Dělám zvukově dost náročné objekty, říká Luboš Fidler
 (Lev Havlíček, MF Dnes, 7.11 2001)



O s t r o v - Vystoupením tria performerů Pan, které doplnilo akci výtvarníka Františka Stekera, skončila výstavní sezona v ostrovském Letohrádku. Trio Pan zaplnilo prostor galerie zvukovou performancí. Původem karlovarský hudebník Luboš Fidler zde instaloval objekt sestávající z hliníkových po čtvrttónech naladěných tyčí, světelné partitury z ciferníku starých věžních hodin a listů vrtule letadla. Rozeznívání jednotlivých předmětů kombinovali Fidler, Oldřich Janota a Štěpán Pečírka se zvuky akustických nástrojů - klavíru, fagotu, kytary a perkusí. "Poprvé jsem něco podobného, co se dá nazvat objektem, udělal před osmi roky v Plasích. Současně se to dílo dalo tenkrát použít jako hudební nástroj," říká Luboš Fidler, který jako baskytarista působil v sedmdesátých a osmdesátých letech s kapelami Stehlík a Švehlík.

Jak jste se od bigbítu dostal ke zvukovým performancím?

Už v osmdesátých letech jsme s Oldřichem Janotou hráli cosi, co už tak úplně bigbít nebyl. Pak jsem se odstěhoval do Německa. Tam čas běžel úplně jinak. Ze začátku jsem hudbu vůbec nemohl dělat. Postupně jsem začal s objekty, pak jsem se začal vracet ke zvuku a z toho vyplynuly zvukové objekty.

Jak často má trio Pan příležitost k vystupování?

Jsme závislí na prostorech. Objekty jsou velké, vyžadují dostatečný prostor a to je dost omezující. Teď máme čerstvý alternativní program, používáme počítače. Já k tomu zase hraju na basu, takže to není tak tiché, je to trochu ostřejší.

Po kolika letech jste se vrátil k base?

To vážně nevím, to už jsem zapomněl.

Neuvažujete o vydání zvukového záznamu z některé akce?

To ani ne, ale udělal jsem CD ROM. Je to takový můj portrét, kde mám všechno možné. Kromě jiného i zvukové objekty, na které se dá hrát. Na CD ROMu je i partitura, kterou jsme dnes použili, ve virtuální podobě. K dispozici jsou ale úplně jiné zvuky, než jsme použili tady. Jsou to nasamplované věci, hlavně Kronos Quartet a podobně. Jde o komplexnější zvuky, nežli jsou jednotlivé tóny.

Neláká vás použít k hudební performanci třeba mechanické upravené stroje?

To je těžké. Mechanické věci v sobě mají různá úskalí, právě ta mechanická.

Jaký byl ohlas lidí na tyto objekty, které jste v Rudolfinu vystavoval v rámci velké interaktivní výstavy Petra Nikla Hnízda her?

To bylo dost kruté. Byl tam neskutečný nával, čímž byla podle mého názoru původní idea trochu zrušena. Počítalo se s tím, že jednotlivá hnízda spolu budou komunikovat, ale v Rudolfinu byl takový rámus, že se tam nedalo vůbec být. Z větší části to bylo díky mým objektům, protože jsou zvukově hodně náročné. Když člověk poslouchá například vrtule tři hodiny, začne mu hučet v hlavě. Ale byli tam i jiní. Nebyl jsem sám tím největším škůdcem.

Skupina Pan má ustálenou podobu nebo je to proměnné sdružení?

Zatím má tuto podobu. Plánovali jsme volné sdružení. Myslel jsem, že kvůli počítačům budu muset hledat někoho jiného, ale spoluhráči to kupodivu přijali. Zatím si vyhovujeme.


 

[zpět na úvod ][novinky][diskografie][obrázky][články][texty][linky]

mezivlnami@centrum.cz