Pavel Richter - Richtig Music
23 tracků / 155:40 (2-CD), Indies Records
Postaví-li se vedle sebe jména domácího alternativního rocku jako Švehlík, MCH
Band, Amalgam, Stehlík, Dunaj či Elektrobus, mají rozhodně všechna jednoho společného
jmenovatele. I když každá z těchto kapel fungovala v různých obdobích 70. až
90.let, část jejich existence je spjata s autorským či alespoň interpretačním
vkladem kytaristy Pavla Richtera.
Richter nikdy nepatřil mezi hudební ekvilibristy, jeho muzikantský vývoj a tvorba jsou zato úzce spjaty s pílí, hledáním, experimentováním a otevřeností novým podnětům. Velmi dobře je to znát i z jeho profilového dvojalba Richtig Music. Richter je tu zachycen v různých etapách své hudební dráhy a zároveň jako nesmírně variabilní a komplexní hráč s obrovským citem pro uchopení atmosféry jednotlivých skladeb.
V nejstarších archivních záznamech z koncertních vystoupení Elektrobusu a první etapy skupiny Švehlík je znát okouzlení cizími vzory, ať již nadžánrovou genialitou tehdy velmi inspirativního Franka Zappy či tvrdou "odbluesovanou" kytarovou hrou Roberta Frippa z období alb King Crimson Starless & Bible Black a Red. Zub času na nich sice nemilosrdně zapracoval a odhalil mnohé nedostatky (především v použitých textech a jejich interpretaci), přesto z nich vyzařuje silný náboj a chuť hrát i znít jinak, než tomu bylo v našich zeměpisných šířkách tehdy obvyklé. Z tohoto úhlu pohledu ještě více vyniká fragment živého vystoupení skupiny Amalgam vyšperkovaný velmi pěkným Richterovým kytarovým sólem.
Ukázky ze "studiových" prací Švehlíku a jeho pozdější inkarnace, skupiny Marno Union již deklarují mnohem dotaženější Richterovy skladatelské schopnosti. Jeho zaujetí studiovými (sic!) možnostmi či lépe řečeno hraním si s magnetofony je znát jak ze dvou ukázek z produkce tria Janota-Fidler-Richter, tak především ze dvou jeho dřevních experimentů Pro tebe má lásko a Do práce!, jež zní velmi neotřele a odvážně i po letech a patří k nejzajímavějším trackům celého dvojalba.
Poněkud diskutabilním se tak na prvním z obou disků ukázalo být snad jen zařazení dvou snímků s tradičnější rockovou stavbou. V bílém z debutového alba Dunaje (tehdy ještě s Ivou Bittovou) hraje spíše roli nezbytného doplňku nutného ke kompletnímu zdokumentování významných Richterových aktivit, závěrečná Hey You z jediného alba v 90.letech znovuobnoveného Švehlíku jen potvrzuje, že Richter měl v té době napřaženo k mnohem subtilnější poloze. Takovou se i z odstupu času ukazuje tvorba jeho vlastního uskupení Richter Band, na albu zachycená ve dvou fázích její existence. Je charakteristická zklidněním, zaměřením se na zvuk a detail, má takřka (v dobrém slova smyslu) relaxační účinek. V této poloze Richter pokračuje dodnes v podobě stálé spolupráce s Michalem Kořánem, Ondřejem Smeykalem a Bharatou Rajnoškem.
Pakliže těžiště prvního disku tkví převážně v 80.letech, disk druhý je zaměřen na Richterovy aktivity z let devadesátých. Zatímco z jediné ukázky Santus Musicus vystupuje možná až příliš jazzově barvitá hra jeho spoluhráčů a nahrávka Hard Wood seskupení Wooden Toys trpí jistým nesouladem mezi rockovějším nápřahem a etnicky přioděnou meditativností, spolupráce s Janou Koubkovou v Guru Bandu se ukazuje být po letech jako velmi zajímavým a plodným spojením.
Svou málo známou sólovou
tvář pak představuje Richter v druhé polovině druhého disku - na jedné straně
až nečekaně odlehčenou a zpěvnou (dvě písně k Turbově divadelní adaptaci Tolkienova
Hobita), na druhé pak jako autora nesmírně náročné, komplikovaně vystavěné kompozice
Better Times, jdoucí až někam k experimentální tvorbě představitelů rock-in-opposition.
Závěrečná Ra-ta-ta s hlasovým vkladem výjimečné americké zpěvačky Anny Homler
pak jen potvrzuje Richterovy nedoceněné skladatelsko-interpretační kvality.
Uslyšíme v ní totiž takový rockový nápřah a uvolněnost, až to bere dech. Možná
i proto, že vznikla zcela přirozeně, bez potřeby omráčit svět či drát se na
příčky hitparád... Popravdě řečeno, totéž platí pro většinu z třiadvaceti vybraných
skladeb.