Pardubice - „Hudbu považuji za poslání, do kterého investuji svoji životní energii. Hudba není jen poslechová záležitost, je to vidění světa. V tom je úžasná oproti slovům, protože nevysvětluje, ale přímo vyvolává vnitřní stav vědomí. Člověk to najednou sám, aniž by někdo něco vykládal, vidí a získává vnitřní zkušenost,“ říká o své hudbě písničkář Oldřich Janota. Janota, který se pohybuje někde na pomezí minimalistické a meditativní hudby, odstartoval svou hudební dráhu na počátku sedmdesátých let, kdy spolupracoval s písničkářem Jakubem Nohou. V osmdesátých letech hrál Oldřich Janota s experimentální kapelou Mozart K., s kytaristy Pavlem Richterem a Lubošem Fidlerem. V devadesátých letech ale vyměnil těžkou depresivní hudbu za experimenty s hudbou vážnou. Ke své originální písničkářské éře se vracel jen výjimečně. Podstatnou část jeho tvorby ovlivnila také spolupráce s manžely Irenou a Vojtěchem Havlovými. Počátkem 90. let se ale opět vrátil k sólovému vystupování. Dnes se nevyhýbá ani spolupráci s bývalými kolegy, ale těžiště jeho koncertů spočívá v hraní s kytarou. V intimní, komorní podobě čerpá prvky minimalismu, ambientu a vážné hudby. V roce 2000 získal prestižní cenu kritiků Žlutá ponorka za celoživotní přínos. Janota byl tehdy příznačně charakterizován jako muž, který prochází zdí. „Moje plahočení po okraji české kultury přece jen nese něco velmi krásného. Jsou to setkání s pozoruhodnými lidmi a místy. Vzhledem k tomu, že se moje hudba přesunula z klubů na různá historicky významná místa, podobají se koncerty spíše obřadům,“ nechal se tehdy v tisku slyšet písničkář , jehož hudební tvorba je nadčasová, a zároveň obtížně zařaditelná. Sólový koncert Oldřicha Janoty začíná zítra v Divadle 29 v 19 hodin. Vstupné je 60 korun.
[zpět na úvod ][novinky][diskografie][obrázky][články][texty][linky]