Po dvaceti letech se sešli. V Rudém Berlínu
(Lev Havlíček, MF Dnes - 21.9.2002)

Karlovy Vary - Před dvaceti lety uspořádal František Volf svůj první koncert. 19. září 1982 vystoupil v Ostrově ve škodovácké Jídelně písničkář Vladimír Merta. Volf si nyní toto výročí připomněl Mertovým koncertem v karlovarském klubu Rotes Berlin. Merta vystoupil na den přesně od jejich prvního setkání. „Motivace byla tehdy jednoduchá,“ vzpomíná Volf. „U Víti Škorpila jsem se setkal s fenoménem domácích koncertů lidí, kteří oficiálně nemohli vystupovat. Merta patřil mezi ně. Mohl tehdy jen jako filmař na základě jakéhosi povolení od Socialistické akademie jezdit s přednáškami na téma Vliv hudby na filmové umění. Místo přednášek ale koncertoval.“ Do konce roku 1982 stihl Volf uspořádat další čtyři koncerty. V Ostrově se objevili Nerez, Pepa Streichl, Oldřich Janota a znovu Merta spolu s Jakubem Nohou a Bluesberry. „Na posledním koncertě se už objevily postavy od StB a zažil jsem první výslech.“ Pamětníci vědí, o čem je řeč. Soudruzi potřebovali mít vše pod kontrolou, a tak návštěvy a následné výslechy byly takříkajíc na denním pořádku. Rockové i folkové koncerty byly považovány za shromáždění lidí, kteří svými názory byli režimu trnem v oku.
„Zlomovým byl rok 1983, kdy jsem se seznámil s Lubošem Schmidtmajerem, dramaturgem kultovní scény - pražské Chmelnice.“ Schmidtmajer Volfovi dohodil kontakt na kapelu Žlutý pes. „To byl předěl, kdy jsem přešel z folku k bigbítovým koncertům a hlavně k tzv. nové vlně. Jenže tenkrát vyšel v Tribuně (vyhlášený bolševický kulturní list - pozn. aut.) známý článek Nová vlna se starým obsahem.“ Poté začal hon na kapely a rockovou kulturu vůbec a uspořádat nějaký koncert bez následků bylo čím dál těžší a rizikovější. Paragrafy na výtržnictví či podvracení republiky byly v platnosti. Přesto se Volfovi podařilo téhož roku zorganizovat další tři akce. Povinnost kapel mít zřizovatele se obcházela falešnými razítky i jmény. „Musely se předkládat dopředu ke schválení texty. Když některé byly takové, že by neprošly, koupila se v antikvariátu běloruská poezie a opsaly se básničky. Komisaři při koncertě stejně většinou nestihli zjistit, co kdo zpívá.“ Kromě rockových přehlídek, které si záhy získaly renomé po celé republice, pokračoval Volf v pořádání folkových přehlídek - Folkové Velikonoce i Vánoce byly neméně navštěvované. „Situace houstla, problémy byly čím dál větší. Rok 1986 mě zachránil, začala perestrojka a svazáci začali - aby se přiblížili mladým - pořádat Rockfesty. Měl jsem to štěstí, že jsem byl přizván jako dramaturg.“ Paradoxně na těchto přehlídkách byly k vidění a slyšení špičky tehdejší alternativní a bigbítové scény. Konec let osmdesátých zastihl Františka Volfa v karlovarském M-klubu. „Do té doby jsem všechno dělal jen jako koníčka při práci.“ V M-klubu stihl představit to nejleší z hudební scény - v roce 1988 tu dokonce pod názvem Půlnoc vystoupili Plastic People. Po revolučním kvasu a nadšení v roce 1989 rozjel František Volf Propagandu. To už je ale trochu jiný příběh.

    

[novinky][diskografie][obrázky][články][texty][linky]

mezivlnami@centrum.cz