Se
skladatelem, textařem, zpěvákem a kytaristou Oldřichem Janotou o vydání dvojalba
jeho živých experimentálních nahrávek z počátku osmdesátých let.
Proč vycházejí vaše téměř dvacet let staré koncertní nahrávky? Myslíte si, že hloubka vašeho tehdejšího sdělení byla taková, že je lepší vydat původní nahrávky, než je natočit znovu?
Koncertní nahrávky, a ještě k tomu pirátské a špatné technické kvality, se vydávají proto, že žádné jiné z tohoto období prostě neexistují. A udělat nové není jen tak, právě kvůli těm dvaceti letům. Nejde jenom o to zabrnkat stejné tóny, ale hlavně o vnitřní tah a náladu. Musel by se dnes najít nějaký nový jazyk, který by nově, adekvátně vyjádřil totéž, a to by byl projekt nejméně na rok práce.
Co můžete říct o svých tehdejších spoluhráčích?
Pavel Richter a Luboš Fidler v té době - na počátku osmdesátých let - byli špičkou české rockové avantgardní scény. Luboš Fidler v alternativě jednoznačně zůstal a dělá dnes krásné výtvarné objekty, které pracují i s určitými hudebními principy, ať už jsou to partitury nebo nástroje. Odložil prostě kytaru a pustil se do ještě alternativnějších prostor. Richter, jak ho sleduju z různých nahrávek, je dnes takovou šedou eminencí různých českých etnických kapel - v pozadí tam vytváří ta svoje kytarová bludiště.
Na albu je výběr nejlepších nahrávek tohoto období?
Není, i když jsem o této variantě také uvažoval, ale nakonec to skončilo u jednodušší verze, jde o dva koncerty (na každém CD jeden): z Petynky a z brněnských Purkyňových kolejí. Na jednom z nich jsou - kromě živé hry nás tří - využívány ještě přednatočené pásky.
To jsou vaše nejexperimentálnější věci, jaké jste kdy dělal?
Následovalo ještě tvrdší období, vlastně jakýsi závěr, ale to už jsme hráli jenom dva koncerty s Lubošem Fidlerem - jeden tuším někde v Lounech - kde jsem hrál na basovou kytaru a k tomu běžely smyčky, z toho se ale zřejmě nedochovalo nic.
Je vydání těchto nahrávek součástí širší strategie? Zamýšlíte zpřístupňovat nějak soustavněji to, co se ze starších období podařilo zachytit alespoň v této syrové podobě?
Zatím vyšla jen jedna nahrávka - loni na začátku léta - jako příloha v časopisu Stereo. Jde o sólový koncert z Baráčnické rychty roku 1983. Ze starších období je k dispozici řada nahrávek, bohužel jejich technická kvalita je na dnešní poměry opravdu dost slabá. Celá léta nad tím visely otazníky, jestli to prezentovat v tak špatné formě, která tyto písničky činí nepřístupné širšímu okruhu lidí - řada písniček by totiž přístupná být mohla, ale musela by mít odpovídající technickou kvalitu. Proto jsem je dlouho nechtěl vydávat, ale teď už je to víceméně jedno, proč to konečně archivně nezkompletovat. Je tedy možné, že se to tímto způsobem dodělá.
A nahrát je znova odmítáte z principu?
Je to úsilí, které bych si dovedl představit, kdybych se hudbou živil, tzn. že by na to bylo dost prostoru a energie. Pro mne je to gigantický výkon se k něčemu vracet a nalézat pro to nějakou novou formu. Vzhledem k tomu, že času na hudbu je málo, tak ho raději věnuji současné tvorbě než minulosti. Nejde tedy o nějaké principiální rozhodnutí, či jakousi nepřekročitelnou hraniční čáru.
Můžete ty nahrávky zařadit do své osobní biografie?
Kdybych se měl pokusit se toho alespoň dotknout, ne zařadit (to by bylo příliš rozsáhlé), tak bych řekl, že tam došlo k určité proměně pohledu na svět - ne tedy jenom na hudbu, i když to samozřejmě také -, o lámání životních hodnot. Tyto věci jsou tam zachyceny jednak v hudbě, která je jiná, než byla předtím, ale dokonce jsou tam i takové tři traktáty v textech - Tanečnice, Meteory a Stáli tam - kde jsem se pokusil (byť i básnickou a asi dost kryptickou formou, protože jsem ještě neslyšel, že by se to někdo pokusil dešifrovat) o jakési shrnutí svých názorů, svůj výklad světa nebo některých věcí v něm. Byly to víceméně mluvené příběhy k vrstveným minimalistickým kytarám, kterých bylo přes sebe nahrávaných čtyři až šest. Je to hodně v reichovské linii. I po těch letech je to myslím docela zajímavé a snad i panu Reichovi by se to doufám líbilo.
Chcete se alespoň dotknout toho, v čem spočíval ten zlom v pohledu na svět?
Kdybych to měl říct ve dřeni, tak do té doby špičkou, ve které se vše soustřeďovalo, byla jednoznačně mysl. Ta byla tehdy ředitelem mého života a chápání hodnot - a to již zmíněné lámání bych viděl v tom, že člověk odstoupí od mysli a vidí, že mysl je jen jedním z nástrojů, který sice má své vynikající možnosti, ale také omezení, takže prostě nemůže být univerzálním ředitelem. A že člověk má ještě nějaké vidění a chápání, které mu umožní, jak tu mysl nazřít a používat ji.
Povedlo se zachovat autentickou atmosféru i na obalu?
Podařilo se na něj sehnat dvě dokumentární fotky z festivalu v Ondřejově, kde je zachycena ta úžasná nálada, která vyjadřuje, jak to tehdy bylo, a to včetně techniky nahrávání. Je tam úžasný portrét jednoho nahrávače v davu, který má nad hlavou takový ten kazeťák-tranzistorák a nahrává, a to je přesně ono. I proto se ta deska jmenuje High Fidelity. Celá ta knížečka je poskládaná z těchto fotek, doufám, že se tam někteří lidé najdou a budou z toho mít radost.
Pavel Hlavatý
[zpět na úvod ][novinky][diskografie][obrázky][články][texty][linky]