Písničkář post-šafránové generace. Koncem 70. let působí se skupinou Mozart K (nepodařilo se mu vysvětlit kulturním dohlížečům, že Mozartovy koule je název salzburského cukroví), v polovině 80. let praktikuje one man show, pak vystupuje s Lubošem Fiedlerem a Pavlem Richterem. Tyto názvuky minimalismu pak umocňuje spolupráce s Vojtěchem a Irenou Havlovými (SP “Ozářený sluncem” Panton 89, LP “Oldřich Janota” Panton 90, MC “Neviditelné věci” Panton 90, CD “Mezi vlnami” Zóna 97). V cestě za objevováním nových krajin ticha a prostoru pokračuje s uskupením Jiná rychlost času (CD “Hvězdná mapa” Indies 93) i na sólových projektech (CD “Žlutě” Zóna 94, CD “Sešité” Indies 97).
Když jsem studoval v Praze, užíval jsem si Janoty se skvělou kapelou Mozart K i sólově, fakultní výbor SSM mu tehdy dělal zřizovatele (pro ty mladší - tenkrát nemohl někdo jen tak si vzpomenout, že bude veřejně vystupovat, nějaká organizace se za něj musela zaručit, že nebude ohrožovat socialistické zřízení), hrál nám i na závěrečném soustředění vojenské katedry, to bylo docela hutné. Škoda, že nevyšly nějaké nahrávky z té doby. S Vojtěchem a Irenou Havlovými se pak pustil trochu jinam, taky je to výborné, ale vzpomínky jsou vzpomínky.
[zpět na úvod ][novinky][diskografie][obrázky][články][texty][linky]