Oldřich Janota: NAŠE CIVILIZACE JE NEVĚDOMÁ
( maf, 29.05.1997 )


(maf) Obrazy Olgy Karlíkové v hranické výstavní síni Synagoga dostaly těsně před skončením její výstavy další, rozhodně zajímavý rozměr, když se mezi nimi odehrál ve čtvrtek 29. května koncert Oldřicha JANOTY, pro jehož hudbu jsou, stejně jako pro výtvarný styl reprezentovaný Olgou Karlíkovou důležité pocity, představy, fantazie a zasuté, mnohými nepoužívané šuplíčky lidského vědomí. Stejně jako Karlíková i Oldřich Janota svou hudbou, hlasem a používáním prostého hudebního a slovního vyjadřování jenom ukazuje cestu, umožňuje posluchačům na chvíli si uvědomit...
Pořadatelem koncertu Oldřicha Janoty byla Městská knihovna a počet posluchačů byl, s ohledem na Janotovu hudbu, překvapující - asi 60 návštěvníků zcela zaplnilo připravený prostor v synagoze.
Následující rozhovor s Oldřichem Janotou by však neměli číst příliš pragmatiční lidé.

Dá se vaše hudba nazývat hudbou meditační?
Pro mě je rozhodně koncert cvičení koncentrace - někdo to cvičí tak, že nehnutě sedí. Hraní je hodně velká koncentrace, člověk se musí plně soustředit a věnovat se činnosti, kterou právě dělá na maximu svých schopností a přitom se u toho uvolňovat. I když říkáte hudba meditační, já cítím, že by to mělo být součástí normálního života.

Vaše hudba a způsob koncertu umožňuje posluchačům uklidnit tělo, stáhnout myšlenky do jednoho bodu, zklidnit a srovnat si je, což je první krůček k meditaci.

Den, který prožil, si člověk s sebou na koncert přinese, ať chce nebo ne, a většinou si toho není vědom. Naše civilizace je bohužel nevědomá a proto neví, jak z toho ven.

Myslíte si, že lidi, co chodí na vaše koncerty vědí, co od něj můžou čekat?
Část určitě, potom vždycky přijde ale část publika, která to neví a pro ni je to těžká rána. Strašně záleží na výchozím bodu přístupu, nakolik jsou ochotni tolerovat něco, čemu nerozumí, co neznají, nedává jim to smysl a nechat to jenom na sebe působit. Měl jsem hrozně hezký koncert nedávno ve Veselí na Moravě, přišly takové paní, já jsem se až lekl a myslel jsem si, že bude zle. Poslouchaly a po koncertě stály a nemohly odejít. Takže to jde, ale musí se překonat první bariéra. Proti rockovému koncertu, kde je silná energie, kterou ale většina lidí vydává, si z mého koncertu mohou posluchači energii naopak odnést.

Domníváte se, že v případě koncertu v prostředí jako je synagoga, která má rozhodně zdi nasáté určitým typem energie, se něco prostřednictvím hudby propojí?
Určitě. Protože zvuk je základní věc světa, ve svých jemných konečcích se dotýká nebytí, nehmoty, jako když u svíčky můžete pozorovat, kde je ještě světlo a kde začíná tma - a to je ten bod. Zvuk to umí taky. Má jednak hrubou hmotu a má taky jemňoučké obaly, které, když se soustředíte, člověka uvolní a můžete po nich jako po mostě dojít a nakouknout a ocitnout se v něčem takovém, čeho se nemůžete tělesně dotýkat, ale v čem vaše bytost neustále žije. Pro mnohé to zní divně, ale já si to myslím.

Používáte záměrně, vědomě hudební postupy, které jsou vlastní těm národům, kterým my říkáme primitivní?
Mě to samo dovedlo k tomu, že se blížím jakýmsi základům hudby, cítím se tam doma, je to příjemné a dělám to hlavně kvůli sobě.

Mnoho lidí vás má spojeného s Irenou a Vojtěchem Havlovými, spolupracujete s nimi ještě?
Rozešli jsme se osobně i hudebně. Naše spolupráce jim pomohla najít tvar, který oni si přetáhli do svébytné roviny a myslím, že jsou i jinde, co se týče duchovního hledání.

Hráváte na festivalu Hudba k tichu ve Frýdku-Místku, býval jste i hostem Valašského špalíčku. Chystáte se letos v létě na podobné koncerty někde v okolí Hranic?
Nejhezčí pro mě vždycky bylo, že jsem mohl hrát v létě na Hukvaldech. V okamžiku, kdy jdu do kopce oborou, tak pro mě koncert začíná, v kapli je nádherný zvuk, já si z toho vždycky hodně odnesu, lidem se to možná ani tak nelíbí jako mě.



    

[zpět na úvod ][novinky][diskografie][obrázky][články][texty][linky]

mezivlnami@centrum.cz