Chtěl jsem na letošní Kolotoč přivézt překvapení - nový věci -
- začal Oldřich Janota naše povídání, během kterého jsem chtěl
zjistit, proč se - ač ohlášen jako sólista - na včerejším kon-
certu objevil s kapelou, "Ale najednou jsem zjistil, že mi něco
schází".
Co?
"Je to strašný, ale
kus něčeho prožít, Formálně to mám všechno
udělaný i muziku, Přesně vím, co by to mělo dělat, ale pořád
tomu něco chybí, Takový to neměřitelný něco. Nejhorší je, že
vlastně ani nevím, jestli se mi to tam podaří někdy dostat."
Takže proto Janota a spol.
"To je rok 1982".
A nevyčítají ti někdy
orthodoxní posluchači, že teď s kapelou už
vlastně spíš než folk hraješ akustickou formu rocku?
"Já jsem nikdy folk nebyl."
To ovšem nemyslíš vážně.
"Víš, ona je to věc
dohody, čemu se bude říkat folk. Já si myslím,
že pro skutečný folk je charakteristický bezprostřední vztah
interpreta a jeho posluchače, prostě folkový zpěvák by měl vypo-
vidat o něčem, na čem záleží nejen jemu, ale všem lidem kolem
něj."
A to v tvých písničkách není?
"Ne, už tím, že jsem
na pódiu, získává vystoupení úplně jiný roz-
mě., Možná i ztrácí srozumitelnost. Asi se nevyjadřuji moc přesně,
ale je hrozně těžký najít ten správný termín, Zkusím to takhle.
Představ si, že přijdu třeba těsně před zavírací hodinou do hos•
pody a začnu hrát. Myslím, že by mě spíš než poslouchali, za
chvíli spíš kopli do hlavy. Skutečný folkový zpěvák by však s tě
mi lidmi dokázal najít kontakt."
Počkej, znáš 'nekoho takovýho ?
"Ne, Možná trochu teď
Jarek Nohavica, ala určitě třeba takový
Hill nebo Guthrie - prostě lidé. od kterých tohle celé folkové
hnutí vzešlo. Takový ti praví lidoví písničkáři."
Takže i ty máš masku?
"Pochopitelně, i když
se snažím být poctivý. Snažím se nepodléhat
svodům řemesla."
Tomu nerozumím.
"Nepoužiju zcela záměrně
spoustu nápadů, který nejsou ze mně,
který jsem získal jenom zvládnuttm profese, i když s určitostí
vím, že by měly u lidí úspěch. "
No dobře ,ale nejsou
takoví i ostatní lidé; neznamená to potom,
že už každá sociální skupina má "svého" zpěváka, s nímž se zto-
tožňuje - tedy svého folkaře.
"Možná."
A ten nemá masku?
"Je to nepříjemný,
ale má masku folkovýho zpěváka, zpěváka, který
jakoby masku nemá. "
Tenhle rozhovor jako by
neměl konce, Nakonec jsme se shodli, že
tohle souznění se podaří vytvořit jen skutečné osobnosti - vzpo -
mněl jsem si při tom třeba na poslední premiéru mima Bolka
Polívky Šašek a královna a nakonec i na krásnou knížku Karla
Čapka Marsyas, speciálně na jeho vyznání, že by chtěl napsat ro-.-
mán, který by měl co říct všem lidem, všem bez rozdílů "od uni-
versitního profesora po jeho kuchařku," A pořád jsem se snažil
Oldu přesvědčit, že jemu se to daří. A on pořád tvrdil., že ne.
Maska? Skromnost? Správná nespokojenost se sebou samým? Skepti-
cismus? Nebo póza? Slovíčkaření? Zbytečné úvahy?
Jaroslav Kravka
[zpět na úvod ][novinky][diskografie][obrázky][články][texty][linky]