Hudby tóny velejemné. Takto se jmenuje starší kompilace, na níž byla mimo
jiných zařazena i skladba Oldřicha Janoty. Současně by se tak dala přiblížit
Janotovu tvorba za posledních patnáct dvacet let.
Pokud by se totiž sestavoval seznam předních českých muzikantů, pohybujících
se na poli meditativní, duchovně laděné akustické hudby, Oldřich Janota by nesměl
chybět v první trojce. Vedle například Vojtěcha a Ireny Havlových nebo Jaroslava
Kořána.
Snad i proto může nedávno vydané dvojalbum Jako měsíc pro současné Janotovy
příznivce znamenat blesk z čistého nebe. Hudebník se na něm totiž představuje
jako lídr formace Mozart K., která na přelomu 70. a 80. let znamenala díky svému
experimentálnímu směřování na zdejší hudební scéně ojedinělý úkaz.
Jako měsíc obsahuje dva disky: Kohout na sídlišti a Třešňový sad, představující
celkem devětadvacet nahrávek z živých vystoupení mezi léty 1979 až 1983. Ty
prošly před vydáním na kompaktech technickou resuscitací.
Posluchači se tak nabízí možnost užít si dosyta tvorby skupiny, jejíž žánrové
zařazení nutně podléhá době její existence. Normalizací naoktrojovaný pop vytěsňoval
takřka vše odlišné do alternativy a undergroundu.
Z něj však Mozart K. vyděluje a k folku mnohem více váže dominantní úloha akustické
kytary (alespoň tak tomu je na nahrávkách) a snad rovněž metaforické texty,
které už tehdy Janota dokázal prodchnout zasněnou, lyrickou atmosférou. Snesli
by ale folkoví posluchači saxofon, elektrickou kytaru a dýchavičné harmonium?
Marnou snahu o stylové zařazení Mozarta K. ilustruje i historka o angažování
kytaristy Emila Pospíšila, která je zmiňována v bookletu: "...přišel ...
jen proto, že se stal podnájemníkem komůrky přilehlé ke zkušebně a nebylo fyzicky
možné, aby se dění v kapele nezúčastnil..."
O tom, že se kapela Mozart K. pohybovala "na okraji", ovšem není pochyb.
Ostatně "okraj", vyjádřený pražskými předměstskými čtvrtěmi Jinonice
a Radlice, se vyskytuje často v textech skladeb.
Jinonický dvůr, část Proluky, Měsíc nad Radlicemi, Hostinec U Anny - ze všech
těchto písní čiší tísnivá (ne bezvýchodná) atmosféra místa ohroženého expanzí
novostaveb, syrovost; zvukovou expresí došlo k trefnému zachycení tehdejší doby,
ve které se kromě domů asanovaly rovněž lidské charaktery.
Explicitní útoky proti režimu však Jako měsíc postrádá. Přesto musely skladby
Mozartu K. znít uším "okrajových" posluchačů jako rajská hudba. Po
letech si lze docela dobře představit, že refrén písně Místní blázen ("víš,
milá, jednou tě to ale čeká, pochopit, o co se tady jedná...") byl odměňován
potleskem na otevřené scéně.
Z restaurovaného Jako měsíc tryská osvobozující duch, hravost (navzdory slyšitelným
tristním technickým podmínkám), spiklenecká nálada, specifický humor povznášející
se nad politiku. A minimálně proto je zapotřebí dvojalbum vnímat nikoliv jako
relikvii vlastní undergroundovému hnutí, nýbrž jako látku, jež se shodou příznivých
okolností znovu probrala k životu. Nejde sice o "hudby tóny velejemné",
ale účinek je stejný - příjemno.
Mozart K.: Jako měsíc (Kohout
na sídlišti, Třešňový sad), Spojené náhody 2003, 74+75 minut
Autor: Jiří Hlinka
www.ihned.cz/hlinka