Janota - Fidler - Richter:
High Fidelity - Pleteš,
Něco za sebou, 2CD, Indies 2001, celkový čas
64:38 + 50:53
Oldřich Janota získal od
kolegů publicistů ze
sdružení Periskop čestný titul Muž, který
prochází zdí, a pokud budete sledovat třeba
jen jeho přístup k vydávání vlastních desek, ji-
stě jim dáte za pravdu, že je nevypočítatelný, ať už
z hlediska kvantové či klasické teorie všehomíra.
Dlouhá léta jej nikdo nedonutí k dokončení něja-
kého projektu, pak dá jakoby mimochodem a jako
by se ho to netýkalo jednomu časopisu povolení k
vydání archivních záznamů (to bylo loni), a pak se
sám účastní práce na dokončení dvojalba s na-
hrávkami sedmnáct let starými. A to je právě naše
dvojalbum.
V té době byl Janota tak
trochu experimentátor
- provokatér. Z Folkového kolotoče 1983 v Ostra-
vě si pamatuji, jak ve sklepním sálku kulturáku v
Porubě proháněla jeho „kapela" smyčku cívko-
vým magnetofonem a kolem láhve po stole, za-
tímco část publika vyděšeně sledovala, co se to
děje, případně odcházela s ťukáním na čelo, a jiné
části mysticky žhnuly oči a seděla na zemi v loto-
sové pozici. O rok později na Folkovém kolotoči
v Břeclavi pak Janotova úderka předvedla skladbu
pro dva předpotopní magnetofony (smyčky) a gra-
mofon a otrávila prakticky každého.
S odstupem sedmnácti let
jsou jeho kompozice
daleko pochopitelnější a provokativní ostří vývoj
muziky dokonale uhladil. Což ovšem naštěstí
zdaleka neznamená, že ted' působí kompozice
bezzubě a nudně. Naopak - to podstatné v nich
rozkvetlo do krásy a konečně jsem schopen si to
vychutnat. Deska obsahuje pročištěné nahrávky
ze dvou koncertů (na Purkyňkách v Bmě a na Pe-
tynce v Praze) z dubna orwellovského roku 1984.
Ve sleevenote líčí Janota s humorem a nadhledem
tehdejší Fidlerovy experimenty s dostupnou a
dnes už předpotopní technikou, různá doma do-
stavěná uděláníčka a okouzlení možnostmi, které
dnes považujeme za samozřejmé. Kapela, které
sám říká podle anglicky vyslovených začátků
jmen protagonistů Džafiri, vytvářela svůj zvuk z
akustických a elektrických kytar, případně basky-
tary, doplňovaných o magnetofonové smyčky (ja-
ko předchůdce dnešních samplerů) a nějaké další
drobné zdroje spíš ruchů než tónů (mezi nimi vy-
nikaly všelijaké pružinky a pružiny v Richtero-
vých rukou).
Už pro ono použití dosti
nepružných smyček
je jasné, že měla blízko k minimalismu s opako-
vanými a mírně posouvanými ostinátními mo-
tivky i na kytary. Tím opakováním vzniká tako-
vý hezký meditační až mantristrický pocit (pro-
to zasvěcenci už tehdy sedali na lotosových no-
hou), umocněný Janotovým podmanivým hla-
sem a především jeho texty - úžasnými obrazy,
které ve vás spustí kinemoatograf snů a před-
stav. Zpívané pasáže pak vystřídají občas dlouhé
uhrančivé plochy čiré instrumentace. Například
nejdelší skladba dvojalba Žlutý kopec začíná pě-
timinutovou meditační plochou, následuje asi
tříminutová „vlastní píseň", tedy pasáž s textem
- barevnou vizí polosnové a zároveň znepokoji-
vé krajiny se stíny zvířat a větví - a osmiminuto-
vá „dohra", tedy další meditační plocha, kde si
nadhozené představy můžete prožít sami.
Nálady jednotlivých kompozic
jsou různorodé,
laskavé zklidnění v jedněch ovšem v sobě větši-
nou nese zárodky nějakých nepojmenovaných
obav a naopak písně s bezprostředně vnímaným
napětím zase naopak přinášejí právě díky zklidňu-
jícímu opakování motivků jisté zkonejšení. U ně-
kterých písní máte pocit, že líčí to, co jste vy osob-
ně zažili (jak příznačné je potom poselství textu
Pleteš: „Možná stejný záblesk světel, výkřik a
úder. Asi si to s něčím pleteš. S něčím, co bude.").
Někdy je to opravdu velmi znepokojivé. Pro mne
osobně především úděsná vize světa v skladbě Ji-
nonický dvůr. Jindy jste fascinováni krásou obra-
zů: „a jakási gymnastka se zastavila v půli lesni
cesty a nad potokem udělala most jako napjatý
luk," a chtěli byste možná sami nakreslit podobný
obraz - slovy nebo štětcem. Už pro tuto schopnost
otvírat ve vás tajné komnaty fantazie a tvůrčí po-
tenciál je dobře, že toto dvojalbum vyšlo.
Hezký a zajímavý obal si
k němu udělal sám .la-
nota a Chudáci ježci, tak často končí pod kolama
aut. Použili v něm texty písní psané pěkně omlá-
ceným psacím strojem červenočemou páskou.
Texty se leckde liší od zpívané verze, jde tedy asi
o nějaké jiné archivní znění. Zajímavým vtípkem,
podporujícím pocit letitého dokumentu je jakoby
procvaknutí obalu dvěma později odstraněnými
kancelářskými svorkami. Vezmete-li si tedy při
poslechu dvojalba do ruky booklet, budete v něm
objevovat drobnosti. Lepší je ale nebrat si do ru-
kou nic a prostě se nechat tou muzikou obklopit,
pohltit a pročistit, neboť má sílu živlů: „Oheň se
bojí, že odejde kámen, voda, že zaplaví své břehy.
A vzduch prolomí se ptákem. A jen vítr dál je věr-
ný neviditelným věcem."
[zpět na úvod ][novinky][diskografie][obrázky][články][texty][linky]