Pavel Richter - Richtig Music
(P.Korál, Uni, 2003)
SUž víc než třicet let se na domácí hudební scéně (pro jisté zjednodušení to lze
zúžit na scénu alternativní) pohybuje kytarista a skladatel Pavel Richter. Dvojalbový
pokus o zmapování téměř celé jeho muzikantské dráhy, nazvaný RICHTIG MUSIC (Indies
Records, 2003, 79:13 & 76:27) je jistě zcela na místě. Slůvko ,téměř‘ vyjadřuje
fakt, že nesmírně pečlivě (nejen dokumentačně) připravený dvojdisk nezachycuje
úplné, na jakž takž zvukově snesitelných nahrávkách patrně nezaznamenané začátky
tohoto hudebníka (skupiny Blue Motocross Motocross nebo Echt Celuloid); z o něco
pozdější doby tu pak není připomenuto jeho působení v F.O.K., Chadimově Fimfáru
(resp. MCH Bandu) a nedlouho fungujícím jazzrockovém Semileri Gupuhajat Projektu.
Jinak tu máme krásně retrospektivně a zároveň i poměrně reprezentantivně zohledněno
takříkajíc jako na dlani celých třicet invenčních a hledačských roků jednoho z
nejoriginálnějších zdejších kytaristů a tvůrců.
Je docela vzrušující poslouchat tento komplet, a uvědomovat si přitom Richterův
pozoruhodný a chvílemi rozhodně překvapivý hudební vývoj a zdravou ,neukotvenost‘
v jednom výrazovém mustru. Jeho dráha prošla několika neobvyklými obraty a jen
málokdo už třeba čekal, že si v polovině devadesátých let opět, třebaže jen na
chvíli, vyzkouší řízný a svým způsobem vlastně docela tradiční (tedy, tradiční
s ohledem na většinu toho ostatního, čemu se kdy věnoval) syrový bigbít s obnovenou
legendou Švehlík. Ano, Richter vešel do českého ,alternativního povědomí‘ jako
rocker s ohromnou dávkou hráčské i skladatelské imaginace, kterou projevoval v
kapelách Elektrobus, Švehlík či Marno Union (později na to lehce navázal během
svého intermezza s brněnským Kolektivem, posléze přejmenovaným na Dunaj). Ovšem
jakožto člen ,meditačního‘ tělesa Amalgam se prakticky souběžně začal profilovat
i coby umělec, který se v žádném případě nemíní nechat svazovat rock’n’rollovými
šablonami. Touhu po minimalistických, ambientních a jiných experimentech pak v
průběhu let realizoval nejen na svých domácích nahrávkách, ale také v triu s Oldřichem
Janotou a Lubošem Fidlerem, s původním i později v trochu odlišné podobě se
navrátivším Richter Bandem nebo s tělesem Sanctus Musicus; ani tím však jeho objevování
stále dalších prostorů k hudebnímu vyjádření nekončí. Bohužel, ani etnicky ladění
Wooden Toys s dvojicí hráčů na didgeridoo, ani znamenité, neuchopitelně jazzové
(jazzové?) seskupení Guru Band se zpěvačkou Janou Koubkovou již neexistují. Jak
se totiž dozvíte v bookletu z mnohé vysvětlujícího rozhovoru, který s kytaristou
vedl editor této kompilace Jaroslav Riedel, Richter v současné době s nikým stabilně
nehraje a koncertování ho ani příliš neláká. Škoda toho. Richter se nikdy nikam
necpal a vzhledem k jeho neprůraznosti lze mít oprávněnou obavu, že jeho počínání
nikdy nedojde zaslouženého uznání. „Mí nejbližší spolupracovníci vždycky byli
– stejně jako já – introverti, kteří se o sebe nedokázali profesně postarat a
stáli spíše vzadu v sále,“ říká Richter ve zmíněném interview a možná nevědomky
tak odkrývá samotnou hlavu zakopaného psa problému, proč už dávno není jedním
z nejvyhledávanějších muzikantů či producentů a proč má jeho jméno i po tolika
letech a nespočtu zajímavých a ještě zajímavějších projektů patřičnou váhu jen
ve velice úzkém okruhu zasvěcených osob. Můžeme se jen domýšlet, co by mohlo vzniknout,
kdyby Richtera ,objevili‘ a ke společné práci přesvědčili někteří dnešní mladí
rockoví či elektroničtí progresivisté.
Petr Korál
[novinky][diskografie][obrázky][články][texty][linky]
mezivlnami@centrum.cz