Hrajete a vystupujete už více než třicet let, i když vaše čtyři alba vyšla až po roce 1990. Cítíte nějaké rozdíly mezi lidmi, kteří navštěvovali vaše koncerty dříve a lidmi, kteří přicházejí nyní?
Cítím velký rozdíl. Mladí lidé jsou dnes mnohem hrdější a sebevědomější. Nejsou zatíženi minulostí a jejími problémy, a je to hodně znát. Možná je to nějaká vnitřní svoboda, kterou naše generace díky komunismu nikdy nepoznala. Dřív jsem ze svých posluchačů cítil zvláštní spoutanost. Je to paradoxní, ale dodávalo mi to pocit vnitřní spřízněnosti, kterou už dnes tolik necítím.
Vy jste se nijak výrazně politicky neangažoval, vaše hudba neměla nikdy politický podtext. Přesto je ale známo, že komunismus pro vás znamenal docela problém. Jak se cítíte nyní, když žijeme v demokracii?
Nemám rád, když se zaměňují výrazy. Například demokracie za kapitalismus, nebo ekonomickou prosperitu. Dnes se mi zdá, že se dají prodat všechny základní hodnoty. Možná jsem zahořklý, ale mám pocit, že současný vývoj společnosti není v pořádku.
Jak vnímáte povyk, který se v poslední době spustil kvůli možnosti stahovat volně nahrávky z internetu? Jste v zásadě pro, nebo proti?
Já se v internetu vůbec nevyznám. V tomhle ohledu jsem trochu zastydl. Ale je fakt, že za minulého režimu, kdy nebylo jiné cesty, jsem šířil svojí hudbu pouze tak, že jsem rozdával svým posluchačům zdarma své nahrávky. Myslím, že moje stanovisko k této záležitosti je tedy jasné.
Poezie, psaní textů, malování, hudba - věnujete se mnoha věcem. Od vydávání knížek, psaní textů i pro jiné kapely, až po ilustrace pro děti. Čemu z toho byste dal jednoznačně přednost?
Je pravda, že mě baví spousta věcí a jsem rád, když se můžu dál rozvíjet, jak to jen jde. Ale abych řekl pravdu, tak hudba, ta je pro mě nejdůležitější.
[zpět na úvod ][novinky][diskografie][obrázky][články][texty][linky]