VZHŮRU DO BLÁZINCE
Nejen zvědavost či netradiční prostředí, ale především bohatý kulturní program vábí většinu návštěvníků do Černovic nejvíce. "Jsem tady kvůli muzice. Léčebnu znám. Je zde hospitalizovaná babička s Alzheimerovou chorobou," řekl čtyřiadvacetiletý Ivoš Klecker. Mladou maminku Darju Svobodovou i se čtyřletou dcerkou přilákala do léčebny zase divadelní produkce. "Pohádka pro děti a hodně různých souborů. Je zde pořád co dělat, na co se dívat a co poslouchat," shrnuje důvody, proč se s dítětem rozhodla strávit celé sobotní odpoledne v zařízení lidově označovaném blázinec. Loňský premiérový ročník festivalu udělal dobré jméno a letos do Černovic zamířil daleko větší počet návštěvníků. "Přišlo zhruba dva a půl tisíce lidí, což je o tisícovku více než vloni," říká organizační ředitel festival Michal Šesták. Přesné číslo ani vyjádřit nelze. Mladí lidé elegantně zdolávající nízkou zeď mezi ulicí a parkem, takový byl vcelku častý obrázek zvenku. Jinou vadou na kráse akce, která chce chvályhodně rušit hranice ostychu před světem psychicky nemocných lidí, byl prodej plechovkového piva přes původní proklamace pořadatelů o totální prohibici. "Alkoholu zvenčí nelze nikdy zcela zabránit," říká provozní léčebny Arnošt Konečný. Jak Šesták zdůrazňuje, celá akce se obešla bez excesů ze strany návštěvníků či domácích. "Žádný pacientů se nezatoulal ani si nestěžoval. Rostoucí zájem publika nás pochopitelně těší," dodává.
LÁKAVÝ PROGRAM
Festival Mezi ploty začínal jako komorní akce s několika účinkujícími. Přehlídka se však za devět let svého trvání mimořádně rozrostla. Pražské Bohnice o víkendu přivítají více než stovku skupin, souborů i jednotlivců. "V nadsázce říkáme, že brněnská část je teprve tréninkem na Prahu, kde funguje daleko víc venkovních i krytých scén. V Bohnicích jsme už ovšem dosáhli horního limitu. Víc už festival přifouknout nechceme," vysvětluje Šesták. V Brně se předevčírem představily dvě desítky souborů a kapel . Z divadelníků to byl kupříkladu známý hradecký Drak, pražské Divadlo v Řeznické a brněnské Divadlo v 7 a půl. Vedle vlastního humanistického kréda je přehlídka zajímavá také tím, že představuje také import účinkujících, které nikdo nezná. Z méně známých neprofesionálů si v Brně našlo publikum Laurychovo divadlo, Příležitostné divadlo Vichr z hor nebo spolek Prkno. Vstřícné reakce diváků posedávajících často po zemi a bezprostřední atmosféra většiny vystoupení jsou už pro festival typické. Na chladné reakce fanoušků si nemohly stěžovat ani kapely na velké scéně přímo v srdci areálu. Skupiny Mňága a Ždorp, Fleret a Jolly Jocker na jiný způsob rozpumpovaly početný dav podobně jako písničkáři Oldřich Janota, Vojtěch a Irena Havlovi nebo Ta Jana z velké ohrady. "Sám jsem v pakárně pobýval. Byl jsem nešťastně zamilovaný, a navíc běhal kolem modré knížky, proto prostředí docela důvěrně znám. Sám jsem v podobně vytahaných teplákách chodil," odpovídá lídr Mňágy a Žďorp Petr Fiala na otázku, zda bylo sobotní vystoupení výjimečnější. Vážně dodává, že oba světy je potřeba propojit, už proto, že často nejde říct, který z nich je šílenější. Fiala stejně jako všichni vystupující odjel z Brna bez honoráře. Na festivalu se svou kapelou dosud nehrál. Idea celého podniku je mu však natolik sympatická, že kvůli brněnskému zastavení odložil o půl dne cestu do nahrávacího studia. Oldřich Janota, do jehož minikoncertu se k písničkářově nelibosti mísil halasný rock zvenčí, si zase cení speciálně naladěného publika. "Hraju na festivalu každoročně od jeho počátku. Výborná nálada i skvělé prostředí jsou pro celou akci typické," pochvaluje si na druhou stranu Janota. S úsměvem, ale bez nadsázky dodává, že právě jeho muzika do podobného prostředí patří. "Pracuji s vibracemi. Ty mají na určité úrovni schopnost lidskou mysl uspořádat a uklidnit. Je to až taková terapie," říká písničkář. Komornější brněnská část festivalu je mu prý daleko příjemnější. "V Bohnicích je v posledních letech až tíživé množství lidí, kteří jsou potom logicky roztěkaní a neví, co zrovna," říká Janota.
DÍRA MEZI PLOTY
Festivalové dění pochopitelně klade zvýšené nároky na provoz léčebny. Provozní Konečný říká, že ke stovce sester, které by normálně byly ve službě, přibylo ještě třicet lidí navíc. Posílená byla i strážní služba, doprava, speciální dohled měle nejen pacienti, ale také výkopy několika stavenišť uvnitř areálu. Venkovní program, který nakonec rozmary chladnějšího a zamračeného počasí nijak dramaticky neohrozily, skončil krátce po dvacáté hodině. Většina pacientů z otevřených oddělení o nezvyklý ruch projevila zájem. "Moc se mi to líbí, mám tady kamarádky a kamarády. Rozdávají se tady nafukovací balonky. Byl jsem i tančit," pochvaluje si přednosti sedmačtyřicetiletý František Havelka, jehož černovický pobyt se počítá na měsíce. Psycholožka Věra Machů potvrzuje, že většina jejích svěřenců si podobné aktivity pochvaluje. "Mají pocit jakési velké slavnostní pouti. Spousta lidí, atrakcí, některé občerstvení zdarma: to vše je vytrhuje z jejich životního stereotypu a režimu," míní psycholožka. Do Brna dokonce zamířil miniautobus dlouhodobě léčených lidí z detašovaného pracovistě léčebny ve Slavkově. Podle provozního Konečného také převážná část ze tří set brněnských pacientů, pobývajících na otevřených odděleních, svého práva zúčastnit se festivalu využila. Machů lituje, že se do brněnského programu nezapojili přímo černovičtí pacienti, kteří zde mají literární kroužek. "Bariéry sice padají, ale jen jednou ročně. Naši svěřenci skutečně potřebují posílit vědomí, že jimi společnost neopovrhuje. Duševně nemocní samy sebe vnímají velmi negativně, je to však pouze důsledek reakce okolí," uvažuje psycholožka. Se svou skupinou bude dozvuky festivalu probírat ještě dnes. O přímém zapojení pacientů do brněnského programu pořadatelé podle Šestáka neuvažovali. Opačná situace panuje v Praze, kde Mezi ploty vystupuje Bohnická divadelní společnost. Dostat do léčebny zdravý život a pozitivní ruch, zbavit veřejnost falešných představ a tabu panujících kolem pobytu v léčebně se podle ředitele festivalu Roberta Kozlera už zčásti podařilo. "Mluvit otevřeně o této tematice je důležité," říká. "Přišly jsme se podívat, kolik je tu mladých. A jsme skutečně spokojené, " hodnotí ještě u brány své zážitky jedenasedmdesátiletá Marie Náplavová. V léčebně byla před časem na rehabilitaci. V sobotu sem vzala také kamarádku.
[zpět na úvod ][novinky][diskografie][obrázky][články][texty][linky]