Dvacetiletý
odstup na tajemnosti neubral
( ob, Lidové noviny, 22. 05. 2003 )
Oldřich Janota (1949) za svou více než třicetiletou uměleckou dráhu nastavil svým posluchačům hned několik zdánlivě zcela rozdílných tváří: folkovou jako sólový písničkář, folkrockovou s Jakubem Nohou a skupinou Pentagram, experimentální v triu s Pavlem Richterem a Lubošem Fidlerem, meditativní ve trojici s Irenou aVojtěchem Havlovými. Dobral se k originální podobě jakéhosi "minimalistického folku", jak lze označit jeho současnou tvorbu. Pro mnoho posluchačů je však dodnes jakýmsi středobodem Janotovy tvorby období konce 70. a začátku 80. let, kdy písničkář sestavil skupinu, pro niž lze po právu použít termínu kultovní: Mozart K. dvojalbum Jako měsíc tuto éru reflektuje neobyčejně přesvědčivě a výmluvně. Formálně i obsahově navazoval repertoár Mozarta K. na Janotovo předchozí folkové období - i v něm se totiž písničkář značně vymykal ze zavedených pravidel dobové české scény, ovlivněné na jedné straně dylanovskými vzory, na straně druhé vlivy sušilovského folkloru. Fakt, že se na konci sedmé dekády obklopil spoluhráči vyladěnými podobně nadžánrově a hledačsky, bylo tedy logickým vyústěním jeho snah. Složení Mozarta K., jehož hlavními zvukovými složkami vedle Janotovy akustické dvanáctistrunné kytary byl saxofon Jana Štolby a harmonium a mandolína Miloše Vojtěchovského, a dalšími spíše příležitostnými "přísadami": elektrická kytara a sitár Emila Pospíšila, perkuse Miroslava Kodyma a bicí Martina Rychty, k neortodoxnímu přístupu k hudební materii přímo vybízelo.
Tradiční písňová stavba
Neobvyklá aranžmá, do kterých se promítaly první pokusy s minimalistickými plochami (ty plně Janota rozvinul až v dalších letech s Richterem a Fidlerem), improvizační přístup, ale tu a tam i vyloženě riffová stavba coby pozůstatek rockových paradigmat nikdy nenarušila jasnou a vlastně poměrně tradiční písňovou stavbu. Hudební pojetí však vždy dokonale podpořilo tajemnou atmosféru myšlenkového světa, který se odrážel do Janotových textů a v němž se prolínaly konkrétní dobové reálie s filozofujícími úvahami. Jakou roli sehrává hudební pojetí Mozarta K. ve vyznění té které skladby, lze ostatně snadno dokázat na příkladu písně Zrychlený vlak, již před několika lety zpopularizovala v poprockové verzi pod názvem I cesta může být cíl skupina Mňága a Žďorp. Oněch devětadvacet nahrávek dvojalba patří bez nadsázky k tomu nejpozoruhodnějšímu, co na bázi "ne-vážné" hudby u nás ve své době vzniklo. Důkazem jsou nejen vzpomínky pamětníků, nýbrž působivost, jakou si hudba Oldřicha Janoty a Mozartu K. uchovala bez ohledu na čas.
HODNOCENÍ LN: *****
Oldřich Janota, Mozart K.:
Jako měsíc
Spojené náhody Čas 74:43, 75:14
[zpět na úvod ][novinky][diskografie][obrázky][články][texty][linky]