NÁRODNÍ SYMBOLY / SOUKROMÉ SPORTY
(Nad tvorbou Karla Kryla)

( Pavel Klusák, Literární noviny, 13/1994 )


V Karlu Krylovi odešel českému písničkářství autor, který posunul tvorbu "básníků s kytarou" do oblasti literatury. Jakým byl tedy Kryl "literátem"? Jistě, dopouštíme se tu určité vivisekce: při vší výjimečnosti jeho písňových textů byl zážitek z Kryla natolik podmíněn součtem všech dílčích momentů jeho projevu (netuctová melodika, spojení hudby a výstavby písně s textem, jistý a okamžitě rozpoznatelný hlas, určitě i způsob podání a osobní charisma), že se nabízí úvaha, zda odtržení jediné - slovesné - složky vnímání díla spíš neškodí.
Přesto jsou Krylovy texty pravým jádrem písní, jež se za autorovy nepřítomnosti ve vlasti staly společným majetkem publika několika generací. Napsal-li nyní jeden z deníků, že Krylovou smrtí končí jedna etapa českého folku, lze takové tvrzení pokládat za sporné. Kryl byl mnohem spíše (a v mnoha ohledech) první než poslední. Zahájil éru "osamělých mužů s kytarou na pódiu" (jak zpívá Nohavica) a sám stanovil vysoká měřítka - osobitostí, zřetelným étosem a citlivostí k jazyku. Následovníků jemu rovných se mnoho neobjevilo; ve formálním úsilí se později Krylovi blížil jen Jiří Dědeček, v celkovém vyznění nikdo. Koncem jedné písničkářské éry byl pak bezesporu přelom režimů: bez vazby na politické klima se z výrazných osobností folku dokázala obejít jen jediná - Oldřich Janota.
O Krylově citlivosti k jazyku lze bez nadsázky říci, že byla pro jeho tvorbu darem i prokletím. Od raných pokusů vládl Kryl bohatým, různorodým slovníkem. Vyhledával neotřelé, významově kontrastující rýmové dvojice (kvarteta - prateta, francouzsky - na housky, monstrance - sebrance, pod pietou - omeletou), jindy neváhal vypálit gramatický rým nejhrubšího zrna (volovina - hořlavina, generace - emigrace, sebe - tebe) či stokrát použitá spojení (lůza - hrůza, s tvarohem - za rohem; dlužno říci, že kontext často dokázal ošumělé spojení pozdvihnout k novému vjemu). Odkazoval k motivům biblickým i historickým, tehdy průměr posluchačské obce obsah jeho textů spíše cítil, než chápal.
Kryl dovedl v jediné přirozeně stavěné větě rozhodit síť rýmů. Posedle se snažil nevybočit s daných strofických schémat, jimiž si s gustem komplikoval hru: že právě formální přetříbenost může svou nápadností odvádět od obsahu a degradovat jeho vyjádření, si asi nikdy neuvědomil. To, co je v rozsáhlých básnických skladbách Slovíčka a Zbraně pro Erató přítěží, pomáhá ale povyšovat Krylovy písňové texty na jeden z domácích vrcholů žánru. Nejčastěji si tu Kryl hraje s postupným rýmem: struktura dvakrát čtyř veršů (tj. rýmové schéma abcdabcd) je u něj dost častá (mj. Pieta, Tak jenom pojistit, Maškary, Srdce a kříž, Bratři), výjimkami není ani struktura 2 x 5 (Morituri te salutant, Bílá hora). Obdivuhodně zvládnuté jsou pak postupně se rýmující šestice veršů v refrénech Znamení doby a Marata ve vaně: Laskavé šero / Vám přikryje tvář / S grimasou hrůzy / Ruka jež před chvílí / Hladila ramena / Zkameněla / Na nic je pero / A k ničemu snář / Zemřely Múzy / To že se nestřílí / Smrt jenom znamená / Pro anděla. Daní za naplněnou formu bývají u Kryla uvolněné obrazy jako rozeznatelné vycpávky (Slovník literární teorie nazývá tyto výrazy trefně ošklivě: štěrk - viz známá, těžko tlumočitelná místa z Morituri te salutant (Cesta... má v ruce štítky, v pase staniol; cesta je... mosazná včelka od vlkodlaka).
Jiným Krylovým "soukromým sportem" byly co nejsouzvučnější rýmové dvojice, zabíhající někdy až do bizarních kalambúrů. Zde přesně platí Zábranův deníkový postřeh na adresu Emanuela Frynty: generace českých básníků věděly o neodolatelných, originálních rýmech (vzpomenut je mj. podocasník - básník) - jen pro ně nemohly najít kontext. Frynta jako první pochopil, že takovým kontextem může být jen groteska. Když se po létech Kryl v exilu vrátil k humoru, tvorba bohatší o možnost nadhledu mu umožnila ještě jiskrnější jazykové eskapády: V čaji jsem zkvasila / Dva vlasy Vasila / Hippieho / Jsou tam též nějaká / Afrodiziaka / vypij [vypí] ho! (Vasil), doma v polici je / tajná policie / schovaná; a neuvěřitelně dlouhé rýmové echo vatra nectila tě / bratranec ti latě / vysušil (pasáž o Neronovi z písně Bivoj). Toť jazyk exulanta: jadrná prevence před ochuzením mateřštiny!
Krylovy písně se ale většinou neposlouchaly pro radost z jazykové hry. Naopak, byla tu spíš znát podaná ruka na znamení pospolitosti ve chvílích tísně, chmurná impresívnost, nenávist vyslovená přímo i ironicky, naděje ve - starozákonně nesmlouvavé - víře.
První tři desky (Bratříčku, zavírej vrátka, Rakovina, Maškary) vytvořily - v souhlasu s náladou doby - obraz Kryla mužně odpovědného, vědomě básnivého, mírně patetického, komentujícího svět silnou nekonkrétní obrazností. Ne všechno z toho platilo obecně: když pak Kryl začal zase prokládat svou tvorbu hříčkami, pro mnohé to bylo přerušení kontinuity, cosi co se nemohlo do povědomí o Krylovi vejít. Po návratu do vlasti bylo takových nedorozumění víc, a to i z druhé strany. Kryl, autor písní-symbolů nedevalvovaného vlastenectví, tvrdil, že odmítá být legendou, a svou buřičsky nápadnou neloajálností to potvrzoval. Nemusel se o to ani snažit, vždyť vazba k šedesátým létům se zřetelně vytváří přirozenou cestou sama: HaDidvadlo ve Hvězdách na vrbě reinterpretuje atmosféru osmašedesátého roku, Sklep v Mlýnech zpívá Krylova Anděla, ovšem v neohrabané slovenské verzi. Kapitolou pro sebe je nová nahrávka popových verzí Krylových písní zpěváka Ravena, která by si žádala vlastní zmínku: povrchní symbolické konotace syntezátorů se v ní naprosto míjejí s Krylovou niterností.
Pro poctivé a nefragmentární ohlédnutí za Karlem Krylem je toho třeba ještě dost udělat. Nadávno vydaný výběr To nejlepší z Karla Kryla (vydal Bonton) se prodává celkem dobře (o dost lépe než poslední Krylovy nahrávky vlastní poezie), na české vydání ale čekají nahrávky z exilu, především poetické hříčky i skeptické chmury z desek Karavana mraků a Plaváček. Texty Krylovy i o Krylovi (do roku 1989) záslužně shromáždil zesnulý neprofesionální editor Stanislav Zárybnický: jejich vydání (třeba v omezeném nákladu na subskripci) by hlubšímu pochopení Karla Kryla jistě prospělo - vždyť jen málo osobností mezi autory české písně stálo na hranici umění.

--------------------------------------------------------------------------------


Použitý pramen:
LITERÁRNÍ NOVINY: 31. března 1994, číslo 13 / stránka 10






[zpět na úvod ][novinky][diskografie][obrázky][články][texty][linky]

mezivlnami@centrum.cz