O hranicích mezi nenáročnými zvukovými plochami a hudbou, která má budoucnost
Poslední dobou je možné nejen v hudebních časopisech, ale i v různých tiskovinách o životním stylu a v dalších masmédiích číst nebo poslouchat zmínky o hudbě ticha, olympském klidu, časové smyčce, stojatých vodách. Všechny ty výrazy se snaží evokovat náladu hudby, která bývá obyčejněji nazývána relaxační, meditativní, ambientní, někdy i esoterická. Nezřídka se to vše zastřešuje poněkud vágním pojmem new age music. Je třeba si ujasnit pojmy a říct, co k čemu slouží.
Kvůli klidu tu new age music
být nemusí
Ve světě se pojmem new age music rozumí především hudba pro snadný, uklidňující
poslech (new age music může vznikat i jako programová kulisa pro různá prostředí).
Takový druh muziky je u nás zatím na pokraji zájmu: čeští interpreti klidné
hudby vyšli z dost odlišných východisek a od začátku byli v kontaktu s jiným
typem posluchače. "Klasická", tedy nejrozšířenější, v západním světě
od 70.let intenzívně produkovaná new age music se většinou nijak netrápí s tvůrčí
originalitou; tíhne k jakémusi programovému eklekticismu. Vzhledem k jejímu
zaměření, nikoli výjimečně pragmatickému - ryze konzumentskému, je to logické.
Tím ovšem narážíme na klíčovou otázku, spojenou s charakterem takové hudby:
převládá-li tu mimoumělecká funkce nad estetickou, může ještě tahle hudba podléhat
hodnocení, jaké jsme zvyklí uplatňovat nejen na hudbu, ale na jakoukoli tvorbu?
Nepodsouváme umělecký aspekt čemusi, co se jej od počátku vědomě vzdalo, a pouze
nás to mate svou podobností uměleckému dílu?Přes všechny "funkční"
ohledy ovšem málokterý autor vnitřně zůstává bez uměleckých ambicí, nehledě
už vůbec na vnější, často bombastickou prezentaci new age music: to platí jak
pro hudebně prajednoduchou produkci americké firmy Windham Hill (dodnes úspěšného
věrozvěsta žánru), tak třeba pro "objevitele nového směru progressive new
age music", eklektika Roberta Jíšu, jehož projekt Hourglass, který nejprve
vydala na CD firma Popron, brázdí nyní v klipových úryvcích i české obrazovky.
Stejně lze přistupovat k projektu firmy Auriol Srdce dokořán, na němž se podílejí
mj. Jitka Zelenková a textař Eduard Pergner.Podobnou, ale většinou přece jen
kvalitnější new age music produkují specializovaná vydavatelství, která nemají
přílišné ambice proniknout na běžný hudební trh (Pragma, Mandala). U těchto
vydavatelství si new age music našla okruh konzumentů především mezi příznivci
korespondujících duchovních směrů, tedy směrů východních nebo východními filozofiemi
inspirovaných.S otázkou, zda je u new age music rezignace na umělecké hodnoty
opravdu nutně na místě, docházíme k prostému poznání: má-li hudba určená k meditativnímu
spočinutí splňovat pouze podmínku příjemného ponoru do neagresívní, bez rázných
kontrastů plynoucí zvukové hmoty, pak je taková hudba na světě už dávno, navíc
ve výsostně uměleckém tvaru: od gregoriánského chorálu přes některé madrigaly
či volnější skladby barokní polyfonie až k nadstylově improvizujícím jazzmanům
(kteří navíc často spolupracují s hudebníky z mimoevropských kultur) kolem dramaturgicky
osvíceného mnichovského vydavatelství ECM (Keith Jarrett, Jan Garbarek, Eberhard
Weber a mnozí další), jehož produkci, stejně jako Windhamu Hill, u nás distribuuje
Arta. Takže zjišťujeme, že pravověrná new age music je dnes především dobrým
obchodem: proto také ony nenáročné, synteticky vyrobené zvukové plochy a rozkládané
akordy - průměrný posluchač, který ke klasické hudbě nedosáhne, tu může dost
dobře najít uspokojení.
Nová, dobrá hudba
Kromě zmíněných projektů Hourglass či Srdce dokořán se však u nás říká new age
music i hudbě také tiché, klidné, ale přece jen jiné, která má blíž například
k jedné větvi produkce ECM. Říkejme té hudbě - při vědomí přibližnosti slov,
která se snaží popsat umění zvuku - hudba stojatých vod. Ta je dnes přijímána
jako samozřejmá součást žánrové nabídky, kterou hudební scéna skýtá. Je ale
bezpochyby jednou z nejmladších vyhraněných podob hudby, ba dokonce se dá říci,
že v dnešním světě, který si nepotrpí na čistotu stylů, má tato hudba svou kompaktností
do jisté míry výlučné postavení. Konstituovala si vlastní výrazový rejstřík
a nezdá se - jako u některých žánrových vln popu nebo rocku - že by, ve své
opravdu tvůrčí podobě, rychle spěla k vlastnímu vyčerpání: vývoj ukazuje nové
možnosti už jen tím, že k pro ni typickému akustickému zvuku se přidávají možnosti
počítačové techniky a samplerů - tj. syntezátorů schopných absorbovat a upravovat
libovolný zvuk reálného světa.K hudbě stojatých vod se posluchači dostávají
buď od názorově příbuzných uměleckých či filozofických systémů - anebo od jiných,
čistě hudebních žánrů, které mají s hudbou stojatých vod styčné plochy. Takových
hudebních souvislostí není málo: od rocku vede cesta přes jeho typickou repetitivnost,
od vážné hudby přes minimalismus, cageovskou tendenci po vyprázdněnosti a chápání
hudby jako energie. Od šedesátých let navíc svět zažívá nástup multikulturního
vnímání i tvůrčí syntézy; nikoliv náhodou proniká poslední dobou do češtiny
jako autonomní, běžně nepřekládaný výraz slovo crossover - záměrný střet prostředků
a tvůrčích metod, vlastních původně různým kulturám.Neevropská povaha meditativní
hudby je pro nás, Evropany, atraktivní, mimo jiné právě možnostmi pro nás přijatelného
posunu původně mimoevropských, nám málo srozumitelných prostředků. Tím posunem
je poznání, že i u nás může taková hudba oslovovat a že snese kombinaci s prostředky
evropské kulturní tradice.
Ztichlí rockeři
Příčinou posluchačského zájmu o hudbu stojatých vod - máme-li naprosto konkrétně
hovořit o české scéně - je navíc i popularita osobností, které se k této hudbě
přichylují. Tyto osobnosti jsou většinou spojeny - ať už minulostí, nebo i současností
- s alternativní rockovou scénou.Karel Babuljak z tria Relaxace je vůdčí osobností
Babaletu - skupiny, která léta hraje ve stylu původně jamajského reggae. Babuljak
také hrával, spolu se svým relaxačním kolegou Vlastislavem Matouškem, v novovlnné
skupině Mama Bubo. Nejrůznějšími rockovými seskupeními prošel i dnešní hráč
na tibetské mísy, Vlastimil Marek (Extempore, Elektrobus, Amalgam, MCH Band).Tvorba
písničkáře Oldřicha Janoty obsahovala nenápadné ozvy
minimalismu a tematizovanou statičnost od samého svého počátku; postupné zestručňování
prostředků probíhá u Janoty důsledně a funkčně - až k členství v improvizujícím
sdružení Jiná rychlost času, které se obejde beze slov. Kdysi rockový kytarista
Pavel Richter už sice s Janotou nehraje, zato koncertuje a nahrává s triem Richter
Band, kde do rozechvěných zvukových stěn slučuje laděné perkuse s podobně modulovanou
elektrickou kytarou.Hráč na cello, violu da gamba a jiné nástroje Vojtěch Havel
prošel rockem (skupina Hokr), soudobou hudbou (sdružení Agon), tzv. postjazzem
(soubor Trijo); ke klidné, statické hudbě se přiklonil v souboru Capella Antiqua
Ae Moderna, kde už s Vojtěchem hrála jeho žena Irena Havlová. Všechny dřívější
Havlovy aktivity postupně vymizely ve prospěch různých podob hraní v duu s ní.
Vojtěch Havel se také podílel na nahrávce, která vlastně odstartovala přítomnou
éru převážně akustické meditativní hudby u nás: bylo jí album Ornament, jež
na sklonku osmdesátých let natočilo Mezinárodní sdružení pro novou akustickou
hudbu. Ornament předznamenal některé aspekty, které s sebou česká hudba stojatých
vod nese dodnes: citlivost vůči akustickému zvuku a dobrodružství skupinové
improvizace jako projev důvěry v hráčské schopnosti (ale i prověrky těchto schopností).
Z Mezinárodního sdružení... zbyla spolupráce tria Kratochvíl-Ackermann-Havel:
jejich CD Moravské koncerty se ještě nese v Ornamentu podobném, částečně jazzovém
duchu; teprve loni vydané starší nahrávky Šerosvit korespondují - svou statičností
a rezignací na klasické atributy kompozice - s obecnou představou meditativní
hudby.Česká tichá alternativa, kterou jsme tu nazvali hudbou stojatých vod,
je zatím přijímaná jako součást nekomerční rockové scény. Nachází místo na týchž
pódiích, je součástí alternativních rockových festivalů, vyhledává ji klubové
publikum. Právě proto se vzpírá onomu funkčnímu, odestetizovanému pohledu -
a její autoři na sebe berou všechna rizika právoplatné umělecké tvorby.
Autor: PAVEL KLUSÁK