Oldřich Janota
(Folková hudba, J.Prokeš, Masarykova univerzita Brno, 1994, www.fi.muni.cz/usr/qprokes/folk/folk001.htm)



Za antipoda Pavla Dobeše můžeme považovat Oldřicha Janotu (narozen l949). Jeho písně byly hudebně i poeticky zcela svéprávné, vzdálené jakékoli dobové užitkovosti, jeho obraznost tvořila vlastní světy. Zpočátku pracoval s epickými fragmenty a alespoň občas i s jakousi časovou a místní lokalizací. Více než o konkrétní myšlenku či racionálně formulovatelné poselství mu šlo o vyjádření pocitu, dojmu, nálady: Záleží jestli to pochopí / A nebo ne ("Křusky").

Opravdu záleželo hlavně na posluchači, zda z Janotových impresí něco pochopil či spíše vycítil, neboť autorova vize existovala nezávisle na nás. Střepy reality v jeho písních se řadily volně vedle sebe a navozovaly mystérium, přiváděly posluchače k sebezpytu, sugerovaly minimalistický hudební koncept, obsahovaly duchovní, meditační dimenze bez jakýchkoli ideologických tendencí.

Pro ilustraci našeho tvrzení uveďme text Janotovy písně "Rybářská síť":

Prolétnou ptáci
rybářskou síť
nebo zůstanou v úsvitu
stát
zlomí se hladinou
světelný šíp
nebo zazáří v bystřinách
v šupinách ryb?

Prolétnou ptáci

rybářskou síť
nebo zůstanou v úsvitu
stát
pozvednou v hlubinách
kamenný štít
nebo uvíznou
v síti svých činů
jak dřív?

Prolétnou ptáci

rybářskou síť
nebo zůstanou v úsvitu
stát

U takto vizuálně vnímaného textu bychom hádali spíše na báseň než píseň, neboť sluchově je recipient sotva schopen obsah vstřebat na první či třetí poslech. Janota si byl vědom této skutečnosti, a proto text obsesivně opakoval jako mantry, staroindické veršované modlitby, zaříkávání, formule s magickým účinkem. Píseň "Rybářská síť" tak trvala přes pět minut, byla napůl recitována a napůl zpívána ve stále nových repeticích. Nad ostinátním hudebním motivem se vznášely slabiky bez ohledu na jejich přízvučnost či nepřízvučnost. (Něco podobného na rockovém hudebním podkresu provozují dnes bratři Topolové se skupinou Psí vojáci.) Navíc když člověk neměl před očima text a nemohl při živém vystupení odečítat ze rtů zpěváka, vinou jeho až příliš ležérní výslovnosti rozuměl sotva polovině slov. Do roku l989 se Janotovi nic vydat na desce nepodařilo.

Nyní autor vybavuje svoje hudební nosiče textovou brožurou, navíc na kompaktních discích zpestřuje paletu hudebního doprovodu kromě svého hlasu a kytary i o sbor, altovou gambu, tenorovou gambu, percuse, trubku, bubny i nejrůznější hlasy. Již z pouhého výčtu nástrojů je zřejmé, že jde o doprovod netradiční. Janotovu tvorbu bylo třeba vnímat spíše emotivně, nežli logicky.

 


[zpět na úvod ][novinky][diskografie][obrázky][články][texty][linky]

mezivlnami@centrum.cz