě hodiny pili čaj, dívali se na sebe, nemluvili, a přesto bylo cítit, že mezi nimi něco protéká, něco, co my už ztrácíme, protože máme potřebu si pořád něco sdělovat.“
„Rádi bychom poznali
pocity lidí, kteří takovou muziku slyší vůbec poprvé. Jak vnímají atmosféru,
jak na ně působí. To my nedokážeme postihnout, protože tím, že hudbu vytváříme,
jsme v ní tak hluboce obsaženi, že jí nemůžeme poslouchat uchem člověka, který
se sní setkává poprvé. Na koncertě se lidi buď otevřou nebo neotevřou. Pokud
ano, i nám se hraje hodně dobře, pro-tože se taky otvíráme. To je na koncertech
nejpodstatnější.“
[zpět na úvod ][novinky][diskografie][obrázky][články][texty][linky]