Recenze v časopise Rock&pop 10/96 "Létem létá svatá Markéta,"
takže ta roztomile plachtící postavička na bookletu bude mít blíž spíše k této
osůbce, než ke Gabrétě, byť obě dvě jména zaznívají právě v písničce, která
dala název i celému albu - Gabréta.
K čemu vlastně dospěli MBT od svých bigbeatových počátků, se snažil přijít na kloub Petr Korál v rozhovoru se skupinou v R&P č.7/96. V jejich akustické hudbě na první poslech zřetelně vystopujeme ozvuky keltské hudby a minimalismu (zde mají asi skutečně nejblíže k Oldřichu Janotovi). Jestliže ale společně s výše jmenovaným kolegou shodně docházíme k závěru, že taková charakteristika je jen velmi okrajová a možná i trochu zavádějící, pak to tentokrát není ani tak naší neschopností lépe se vyjádřit, ale svědčí to o tom, že zase po delší době máme co do činění s opravdu osobitou a originální kapelou.
MBT neskrývají své okouzlení z libozvučného souzvuku strunných nástrojů (kytara, mandolína, citera, housle, violoncello), okořeněného saxofonem či klarinetem. Ovšem stejnou zálibu mají nepochybně ve vytváření zvukomalebných slovních spojení (po obsahové stránce rovněž často se vážících k 'přírodním' materiálům - dřevo, kameny, hlína, tráva, led atd.), jež ovšem nezřídka překračují hranice půvabných nonsensů a slovních hříček a nabývají dalších, hlubších rozměrů. Přirozeně čistý zpěv Andrey Landovské a skladatelská invence Petra Linharta (přes vyrovnanou úroveň ovšem z alba vyčnívají jasné 'hity' úvodní Zvířátka a titulní Gabréta) jsou další silnou devizou skupiny, kterou i přes deset let její existence pasuji soukromě na objev letošního roku.
Jestliže na kazetě MBT
Místa častých zjevení (1992) čteme doporučení "Poslouchejte takřka ve tmě",
pak musím přiznat, že se touto výzvou nehodlám řídit ani v případě Gabréty.
Jejich písničky totiž přinášejí hřejivé světlo.
Leoš Kofroň
--------------------------------------------------------------------------------
[zpět na úvod ][novinky][diskografie][obrázky][články][texty][linky]